Pavlaj přečtené 506

Rozpojené státy: Amerika nejen televizní kamerou 2020, Martin Řezníček

Zajímavé, ale asi jsem čekala o trošičku víc. Politiku v USA sleduji docela pozorně, a to je možná kámen úrazu - vlastně jsem se o americké politice a „rozpojenosti“ států nedozvěděla nic moc nového. Pro laika je rozhodně poučné, kolik práce je za jedním jediným rozhovorem nebo jednou reportáží. Také oceňuji snahu poskládat jednotlivé zážitky do tří ucelenějších oddílů. Přesto jde spíš o zápisník zpravodaje než o hlubší analýzu, proč jsou Spojené státy víc rozpojené než spojené, a na přiblížení běžného života v USA mi Americký deník Jany Cíglerové přišel zajímavější.... celý text

Vesnice 1985, William Faulkner

Komentáře Finn69 a woodward kompletně souhlas. Vesnice je vynikající. Na začátku jsem přitom ke čtení přistupovala spíš z povinnosti, protože Pobertové, které jsem četla naposledy, jsou psaní dost archaicky a dali mi zabrat. Ve Vesnici ale Faulkner vykreslil fascinující společenství se spoustou silných, krásných postav. Ty absurdní situace i postavičky s nádechem tragikomiky by byly zábavné, kdyby od začátku nebylo zřejmé, jak smutně skončí. Někde vysoko nad tím vším totiž ční Flem Snopes, který svojí neuchopitelností a zvláštní prázdnotou připomíná Kurze ze Srdce temnoty nebo Soudce z Krvavého poledníku. Posouvá figurky na šachovnici až k jejich hořkému konci, naprosto lhostejný ke komukoli a k čemukoli, vedený jen vidinou peněz a společenského postupu.... celý text

Je to i můj život 2016, Jodi Picoult

Rodina, která má všechny předpoklady být normální a šťastná. Dva rodiče, kteří milují své děti i sebe navzájem. Akorát že si vytáhli špatný los v podobě těžké nemoci jednoho z dětí a čelí nemožným volbám. Matka dělá vlastně všechno špatně – protože rozhodnout se „správně“ znamená nechat svoje dítě umřít. Sofiina volba a noční můra každého rodiče. Kdo nemá děti, tak knihu asi úplně nepochopí, kdo je má, ten ji obrečí. Obdivuju autorku, jak se jedna každá její kniha zaměří na nové (a kontroverzní) téma, které se snaží prozkoumat ze všech možných úhlů a pohledů. Začínám si zvykat i na její nečekané konce. SPOILER: Kate v pozadí jsem tušila, Jesseho zápletku taky, ale úplný závěr mě teda dostal. Zaplaťpánbůh za právníkovy hlášky, proč potřebuje asistenčního psa, aspoň nějaké odlehčení.... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Hanu jsem dlouho odkládala, asi mi nebylo příjemné, jaký je okolo ní povyk a jak je jí všude plno. A byla to chyba. Protože povyk je okolo ní právem. Krásný a silný příběh, ale hlavně mi přesně sedl autorčin styl vyprávění. Přímočarý, bez patosu, ale s brilantně vystiženými charaktery. Knih o holocaustu jsem četla dost, ale tahle mě hodně zasáhla. Ne scénami z Terezína a Osvětimi, ale tím, co se dělo na obyčejném českém městě před deportacemi židů i potom, co se vrátili. Vlastně jsem si uvědomila, že moji rodiče a prarodiče si tu dobu prožili - a nikdy o ní nemluvili. Patřili k těm, kdo přešli na druhý chodník, když potkali sousedku se žlutou hvězdou na kabátě? Snažili se pomoct nebo se omlouvali tím, že mají doma malé děti a nemohou riskovat? Nesoudím, jen mi naplno došlo, jak těžké to tehdy všechno bylo.... celý text

Karel Čapek ve fotografii 1991, Jiří Opelík

Kde zpívají raci 2020, Delia Owens

Zajímavý námět i prostředí, krásně zpracované. Čirá lyrika v próze, přitom to téma - předsudky, opuštěnost - je tak těžké. Konec mě uvrhl do morálního dilematu, ze kterého jsem se ještě nevyhrabala. Měla právo, neměla právo? Neměla, samozřejmě. Ale pochopit se dá.... celý text

Královský návrh 2018, Leila Meacham

Tyhle prvotiny od Leily Meacham jsou spíš jednohubky na jeden večer než skutečné romány a se somersetskou ságou se nedají srovnávat. „Křehký, klasický milostný příběh“ slibovaný v anotaci to teda určitě není. Je to plnohodnotná červená knihovna, jenom s kvalitnější obálkou. Hezké byly kulisy Colorada, a to je asi tak všechno. SPOILER: To závěrečné jakože překvapení a la Hospoda Jamajka bylo jednak průhledné a jednak okopírované.... celý text

Haym Salomon - Syn svobody 1952, Howard Fast

Jedna ze dvou knih s názvem na 21 písmem, které jsem doma objevila, když jsem potřebovala pohnout s čtenářkou výzvou. Historický román o reálné postavě americké války za nezávislost zněl fajn. Na druhou stranu autor – komunista, který byl v ČR vydáván v 50. letech, zněl sakra podezřele. Dala jsem knize šanci a rozhodně nelituji. Vylíčení ekonomické stránky americké revoluce je fascinující. Taky mi poprvé naplno došlo, jak významnou roli hráli židé při vzniku nezávislé Ameriky a jak moc byla zase pro ně Amerika zemí zaslíbenou. Příběh skromného, nedoceněného a téměř zapomenutého žida Hayma mě úplně dojal. Možná zaslouží ještě vyšší hodnocení, ale přece jenom jsou některé pasáže psané moc pateticky (podle Goodreads je psané pro děti, při čtení jsem to nepoznala, ale vlastně asi jo).... celý text

Všechno, co se povznáší, se musí setkat 2013, Flannery O'Connor

Doplnila jsem si těch pár povídek, které nejsou ve výběru Dobrého člověka těžko najdeš (Odeon 1988). Asi jsem čekala, že když se ty povídky nedostaly do výběru, budou o něco slabší. Ale chyba lávky, zase jsou vynikající, jedna jako druhá. Fantastické vykreslení postav i prostředí, kruté absurdní konce.... celý text

Jak umírá demokracie 2018, Steven Levitsky

Obávám se, že politická situace v USA velkou mírou určuje politický vývoj celého (minimálně toho našeho zatím demokratického) světa. Pokud se nepodaří zabránit úpadku demokracie v její kolébce, bude o hodně těžší mu zabránit jinde. Autokrati ztratí zábrany, okopírují úspěšné techniky jako „fake news“, „stolen elections“, a jsme v …… Nezbývá než se modlit, aby se v GOP a na FoxNews prosadilo netrumpovské křídlo a GOP se vrátila k McCainově myšlence majáku demokracie. Zatím to na to ani náhodou nevypadá. P.S. Proč to vůbec čtu, takový knihy. Jenom mám větší a větší vztek. Ale ano, ten exkurs do historie obou politických stran byl velmi zajímavý. Překvapilo mě, že už dvakrát byl v amerických primárkách těsně před zvolením nebezpečný populista s autokratickými sklony, ale pokaždé ho na poslední chvíli někdo zastřelil. Což dost testuje moji víru v nenásilí (vtip).... celý text

Křižovatky 2013, Wm. Paul Young (p)

Mé první setkání s autorem a bylo to ……. dost zvláštní? Asi chápu autorův záměr i zamýšlené poselství, ale bylo to moc okatě moralizující. V podstatě stejnou myšlenku zpracoval Dickens ve Vánoční koledě už před 180 lety vtipnějším a přímočařejším způsobem. Taky se mi zdá, že právě ti lidé, kteří v životě zažili velké ztráty, většinou nejsou krutí a zatvrzelí, spíš jsou laskaví a soucitní. Takže mi ten hlavní hrdina přišel papírový, neživotný a nevěrohodný.... celý text

Ztrácení 2008, Marilynne Robinson

Čirý impresionismus. Akorát že v impresionismu je důležité světlo, a tady jsou hlavně obrazy temnoty, nostalgie, smutku. Občas protkané krásou, ta je ale vždycky chladná, ledová, neosobní. Podobné knihám Per Petersona. První polovina příběhu, kde autorka kreslí obraz temného jezera s vrakem plným obětí na dně a dvě opuštěné holčičky, byla úchvatná, ale pak jakoby příběh ztratil tempo. Nebo se vydal cestou, která je mi cizí. SPOILER! To, v čem hlavní hrdinky viděly vzpouru od konvencí, jako záškoláctví nebo hromadění odpadků, na mě působilo jako obraz úpadku. Předpokládám, že happy end byl v tom, že Ruth a Silvie zůstaly spolu a získaly svobodu a volnost. Ale žít život v zimě, špíně a naskakováním na vlak? Nevím, zrovna tenhle aspekt asi nechápu. Za mě Gilead a Lila pořád nejvíc.... celý text

Pán stínů 2018, Cassandra Clare (p)

Podat ruku ďáblovi: Příběh poslední genocidy 20. století 2014, Roméo Dallaire

Rwandská genocida z jiného, širšího pohledu než jen příběh Hotelu Rwanda. Těžké na čtení kvůli detailnímu popisu složitých procedur a byrokracie OSN. Což je ale logické, protože složité procedury a byrokracie OSN byly jedním z důvodů, proč svět nedokázal genocidě zabránit. Dá se vůbec očekávat, že organizace, kde se má shodnout 193 zemí, bude flexibilní? Nebo že bude akční Rada bezpečnosti, kde má právo veta komunistická Čína? Nebo že bude ve světě zasahovat některá ze světových velmocí, za což bude všemi zpětně zkritizována? Smutné mi připadá, že neexistuje žádný mechanismus, jak občanské konflikty hodnotit a jak rozhodnout, kdy je mezinárodní zásah vhodný a kdy je kontraproduktivní. Nepodařilo se zabránit genocidě ani na Balkáně ani ve Rwandě a nejspíš se to nepodaří ani v budoucnu.... celý text

Růže & dýka 2017, Renée Ahdieh

Druhý díl už se definitivně posunul od zamilovaného YOLI k dobrodružné pohádce, děj se přesouvá z paláce do pouště a jak říká František Hrubín „žhne tu slunce z pouští, z holých skal“. Temné kletby, knihy kouzel, létající koberec, mágové čtoucí z hvězd a ovládající oheň, okřídlený had, dívka, která chytila měsíc. Nádherným prostředím pouště se mi druhý díl líbil ještě víc než první. A že postavy končí buď svatbou nebo smrtí? Je to pohádka a tak to v pohádkách chodí.... celý text

Obyčejný muž 2007, Paul Rusesabagina

Nechci posuzovat, nakolik je Paul Rusesabagina opravdu hrdina nebo nakolik svou roli přehání (jak ho obviňuje generál Dallaire) nebo nakolik své postavení dokonce zneužíval (jak ho obviňují jiní). Nejcennější poučení vidím ve vylíčení těch pár měsíců, kdy se k masakru schylovalo. Nikdy mě nepřestane udivovat, jak rychle a ochotně se dají lidé zradikalizovat, jakou roli v tom dokáže sehrát jedno jediné médium (natožpak dnešní sociální sítě) a jak jsou ty techniky od doby Hitlera pořád stejné. Lidi se přesto nikdy nepoučí, nechají se vystrašit, zfanatizovat, a je úplně jedno, jestli je to ve Rwandě nebo Barmě nebo na Balkáně.... celý text

Pohádky z tisíce a jedné noci 1958, František Hrubín

Pohádky mého dětství. Úvodní básničku o Šeherezádě umím dodnes zpaměti. Kdysi mi přišlo, že knížka schovává spoustu příběhů, dnes vidím, že je to sotva devadesát stran, které se dají přečíst za dvě hodinky. Ale pořád jsou krásné. A nejkrásnější je pořád ta úvodní básnička: "Sedm z jejích pohádek vám povím, voní z nich růže s květem jasmínovým a žhne v nich slunce z pouští, z holých skal...." P.S. Ty ilustrace oceňuji až s odstupem let, pro šestileté dítě byly trochu děsivé.... celý text

Pomsta & rozbřesk 2016, Renée Ahdieh

Trocha romantiky občas nezaškodí a tenhle retelling Pohádek tisíce a jedné noci má spoustu předností. V souladu s původní předlohou je Šeherezáda odvážná a duchapřítomná, palác plný intrik a zahrady voní po růžích a po jasmínu. Chálidovi autorka vymyslela důstojnou záminku k vraždění svých nevěst a udělala z něj charismatického úžasňáka. Ctí i původní žánr a napsala něco mezi milostným příběhem a dobrodružnou pohádkou, kde nechybí otrávená jídla, rychlí koně, věrní sokoli a moudří beduíni. Za mě spokojenost, knížka má svoje kouzlo.... celý text

Pandemie 2020, Michal Kubal

Reportáž o první vlně pandemie jsem četla trochu s křížkem po funuse, v době, kdy končila vlna třetí. Nelituju ani minuty. Zaprvé, výborně napsané – objektivně, nestranně. Zadruhé, spoustu informací o prvních měsících v Číně nebo Španělsku jsem ani neznala. Zatřetí, to, že jsem se s knihou znova vrátila na začátek, do doby, kdy Covid pronikl do Evropy a skoro přes noc nám sebral naše normální životy, byla vynikající psychoterapie. A začtvrté, přestože Pandemie zachycuje jenom první vlnu, je psaná maximálně apoliticky a vyšla koncem léta 2020, najdete v ní i základ odpovědí na to, proč další vlny u nás dopadly tak strašně.... celý text

Kroniky prachu 2019, Lin Rina

# láska, Londýn, knihovna, záhadný knihovník, trocha emancipace, moc pěkný