Pepa62
přečtené 404
Malý život
2017,
Hanya Yanagihara
Bude to takové neuspořádané a se spoustou spoilerů! Kniha je to rozhodně velmi dobrá, ale během čtení jsem opakovaně narážel na věci, které mě vyloženě vadily, některé až iritovaly. To, že všichni v knize jsou „megaúspěšní“ (jedna z postav, herec s popularitou na úrovni Leonarda DiCapria), vydělávají velké peníze, kupují byty a domy, cestují po celém světě, navštěvují drahé restaurace, budiž. To, že jsem ještě nečetl knihu, kde se tolikrát opakuje: promiň, omlouvám se, mrzí mě to, je mi to líto, budiž. Jednu chvíli jsem byl dokonce v pokušení začít tato spojení počítat. Ale největší problém pro mě byl Jude. Autorka mu opravdu „naložila“. Jako by nestačilo, co zažil v domově a pak s bratry. I po útěku na „svobodu“ s Lukem peklo pokračuje. Absolvuje jakési „turné“ po motelech Spojených států (nikdy by mě nenapadlo, jak je jednoduché získat pedofilní klientelu, prostě někam přijedete, dáte řeč a klienti se jen hrnou) a když i tohle skončí, je ale potřeba se někam bez prostředků přesunout. Naštěstí jsou tady řidiči kamionů, jenže... Jenže i mezi řidiči kamiónů je spousta podivných existencí, takže vás sice svezou, ale rozhodně to nebude „zadarmo“ a když už i tohle všechno máte za sebou, usnete venku na parkovišti, probudíte se v autě a zjistíte, že vás unesl nejen pedofil, ale i sadista. A tím to zdaleka nekončí! Trochu jsem to zlehčil, ale to množství útrap mě přišlo až úchylné. Juda všichni mají rádi, všichni ho milují. Např: „ a copak by tě někdo mohl nemít rád?“ Dost dobře si ale nedokážu představit, že bych měl mít rád někoho, kdo mi opakovaně lže, kdo ke mně není upřímný, o jehož minulosti prakticky nic nevím. A to všechno Jude představuje. Autorka prostě, na můj vkus, moc „tlačí na pilu“. Když úspěch, tak pořádný, když peklo, tak nepředstavitelné, když smutek po ztrátě milované osoby, tak maximální. A tak Jude měsíce a měsíce a stránky a stránky truchlí a truchlí, nepřijímá hovory, nereaguje na SMS, vyhýbá se společnosti, dny se snaží přežít a prospat, je otupělý, je na prášcích (v práci je kupodivu i nadále maximálně výkonný), hodiny tráví sledováním fotografií, pořizuje si jejich několikeré kopie a ukládá je do několika sejfů, žaluje výrobce vozu, žaluje výrobce bezpečnostních pásů, výrobce airbagů, majitele půjčovny, žaluje řidiče (ten má chronicky nemocné dítě, soudní spor rodinu zničí, ale jemu je to lhostejné, ať přijdou o všechno, ať je to zničí, chtěl je zanechat bez naděje). Spoustu výše uvedených výhrad zmiňuje doslov. A sám jsem trochu na rozpacích, co si o knize myslet. Jde o „autorskou vypočítavost, o vršení vypjatě srdcervoucích výjevů, o trpitelský kýč?“ Nevím, rozhodně, ač jsem „stará plačka“ tak jsem byl k jakémukoliv dojetí nad osudy Juda a jeho přátel naprosto imunní. Ale přes to zdánlivé množství výhrad, které ke knize mám platí, možná trochu paradoxně, že se jedná o velmi dobré čtení.... celý text
