Pepa62
přečtené 403
Stehlík
2015,
Donna Tartt
„Stehlík je unikát..., oslňující román..., pravé literární potěšení...“. Podobné superlativy z přebalu, doporučení například od Stephena Kinga, Pulitzerova cena, to vše přináší velká očekávání. Já, bohužel, podobné nadšení nesdílím. Četba těch 730 stránek mě připomínala jízdu rychlovlakem, který provází skvělé reference spousty nadšených cestujících, vlak chvilkami pěkně sviští, cesta vesele ubíhá, pak ale vlak několikrát výrazně zpomalí, někdy takřka zastaví a když nakonec dorazíte do cíle, tak jste z celkového dojmu poněkud rozpačití. Příprava na román zabrala autorce určitě spoustu času, a tak jako by měla potřebu všechny ty nabité znalosti „prodat“ - podívejte, co jsem všechno, například, zjistila o restaurování starožitností. Takže, pokud zůstanu u onoho přirovnání (každé přirovnání poněkud kulhá) k rychlovlaku, tak cesta dobrá, občas výborná, občas poněkud pomalejší a celkově poněkud zbytečně dlouhá. Nicméně nad dopravcem hůl nelámu a rozhodně vyzkouším jeho chystané spoje do stanice Tajný příběh a Malý přítel.... celý text
Podvolení
2015,
Michel Houellebecq
Ke knize mám tři zásadní výhrady. 1.Musím se přiznat, že začínám být trochu alergický na podobné postavy, jakou je hlavní hrdina posledního Houellebecqova románu. Muž středního věku z nefunkční rodina (roky se nestýká se svými rodiči), osamělý, neschopný navázat trvalý vztah, materiálně zabezpečený, uvažující o sebevraždě, netušící, jak naplnit svůj život, který se mu „smrskne“ na sex, jídlo a práci. 2.Rozumím hrdinově fascinaci spisovatelem Huysmansem, ale mě pasáže, kdy se Houellebecq pouští do úvah o dílech tohoto a jiných francouzských spisovatelů 19. století, nebavily a měl jsem tendenci je přeskakovat. 3.Rychlost a rozsah podvolení. Jasně, jedná se o fikci podanou na 230 stranách textu, ale mám problém přijmout tu apatii a rychlost, s níž, nejenom Francouzi, přistupují k nástupu islámu. Během několika málo dní mají například všechny Pařížanky kalhoty. Naprostá a zásadní změna společnosti je popisována, jako kdyby prakticky jednu parlamentní stranu střídala jiná, tedy, že nějaké změny, i třeba nepříjemné budou, ale nic až tak zásadní se neděje.... celý text
