Palivo Palivo přečtené 506

Věčný manžel

Věčný manžel 2005, Fjodor Michajlovič Dostojevskij
4 z 5

Tak jsem zase dočetl dalšího Dostojevskýho, aneb jak já říkám, dali jsme si dostoveníčko. Věčný manžel je o někom, kdo rozhodně není já, protože při mé zálibě v házení ponožek a triček po všech předmětech a místnostech, asi už dlouho věčnej manžel nebudu. Snad někdo někdy založí Mistrovství světa v pouštění oblečení na zem. No ale o čem kniha je: Rus je v Rusku a přijde další Rus, že jeho Ruska umřela. V normálním světě by tahle příhoda skončila, ovšem v Rusku se ukáže, že Ruska spala se všema Rusama, tak se všichni Rusové hádají a nakládají vodkou, dokud z toho minimálně jeden Rus nemá paranoiu. Když tak nad tím přemýšlím, jsou u nás na vesnici všichni Rusové. Tahle psychologická veselohra na téma ruská trojka je čtivá asi jako všechny Dostovárny, rychle uteče a to ani nemá nohy! Nic převratnýho to taky ale není, takže za mě někde mezi 78,5% - 79,4%.... celý text


Narkotika

Narkotika 2017, Stanisław Ignacy Witkiewicz
4 z 5

Tato kniha by se mohla jmenovat Zápisky z Paliho dovolené v Chorvatsku.


Manaraga

Manaraga 2017, Vladimir Georgijevič Sorokin
1 z 5

Otřesný Paliho čtenářský listopad 2017 pokračuje a Manaraga, nebo jak se to píše, je moje první a poslední setkání se Sorokinem. Dlouho jsem na tohodle maníka pomýšlel, páč většina mých anarchisticko-levičáckých, nevyholený podpaží Noah Chomsky a Slavoj Žižek for president známých ho měla ráda a četla. Co naplat, dopadlo to špatně. Manaraga je knížka, která stojí a padá na ústředním džouku, tedy že knížky se už nečtou, ale pálej a na nich se grilujou pokrmy pro bohatý tlustoprdy. No tak to tedy muhehe. Imbecilita tohoto nápadu mě již od začátku trochu iritovala, ale řekl jsem si Pali, buď otevřenej. Před lety jsi taky neměl rád špenát a teď jste kámoši. No dobře. Hlavní hrdina nám tedy vysvětlí všechny ty brutální vtípky, co nejlíp hoří na čem a jak se vepřový dělá na švejkovi a kuřecí na Steinbeckovi, no hahaha. Nápad očividně na stránku a půl nějaký funky povídky ovšem Sorokin natahuje na celou knihu a to tím, že to všechno opakuje až do zblbnutí. Hrdina někam jede, někomu upeče nějaký žrádlo, mezitím nám řekne padesát příkladů co na čem nejlíp hoří a pak jede zase někam jinam dělat to samý. Někdy dvacet stran před koncem si Sorokin uvědomil, že by to takhle vlastně mohl psát 300 let, tak se rozhodl tam narvat konec, kterej byl asi tak mentální jako celá kniha. Takhle vyčerpanej jsem se necítil od pondělí, kdy jsme s ženou dělali sex asi šest minut. Díky a naschledanou.... celý text


Něžná píseň

Něžná píseň 2017, Leïla Slimani
1 z 5

Palivo se nechal nachytat a to se nestává často! Jako zkušenej čtenář dávno vím, že ceny nic neznamenají. Například jagermeister stojí jen 40Kč a je to daleko lepší věc než třeba Lambordžíny za 13 000 066Kč. A přesto, vidím Gonkurtova cena, tak jsem to přihodil do nákupu. Lejla Slimáková napsala o tom, jak chůva zavraždí dvě děti. To není spojler, páč to Slimák napíše v první větě. Nu dobře, říkám si, holka to vykecala takhle dopředu, tak teď uvidíme, že to asi bylo jinak, možná ji to našeptali mimozemšťani nebo to udělal někdo jinej, třeba otec, nebo soused, nebo Jon Bon Jovi. Nezapomínejte, v literatuře je možné cokoliv! Jenže ouha - místo nějakejch twisterů jak z KFC, Lejla Slimáková se drží svého příjmení a jako slimák popisuje, jak si rodina chůvu najala a jak se mezi nimi postupem času vytratilo přátelství. NUDA jak Brno plus ještě Prostějov a Domažlice. Nezajímavou, banální a ohranou psychologickou vějičku tak musíme protrpět, přičemž se nám Slimáková vlastně nesnaží říct ani nic hlubšího - že v tom někdo hledá rozdíl mezi střední třídou a podobný hlemzy, lidi už jsou vážně na palici. Stejně tak kniha není ani šokující nebo děsivá - já mám už pocit, že snad knížky čtou a komentují jen babičky, páč si nedovedu představit, koho jinýho by to mělo šokovat. Za celou knihu chůva v podstatě nic neudělá a když ji ve finále začně šplouchat na karbit, tak to prostě skončí. Já nevím, ale tohle je sranec. Vlastně ani nevím, proč dávám hvězdu. Možná proto, že jsem v euforii, že jsem tu nudu přežil.... celý text


Římské jaro paní Stoneové

Římské jaro paní Stoneové 1997, Tennessee Williams (p)
4 z 5

Tonda Williams, děda Robbieho Williamse, který napsal třeba Kočka do stanice Tramvaj, se v Římském jaru paní Kamenové věnuje stárnutí a je to hezký, vtipný i smutný zároveň. Tak už to bývá, když stará slavná herečka dopádluje do Říma a začne randit s mladým italským hřebcem, kterému jde ovšem jen o peníze. To já schvaluji - kéž se jednoho dne dožijeme toho, kdy budou mít všechny peníze na světě jen ženy a my jim za peníze budeme dělat sex! Co mi to jen připomíná! Jednohubka, která rychle utekla a sem tam se zablejskla opravdu nádherným jazykem. Všechno je navíc krásně aristokraticky přepálený a bonusem je bestiálně drtivý a smutný konec, umně schovaný v posledním odstavci. Povšimněte si, že anglický název knihy (The Roman Spring of Mrs. Stone) je pravděpodobně jediný název knihy v historii lidstva, který ukrývá Romana Zkamene!!... celý text


Citlivý člověk

Citlivý člověk 2017, Jáchym Topol
1 z 5

Kriste pane. Přesně takhle si představuji jak ženy trpí u porodu - jako já při čtení této knihy na záchodě. S Jáchymem Topolem jsem si rozdal první knock out už někdy před deseti lety, kdy jsem zkusil číst Sestru. To jsem tehdá zabalil a už nikdy nerozbalil. Nutno podotknout, že tehdy byl problém asi ve mě - moc jsem nepil a střílivýho mě to moc nebavilo - a i když jsem před deseti lety taky chodil číst na záchod, nasráno jsem měl spíš v palici než pode mnou. Tudíž, nijak jsem na Topola nezanevřel. Its not you, its me. Teď už ale jo. Druhý knockout přišel skoro deset let poté a byla to smrt v prvním kole. Dialogy byly natolik výstižné, že jsem hned po dvaceti stránkách věděl, s kým mám tu čest - s úplnýma debilama. Tedy především otec byl zralej na kobku. Nebudu předstírat, že jsem se dostal daleko - po "gejzírech vášně" a "dlaních naplněných touhou" jsem už byl napůl vomdlelej, natožpak když jsem se dozvěděl, že "most je kovová konstrukce nad vodou." Tímto ukládám Jáchyma do svého mentálního trezoru plného zapovězených věcí, hned vedle Haruki Murakamiho, Herthy Miller, kapusty a sexu s tlusťoši. 2/10... celý text


Sebevrazi

Sebevrazi 2017, Antonio Di Benedetto
4 z 5

Jelikož mám sebevraždy rád, páč po každý sebevraždě zůstane na světě o to víc Jagermeistera pro mě, šáhl jsem i po této knížce. Teď jen doufám, že knížka na mě nepodá žalobu, že jsem ji ošahával, hešteg #metoo. V tomhle majstrštyku sledujeme maníka, zpruzenýho novináře, kterej má udělat seriál o sebevraždách. Jeho táta se taky připravil o jégra, tím pádem mu to začne vrtat hlavou, přestože nemá vrtačku, což zůstalo v knize nevysvětleno! No a když k tomu připočteme břitké glosování svého mileneckého a citového života, máme v podstatě všechno, co se v knize děje. Někdy je to zábavný, někdy únavný, většinou docela svižný a aby to bylo art, tak to samozřejmě jistí WTF závěr, kterej si s charaktery postav vytřel zadek. Já si taky akorát vytřel zadek a opouštím záchod. Náhoda? Napište mi to lidičky prosím do komentářů a nezapomeňte lajk a subscrajb a všem vám moc děkuji a mám vás rádi.... celý text


Ku-klux-klan: Tady bydlí láska

Ku-klux-klan: Tady bydlí láska 2017, Katarzyna Surmiak-Domańska
4 z 5

Tahle kniha je o černoši a běloši, ještě předtím, než vznikl basketbal. A není to příjemný čtení, protože před basketbalem mohli černoši v americe běhat leda tak po poli. Jak mě, tak očividně i Katarzynu Surmiak vždy zajímalo, jak je to s tou white pride v Americe. No a zatímco já si to v klidu přečetl na záchodě, Katarzyna tam musela jet to napsat. Pali vs. autorka 1:0. Reportáž je to příjemná a svižná, především proto, že Katarzyna hledí na amíky očima správně nadutýho evropana, kterej pohrdá všema těma wallmartama a obezitou, což někdy v knize zmiňovala kupodivu až moc. Nicméně, šokující informace, že všichni jí hranolky a nikdo nechodí pěšky jsem už jaksi věděl, takže hodnoceno čistě investigativně, knížka docela klouže po povrchu, srovnává různý zdroje a základní historický informace a tak zhruba rozkresluje podstatu toho, co se dělo. Což je fajn. Ukázalo se totiž, že Morgan Freeman nebyl první černoch všech dob. Víc kniha nabízí pouze dialogy a osobní příběhy několika členů KKK, které v mnohých případech nejsou vlastně až tolik zajímavé, respektive to co blekotají je taková klasická ukázka toho, co má většina white trash nasráno v mozku. Co je tedy na knížce nejlepší je asi to, že dokáže evropanovi, kombinací výše zmíněnýho, trochu objasnit, proč vlastně white trash existuje a jak je možný, že si myslí to co si myslí a co to vlastně znamená pro černoši, když teď nějakýho zastřelí policajti. No prostě klasický americký problémy. Mě nějakej širší kontext chyběl a teď už se nedivím, že před pár desetiletími pochodovalo 40 000 KKKáček Washingtonem. PS: Na mnoha místech knihy se vyskytuje David lynč.... celý text


Souboj

Souboj 2017, Joseph Conrad
3 z 5

Až během čtení této knihy jsem zjistil, že je Joseph Conrad ukrajinec/polák. To sou mi věci! Souboj je o dvou vojácích, kteří se jednoho dne rozhodnou soubojovat, ale dopadne to remízou - takže pak spolu soubojujou asi patnáct krát během dalších dvaceti let a pořád samý remízy. Tento stav znám velmi dobře a chápu, jak to může být frustrující. Od tý doby co jsem před třema rokama potkal starou tak jsem neviděl žádný vítězství nebo prohru. Prvně jsme na Ďolíčku absolvovali čtyřikrát za sebou 0:0 a teď máme zase sérii čtyřikrát 1:1. Ještě pár takovejch zápasů a asi se rozvedu. No ale zpět ke knize. Je toh hezky napsaný, je to prima příběh, ale to je asi tak vše, co jsem si z toho odnesl. Styl psaní mi moc nesedl, rusákové jsou mi o trochu bližší, takže za mě 7/10.... celý text


O myších a lidech

O myších a lidech 2004, John Steinbeck
4 z 5

Genzer a Suchánek na divokým západě. Zatímco Suchoš je docela na pohodu a trochu vychcanej, Geňa je jako ve všech ostatních rolích prostě jen velkej trouba s dlouhejma vlasama, kterej rád mačká myši. Bejt to o pár desetiletí později, byl by asi dobrej programátor, ti taky pořád mačkají myš. Bohužel pro oba, kniha se odehrává v době, kdy ještě internety nebyly. No a tihle dva přijedou na nějakou farmu, chtějí steve jobs a taky je dostanou. Jenže pak se to celý zvrtne jako vždycky a Geňa dostane padáka! Příjemná knížka, ale to je tak vše. Pokud čtete stejně rychle jako já, tak je akorát na cestu s Prahy do Českých Budějovic. Pokud čtete pomaleji, budete muset, bohužel, jet až do Lince. 8/10... celý text


Smrt v Benátkách

Smrt v Benátkách 2003, Thomas Mann
3 z 5

To sem si zase naběhl! Já celou dobu myslel, že je to knížka o chlápkovi, co dojel do Benátek a přejedl se pizzou a vono je to tak trochu pedofilní love story. Hlavní hrdina, jehož jméno si už nepamatuju, ale můžeme mu říkat třeba...Kevin Spacey, přijíždí do Benátek jako vostřílený německý spisovatel a filozof, což víme díky tomu, že nám to prvních třicet stran dokazuje všemožnejma citacema vět, kterým průměrný Paliva prostě moc nerozumí. Nicméně pochopil jsem, že je tedy asi chytřejší než já. Když se tedy kniha začala už stávat nesnesitelnou, Kevin Spacey konečně dorazil do Benátek a tam teprve začly pořádné špagety osudu, když zahlédné mladého klučinu z Polska, který má hezké vlasy! Již jsem si připravoval nervy na první lesbické scény mezi Kevinem a malým chlapcem, ale nic moc se v knize nakonec nestane a všechny vjezdy do pískárny zůstanou nevyplněny. Díkybohu. Co se totiž začne dít je, že se v Benátkách objeví nemoc a víc nemůžu napsat, páč bych spoileroval, ale trochu napovím, že kniha se jmenuje Smrt v Benátkách, trololol. Díky Manne, fakt díky. Správně by se kniha měla jmenovat SPOILER ALERT SMRT V BENÁTKÁCH SPOILER ALERT. No za mě mírné zklamání, čekal jsem od této klasiky trochu více. 7/10... celý text


Meursault, přešetření

Meursault, přešetření 2015, Kámel Daúd
3 z 5

Dobré odpoledne vinšuji. Mnozí z Vás si říkali, že jsme možná přišel o oči a už nečtu. Kdepak! Byl jsem na cestách. Meursaulta jsem četl v letadle a chvílemi jsem si teda přál, aby to letadlo spadlo, jak to bylo příšerný. Letadlo samozřejmě nakonec spadlo, plavil jsem se dva týdny na voru z Burgund až k Salcburgu, kde jsem poté stavěl raketoplán z bambusu a uprchlíci. Teď jsem zpět - a je to příšerný. Teda já vlastně vůbec nevím, proč by měl někdo něco převyprávět z pohledu nějaký jiný postavy. Být to ten stejnej autor tak neřeknu, ale když to napadne někoho jinýho? To je jako dívat se ráno na mobil co vaši kámoši večer natočili - COPAK JSTE TAM NĚKDY VIDĚLI NĚCO DOBRÉHO? Já teda ne. Ani tady v týhle knížce. Když to shrnu, tak je to vlastně jen fňukání, fňukání a arabové a arabové a já už na to začínám bejt pomalu háklivej! I v Praze, tam už jsou všude - jdu do kavárny a prosím kafe a oni mi dají ARABICU, hořký to je jak lečo, stojí to sedmdesát kaček a člověk aby si vzal lupu, jestli tam vůbec něco je! Já říkal Liborovi, že takhle to dál nejde. Kde jsou ty časy, kdy jsme měli turky místo arabiky! Teď dojdu do kavárny a abych si vzal ty vole měsíc dovolenou, než mi to tam nějakej dřevorubec překape v nějaký mašině z budoucnosti, no tak kde to sme? Jo a ta knížka. No hodně se tam fňuká a vůbec, ale vůbec mě to nebavilo. Celou dobu jsem si říkal, že tohle nemůže nikoho zajímat, kdo byl obětí je snad úplně jedno ne? Berete to za špatnej konec pane Daoud. No a jelikož jsem se nemohl zbavit dojmu, že je to nápad tak dobrej akorát na fan fikci z twilight, kór ještě když za to dostane nějakou cenu, no to sem byl už tak vytočenej, že jsem seděl na sedačce navopak, tak tomu dávám tři bludišťáky, že je to aspoň dobře napsaný, ale doporučil bych to tak leda tak slepcům.... celý text


Dva bratři

Dva bratři 2012, Milton Hatoum
3 z 5

Když srovnám Bratry se Saramágem, kterej mi s Kainem vytřel mozek levou zadní, Milton Hatoum a jeho převyprávění Kaina a Ábela pokulhává úplně všude - a to knihy ani nemají nohy!!! Hatoum totiž valí stejně jako v Sirotcích ráje valby všude možně okolo, ale co je jednou fajn, podruhý už začně otravovat. Hlavně, když je toho ještě víc než poprvý. Na stejným principu funguje de facto i kadění, že ano. Bráchové jsou fajn, to zase že ne, ale vlastně jen když Hatoum sleduje jejich linku. Jenže to on ne, to pořád musí být kapitoly o tom, jak jejich taťka potkal mamku, jak se támhle někdo pohádal támhle s někým a tak dále pana krále. Někdy to psychologii postav prospívá, někdy je to vyloženě jen balast, jako v tomto případě. V Smrtonosný pasti taky řešíme, jak Bruce Willis zabije všechny ty němčoury s kulometama, a nikoho nezajímá, jak se mu letělo do Los Angeles a jestli jel z letiště do mrakodrapu autobusem nebo taxi. O tom už je přeci Smrtonosná past 2. Hatoum píše hezky a umí vykouzlit kouzelnou větu, ale po dvou knihách se nemůžu zbavit dojmu, že je to fušér zakletý ve svém dospívání, pořád dokola popisující Amazonku, chudobu a pět archetypů, který vymodeloval podle svých sousedů.... celý text


Muž sedmi sester

Muž sedmi sester 1999, Jaroslav Havlíček
3 z 5

Hodnotím dvouma bludišťákama i když to bylo "dobrý, ale bohužel, tak od poloviny jsem trpěl jako zvíře. Asi jako když vidím příbuzný tancovat, nebo když jsem jednou omylem vešel do místnosti, kde byli všichni opilí, do půl těla - a zpívali karaoke. Brrr. Od Havlíčka jsem valil jeho Neviditelnýho dřív v létě a bylo to dobrý jak buřt s kari kečupem, ale nějaký výhrady jsem k tomu měl. No a všechny tyto výhrady byly v Muži sedmi sester znásobeny tak desetkrát - tedy, Havlíček je mistr přeblábolevování. Prostě pořád mele a mele, aniž by to bylo potřeba. V týhle knížce jde o to, že si jeden frajer usmyslí, že vohobluje všech sedm dcer jednoho starýho profesora a to během jednoho týdne. Ano, námět je to přímo na Oscara a klidně bych četl takovýchto knih víc. Mně se to nikdy nepovedlo, ale třeba knížku o tom, jak jít sedmkrát na záchod za jeden den bych napsat mohl. Je k tomu potřeba: lívance s nutellou špagety carbonara melounová limonáda jogurt (jakýkoliv) kuře brambůrky čokoládová zmrzlina (když nemáte čokoládovou můžete použít vanilkovou, když nemáte vanilkovou, můžete použít třeba vocet) Knížka sype docela dobře, Havlíček psát umí a to moc hezky, ale pak dojde na samotné provedení plánu a to bylo opravdový mučení. Věnovat tomu tolik stran, to bylo za trest. Tak moc, že jsem vlastně ke konci úplně ztratil zájem. ZTRATIL ZÁJEM O KNIHU KDE MANÍK KLÁTÍ SEDM BUCHTIČEK. To je snad zločin!!! Zločin! Zavolejte policii! Edit: zapomněl jsem na pasáž před jedním sexem: zděsila se revolveru, ale to už byl na scéně i jeho revolver, nabitý sice jen dvěma kulemi, zato výhružně namířený. Za to musím zvednou na tři hvězdy.... celý text


Zrzoun

Zrzoun 2006, James Patrick Donleavy
5 z 5

Zrzoun je po dlouhý době knížka, kterou bych si sám sobě doporučil, kdybych se neznal a potkal se v knihovně a chtěl sám sebe sbalit. Kniha je o ubožákovi Dangerfieldovi, kterej přijede z Emeriky do Irska kotit irský katoličky a když odmítnou kotit, tak jim pořádně nandá facany, ať už je střízlivej nebo opilej. Špuntovat nudlárnu a nasávat alkoholy, to je moje. V Zrzounovi to po delší době mělo švih a grády, styl je ujetej a svižnej a celkově není divu, že to vyšlo v Olympii, páč je to jedna a ta samá verbeš jako Miller nebo Durell, jen do toho někdo přimotal sodomistické verze postav od Jamese Joyce. Hodnotím devíti bludišťáky, protože tomu ke konci začal docházet dech, nicméně některé manželské výměny a dialogy si budu pamatovat do konce života, nebo alespoň tak měsíc. A to je taky úspěch.... celý text


Na dně v Paříži a Londýně

Na dně v Paříži a Londýně 2015, George Orwell (p)
3 z 5

Víc než cokoliv jiného mi Orwellovo Na dně v Paříži a Londýně připomínalo Paliho na dně v Irsku, když jsem tam před pár lety dojel vypilovat svůj skill "umývat talíře." Jelikož jsem zakotvil v Dublinu s 55 eury, jednou tyčinkou Snickers, kterou nejím páč tam jsou ořechy, a bez práce na dohled, vcelku snadno jsem se vžil do Orwellova románu. Stejně jako Jirka i já jsem nakonec sehnal luxusní práci dishwashera, která spočívala přesně v tom, co Orwellák popisoval: 15 hodin denně drhnout hrnce a pánve, škrábat mušle a krájet chicken wings, zatímco jsem v 50 stupních ztrácel jedno kilo váhy denně a nonstop jsem musel poslouchat šéfkuchaře, slizkého fanouška Chelsea, jak se mi směje, že Arsenal hraje hůř než FC Ústí nad Labem. Bez domova jsem sice nebyl, ale možná by to bylo lepší než žít v jednom holobytě se Slovákama a Mauricijankou, která měla u papundeklové postele voodoo oltář a každej tejden mi kradla ponožky z pračky. Jelikož tedy vím, co jsou to harsh times a že se za posledních sto let nezměnily, nějak mi knížka nic nedala. Tak to prostě na světě je a lidi to nemají jednoduchý. Rozhodně mi kniha neotevřela oči ani mě nešokovala, jako 90% všech hodnotících, jejichž šok pravděpodobně pramení z toho, že nikdy neopustili vyhřívanou kancelář a své přetopené apartmenty a nešli na pár měsíců makat jako normální lidi. Na dřeň, do krve a za pár šupů. Já si to zkusil a doporučuji. Naučí to pokoru.... celý text


Fámy

Fámy 2005, Hugo Claus
3 z 5

Bom džorno. Nejprve něco o autorovi: jmenuje se Hugo Claus. A teď už k samotné knize: Fámy jsou o belgičákovi, co přijde zpátky domů potom co v Kongu skalpoval černoši. Máti byla za války kolaborantka a tak není divu, že z toho kolabuje. Brácha je trochu Forest Gump protože spadl z kola a táta Dolf se chce přejmenovat, páč to zní jako Adolf. Do toho tam jsou dvě běhny sestry, který mají v pískovnách den otevřených dveří a taky vyšetřovatel, listonoš, falář a sousedi, prostě tolik lidí, že mi to dělalo problémy, protože na to nejsem zvyklej. Já mám tři kamarády a víc lidí mi přijde jako diskotéka. Každopádně pak hlavní rodince přistane na zdi domu hákenkrojc a městečko začne umírat na záhadnou nemoc. No a pak vzniknou fámy. Vypadá to jako žůžo a chvílemi to žůžo i bylo, ale nějak mě to nenadchlo. Střídání desítky vypravěčů mě taky chvilku bavilo a chvilku ne. A celkově to bylo takový jo a ne. Škoda, že nejsem belgičan co kopal za FC Hitler, to by mi kniha asi dala víc. Každopádně ji hodnotím 7/10, protože mi rychle utekla, a to jsem si myslel, že knihy nemají nohy. LOL.... celý text


Král úletů

Král úletů 2004, Philip K. Dick
3 z 5

Jelikož si rozšiřuji obzory, šáhl jsem po své první knížce od Filipa Kokota. Jako velký odpůrce sci-fi jsem sice už přečetl několik jeho knížek v televizi, hlavně Total Recall se Švancikem jsem četl už několikrát, ale na záchodě jsme se ještě nikdy nepotkali. Souboj dopadl remízou. Král úletů není sci-fi a takový sci-fi já mám rád. Tahle anomálie v Kokotově tvorbě je psychologická dráma o nevěře a jednom šibnutým klukovi co se přimotá doprostřed rozpadu dvou manželských párů. Jenomže jak by řekl Jarda Bosák, "což o to, myšlenka to byla dobrá, jen to provedení trošičku pokulhávalo." A to především tím, že všechny postavy jsou naprostí idioti, magoři a zrůdy. Toto většinou oceňuji, ale zde mě to iritovalo, protože všichni byli opravdu nesnesitelní. Fay, hlavní ženskou hrdinku, která všechny přivede na pokraj nervů už nechci nikdy vidět, nebo mě na ten pokraj přivede taky. Takovou krávu a megeru jsem roky nečetl. Naštěstí ale píše Kokot docela svižně a sem tam s hezkou dávkou sarkasmu, takže to uteklo celkem rychle. Já dávám 7/10.... celý text


Adam Haberberg

Adam Haberberg 2011, Yasmina Reza
4 z 5

Jasmína Rezavá je takovej Mišel Hulibrk v sukni, což sem si pamatoval už od Nenávisti a tento pocit jsem si ještě trochu víc připomněl při čtení Adama Habebebe nebo jak to je. Tedy klasický portrét středně starýho a středně neúspěšnýho francouze s kroasántem mezi nohama místo na talíři. Dát to Jasmína a Mišel dohromady, pravděpodobně by se jim narodila čirá ubohost. Nicméně, Jasmína se má ještě co učit. I když je její text břitký a smutný a všechny ty francouzský přídavný jména, pořád to vypadá jen jako rozcvička před pořádnou apokalypsou, kterou by někdo vystihl lépe. Tudíž je to taková ta knížka, co dobře sype, sem tam vyskočí fakt zajímavá myšlenka nebo výborný dialog (tam je Jasmína nejsilnější), ale ve finále jsem se z toho nepokadil. Což se nedá například říct o mořských šnecích, kterých jsem včera snědl šest a vykadil dvacet. Proč je toto na konci mé recenze? Ani já sám nevím.... celý text


Noc v Evropě

Noc v Evropě 2007, Polona Glavan

Tak tady kapitán Palivo říká rezolutní ne a souhlasí s uživatelem Aljazem na Goodreads, který v jednohvězdičkové recenzi napsal "Fini liki in fini zapleti," ať už to znamená cokoliv. Noc v Evropě jsou krátký příběhy z vlaku Paříž - Amsterdam a jsou přesně tím druhem knížky, kterýma bych vystlal prasečí chlívy. Otravný mladý postavy si povídají ve vlaku, přemýšlí nad krávovinama a nebo se pohádají a jelikož jsou mladí a sedí ve vlaku, tak je to asi art nebo já nevím co. Z každý stránky čouhá fakt, že Polona seděla ve vlaku a řekla si, hele, tady jsou nějaký lidi, já napíšu o tom jak si povídaj nebo na co asi myslí. A spojím to dohromady a bude to vypadat jako poselství o mladé Evropě či co a pak za to vyhraju nějaký ceny, i když je to naprosto o hovně a valím tam bomby typu "podíval se na mě svým uhrančivým pohledem.". No mě snad mrdne. Za co Bože! A aby toho nebylo málo, na závěr mě zhnusil i doslov, plný žvástů typu "i v dnešní době superrychlých aut je možné napsat povídky z tak archaického dopravního prostředku jakým je vlak." No to už jsem regulérně na pláži vstal, došel k nejbližšímu koši a mrdl do něj knížku. Palivo out.... celý text