Palivo přečtené 506

Emauzy 2011, Alessandro Baricco

Bom večer literární rodino. Pátej Baricco a druhej zásah do Morgana Freemana, tedy do černého. Jak byl Mr.Gwyn a Hedvábí vcelku otravný, tak tady se zase šlape pěkně od podlahy a valí se tu bomby typu knězi šahají klukům na kolena, sebevraždy a švédský trojky, což nemůže nikdy dopadnout dobře, kór když v hlavní roli vystupují čtyři miniaturní ministři, tudíž ministranti. Že je to v království pizzy a špaget trochu na pováženou s tím křesťanským běsem asi víme všichni, ale až Baricco dal konečně nahlédnout do vycepovaných mladých křesťanských mozků, které poprvé objevují základy normálního života na této planetě - drogy, sex a alkáč. Není tu ani jedna věta navíc a všechny věty co tu jsou fungují na 100% a to i když začne Baricco malinko filozofovat. Škoda, že nemá restauraci, protože já mu to všechno žeru. muhehehehe. Napsal bych "zastavte mě někdo," ale já nikam nejdu, já sedím. hahahaha. LOLOLOL. No to je den. Každopádně abych tu recenzi dopsal, italská variace (pouze atmosférou) na Sebevraždy panen ze sakristie, aneb Quattro Formádži Papeláši, je opravdu podařená knížka a radost udělá všem, kteří neočekávají happy endy. 8,5/10 Arivedeči.... celý text

Bez krvi 2003, Alessandro Baricco

Bomdžorno, další Baricco prošel mým záchodem a byla to zastávka velmi rychlá. Bez krve je o Italech, kteří napadnou rodinu dalšího Itala, protože jim zapomněl dát na torteliny parmezán, a tak ho rozstřílí na špagety. Malá holčička je tak svědkem opaku tutti frutti, tedy vraždy své rodiny - tutti kulometo řešeto. Jelikož se jí podaří utéct, nastupuje část druhá, kdy již velmi stará špagetka konfrontuje jednoho přeživšího pekaře, který jí před lety upekl pizzu Quatro Vraždato. Následuje dialog, při kterém se špagetka s pekařem vyjádří ke svým životům - no a více spoilerovat nebudu. Knížka to byla balsamico na duši, každá věta je osekaná na kost a Baricco zase do morku kosti vyždímal styl, který já preferuji v posteli - co je doma, to se počítá a proč to natahovat. 7,5/10, protože to rychle prošumí, tedy prošumto.... celý text

Siddhártha 2003, Hermann Hesse

Tahle knizka je v podstate o takovem mem prumernem vikendu, kdyz mi bylo sedmnact. Nejdriv sedim doma a cumim na bednu na dokumenty, takze vsechno vim, vsude sem byl (brahmin). Pak je vecer a rikam fotrovi, ze valim se Spacakem (Govinda) na diskoteku, ale fotr, ze nene. Rikam "pudu na diskoteku, naval nejaky mergle nebo te vypnu jak televizu," nacez me teda fotr pusti a da mi stovku na dzus. Na diskotece vsechno buchnu a pak chodim vokolo baru a zebram na lidech prachy na kolu s rumem (poustevniceni). To mi pripada jako vecnost a mezitim vystrizlivim, dokud nejakej magor nezakrici jedem do Znojma do bordelu, kdo jede (Buddha a prevoznik v jednom)? Tak to tam dovalime, pijeme pivo a hazime dvoukoruny po zenach. Kolem paty rano se pozvracim a zjistim, ze to neni zivot pro me. Zpatky to valime po silnici sto osmdesat a Spacak moci z vokynka (prozreni, prevoznik). Vola mi Maruna, ze je tehotna (konflikt se synem), tak ji rikam "zavri kusnu, dyt sme to delali pred trema hodinama," a vypadnu z auta primo pred barakem. Celou nedeli pak lezim v naproste agonii v posteli (zbytek zivota, slunce v dusi) 7/10... celý text

Kolíbka 2005, Kurt Vonnegut Jr.

Bom dia. Zneuziti vedy je hlavnim motivem teto knihy a ja s tim bohuzel nemuzu souhlasit. Kdybysme nezneuzivali vedu, nikdy bysme nemeli Playstationy, Jaggermeister a treba ani internet a tim padem PornHub. Jasne, obcas to ujede a vznikne atomovka, ale co byste radeji? Svet ve kterym existuje mesto Hirosima a neexistuje PornHub? Otresne. Kdyz pomyslim, ze bych si musel jit do trafiky koupit LEO tak mnou projede husi kuze. To bysme meli za 0/10, ale jelikoz je v tyhle knizce jedna postava liliput, tak davam 6/10.... celý text

Čáry 2009, Rjú Murakami

Jelikoz byl Piercing kupodivu zabava, pustil jsem se zase do neceho z vychodu, ale bohuzel se opet potvrdilo, ze asijska literatura a Palivo jdou dohromady asi jako Halina Pawlovska a pocitani kalorii. V Carach sledujeme postavu, ktera zrovna neco dela, pak Murakami na dvou strankach popise co delaly jeji rodice a na konci postava potka dalsi postavu, predaji si stafetovy kolik a takhle to je porad dokola. Z vyse jmenovaneho jde tedy usoudit, ze si clovek k nikomu nevytvori silny vztah, jaky jsem si ja napriklad vytvoril k Becherovce nebo Jirkovi Krampolovi. Jelikoz se kniha odehrava v Japonsku, je 80% postav naprosto dementnich a delaji veci, ktery by mne nenapadly ani v sobotu rano, nebo kdybych mel misto mozku v hlave treba kilo rizota nebo leca. Co ale cekat od narodu, ktery prodava smradlave kalhotky a cucha k nim. Ja si k svym trenkam cuchl jednou a skoncil jsem na pohotovsti. Taky nevim, jestli je blbej preklad, nebo jestli Murakami pise naschval stylem trinactileteho studenta zakladni skoly, ale nektere valby typu "sahal ji do oblasti kolem pohlavnich organu" mne opravdu vyvadely z miry. Vitezem se kazdopadne stala uvaha mlade hrdinky, kdyz rekla, ze se ma skvele. "Zvlastni slovo. Ani jsem netusila, ze takove slovo mam ulozene na hard disku meho mozku. A proc zrovna tohle slovo?" LOL 4/10... celý text

5 her a jedna aktovka 1962, Jean-Paul Sartre

No Exit jsem zazil uz predloni na narozeninach, kdy jsem nebyl schopny odjet, protoze jsem mel pet promile a kdyz prijela tramvaj, tak jsem se netrefil do dveri, ale pouze do boku tramvaje, coz me odmrstilo zpet na zabradli, ktere jsem prepadl hubou do kopriv. Prosim timto vsechny lidi z Podoli co to nataceli z tramvaje, aby zaznam smazali, protoze se budu jednou uchazet o post presidenta a nerad bych byl zdiskrimititovan. No Exit je ta znama valba od Sartra, kde jsou lidi v pekle a ti lidi jsou vlastne to peklo. Nedivim se tomu, pac je tam hlavni hrdina zavren se dvema slepicema. Myslim si ale, ze cely tento existencionalni postoj stoji na vratkych zakladech, protoze kdybych byl v pekle napriklad s Pecivem a kopacakem, nikdy bych k podobnemu zaveru nedosel. Ja bych delal spagety boloneze, peci by si cetl a pak bysme si hrali s kopacakem. Problem? Nevidim. 8/10, mohlo to bejt lepsi. Ctihodna prostitutka byla taky docela prijemna valba, ale cekal jsem neco trochu vic funky a ne jen regulerni prispevek na tema "cernosi se meli v Americe spatne dokud se nevynalezl basketbal." To bylo mozna i za 6 nebo 7. Dalsi dve hry byly tez docela dobry, ale ne vynikajici - co me ovsem vylozene nastvalo byl fakt, ze jsem si tu knihu koupil kvuli aktovce, kterou jsem potreboval do prace, ale postou mi prisla jen kniha, ale aktovka nikde. To je opravdu pohorsujici, byt takto sproste okraden.... celý text

S bolestí druhých před očima 2011, Susan Sontag

Zuzana Nedelova se v tehle eseji venuje tomu, jak lidi vnimaji hruzostrasne fotky z valek a proc se to vlastne musi fotit. Bylo to velmi poucne a az jsem byl prekvapen, kolik legendarnich a znamych fotek bylo naaranzovano. Bohuzel, nenasel jsem v knize nic o legendarnich fotkach jako treba Lenka Korinkova na maderu v prikopu, nebo prijezd Pomejeho na koni na svatbu s Dzambulkou, tudiz to asi nakonec necham za ctyri hvezdy. Esej ostatne neni kompletni, protoze Sontagova nikdy nevidela moji fotku jak se valim v pokadene toi toice na zemi, coz by ji dle meho nekolik kapitol zcela jiste prehazelo.... celý text

Týdny 2014, Olga Stehlíková

Manifesty surrealismu 2005, André Breton

Dobrý den! Jmenuji se Palivo a jsem Váš literární kritik. Jsem průměrně chlupatý. Takže, Andrej Beton je můj nejoblíbenější francouzský fotbalista hned po Karlovi Benzina. To bychom si tedy měli vy falešní intelektuálové ujasnit hned z kraje. No a teď ke knize: 8/10. Není zač.... celý text

Národní satanista 2012, Erlend Erichsen

Svíce dohořívají 2003, Sándor Márai

Jelikož do Maďarska dorazila elektřina teprve předloni, dlouhou dobu se Maďaři věnovali psaní. Srandor Máraj nikdy neměl televizi nebo Playstation, takže za život napsal asi tolik knih, kolikrát jsem já šel kadit. Nejznámější jsou tyhle Svíce dohořívají, který jsou o dvou dědulách, kteří se potkají po 41 letech na zámku a jeden valí do druhýho, proč kdysi odešel a nic neřekl. Jelikož se v příběhu vyskytla buchtička, hned mi bylo jasný, že to bude maďarská milostná trojka, protože jsem za život již pochopil, že rčení za vším hledej ženu je pravdivý. Já už třeba našel ženu za autem, za sedačkou, za zádama, za zatáčkou, prostě všude. Měl jsem pravdu. Došlo tu na kácení buchtičky a jednomu dědovi to v hlavě udělalo opravdový guláš, který se od té doby rozšířil i do českých kuchyní a restaurací. Jelikož jsem v jádru velký romantik a mám rád epické příběhy typu Romeo a Julie, Taras Vulva nebo Rychle a zběsile, musím přiznat, že jsem se bavil a docela si užíval generálův extrémně dlouhý monolog o přátelství, lásce a smyslu života. Jako by to napsal Puškin, ale neměl potřebu do toho narvat 834 postav. Palivo doporučuje.... celý text

Opium 2011, Jean Cocteau

Opiju se? Neopiju se? Tot otazka, kterou jsem si za zivot nikdy polozil - vzdy jsem se totiz opil bez dovoleni. Francouzsky bagetolog Honza Kokta to mel podobne, akorat se opijel opijem. O tom jak moc se zkouril pise v teto knizce, kde placa pate pres devate, od Fantomase az po osud divadla. Ja mluvim velmi podobne kdyz opium se, takze mu zcela rozumim. Treba tudle nedavno jsem mluvil se znamym o kolonialni Angole a az kdyz mi neodpovidal jsem si vsiml, ze je to lampa. Jiz o tom tez pisu denik, ktery se bude jmenovat Opiju se: Palivo pro vase transformace forem. V priloze bude DVD, kde kadim obrazy analnim otvorem za zvuku didzerida. Jiz brzy u vsech dobrych klenotniku. Co se tyce teto knihy, doporucuji ji vsem, kteri se chteji pred aplikaci drogy ujistit, ze je to skvely napad. Tez ji doporucuji dvema prodavackam kvetin na stanici metra Flora, ciste jen tak, kdyby nemely co cist.... celý text

Strážci z hlubin času 2016, Howard Phillips Lovecraft

Již dlouho jsem si chtěl něco přečíst od zakladatele tiskáren Hewlett-Packard Lovecrafta a jak to dopadlo! A to Paliho ještě napálili, protože to ani není HPéčko, ale nějakej jeho kámoš. Jsem tedy naPálivo! Ale abych se věnoval kvalitní kritice. Zdejší povídky jsou jako manželský sex - opravdu unavující a každá je stejná jako ta předchozí. Největší utrpení byla úvodní novela, kde se na dvouset stránkách řešilo co se děje, aby se to nakonec vyřešilo dvouma větama. Vlastně většina povídek vypadá asi takhle Prokletá žehlička HP Palivo Zdědil jsem žehličku, ale je divná! Rozhodl jsem se, že to prozkoumám a začal jsem číst náhodný prastarý knihy, který jsem dostal s žehličkou. Rozumím naprosto všemu a čtu hebrejsky, latinsky. Po půl roce čtení jsem na to konečně přišel! Podíval jsem se na žehličku - ale spatřil jsem cosi naprosto hrůzostrašného. Bylo to tak - byl to odraz něčeho! Nelenil jsem, vzal jsem nohy na ramena a utekl a už se nikdy nevrátil. A takto pořád dokola, asi dvacetkrát. Musím se přiznat, že jsem měl po dvou hodinách v autobuse velkou touhu rozbít hlavou okno, což asi není dobře. 3/10... celý text

Válka světů a jiné příběhy z neskutečna 1988, Herbert George Wells

Jelikož jsem si celou dobu místo marťanů představoval toho zmrda z reklamy na Alzu, cítil jsem opravdovou beznaděj a docela si užil sugestivní výklad. 8/10, nedivím se, že to s někým šlahlo. Ostatní povídky fajn, nejlepší asi Superstimulátor a pak ta úvodní o maníkovi, co zastaví svět nebo co. Ale to si už moc nepamatuju, páč jsem to četl v lednu a od tý doby jsem vypil 14 bazénů vína.... celý text

Smrt obchodního cestujícího 2009, Arthur Miller

Zastavte me nekdo! Ja snad prectu vsechny knizky na svete tenhle tejden! Smrt vobchodaka je hra a prej jedna z nejlepsich, coz neni pravda, protoze nejlepsi hry jsou treba sachy, tetris, fotbal nebo zolik a autobus. Jelikoz jsem dement, tak to tedy musim dementovat. Ja nevim, ale asi ocekavam od klasiky trochu vic no. Ale i kdybych to napsal ja a klasika to nebyla tak bych tomu taky nedal vic. Vlastnej sem nic neocekaval a dostal jsem tak za 6/10.... celý text

Nabarvené ptáče 1995, Jerzy Kosiński

Dobro došli přátelé. Jelikož teď bankrotuji ve svém knihkupectví, kde jen celý den čekám na zákazníky a leju do sebe alkohol po hektolitrech, rozhodl jsem se konečně odšpuntovat Nabarvené ptáče, abych věděl co se mnou bude, až budu muset jít za rok dělat do KFC. No, takhle nějak si to tam představuju. Knížka je o malým parchantovi, kterej se dostane během války na vesnici, kde žijí samý hovada. Když ho nějaký hovado už skoro přizabije, umučí nebo znásilní, parchant uteče do další vesnice kde nalezne ještě větší hovado a takhle se to opakuje pořád dokola, dokud neskončí válka a z kluka se stane Stalinista a tak dále pana krále. TANKY V KNIZE NEJSOU. COŽE? WUT. No zklamání, promarněná příležitost. I přestože jsem v mládí musel vstávat v šest ráno do lesa na dřevo, jezdit prasatům pro kopřivy a nosit uhlí v kýblech do kotelny, byl jsem chvilkama trochu v šoku. Přeci jenom, je rozdíl když na diskotéce člověk obleze chlupatou Máňu, než když si někdo nabodne pětiletou holčičku na svůj úd. Chvílemi byla kniha tak zvrácená, že jsem si i myslel, že se to odehrává v současnosti na Slovensku během další série Farmár hladá ženu, a to už je co říct. No, ještě do poloviny to bylo za plnou palbu, ale pak už mě trochu začala iritovat ta monotónost. Jelikož z kluka se vyklubal Superman, kterej přežije padesát smrtí a každá další postava do pěti stránek na tuty chcípne nějakou odpornou smrtí, tak nebylo komu fandit. To je jako když se díváte na FC Ústí nad Labem vs. FC Benešov. To taky není komu fandit. Každopádně to skončilo a nějaký dojmy to zanechalo, ale spíš než že bych si uvědomil hrůzy, jaký člověk může spáchat, jsem si připadal, jako bych si desetkrát za sebou pustil Umučení Krista od Mela Gibsona. Doporučuji všem, kterým v knihách chybí sex s kozly a koňmi, znásilňování dětí, nakopávání skleniček do vagíny a další podobné poťouchlata. Takže babičce na Vánoce jako dělaný. Jestli čekáte na dědictví, tak po tomhle ji definitivně trefí šlak. 8/10... celý text

Ledový zámek 1975, Tarjei Vesaas

Ahojda literarni rodino. Ledovy palac je valba o dvou 11letych holcickach, ktery se potkaji v pokojicku a jedna z nich je asi budouci lesbicka, protoze navrhne, ze se vyslecou a budou si povidat nahaty. Driv nez bys ale rekl pedofil si obleceni zase oblecou a je po svande. No a jedna holcicka je z toho tak vykolejena, ze druhej den radeji nejde do skoly, ale zahne to za skolu do ledovyho palace, kde se ztrati, protoze nema mobil ani Instagram. Druha holcicka je z toho pak spatna a je konec knizky. Moc sem nezaspojleroval, protoze tohle se stane v prvni tretine knihy, tak do me nevalte laskave. V Ledovym palaci jde spis o slova a zarmutek a oboje se tu vali na tezkym levelu. Nemuzu rict, ze bych se z knihy pokadel, jako napriklad z jogurtu nebo kdyz smicham pizzu a zmrzlinu, ale zanechala ve me docela silnej dojem tou svoji ledovou lyrikou a rytmikou. Behem cteni knihy jsem si vzpomnel jak na Kafku, ktery taky dokazal udelat z atmosfery dalsi charakter, tak i na toastovac, ktery jsem nechal zapnuty a malem jsme vyhoreli. No jeste ze tak. Za me devet hvezdicek ze trinacti a doporucuji vsem, kteri maji deti misto Playstationu.... celý text

Rozkaz 2013, Leena Lander

Tak takhle by to nešlo Finsko. Červená knihovna zabalená do příběhu o válečných zločinech a morálce, přičemž všechny postavy mluví jak Wilém Tell a hrabě monte Cristo dohromady. Světlou výjimkou je myslivec, který je spíše nemyslivec a vždycky se řádně nadře na pořádny souvětí. Do poloviny jsem to ještě nějak toleroval, ale pak mě to začalo tak ukrutně štvát, že jsem knihu hodil před obchod na zem a přejelo ji auto. Pro knihu z finska myslím pěknej finiš!... celý text

Poslední dny 2017, Raymond Queneau

Takhle by to nešlo pane Quenaeoaneaou. Zakoupil jsem knihu za těžce vydřený prachy, který mi půjčila moje stará a jak to dopadlo? Taková nuda. Zkoušel jsem k tomu pít dokonce i vodku, která knihám většinou dost pomáhá, ale tady to nezabralo. Sem tam probleskne génius, kterým Queanaiaao je, ale je to, jak říkají američani a moje žena při sexu - too late and too little. 6/10... celý text

W aneb Vzpomínka z dětství 1979, Georges Perec

Bom džorno. Můj čtvrtej Perec a zase dobrý. Vzpomínková část, kdy si Perec snaží z fotek vzpomenout na dětství mě moc nebrala, ale chápu jak frustrující tohle vzpomínání musí být - já zažil něco podobnýho hodněkrát v neděli ráno, když jsem se vrátil z diskotéky v Blížkovicích a probudil se třeba nahej na schodech nebo s ukradenou kočkou v batohu. Daleko zábavnější je popis W, kdy Perec rozvaluje pravidla sportovních klání houšť a houšť každou kapitolu, až jeden zjistí, proč se tam lidi tak koncentrují na sport - páč je to země koncentrační. Já jen doufám, že si to nikdy nepřečte náš tělocvikář ze základky, páč ten jistě nepochopí, že je to jen palalela a bude tohle valit na okresním přeboru. Za mě velmi výživná kniha, která mě kupodivu ze začátku moc nebrala, ale na konci jsem její šílenství musel ocenit.... celý text