petrarka72 přečtené 2527

Hod mrtvou labutí 2018, Ondřej Hübl

Tohle je tak parádní čtení! Ironické, sarkastické, zlé, pracující s cynickým a černým humorem, trapností i nechutností, a přitom zvláštním způsobem empatické a lidské. A hlavně - Ondřej Hübl umí vyprávět, držet napětí a překvapovat. Top 3: Hlas barvy lesního jedu, Divotvorné hrnce, Špacírflinta. Díky za tohle překvapení.... celý text

Tatér z Osvětimi 2018, Heather Morris

Chápu rozporuplné reakce. A mám pocit, že problém není v obsahu, tedy v tom, o čem to bylo a co jsem se dozvěděla, jako spíše ve způsobu vyprávění, ve formální stránce "románu podle skutečného příběhu" o tatérovi s devíti životy a dívce jeho srdce, o pekle, naději a přežití. Zdá se mi, že tím, jak autorka okatě deklaruje reálnost příběhu, se jednak dopouští lehkého vydírání ve smyslu "tak to bylo a já s tím nic nenadělám", druhak se zbavuje odpovědnosti za až triviální literární styl (ještě jedna holá věta a zastřelím ji!). Navíc líčí vše s odstupem, jako výčet faktů (kvůli Laleho "oslabeným emocím", o nichž píše jeho syn v doslovu?) a především bez špetky ozvláštnění, takže vedle Osvětimské knihovnice, Anny a Vlaštovčího muže či Zlodějce knih příběh působí neosobně a mdle. A přitom evidentně ledacos chybí nebo je přecházeno mlčením... Není to tragédie v antickém smyslu jako Světla, která nevidíme či Chlapec v pruhovaném pyžamu; děj je příliš všednodenní, chybí osudovost a nevyhnutelnost nahrazuje náhoda a lidská krutost nebo naopak lidské milosrdenství, z toho plyne, že konec není zdrcující či nečekaný. Není to ale chválabohu ani typická Červená knihovna, i když to k ní má tu a tam velmi blízko (viz jednoznačnost situací či emocí, konkrétně třeba Cilčina intervence za jiného muže u esesáka, který ji pravidelně znásilňuje - a který jí bez řečí vyhoví, je za hranicí uvěřitelnosti). A když k tomu přidám ne zcela organické peripetie Laleho procházení všemi "odděleními" Osvětimi od baráků přes mučírny až po krematorium, nemohu se zbavit dojmu, že jsem si přečetla modelový příběh o jednom z nejhorších koncentráků, věcnou zprávu o vraždění za druhé světové války pro žáky středních škol, kterým bylo nutno ji osladit trochou romantiky, aby ji dočetli do konce. Nevím, zdali je to moc či málo - mně to nestačí. Tatéra z Osvětimi jsem přečetla za dva dny, vracet se k němu nehodlám. Silné téma, ale průměrný román.... celý text

Mořská modlitba 2018, Khaled Hosseini

Panáček 2015, Tomáš Němčík

Takové "zpovědi" píše snad každý alkáč na detoxu... Zajímavé je vědomí, že pokud je člověk závislostní typ, je jedno, jestli chlastáte, fetujete či bažíte cojávím po sladkém či po mrkvi... Čtenář se musí smířit s tím, že jde o syrový dokument, nikoli o vysokou" literaturu. Nepochybuji však o tom, že jako náhled do hlavy závisláků nebo terapeutická příručka může fungovat báječně.... celý text

Ochechule s ukulele 2018, Daniela Fischerová

Draci na hradě Ruinově 2018, Terry Pratchett

Povídky, které napsal Terry Pratchett jako náctiletý a k tomu jiný překladatel... Jako by do chuti meruňkového koláče lehce pronikala chuť jádra z meruňkové pecky. Přesto o hvězdu víc než falešnému Falešnému plnovousu.... celý text

Zhubni 2012, Richard Bachman (p)

Začátek způsobuje divoké sny - těm, kdo mají pár kilo navíc nebo o ně podezřele snadno přicházejí. Variace na cikánskou kletbu v "civilizaci" funguje. A to mezi tím je mix mafiánského románu a filmu Četa. Proč ne - ale uchvácení nenastalo.... celý text

Holčičky 2018, Magda Váňová

Průměrná kniha. Navíc - jak komentáře uvádějí - dvě ze tří novel už vyšly dříve.

Klub vrahů 2018, Pavel Renčín

Proklatě příjemné překvapení. Od humoru k mrazivému děsu. A závěr dechberoucí, byť jako z repertoáru špatného režiséra filmů noir...

Jana Seymourová: Laskavá královna 2018, Alison Weir

Někteří ji označují za jedinou z manželek, kterou Jindřich VIII. skutečně miloval. Někteří tvrdí, že byla ze strany krále jen racionálně zvolenou matkou syna, kterého nutně potřeboval, a o citech mezi nimi darmo mluvit, obzvláště po "výživných" manželstvích s Kateřinou Aragonskou a Annou Boleynovou. Každopádně informací je málo a dokonce chybí cokoliv osobního, co by po Janě Seymourové zbylo (pokud si psala deník, nebyl nalezen, a v dopisech při vyjadřování vlastních názorů nejen na politiku byla zdrženlivá). Alison Weir jako vždy vychází z podrobných rešerší, k tomu konzultuje i s odborníky z jiných oborů, než je historie (např. její rekonstrukce příčin Janiny smrti v románu i stručný popis metodiky této rekonstrukce v doslovu je fascinující) a líčí Janu jako ženu plachou, ale pevného charakteru, s vyhraněnými názory, ale skromným smýšlením o sobě samé, která ve třech nejbouřlivějších letech Jindřichovy vlády (1535-1537) "tančila tak rychle, jak dokázala"; její boj za zachování vlastní tváře při nutnosti volit pragmatická řešení ve specifických situacích, obzvláště v době, kdy již žila s králem (kupříkladu její postupný příklon k aktivní účasti na odstranění Anny Boleynové, a to navzdory své silné víře a smyslu pro morálku) je popsán věrohodně. A protože román na předchozí díla nenavazuje, ale prolíná se s nimi, pravidelný čtenář Alison Weir získává nejen další porci historického čtení pro ženy, ale také možnost konfrontovat úhel pohledu první, druhé a třetí manželky Jindřicha VIII. na děje v období po roce 1518.... celý text

Falešný plnovous vánočního dědečka 2018, Terry Pratchett

Černý dům 2003, Stephen King

Ty výtrysky obrazotvornosti, ta propracovanost fikčního světa mě smiřují s tím, že poloviční rozsah by tomuto příběhu slušel...

Než jsem tě poznala 2013, Jojo Moyes

Daniel Stein, překladatel 2012, Ljudmila Ulická (p)

Vynikající román, nečte se lehce, ale věřte, že ve druhé polovině si ho začnete šetřit, aby vám vydržel co nejdéle... Život tlumočníka (mimo jiné) hledání víry podle životaběhu Oswalda Rufeisena (ano, skutečně překládal pro gestapo, ano, skutečně pomohl utéci z ghetta třem stovkám lidí, ano, skutečně ho třikrát odsoudili k smrti, ano, skutečně vedl obec v Izraeli) je fascinující sám o sobě, ale zasazen do kaleidoskopu životaběhů různých lidiček, jejichž směřování určil nebo jejichž příběhem se nenápadně a letmo mihl, je velmi silný a inspirativní. Kromě toho, že čtenář je několikrát zaskočen až osobními dotazy, které mu kniha klade a které se vnucují téměř neodbytně, se také dozví spoustu faktů o druhé polovině "vlčího" dvacátého století, o nacistickém řešení židovské otázky v praxi, vzniku státu Izrael a mnoho dalšího (víte například, jak je možné, že existuje židovské výtvarné umění, třebaže jim zobrazování lidí, zvířat atd. Tóra zakazuje?). A osudy ukryté v dopisech, deníkových záznamech, novinových zprávách, útržcích vědeckých pojednání atd. hlásají, že ne všechno je otázkou volby - ale bez ní to prostě nejde. https://www.novinky.cz/kultura/salon/271406-k-luxusu-mam-negativni-vztah-rika-ruska-spisovatelka-ljudmila-ulicka.html... celý text

Už teď jsi mrtvá 2018, Sharon J. Bolton

S logikou i atmosférou filmů noir. Tu a tam přitažené za vlasy ve jménu zvýšené dramatičnosti - ale proč vlastně ne? Čte se to báječně.

Kouzelná skříňka pro Gwendy 2018, Stephen King

Klasická kingovská variace na téma "mít nebo být", zkřížená s pre-katastrofickým scénářem (opak postkatastrofického, aby bylo jasno). Spíše nostalgická než ostrá záležitost, jednotlivé motivy čtenář Kinga zná (něco z Nezbytných věcí, něco z Černočerné tmy), metoda částečně převzata z Mrtvé zóny. Prostě - příjemné čtení na dvě hodinky, vyvolávající lehké mrazení, nikoli drásavou hrůzu.... celý text

Odbila dvanáctá hodina 2018, Otfried Preussler

Psychosomatická prvouka 2017, Radkin Honzák

Je to opravdu prvouka v nejlepším slova smyslu, člověk si může - po povinném přečtení Pozvání do světa psychosomatiky, neb je nutno se základně zorientovat - listovat, pozastavovat nad kapitolami, které ho osobně zajímají, a rozšiřovat si vědomosti v oblastech, o kterých se domníval, že je má komplexně zvládnuté (a tady je zahanben nenásilně sdělenou informací, že nemá, a to ani vzdáleně). Pro mne nejzajímavější kapitoly o pocitech a emocích, o spánku a o fenoménu zvaném "nocebo".... celý text

Cop 2018, Lætitia Colombani

Tři proplétající se příběhy o tom, co v kterém koutu světa dnes znamená být ženou. Co zmůže vůle a touha po naplněném životě. Silné momenty se najdou, čte se dobře.... celý text

Stará paní ještě píše - Deník socioložky na odpočinku 2018, Alena Vodáková

Pomalu se to rozjíždí, "socioložka na odpočinku" jako by hledala svůj styl, zároveň vysvětluje důvod, proč deník vznikl (a doufám, že i nadále vzniká) a popisuje i to, jak k němu má čtenář přistupovat- s vědomím, že "metoda je stejně důležitá jako cíl". Přes vlastní úvahy nad aktuálním děním (včetně toho, co vlastně znamená "aktuální"), rozvažováním vycházejícím z všedního dne, ale také třeba krátkými básněmi či povzdechy a pointovanými výkřiky inspiruje k úvahám o floře, fauně, věcech, knihách, cestování i spánku, ale také o paměti, ženské otázce, stáří, demokracii, pojmu manipulace i českých dějinných "osmičkách". Osobně mě okouzlil pojem "odkouzlování" (jak trefné), zaujala trojí kapitola o svobodě a dvojí o humoru - a hlavně to, co prochází celou knihou: celým životem stvrzovaná laskavost této "Alenky za zrcadlem" pozdního věku.... celý text