petrarka72
přečtené 2527
Chladnokrevně
2018,
Robert Bryndza
Pro jedno přečtení fajn, jízda a dechberoucí finále - ale už teď přemýšlím, o čem... Jo! Bonnie, co to nezvládla, a za vlasy přitažená identita Clydeovy macechy. Na druhé straně, přečetla jsem to za necelých čtyřiadvacet hodin celé - takže přidávám jednu hvězdu nad průměr za návykovost.... celý text
Strážce nádrže
2018,
Zdeněk Svěrák
Příjemné, milé, laskavé, s hořkým koncem. Nepřečíst si to, asi bych neplakala, ale potěšení z hodinky večerního čtení se dostavilo.
Řbitov zviřátek
1994,
Stephen King
Přečteno poněkolikáté, vždy se stejným potěšením, vždy se stejnou hrůzou.
Macocha
2014,
Petra Hůlová
Průměrná kniha, ale nadprůměrné divadelní představení (Studio hrdinů ve spolupráci s HaDivadlem, listopad 2018).
Válka nemá ženskou tvář
1986,
Světlana Alexandrovna Alexijevič
Průběžné příspěvky paní Alexijevičové na téma "zlo všude kolem, zlo ve mně" jsou skvělé a kruté. Toto je první kniha, která u nás vyšla (já ji čtu jako druhou v pořadí), dokonce ještě před rokem 1989. A jako se měla Odvážná školačka k Timurovi a jeho partě, tahle kniha jako by doplňovala Vasiljevova Jitra, co jsou zde tichá - a mnoho a mnoho propagandistické literatury o bezbřehé odvaze sovětského člověka a jeho ochotě položit život za vlast...... celý text
Podivuhodný život osamělého pošťáka
2017,
Denis Thériault
Kdo by to byl řekl - od začátku je to milé, laskavé, tváří se to takřka naivisticky - a najednou začínají být situace nejednoznačné, řeší se věci vážné a témata složitá (od schopnosti žít nezprostředkovaně svůj život přes formy a obsah japonské poezie po hranice a smysl umění) - až se nakonec narodí překvapivá pointa a učiní z příběhu velmi rafinovaný útvar. Příjemné překvapení, chutná jednohubka.... celý text
Příspěvek k dějinám radosti
2014,
Radka Denemarková
Začíná to jako detektivka, pokračuje jako červená knihovna a thriller o násilí mstěném feminním komandem (jakousi ženskou verzí RED) a nakonec se překlápí do historického podobenství s melodramatickými rysy. Je to chytré - a je to ve své složitosti nesnesitelné. A marná sláva - ve chvíli, kdy tři hlavní hrdinky nejsou natolik individualizovány, abych je s přehledem rozeznávala, ztrácím se v ději... a zbývají slova, slova, slova... Pak není nic platné množství metafor (vlaštovky stokrát jinak bych klidně oželela, ale "rituál a rutina" a další jsou osvěžující), pozoruhodné pasáže o sexuálním násilí jako projevu a symbolu moci i závěrečný exkurs do myšlení nikoli hloupého, zato zbabělého státníka. Možná bych se při druhém čtení knihy orientovala lépe - ale na druhé čtení této knížky nemám sebemenší chuť.... celý text
Snové písně 1.
2018,
George R. R. Martin
Výpověď spisovatele o tom, jak se stal zručným vypravěčem, je vždy pozoruhodná, v tomto případě dvojnásob - Martin líčí, v jakém období a proč to či ono dílko napsal, a vzápětí ho předkládá ke čtení; evidentně rád a vytrvale objevuje nové světy, příběhy i techniky a ještě mu za to časem začali proklatě dobře platit... Tyto Snové písně jsou prvním, úvodním dílem jeho osobní výběrové antologie, což se projevuje tu a tam tím, že některé povídky zapomenete, sotva otočíte jejich poslední stránku - a ve výjimečných případech i v průběhu jejich čtení... Na druhé straně autor přehledně rozděluje své kratší útvary nejen časově, ale i žánrově, tím pádem čtenář ví, co může čekat, a když se i tak pustí do něčeho, co mu nesedí, může nadávat jen sám sobě, protože ano - osobní preference tady hrají obrovskou roli. Jedna: Čtyřbarevný fanouš - "učednické kousky" čili mainstreamové, komiksy inspirované a krátké sci fi povídky. Dvě - Nestydatý profík: to, co se podařilo prodat, hrdinské, duchařinou říznuté minipříběhy (Odbočka do San Brety je údajně klasika, ale osobně mne víc bavil Druhý stupeň osamění). Tři - Světlo vzdálených hvězd: "cestovatelské"; parádní Věž z popela a pozoruhodní Oceloví andělé. Čtyři - Dědicové Želvího hradu: trojí fantasy, jedna lepší než druhá, Osamělé písně Larena Dorra, Ledový drak a V pustinách. Pět - Hybridi a hrůzy: pro mne nejlepší, protože nejrozmanitější část, povídky kombinující snovou atmosféru, mýtus, sci fi a fantasy s hororem, ale paradoxně i humorem; parádní hyperrealistický Chlap z masovny, úžasně znepokojiví a inspirativní a údajně nejslavnější Písečníci, komická Opičí kúra a hitchcockovský Hruškovitý; dokonce i Nezapomenutelná melodie, kombinující duchařinu s kingovským rodinným hororem, a Netopýři, nekonečně dlouhá kosmická variace, mají něco do sebe... Druhý díl Snových písní si nepochybně přečtu - a pak se možná pustím i do jeho epičtějších děl; Hry o trůny zatím neznám, a přitom se zdá, že (a je vlastně jedno, z jakého důvodu) začínají patřit k všeobecnému vzdělání...... celý text
Komu straší ve věži
2018,
Marie Rejfová
Lehkým perem napsané, nenáročné, na nic si nehrající. Pro pauzu mezi dvěma těžkými látkami ideální.
Lazar
2018,
Lars Kepler
Mrtvých jako ve Hře o trůny - nebo v antické tragédii... Drastické, agresivní, nemilosrdné - a návykové čtení.
Růženky
2018,
Stephen King
Vynikající! První část dechberoucí... Jako by se autorovi vrátil smysl pro tajemství a dávkování napětí z děl před Billem Hodgesem, ze starších typu To, z novějších typu Puls či Ostrov Dumma Key. Druhá část nečekaně méně akční a střízlivější (připomíná Merlův Maleville), oddělené světy mužů a žen bez škatulkování, bez kategorických soudů (byť chlapcům Kingové fandí nepoměrně méně) a hlavně bez iluzí... Mimochodem, odkud ten chlap (případně chlapi) bere (berou) tak intimní info o ženách? Jako by se Carrie, Beverly z Toho, Polly z Nezbytných věcí, Rose (Madder) nebo (moje nejoblíbenější) Dolores Clainborneová v Růženkách převtělily do nových postav, sice zasazených do pozdějších dob a odlišných situací, ale svým způsobem stále stejných...... celý text
Žal je to s křídly
2018,
Max Porter
Pozoruhodný text, bible truchlení. Kdyby se někdo pokusil přepsat Volání netvora do básně v próze, hlavní postavu rozdvojil, přidal špetičku humoru a množství (bez)útěšných paralel a příběhů, dopadlo by to asi takto... Velmi jsem si to užila.... celý text
Mléko a med
2017,
Rupi Kaur
Laciné poučky rozepsané do několika řádků, protože autorka má pocit, že tak se stanou básněmi. Tu a tam se její totální realismus překlopí do metafory, obávám se, že náhodou - a to jsou ty, kvůli kterým jsem knihu prolistovala až do konce. Stačilo na to deset minut a vracet se k ní nehodlám...... celý text