Palivo přečtené 506

Naruby 1979, Joris Karl Huysmans

Musím si nalít čistého vína literární rodino. Zjistil jsem, že jsem hloupej člověk. Neříkám, že jsem si předtím myslel, že jsem hodně chytrej člověk, ale třeba v AZ kvízu vím každý vysílání aspoň pět otázek, v Milionářovi bych došel klidně na 320 000 a dokonce už vím i nějaké věci z oblasti co ženy chtějí (ponožky na zemi ve třech různých místnostech to nejsou). Neumím opravit žárovku v lampě nebo vyžehlit nějaký oděv tou věcí, ale na druhou stranu, vím kde je třeba Tádžikistán a když se mě zeptáte kdo je Schopenhauer, tak vám klidně vyjmenuju všechny jeho sonáty. I přesto byl můj mozek na Naruby krátkej. Ve své experimentální četbě všech těch patafyziků a surrealistů jsem si již začal libovat, když kniha nemá děj a nic se v ní neděje, a nebo děje, ale nevím co, hrome, dyť já přežil i Temnýho Tomáše od Blanchota, ale zde jsem narazil na dílo, kde se nejenom že nic nedělo, ale o těch věcech, o kterých přemýšlel hlavní hrdina, jsem netušil vůbec nic. Bylo to, jako by na mě celej večer mluvila moje stará a říkala mi něco o lacích na nehty. Trochu jsem se zaradoval, když jednu kapitolu hlavní hrdina věnoval myšlenkám na barvy, takže když napsal třeba slova oranžová nebo červená, tak jsem zaplesal, že vím o co jde, ale pak se zase vrátil ke katolismu, latině, a já myslel, že zemřu. Zcela věřím tomu, že pokud by někdo tuto knihu byť jen otevřel před prodavačkou květin nebo zedníkem, tak by jim vybuchla hlava a vnitřnosti. Je zde i kapitola o literatuře, ale jelikož nemám tolik načteny literáty 5. století našeho letopočtu, tak jsem se moc nechytal, ale aspoň jsem se na pouhých deseti stránkách naučil tyto nová slova: hexametr, prozodie, cézura, spondej, epitet, výmět, digrese, adverbie, timbra, lunapar, apologet, gnose, koncízní, emfáze, hiát, epistolograf, epiteton,ekloga, homélie, jeremiáda, panegyrika, antifonář, hagiograf. Myslím, že v tomto bodě se už můj mozek dostal do stavu autopilota, tedy Sagvan Tofife, a nechal se unášet až na konec, přičemž jsem ožil vždy jen na moment, kdy ten aristokrat pronesl nějakou větu. Třeba "Zavolejte drožku," a nebo "připravte mé kufry," tyto věty jsem si opravdu užíval. Nakonec jsem to přežil, ale vůbec netuším jak hodnotit. Asi 6/10, přičemž se snažím pochopit z různých esejů a článků o co tom šlo a chápu to, ale stejně nemůžu hodit za hlavu fakt, že jsem při tom málem umřel.... celý text

Ostrovy uprostřed proudu 1972, Ernest Hemingway

Rok se s rokem sešel a Palivo se opět usadil do záchodové komnaty s Hemingwajem v ruce. Nebyla to dobrá podívaná, a to v žádném slova smyslu. Příště bych šel raději do války nebo na lekci tanga. Thomas Hudson je malíř, který žije na ostrově, kam za ním přijedou tři synové. Je tu ještě několik dalších postav, ale to je naprosto jedno, protože celá tato pasáž se točí kolem polodementních, naprosto neuvěřitelných dialogů, které nikdy žádné lidské bytosti na světě nevedly. Do toho Hemingway neustále vypisuje jméno hlavní postavy v celé délce, takže jestli někdy potkám "muže, jehož jméno je Thomas Hudson," tak přísahám bůh, že mu bez varování utrhnu hlavu holýma rukama. Že Hemingwajovi šplouchalo na maják pak už není vidno jen v dialozích, ale i maličkostech, páč já nevím, jestli je ok titulovat sedmnáctiletýho syna "pucku," a heterosexuálnímu kamarádovi říkat "nepůjdeme do hajan?" Vítěz je u mě ovšem přirovnání hodno mistra literárního smyku Kavčiaka, a to tato následující perla: "Postavu těla měl jako boxer střední váhy, který trochu ztloustl, ale jak tam tak pohodlně ležel, v pozici, v níž člověk, který není v dobré kondici, nevypadá dobře, vypadal jako člověk v dobré pozici." Tyhle věci samozřejmě nejsou moc důležitý, ale když právě toto tvoří výplň mezi dialogy, pak je to blbý. To věděl i Hemingway, tak knihu přesunul na Kubu, kde se Thomas Hudson nalejvá znovu - hned prvních dvacet stran si povídá s kočkama na lodi, tak to jsem už otáčel oči navrch hlavy, ale říkal jsem si, tak třeba už konečně s tím debilem nechce nikdo mluvit, ale ono ne, jen co přijde do baru, sedne si za šlapkou a dialogové peklo začíná nanovo, kdy ani vzpomínky na těžbu wolframu v Hong-Kongu nejsou na škodu. Závěrečný hon na ponorku už ani nehodnotím, protože jsem kvůli krvi v očích pořádně neviděl na stránky. S přehledem v TOP 10 nejhorších věcí co jsem kdy v životě četl.... celý text

I slunce vychází 2015, Ernest Hemingway

Farma zvířat 1991, George Orwell (p)

Bohužel, tato dystopická novela o budoucnosti, kdy dojde ke vzpouře zvířat a tím pádem budou následně k dostání v KFC a Mekáčích akorát fazole, bobule, špenáti a další otřesný věci, se mnou mnoho nevyvedla. Trochu mě mrzí, že se Orwell nezaměřil spíše na tento aspekt, protože to je to o co tady opravdu šlo. Nicméně chápu sdělení které se nám Orwell snažil předat: aby se zvířata nebouřila, měli bychom je všechny žrát. To já Petra kvituji, páč mě opravdu nebaví jíst nějaký lupeny. Snad se k této knize dostanou i vegani a vegetariáni, pro které je určena, aby viděli, co za pohromu nastane, když i nadále budou dělat kachnu ze seitanu a brownie z řepy. 7/10... celý text

Škodná 2014, Michal Pekár

Anihilace 2015, Jeff VanderMeer

Kdo mě zná, literární rodino, ten ví, že sci-fi nečtu. Já sci-fi číst nepotřebuju, když chci nějaký sci-fi, tak mi stačí zajít do obchodu a koupit si mrkev, nebo začít bezdůvodně uklízet, to je obojí sci-fi až moc. Jelikož jde Anihilace akorát do kin, řekl jsem si, že to prubnu, páč je to krátký jak můj penis, a aspoň budu moct přispívat do oduševnělých internetových diskuzí "ne, knížka byla lepší," "ne, film byl lepší." A takhle to dopadlo! Anihilace je o Oblasti X, kam se na začátku vydají čtyři buchtičky, aby to jako už dvanáctá expedice prozkoumaly. Toliko k ději. A teď k mým poznámkám: Vydávají se tam čtyři buchtičky, ale při vstupu jich bylo pět. Jenže lingvistka si to rozmyslela a nešla. No tak já nevím, buď tam tu lingvistku potřebuju a najdu novou, nebo ji asi nepotřebuju a vůbec ji nenabírám ne? Buchty tam jdou, aby získaly co nejvíc poznámek, ovšem nemají povolený digitální foťáky, telefony, tablety a tak dále pana krále, ale pouze zápisníky. LOL. Jako doopravdy? Co je tohle za pičovinu. Důvod je, že by je možná mohla Oblast X použít proti nim...hmmm. Kriste. I když je to dvanáctá expedice, nikdo vlastně vůbec nic neví, protože jim to při náboru neřekli. A to nábor trval šest měsíců. Buchty tedy mají jen mapu. No já nevím, ale úspěch expedice asi trochu závisí na tom, že by jim někdo mohl říct, co tam těch jedenáct expedic před nima našlo, nebo ne? Všechny buchty vstupují do Oblasti X po šestiměsíčním tvrdém výcviku a dokonce i kolektivní hypnóze, aby se prostě expedice podařila tip top. V tom případě mi přijde jako velmi zajímavý nápad, navalit jim sebou zásoby alkoholu, které dostávají na příděl. Hmm... Bioložka, která podstoupila 6 měsíční výcvik, při prvním střetu s neznámými spórami, které ji infikují, si prostě řekne, že to nikomu neřekne (čímž samozřejmě všechny vystaví nebezpečí) a uvidí do rána, jestli se to nějak projevilo ("i když jsem si vědoma, že inkubační doba může být měsíce i roky") Po této kontaminaci je všechny čtyři napadne, že možná by si příště při studování neznámé stavby plné mimozemských sraček mohly vzít MASKY. No, očividně se o tom během šestiměsíčního tréninku nikdo nezmínil. Při jakémkoliv dilematu, všechny hrdinky, povětšinou tedy ta hlavní, zvolí ze všech řešení to úplně nejdebilnější, povětšinou s vysvětlením typu "prostě se mi to tak chtělo." Tohle jsou úplné kokotiny hned z prvních padesáti stran, které rozhodně nejsou zapříčiněny tím, že se odehrávají ve sci-fi knížce a tudíž by to mohlo být jakkoliv vysvětleno. Tohle je tím, že se odehrávají v naprosto dementní sci-fi knížce, kde je každej úplně vypatlanej a všechno funguje jen tak, aby to autorovi prospělo ku věci. No a do toho věty typu "vzduch byl těžký, válčící sám se sebou,"a to už jsem šel do kolen. Strašně napsaný, strašně tupý postavy, trapný pokus o přesah, za mě nula. Jo a hrdinka ze začátku cítí asi dvakrát ve vzduchu pach hnijícího medu. To mě trochu zarazilo. Jak med hnije a jak při tom smrdí? Viděl někdy někdo med hnít?... celý text

Eseje 2011, Henry Miller

Je to tak vážení, Palivo je takovej intelektuál, že čte i eseje. Již zřejmě nezbývá mnoho času a proměním se v superinteligentní počítač, který bude kouřit dýmku a za pětipenci diktovat slavné citáty v dialektu, který si člověk navolí vztlačnou silou potlesku. Henry Miller je můj oblíbený spisovatel a kdybych měl volit mezi jedním večerem s ním a nebo týdnem bukkake s Britney Spears, měl bych vážně dilema. Hned z fleku se Miller rozjíždí esejem na téma Hamlet, což byl zatím nejlepší esej o Hamletovi jakej jsem kdy četl - ne že bych četl víc než jen jeden, ale takhle napsaný to vypadá opravdu úderně. Jen si to představte: Žena: Dobrý večer. Já: Dobrý večer. Musím podotknout, že vaše líce mi připomínají nejlepší esej o Hamletovi jaký jsem kdy četl. Žena: Och, ach, ichichich, já se červenám, vy jste tak chytrý! Já: Nechme těch řečí, můžu si dát čaj o páté s vaší vulvou? Žena: Jak je libo! Eseje se rozjedou svižně, pak se ale trochu zašmodrchají a sem tam jsem koukal, jak byl Miller za dobře s esoterikou a podobnejma věcma (viz eseje o Witmenovi, Thoreajoujouvi atd). Občas to bylo těžký, občas lehký, ale hlavně osvětový. V podstatě každej esej nese poplatnou nadčasovou myšlenku, kterou si můžete vytetovat na ruku nebo koleno, a je už jedno jestli Miller komentuje filmy nebo oplzlosti. Vítězem se každopádně ale stává až "skoro povídka" o tom, jak chtěl jet na dovolenou do Londýna. Kdo má Millera rád (nebo Lawrence), tomu knihu doporučuji. Fun fact: Henry Miller měl kolo z České Kamenice o kterém prohlašoval, že je to jeho nejlepší kamarád. Fun fact 2: Dospělé samice klokana mají tři vagíny.... celý text

Severní vody 2017, Ian McGuire

Dobrý den. Tato knížka je o verlybářích v 19. století - všichni rádi lejou, kaděj do kalhot, smrdí močůvkou a sem tam uloví verlybu. Tudíž mi kniha dost připomínala chlapy od nás z vesnice, ti taky smrdí močůvkou a sem tam na diskotéce v Blížkovicích uloví nějakou verlybu. Jelikož se kniha odehrávala v 19. století, tak místo diskotéky chlapi vyráží do severních vod. Zde bych vytkl knize její název, protože jsem si během čtení asi tisíckrát začal prozpěvovat Severní vody jsou krutý, počítej lásko má s tím. Ale zpět ke knize. Na moři samozřejmě o verlyby až tak moc nejde, protože jeden z posádky je tak trochu Michael Jackson a dřív než bys řekl švec, tak tu máme mrtvolu. A pak už to jde z kopce tak rychle, že jednoho ani nenapadne, že na moři nejsou kopce. Brutální, syrová, extrémně grafická a naturalistická svině je tahle knížka, to vám teda řeknu. Za mě velká spokojenost, až jsem byl sám překvapen. 9/10... celý text

Birk 2017, Jaap Robben

Vinšuju. Birk je další ze severských sociálních dramat typu Bohdan Sláma - "všichni jsou mentálové, ale jsou na ostrově." V této knize na začátku umře hlava rodiny, takže se rozjíždí nebezpečná ruleta, která na ostrově může vždy skončit jen dvěma způsoby. Buď nastane Slunce, seno, incest, nebo tam je King Kong. Abych to shrnul básničkou: Tak jako tak, někdo "will be fucked." Jaap Robben si tohle drama valí dobře, ale trochu mě štvalo, že jsem už od desátý stránky tušil jak se to vyvrbí a ono se to přesně tak vyvrbilo. To znamená, že jsem buď telepat, a nebo Robben skočil po té nejfádnější rovině, která se naskýtala. Doma jsem na starou zkoušel telepaticky anální sex, ale místo toho usnula, takže telepat nejsem. Z čehož vyplívá, že to Robben usmolil na jistotu a to mě trochu mrzí. Stejně tak to, že kniha až moc těžila z cestičky, kterou mu už vyšlapal Jacobsen a další podobné knihy. Za mě tedy 7/10, ale jelikož jsem dnes nevařil, tak z toho nejsem odvařenej.... celý text

Monpti 1973, Gábor Vaszary

Další přírustek do mého nejoblíbenějšího literárního subžánru "žebrák v Paříži co má konstantně hlad a chtěl by prcat." V tomto díle si to mladej Maďar valí v říši croissantů jako mnoho podobných před válkou - pije kakao a myslí na to, jak jednoho dne bude natolik bohatej, že si do pusy strčí místo švábů třeba chleba. No a pak v parku potká mladou Pařížanku a dojde mu, že by raději strkal něco jiného a někam jinam než do pusy, ale tak v nejhorším alespoň tam. A tak spolu začnou chodit, nejčastěji do jeho bytu, kde ovšem k žádné sexuální výměně informací nedochází - kdo tedy očekává, že v knize bude Vojta Koitek, ten bude zklamán. Zklamán je i hlavní hrdina, který to cuchtě začne dávat náležitě najevo. Ostatně je otázkou, jestli tato kniha není spíše sci-fi, protože jsem ještě neslyšel o Pařížance, která by na sex čekala dýl než řekneš Jean Claude Vám Dám a Vám taky. Proto taky má francouzské podvojné účetnictví pouze položky Má ti dát a dala ti. V bordelech pak ještě i 261, Peníze na cestě. Ale to už zase odbočuji. Jak to dopadne Vám samozřejmě psát nebudu, protože nemám auto - tím pádem nemám ani spojler. Knížka to byla třeskutě vtipná, páč autor má skvělej smysl pro humor, takže i bez těch sexů jsem byl docela nadšenej. Knížku tedy hodnotím vysoko 8,5/10, což je o půl bodu méně, než jak hodnotím sám sebe nebo nebo vymačkaný pomeranče.... celý text

Ecuador 2017, Henri Michaux

Jelikož jsem nikdy nejel na východ od Kladna, byl pro mě Ekvádor od Henriho Mišóa dost velký překvapení. Asi jako když jdete čůrat, a najednou se místo toho pokadíte. Jako například slavný jihoameričan Kaká. Že je Mišó dobrej malíř a básník jsem už jaksi tušil (bylo to na internetu napsaný), ale že umí valit takový lonely planety, to jsem neměl nejmenší zdání. Ekvádor se tváří jako cestopis a vlastně to cestopis i je, ale není! No a teď se v tom bábo vyznej. Já bohužel žádnou bábu v bytě nemám. Nicméně, tenhle šílený kolotoč útržkovitých, poetických, surrealistických textů a básniček byl naprosto skvělej a já ho sám sobě ještě někdy do budoucna doporučuji. Do jihoamerických končin se každopádně nevydám, páč když mi někdo popíše, že musí v pokojíčku vybít mačetou 300 tarantulí než jde spát, to teda nezní zrovna jako dobrý airb'n'b. NASCHLEDANOU... celý text

Městečko Galveias 2017, José Luís Peixoto

Svý buchtě jsem už dal několik knih, ale žádnou nikdy nedočetla. Naposled jsem ji narval do kabelky Kafku, že mě to nenapadlo dřív - ten taky nic nedopsal, tak to si budou rozumět. Že ovšem bude kontrovat a navalí na mě chlupatýho portugalce co vyhrál nějaký ceny, to jsem nečekal. Proti své vůli jsem tedy začal chodit častěji na záchod a číst. Galveias je vesnice v Portugalsku a má mnoho podobností s místem, kde jsem vyrůstal na jižní Moravě. I zde je polovina lidí dementní, druhá polovina jsou zemědělci a jako kultura slouží kostel a hospoda. Akorát tu nikdo nevolí Zemana. Na začátku knížky za vesnicí dopadne nějakej meteorit či co a my pak sledujeme, jak to narušilo životy místní křupanské honorace. Což by bylo fajn, kdyby Peixoto nepsal o každé rodině tři generace dozadu, páč mě opravdu nezajímá, jak nějaká babička Marie Amálie, která se jmenovala Lucinda Maria Amálie don Kokot, chodila na trh. Občas je to fakt k neučtení a Peixoto dává až moc na odiv, že absolvoval asi čtrnáct tisíc kurzů literárního psaní a teď je z něj poetický robot typu Marquéz a Hrabal dohromady. To nechceš, literární rodino. Naštěstí se v tom labyrintu literární masturbace skrývají docela příjemné osudy a zajímavé pasáže, jako když třeba hrdinka týden kadí do igelitových sáčků, aby je pak šla všechny napatlat na hlavu své sokyni. Nemůžu ani opomenout nadávku, kterou jsem dodnes neznal, a to "aby tě zjebalo třicet tisíc čuráků ty hromado hoven." Ve výsledku tedy 7/10.... celý text

Výjevy 2013, Ondřej Hanus

Volné verše 2017, Ondřej Hanus

Bom dia! Jako básník samozřejmě pohrdám všema ostatníma básníkama, igelitkama a nealkoholickým pitím. V rámci pohrdání jsem si tedy zakoupil knížku Ondry Hanuse, muže, který již v útlém věku vypadá jako skinheadská verze Tomáše Halíka, že ji přečtu a pak jí budu jaksepatří pohrdat alespoň tři hodiny. Ale ono nene! Ještě že jsem v kavárně seděl, jinak bych spadl. Hanus valil ze začátku kariéry sonety, ale těm já rozumím asi jako ženská ofsajdům, takže jsem to ocenil tak, že jsem dělal takové to "hmmm," které nic neznamená. S volnejma veršama mi ale zatloukl palici do hlavy, až mi mozek vytekl do kafe. Sbírka je rozdělená na čtyři valby, přičemž první je lehce spirituální či co, no prostě takový to děkuju vám andělové od Ivety Bartošový, ale i tak je to skvělý. To je ovšem pořád prd proti tomu co si Hanus nachystal do dalších třech částí, který to už valí pěkně z kopce a do vět se zamotávají témata a slova jako potraty, važíny, dělohy, prdele, zkurvený životy a podobné. Co jiného si může mladý člověk přát že? To je samozřejmě řečnická otázka, mladý člověk si může přát mnoho, třeba cédéčko Slayer, pizzu, láhev dobrého vína - nebo vysavač, ano, i tací jsou mezi námi. Každopádně teď držím v ruce sbírku Elsy Aidsa, co jsem tu před týdnem vychválil a říkám si, jak ji Hanus strčil do kapsy a ještě na ni nasral. Nejlepší sbírka jakou jsem kdy četl. 10/10... celý text

Tyranie: 20 lekcí z 20. století 2017, Timothy Snyder

Tak nějak plus mínus trolejbus.

Jako bys jedla kámen 2017, Wojciech Tochman

Jako bys jedla kámen je kniha o Bosně, domovině bosých lidí a Jardy Bosáka. V devadesátých letech tam byla válka a hodně lidí přišlo o Playstationy a televize. Ani si to nechci představovat. Tochman knížku pojal jako deník do kterýho valí jen ty nejpodstatnější útržky, což způsobilo, že mi kniha několikrát spadla na zem - měla totiž velkej spád. HAHA! DEJTE MI UŽ NĚKDO NĚJAKOU MEDAILU ZA HUMORY. Celkově se kniha ani na moment nezastaví, šine si to zpustošenou Bosnou napříč a vykopává mrtvý ve vzpomínkách přeživších žen. Byl to hnus, to vám teda můžu povědět. Já se jako vždycky kroutím, když mám sníst nějakou zeleninu, třeba brokolici nevezmu do huby vůbec, ale tohle bylo daleko horší. Že někdo hraje fotbal s něčí hlavou mě už samozřejmě moc nepřekvapuje, že jo, tak viděl jsem Terminátora všechny díly, horory, taky ten film jak tam sou ti Kanibali, ale co mi i přes mé zkušenosti hlava vůbec nebere je fakt, jak se re-socializovali bývalí nepřátelé zase zpátky na sousedy a spolupracovníky. Představte si to, jako by ve vile Vyvolených byl dvanáctkrát Vladko a jen jeden z nich měl hřeben na vlasy. To prostě musí bejt peklo. Tochmanovi uděluji devět bludišťáků z deseti za to, že to správně vybalancoval a zůstal nestranným pozorovatelem, kdy bez soudů a nadržování podal nehezkou zprávu za pomocí těch nejobyčejnějších, avšak nejbolestivějších vět.... celý text

Vlhká místa 2008, Charlotte Roche

Kniha omezení 2017, Elsa Aids

Bom žorno. Dal jsem to za jedno kafe od začátku do konce, takže kdo je víc, literární rodino. Všechno vím, všude sem byl. Kniha omezení je o výrobě prvního Favorita v Českuslovesko, když inženýři jezdili moc rychle po dálnici. Pak se vybourali. Kdo to chce v haiku, tomu to pičo klidně do haiku navalím, sleduj literární rodino: Jeli ve Favoritu do Benešova, ty vole svodidla cože, no tak jakože já teda asi du. Vidíte? A kde je problém? Básničky to jsou moc pěkný, ale nerýmují se. Což mi nevadí, páč jsem neměl rýmu, když jsem to četl. HAHAHAHAHAHA. Taky se smějete? Bože já se tu směju až jsem se málem počůral. HIHI. Hele ale vážně literární rodino, jestli si máte letos, loni nebo zejtra přečíst nějakou básnickou sbírku, tak by to měl bejt Lvice Elsa Michael Johnson, páč to je od Trojjediného prstu skok nahoru jako sotomayor. Nashledanou.... celý text

Na shledanou tam nahoře 2014, Pierre Lemaitre

Dobrý večer. Tak jsem zase narvanej jak motyka plná brambor. Celej večer jsem pil Becherovku no a co? Jak by řekl Jarda Jágr - no a co literární rodino, vadí vám to? Nashledanou nahoře, tedy Goodbye upstairs, vypráví o tom, jak moc se vám zhovní život, když skočíte do škarpy pomoc dalšímu nebožákovi. To se psal rok 1918 a v Evropě byla válka, páč Němci byli v Chorvatsku na dovolený a nezaplatili šnitzl a ujeli. Že to mohlo být jinak? No a ptá se vás na to někdo literární rodino? NIKDO SE VÁS NA NIC NEPTAL. JSTE NA INTERNETU JEN PROTO, ŽE SI HO UMÍTE ZAPLATIT A TO JE VŠE. No dobře, sem si šel pro panáka, ale jako už mám asi dost a v tý knížce de teda vo to, že tihle dva kroasánti si to po válce valej do byznysu s hrobkama, aby měli dost peněz na Ibizu a šlapky. Knížka je to čitelná cuby nedup, páč jsem si ani nedup a měl jsem ji přečtenou. Škoda, že hlavní motiv mezi Pradellem, čti Prdelem, a hlavním hrdinou není více rozvinut - to mě dosti zajímalo, ale naštěstí jsem se v polovině zhovnil jako prase a přestalo mi to vadit. Jo a včera jsem byl na fotbale, Boavista prohrála 1:3. Trochu mi to připomínalo Stančíka, ale spíše satirickým a ironickým šklebem, než čímkoliv jiným. Nicméně kdo má rád Viana, historické romány a Stančíka, může si tuto knížku v klidu přečíst a bude se mu líbit a možná i velmi - i přestože má 4062UO214U5 stran, což mě tedy osobně ze začátku dost odrazovalo. Du si pro panáka. Dsdgyxx44... celý text

Podhoubí 2017, Marcelo Luján

Dobrý den. Tak jsem byl zase v letadle a četl knihu. A snad poprvý jsem si přál, aby letadlo spadlo a mé, o skály rozdrcené tělo, snědl medvěd, vykálel mě a pak mě sežrali brouci. Tak špatná je knížka Podhoubí. Hororová, jak láká anotace, kniha rozhodně není. Tedy příběhem, stylem hororová je. Nic tak otravného jsem v životě nečetl a to už jsem pár knih viděl. KRISTE PANE JEŽÍŠI NA NEBI! Luján si podle mě udělal velkou statistiku nejhorších postupů v literatuře a pak je slepil dohromady, aby tím na dálku zabíjel náhodné čtenáře - já sám jsem třeba nebyl daleko od toho, abych si nepodřezal žíly. Příběh je o tom, že se děcka vymelou v autě, a pak nějaký děcko vydírá jiný děcko, že řekne pravdu o bouračce, no a do toho matka těch děcek vzpomíná na to, jak ji zašpuntoval nudlárnu milenec před třiceti lety. Což o to, z toho se dá něco vykotlit, ale! ALE TEN STYL!!! Po sedmdesáti stranách jsem byl na hranici vyčerpání a knihu hodil do koše. Valím na nety, že to jdu zničit a vidím ty hodnocení a ceny, říkám si, Pali, neděláš chybu?, tak jsem tu svini vytáhl a dočetl. Připadám si, jako bych se vrátil z Vietnamský války s nejhorším průjmem všech dob. Zatímco normální kniha funguje takto: Eva a Fabian sedí v kuchyni a pijí limonádu. Eva potom odchází do pokoje. Lujánova kniha funguje takto: Eva a Fabian nesedí v kuchyni. Ne, počkat! Sedí v kuchyni. I Fabian, i Eva. Pokud by někdo vešel do kuchyně, viděl by je, jak pijí limonádu. Do kuchyně ovšem nikdo nevejde. Eva a Fabian sedí v kuchyni a dívají se na limonádu. Kdyby se podívali doleva, viděli by matku, jak seká trávník. Ale do leva se nepodívají. Eva pije limonádu a napadne ji odejít do pokoje. Fabian to ještě netuší. Netuší, že se za chvíli Eva zvedne a odejde do pokoje a Fabian zůstane sám. ZABIJTE MĚ!!!! A aby toho nebylo dost, do těchto mouder Luján zasazuje dialogy jiných osob, které se odehrávají na jiném místě, aniž by za závorkami jmenoval postavy. No tak to už jsem pak měl v hlavě guláš s pěti knedlíkama. Já jsem tak naštvanej, že ani nemůžu bejt vtipnej.... celý text