petaSk přečtené 610

Pohřbený obr 2017, Kazuo Ishiguro

Kniha stojí mimo žánry. Drama, alegorie, fantasy? Od každého trochu, a zároveň jsou do této směsice přimíchány prvky, které nedokážu pojmenovat. Ishiguro je mistr všímavosti. Popisuje rozhovory, pasáže a narážky, které prožívá i reálný člověk, ale které by jiný spisovatel z obavy před pomalostí přeskočil. V příběhu je jen málo postav, a ty, o kterých si myslíte, že se v knize jen mihnou, ty zůstávají nebo se s nimi setkáváte stále znovu. Na mne zároveň působila magická atmosféra legendy o králi Artušovi, kterého některé postavy pamatují ještě jako živého panovníka. Ač má autor rád detail a nikam se nežene, doba ale i samotné charaktery jsou pro nás i přes dostatečné rozuzlení do poslední řádky zahaleny mlhou. I po přečtení knihy se můžeme o mnoha věcech jen dohadovat.... celý text

Cesta, jíž jsem nešel 2010, Robert Frost

Musím souhlasit s předchozím komentářem od Hanka_Bohmová. Básně jsou krásné, ale mnohem větší sílu mají v originále; nevděčný je úděl překladatele. Ačkoliv nejsem nejkvalitnější angličtinář, mám chuť se některé básně naučit zpaměti, hlavně Oheň a led.... celý text

Zulejka otevírá oči 2017, Guzel Jachina

Strohý, emocemi nabitý, intenzivní a poetický román. Už dlouho se mi nestalo, že by mě pasáže v knize citově dostaly, ale Zulejce se to povedlo, a to bez rozvleklých citových výlevů nebo melodramatu. Putovat přes celé Rusko, číst o těžkém životě v tatarské rodině, o krutých transportech, hladu, zimě a smrti, ale i lásce a sebeobjevování byl zážitek. Teď se bojím, že bude dlouho trvat, než na mě bude mít jiná knížka podobný dopad.... celý text

Talent nerozhoduje 2010, Geoff Colvin

Kniha, která na talent nabízí střízlivý pohled podpořený výzkumy a důkazy. Toto zjištění pro mě není žádná rána mezi oči, ale mít to černé na bílém v odborné publikaci je přínos. Některé věci jsou v publikaci ale popsány příliš obecně nebo jsou aplikované na byznys, sport a hudbu a je těžké si je přenést na další obory; jednalo se hlavně o část seznamující s promyšleným cvičením, kde bych uvítala více příkladů. Hodně místa také zabírá část věnovaná organizacím. Knihu Talent nerozhoduje k přečtení doporučuji. Beru ji jako potvrzení o smyslu makání na sobě odhození vsugerovaného názoru, že na něco nemám buňky, ale po hlubších praktických informacích nebo popisu učících nástrojů a metodik budu muset pátrat jinde. Určitě stojí za to si i probrat seznam zdrojů na konci knihy.... celý text

Drogy lidského těla 2012, Joseph Zehentbauer

Podobnou populárně naučnou knihu jsem na našem trhu nenašla. A je to škoda. Drogy lidského těla dopřává spoustu témat, jak v našem těle pracují neurotransmitery, hormony a další látky. Bohužel knížka dojela na svůj rozsah. Autor zřejmě chtěl obsáhnout co nejširší oblast, ale spousta témat se proletí jen letem světem, například Inzulín, který toho má spoustu co říct, ale zde je zachycen příliš stručně. Výklad, jak pracují neurotransmitery je velmi zajímavý, ale pro mě zase příliš rozsáhlý na úkor popisu různých technik, které jsou zde často vyjmenovány jen výčtově. Kniha pro mě dobře splňuje funkci rejstříku různých nástrojů a témat, jejichž komplexnost si ale budu muset dohledat jinde, viz Asketická bdělost. Člověk v depresi by se mohl do ní bezhlavě vrhnout a rozházet si tak biorytmus. Nespavost je pak ale jmenována jako jedna z příčin deprese. Za mě knížka poskytuje dobrá vodítka, ale je třeba dohledat si informace i jinde.... celý text

Tajemství pevné vůle 2016, Kelly McGonigal

Výborná kniha. Nejdříve jsem si ji půjčila z knihovny, ale brzy mi bylo jasné, že tohle není publikace na jedno přečtení, ale příručka, se kterou budu pracovat několik měsíců. Tajemství pevné vůle není jedná z těch knih, kde jsou jedna dvě myšlenky obalené dvěma sty stránkami vaty, tohle je rádce, ve kterém má opodstatnění každý odstavec.... celý text

Zdravá střeva 2016, Justin Sonnenburg

O mikrobiotě už mám něco načteno, přesto se vždy dozvím něco nového. Zdravá střeva jsou knihou, kterou by si měl přečíst povinně kvůli svému zdraví každý. Tato nevelká kniha je nabitá informacemi o mikrobiotě a zároveň je velmi čtivá. Jediná nevýhoda opět je, že zasadila další pochybnosti o výživě. Jelikož dnes se doporučuje se sacharidy šetřit (přidané cukry a bílou mouku ale káže vyřadit i tato kniha), tato je zase doporučuje před červeným masem a nasycenými tuky, ačkoliv již začala celosvětová osvěta, že nasycené tuky až tak nevadí. Takže zase trochu zmatení a je třeba více manévrovat. Na prvním místě dostatek vlákniny ze zeleniny, ovoce, doplněno obilninami a luštěninami a probiotických potravin (kefír, kvašené potraviny).... celý text

Mléko a med 2017, Rupi Kaur

Smazala jsem svůj předchozí komentář a knihu si přečetla důkladně od začátku do konce a přidávám hvězdičku. Pořád ale Mléko a med nepovažuji za tak výjimečné dílo, jak nám celosvětový humbuk namlouvá. Knihu jsem začala posuzovat jako deník mladé ženy psaný v básních, jehož prostřednictvím se snaží vyrovnat sama se sebou, svými city, minulostí a bolestí. Někdo se poté chopil příležitosti a z upřímného dílka udělal světovou událost. Bohužel za mně si to kniha stále nezaslouží, jak formou (a není to kvůli tomu, že bych v poezii trvala na rýmech) tak obsahem. Rupi Kaur se hodně opakuje a odkrývá věci, které prožívá mnoho slečen, což je dobře, protože se na ni čtenářky dokáží napojit, ale na rozdíl od těch slečen je nyní Rupi Kaur světovou básnířkou a pro takovou Mléko a med nestačí. Autorka má některé odstavce povedené a emocemi nabité, bohužel častěji tyto pocity podává tuctově a nijak literárně zajímavě, což si může dovolit jako zraněná žena ventilující své pocity do deníků, ale na oceňovanou sbírku to je málo, což pro mě opět znamená, že autorka měla štěstí na vydavatele a ta bublina je umělá. Snad se autorka nenechá opít slávou a bude na sobě pracovat.... celý text

Válka umění 2017, Steven Pressfield

Jak hodnotit motivační knihu? Už v ní samotné se píše, že podpora zvenčí je k ničemu. Válka umění vás povznese, nakopne, ale energie z ní vydrží jen po dobu, kdy knihu čtete nebo nejvýš pár dní poté, co s ní skončíte. Kniha nenabízí nástroje, jak psát, od toho tady jsou jiné publikace, popisuje pohled známého spisovatele na psaní, na múzy a na to, čemu on říká Odpor, někdo jiný to nazývá prokrastinací, strachem, leností. Oproti jiným knihám je tato pojata o něco více mysticky. Myšlenky v knize jsou formulovány krásně, ale pořád jde o známé poznatky: 1) sednout si a tvořit 2) setřídit si priority a věnovat se důležitým věcem (umění) před urgentními 3) nestarat se o to, jak vaše dílo bude přijato 4) být sám sebou a nesnažit se ostatním zalíbit 5) dělat, co mě naplňuje V podstatě je to pořád dokola. A je hezké o tom číst, ale kdo skutečně tvoří, číst o tvoření nepotřebuje. Jiní si stále dokola kupují příručky, o tom jak začít. Co podobné knihy přináší? Sdělení, že v tom nejste sami.... celý text

Černé onyxy noci 2013, Robert Janás

Přála bych si vidět Ostravu podobně jako autor vidí Prahu. Krásné verše s nádechem kafkovské doby.

Měla jsi vůbec někdy rodinu? 2017, Bill Clegg

Velice smutná a zručně napsaná kniha. Autor si ale práci trochu usnadnil. Je mnohem jednodušší rozebrat na každých pár stránek osud a pohled deseti lidí, než se věnovat dvěma a muset se jimi více zabývat a posouvat děj. Kniha Měla jsi vůbec někdy rodinu je spíše freska jedné nešťastné událostí poskládaná z mnoha střípků než klasický román. Autora se rozhodně vyplatí sledovat.... celý text

Sezóna v pekle / Iluminace / Dopisy vidoucího 2004, Arthur Rimbaud

Chtěla bych být v Rimbaudově hlavě, když to psal, nebo vidět svět jeho očima. Takhle se musím spokojit s krásně plynoucími slovy, jejichž plný význam mi určitě uniká.... celý text

Tyranie okamžiku 2009, Thomas Hylland Eriksen

Kniha hodna zamyšlení. O tom, kolik máme věcí údajně zvyšující naši efektivitu, ale proč jsme pořád tak uhonění a nestíháme? Proč jsme ve stresu? Zřejmě bych vinu tolik nepřisuzovala zrychlené době, tak jako faktu, že lidé mají strach, aby se uživili, a proto honí mnoho zajíců. Teď sice máme flexibilní pracovní dobu a všudypřítomné mobily, ale kdysi byly čtrnáctihodinové šichty v továrně, nevolnictví a dřina a kopa dětí, které musely taky robotovat. Nějak si neuvědomuji čas, kdy se lidé měli vyloženě pohodově.... celý text

Mokrá ryba 2017, Volker Kutscher

Poctivá detektivka s hlavním hrdinou, který by miss sympatie nezískal. Autor se s postavami nezaobírá víc, než je nutné, protože prim v knize hraje prostředí z nestandardního období meziválečného Berlína a zápletka, to ale neznamená, že vám autor neumožní si o každé postavě udělat solidní obrázek. Mokrá ryba mě bavila. Nepotřebuje žádná šokující přízviska nebo nálepku bestseller, nehraje si na psychologický thriller, ale dává nahlédnout do města, ve kterém si na budku dávali komunisti se socialisty a zmíněn je i Hitler, až z toho mrazí, když víte, co z toho poději vzniklo. Jediné, co mě zarazilo byl věk komisaře Ratha, protože na třiadvacetiletého muže v knize vystupoval o dost zraleji. Ale proč ne? Mokrou rybu doporučuji. Je to osvěžující historický kriminální román.... celý text

Hodiny z kostí 2017, David Mitchell

Po Atlasu mraků a Hybatelích už na lep Mitchellovi neskočím. U první knihy jsem ještě byla oslněna jazykem, neobvyklou stavbou knihy a propletencem příběhů, z Hybatelů jsem měla pocit prázdnoty. Ačkoliv se Hodiny z kostí tváří jako román, jedná se o povídky, ve kterých Mitchell střída postavy, prostředí, století, žánr i styl psaní a kterými nás provází nejprve Holly a potom lidé, kteří se s ní setkali. Celé je to pak propojeno válkou mezi Anchority a Horology, což mi ale přišlo jen jako lepidlo, které pomáhalo držet pohromadě jednotlivé části. Bohužel se autor zase nechal unést rozmáchlostí napříč časem a prostorem a nabubřelostí vlastního jazyka, místo aby se držel nosné linky a dodal knize hloubku. První část o patnáctileté Holly mě zaujala svým způsobem vyprávění i vypravěčkou, příběh se začal slibně rozvíjet, ale Mitchell děj usekl, a přenesl nás o několik let dopředu, do jiného prostředí, do popředí strčil postavu namyšleného studenta, a začal na nás mluvit ne úplně jednoduchým stylem cambrigské pseudointelektuální smetánky. Linka Huga Lamba byla fajn, protože hrdina nebyl zrovna klaďas, ale proto taky nebyl šablonovitý. Mitchell se ale nezastaví, příběh utne a žezlo přejímá další vypravěč v pozdější časové rovině. Bohužel válečný reportér je výživný asi jako rohlík z Tesca. Další linka zneuznalého a cynického autora je tady zřejmě jen pro vybití Mitchellova temného frustrovaného já, protože jinak nic nepřináší, naopak vystřeluje motivy, které nikdy nevysvětlí. Následná část s Anchority napětí zvyšuje a baví mně. Po téhle mohl klidně Mitchell skončit, protože posledních asi osmdesát stran je už opakovaná postapokalyptická agitka upozoňující, jaké jsou dnes lidé zhýčkané hyeny, které brzy o všechno přijdou (že bych to už četla v Atlasu mraků?). Dělalo mi velký problém tuto část dočíst. Kdyby Mitchell vyhodil polovinu knihy a třeba se více věnoval Anchoritům, vztahům mezi nimi nebo lince s mladou Holly a Hugem Lambem, udělal by líp. Takhle jsem zase dostala sice brilantním jazykem napsanou knihu, ale s postavami, které byly tuctovité a nudné nebo je Mitchell opustil, aby začal zase někde jinde. Na seznámení se s Mitchellem je tato kniha skvělá a prvočtenáři budou asi ohromeni, protože autor si umí s jazykem krásně pohrát. Pro mě jsou Hodiny z kostí rozmáchlý román, který je rozkročeny do široka na úkor hloubky.... celý text

Purity 2017, Jonathan Franzen

Můj největší problém je, že jsem Purity začala číst v den, kdy jsem skončila se Svobodou od stejného autora. Svoboda pro mě byla zjevením. Detailně prokreslené historie postav je dokázaly čtenáři pochopit. Od Purity jsem už tušila, co dostanu. Bohužel se mi ale nenaservírovaly úplně nové zajímavé charaktery, ale u mnoha z nich jsem měla pocit, že autor zrecykloval ty z předešlé knihy i s jejich komplikovanými vztahy k rodičům. Ženy jsou většinou hysterické bytůstky, které neví, co se sebou, zatímco muži jsou zmítání pocitem viny, protože jsou neschopni je udělat šťastnými. Přesto i v rámci těchto mantinelů Franzen představil širokou paletu mnoha postav, v nichž se ale čtenář neztratí. Bohužel jsou stránky zase prokládané spoustou masturbace, zbytečným zdůrazněním sexu, i ve vztahu k rodičům a pasážemi, které se četly velmi těžce pro svou nezáživnost. Měla jsem i problém s hlavní hrdinkou. Zatímco ostatním postavám se Franzen věnuje s velkou péči a snaží se je zachytit ve vší barvitosti, s Pip, jako kdyby nevěděl, co si počít. Byla jako nastrčený tmel, který spojuje osudy ostatních postav, ale ve skutečnosti na ni nezáleží. Knihu doporučuji číst s větším odstupem od podobných knih (hlavně těch Franzenových), protože si vyžaduje hodně energie, ale stojí to zato.... celý text

Svoboda 2013, Jonathan Franzen

Nečekala jsem, že mi Svoboda dá tak zabrat. Tento mnohovrstevný román, který se vyloženě nimrá v postavách mi vzal asi trojnásobek času, který bych jinak knížce takového rozsahu věnovala. Svoboda je ale výborná. Autor se zabývá motivy, myšlenkami a charakterem jednotlivých postava proplétá je s ostatními postavami a světem, ve kterém se vyskytují. Velmi doporučuji lidem, kteří mají rádi reálné charaktery.... celý text

Temná hmota 2017, Blake Crouch

Ačkoliv Temná hmota pracuje s tématem paralelních vesmírů, je to spíše thriller a příběh o lásce. Autor dobře stupňuje napětí a do cesty hrdinovi klade nové překážky, které z problematiky s mnohavesmírem vyplynou. Tato tématika je zajímavá, ale dalo by se z ní vytěžit více, zřejmě ale na úkor počtu čtenářů. Jako příběh o lásce je to tuctové a naivní. Hrdinové jsou nudní a chovají se přesně tak, jak čekáte, žádné překvapení, přesně víte, jak bude příběh pokračovat, nekoná se žádný krok stranou, jako kdyby se autor bál své čtenáře zklamat. Romantický vztah měl působit osudově, ale bohužel jsem tomu moc nevěřila. Čtvrtou hvězdu jsem odebrala za zkratovitý a konec, kterému se nedalo věřit, vhledem k tomu, co se v poslední čtvrtině knihy odehrávalo. Ale i tak knihu doporučuji, nudit se nebudete.... celý text

Proč diety nefungují 2016, Traci Mann

Kniha je přesně tím, co říká název - poučením o tom, proč diety nefungují a proč byste se na ně měly vykašlat. Na jedné straně říká, že prostě nezhubnete, kolik chcete, na druhé straně zase že je dobré se dostat na spodní hranici svého reálného váhového spektra, což mi přijde trochu zvláštní, protože jediná možnost, jak se tam dostat je vlastně zase jen zhubnout, a docela pochybuji, že by někdo měl dolní hranici v pásmu obezity. Autorka uvádí i pár strategií, jak jíst zdravěji a méně, ale vlastně jde opět o redukci kalorií, proti které sama je. Sama jsem z knihy nepochopila, čeho má dosáhnout; na jednu stranu uvádí, že máte přijmout vlastní (i obézní) tělo, na tu druhou uvádí, jak jsou obézní lidé všude znevýhodnění. Kniha je to zajímavá a stojí za to si ji přečíst, ale v ničem není konkrétní a dle mého je i bez jasného cíle. Možná přiměje lidi, aby se vykašlali na to zhubnout těch 5 kilo, ale to asi nebude pro ty obézní, kteří těch kilo potřebují zhubnout daleko víc. Přesto knihu hodnotím pozitivně, obsahuje zajímavé informace zase z jiného úhlu.... celý text

Neobyčejní 2017, V. E. Schwab (p)

Kniha patří k tomu lepšímu, co jsem četla. Na začátku jsem si myslela, že jí dám dokonce plný počet hvězd. Bohužel v průběhu se originální hrdinové neubránili narůstající šablonovitosti. Nevěřila jsem změně povahy Viktora-studenta na Viktora-mstitele, co se týká chování mi přišli jako dvě zcela jiné postavy. Zápletka má něco z Hráčů se smrtí a Dextera, kdy si hrdinové sami určují pravidla, ale tento atribut byl nedotažený a mám pocit, že to autorka přidala jen kvůli zvýšení efektivity. Nicméně, i přes tyto výtky se jedna o v mnoha ohledech podařenou knihu. I přes moje výtky jsou hrdinové ti z pestřejších, napětí je budováno slušně a příběh odsýpá.... celý text