Palivo
přečtené 506
Kapitánova dcéra, Piková dáma a iné
1982,
Alexandr Sergejevič Puškin
Piková dáma je o maníkovi v carským rusku, kterej nehrál blackjack, ale pak se dozvěděl o bábě, která zná tajemství tří karet, takže se ho z ní snažil vymámit, aby byl bohatej jak Trump. Já jsem prohrál na ruletě dost peněz a za trest jsem musel do Irska, takže chápu, jak to jednoho dokáže pomotat. Za tuhle jednohubku dávám tři hvězdičky. Kapitánova dcera už byla delší fošna (tak 5-6 kadění) a na rozdíl od Pikový dámy už neměla moc společnýho s bajkou/hororem, ale na reálných základech pokládala fiktivní příběh o Pugačově povstání, který Puškin studoval drahně let a psal o tom historický práce. Tahle fošna mi hodně připomněla Tarase Bulbu, protože v obou byli Kozáci. Z nějakýho neznámýho důvodu se mi knížky s Kozákama líbí stejně jako porno s černoškama. A tak dávám za pět bodů, protože to bylo drama jako hrom, i když na závěr se ukázalo, že má Puškin stejný tendence jako další ruští romanopisci a především jako Steven Spielberg, tedy posledníma třemi minutami happy endu zabít všechno předchozí.... celý text
Den první a poslední
1964,
Heinrich Böll
Příjemné dvě povídkové jednohubky od mistra poválečné německé deprese, ve kterých se vlastně nic nestane. V první si voják zakouří a pak jde do války, ve druhé přijde z války a zase si zakouří. Böll se vůbec nesnaží nějak vyvolat pocit apokalypsy v první či beznaděje v druhé povídce, prostě jen píše, jak jeden kluk moc rád kouřil. A jelikož já rád kouřím a rád se dívám na kouření v televizi, nemůžu pod 4 hvězdičky. A navíc jsem dost zliskanej.... celý text
Klaunovy názory
1966,
Heinrich Böll
Já občas chodím z kuchyně do koupelny dost často a to především proto, že v kuchyni mám Becherovku a v koupelně záchod a umyvadlo - dobrodružnost mých výprav se rovná Faulknerovým románům, takže jsem horko těžko přemýšlel, jestli může být něco s podobným námětem ještě lepší. Kupodivu, může. Böllovu knihu si pamatuju matně, zanechala ve mě asi půlroční hledání všech jeho knih v antikvariátech a taky nepředstavitelnou chuť o ní povídat všem, protože "ty vole, ta knížka je vo tom, jak klaun chodí 400 stran po bytě a je to boží," což mi v ten moment připadalo jako ten nejkřištálovitější důkaz toho, že literatura je hned po tankách a Jirkovi Pomejem třetí nejlepší věc všech dob. No a to je asi tak všechno co si pamatuju. TOP 10 KNIH EVER... celý text
Možná že odcházíme
2007,
Jan Balabán
Velmi otravně napsané povídky, které povětšinou vypadaly asi takto: Petr X šel na zahradu a viděl strom. Strom jej donutil vzpomínat. Najednou si Lenka Y uvědomila, že píchla kolo u auta. Naštěstí si ale udělala špagety. Nemůžu říct, že bych z toho byl teda nějak moudrej, i když tento způsob uvažování mi není vůbec cizí - matně mi to připomínalo moje rána v koupelně, kdy se mi z mozku postupně odpařuje Becherovka. Jenže v knížce to už tak moc nefunguje a celej ten symbolismus a vyšší přesah, kterej se snaží Balabán navodit skrz popisy stromů a myšlenek, tomu zasazuje smrtelnou ránu.... celý text
Komu zvoní hrana
1946,
Ernest Hemingway
Nekonečný potrat - tak by se tato kniha mohla jmenovat. Robert Jordan přijede vyhodit do vzduchu most někde v zemi Andrése Iniesty, ale jelikož to píše hemingvajor, tak to není jen tak. Bobeček se musí prvně v horách skamarádit s ostatníma tortilama a povídat si s nimi naprosto o všem, přičemž hned první noc začne klátit jednu místní čmafítas, které říká králíček. Když uběhlo třista stran a most pořád stál a Roberto Jordan pořád klábosil v jeskyni s cigánkou a bandou neschopných vojáků, tak jsem fakt už myslel na to, že přestanu do konce života kadit, abych tuhle knížku nemusel číst na záchodě. Nakonec kniha skončila, za což ji uděluji dva body - to byl totiž její jediný plus.... celý text
Selský baroko
2005,
Jiří Hájíček
Venku bylo něco přes čtyřicet stupňů, jen tak si dokážu vysvětlit, že jsem začal číst něco s názvem Selský baroko, který je o historikovi Pavlovi, který v třeboňským archivu dává dohromady rodokmeny a do toho si dělá chutě zfidlovat pražandu Danielu. Jak už řádky výše naznačili, je to solidní thriller. Pavel má laptop, chodí na pivo a když se rozšoupne, tak zajde i do Šupinky na rybí hranolky. Mezitím jako správnej třeboňskej Dan Brown odhaluje příběh z padesátých let, který se týká asi třiceti sedláků a jejich šedesáti milionů potomků, takže jsem měl v hlavě ze začátku guláš i s pěti knedlíkama. Pak se to ale trochu vyjasní a na závěr přijde v kavárně na Flóře dokonce i pointa jak trám! Vzhledem k tomu, že jsem bydlel v Třeboni a teď bydlím u Flóry, mám dokonce podezření, jestli nejsem Hájíček! Kupodivu docela fajn a čitelný.... celý text
Markýza z O… (8 novel)
1985,
Heinrich von Kleist
Stravitelná jednohubka, která je o buchtě, kterou někdo znásilní a otěhotní a ona neví kdo a nakonec si uvědomí kdo to udělal a vezme si ho, LOL. V minulých stoletích asi skandální dílo, ale teď už se to u nás na vesnici děje běžně, Spacák takhle dokonce sbalil dvě holky, takže jsem z toho nebyl vůbec paf.... celý text
Vyhnání Gerty Schnirch
2009,
Kateřina Tučková
Knižní sucho na dovolené jsem musel řešit na uložtu a to už mě mělo varovat. Jenže když máte průjem, tak kromě gatí stáhnete cokoliv. Vyhnání Gerty Schnirch je o tom, jak Gerta fandila ve válce špatnýmu týmu a pak musela za trest jít pěšky z Brna někam za Pohořelice. Moc dobře vím, co takový pochody obnáší, protože my jsme takhle s klukama taky v mládí chodili na diskotéky, až do Blížkovic, to bylo dobrejch sedm kilometrů, opilí, v noci a ještě ke všemu po polňačce. Žádná zábava, můžu potvrdit. Problém s knížkou mám ale ten, že Tučková zdárně a otrocky vybarví šablonu hodné mladé poloněmky, co za nic nemůže a na bedra ji nasere všechny problémy, které se v Čechách vyskytly. Ani na sekundu jsem tý holce nemohl fandit, protože místo živý postavy jsem viděl jen prostředek, jak do knihy nacpat kroniku konce války v Brně. Moc tomu ze začátku nepomáhaly ani dialogy, který byly tak toporný, že by je měl problém ukočírovat i Filip Renč. Pak to trochu zachránila docela dlouhá pasáž na vesnici, kde se Gerta proměnila v moravský Amistad. Tam to docela šlo a celá ta fraška s přerozdělováním půdy a následnou kolektivizací nevypadala tak násilně napatlaná na její osud. No a pak už si asi Tučkyně řekla, že když jednou píše román, tak do něj narve úplně všechno a za chvilku jsme tu měli soudruhy, šedesátej osmej rok a STB a to už jsem si připadal, že čtu Foresta Gumpa co místo běhání touží celej život jezdit šalinó. Nedalo se to vydržet a už vůbec tomu nepomáhal Tučkové styl, který jako by vypadl z pera nějaký angažovaný červenoknihovnice. Že to všechno bylo za války špatný a po válce taky špatný víme všichni, stejně tak, že Češi i Němci byli v těch letech stejná verbež a nemaj si co vyčítat. Ale číst(psát) o tom takovouto umělohmotnou kroniku nemá moc smysl.... celý text
Van Gogh 21. století
2016,
Petr Měrka
Český velkovezír literárního hnusu, braku a astrálně-análních dobrodružství se přifařil s prvním komiksem ve své hnusné kariéře a tak mi nezbylo nic jiného, než zakoupit i tento škvár. Jak už to tak u Měrky bývá, i v této knize se vypořádává s nešvary současné civilizace, jako jsou vraždy, znásilnění, fetování, buddhismus a konzumní společnost jako celek. Zatímco v knížkách (povídkách) mu to docela dobře verbálně swinguje, u tohoto díla jsem měl pocit, že vlastně plácá páté přes deváté a trochu mu chyběla pevnější ruka v těch jeho úchylných fantasmagoriích. Do příběhu Van Gogha sice zdárně namotá Václava Klause, Stalina, Gogéna, Pollocka a další hovada, ale jako by mu při vymýšlení šílených odnožek trochu zvlhl prach a chvilkami i došel humor. 5/10 pokud čtete v knihovně, 7/10 pokud čtete na záchodě.... celý text
Dřevaři
2010,
Roy Jacobsen
Jelikož piju často Becherovku, musím také často používat plastové pytlíky na led. Proto si dokážu docela dobře představit, jaká musí být ve Finsku zima. Někdy, když si dávám pět, šest panáků za večer, tak mě z toho docela zabou prsty. Hlavní hrdina v takové zimě musí chodit ven a kácet stromy, což je asi tak těžké, jako když já jdu v zimě ven kácet holky - skoro nesplnitelný úkol. Nějakým zázrakem je v tom ale dobrej a to natolik, že když Finové evakuují jeho město, protože přijeli ruští vojáci na dovolenou, tak tam zůstane a kácí stromy dál společně s Rusama. Takže takové Dřevěné podvolení od Houellebecqa. Pak si Rusové zahrajou s Finama hokej o budoucnost země a jelikož prohrajou, válka je u konce a musí jet pít vodku zpátky do Ruska. Hlavní hrdina, kolaborant a švejk, kácí stromy dál a do toho přemejšlí, jak to vykoumat, aby to skončilo win-win pro něj. No a dál už nic neprozradím, protože du na záchod taky trochu pokácet. Za mě skoro plnej počet, trochu mě mrzelo, že se z knihy nevyhoupl nějakej echt silnej moment, kterej by to poslal do nezapomenutelných výšin, stejně jako se mu to povedlo v Ostrovu.... celý text
Pohyblivý svátek
1966,
Ernest Hemingway
Hemingway si to u mě s Rajskou zahradou zabil na hodně dlouho, ale dal jsem mu ještě šanci a ukázalo se, že jsem chytrej a udělal jsem dobře, protože se mu nějakou náhodou tato kniha povedla. Především tedy asi proto, že neměl peníze na rum a tou dobou ještě nechodil lovit mamuty. Pohyblivý svátek popisuje jeho první roky v Paříži a to je asi tak všechno, co se dá o knize napsat. Ezra Pound z toho vychází jako Bůh a Fitzgeralda Scotta bych asi umlátil croasántem hned jak by promluvil. Jinak mě potěšilo, že i lidi jako Hemingway měli období, kdy neměli peníze ani na to zaregistrovat se v knihovně. Vzhledem k tomu, že jsem často taky neměl ani na rohlík nebo brambůrky nebo mraženou pizzu, velmi mě potěšilo, že jsem vlastně nebyl chudej, ale hemingwej.... celý text