pleybe
přečtené 1002
Kluk s bolestivým tetováním
2024,
Josh Lanyon
Tahle série mě neskutečně baví. Třetí díl jsem četla už před nějakou dobou, teď jsem se k němu vrátila v podobě skvěle namluvené audioknihy. A znovu jsem kouzlu příběhu propadla a znovu se do něj zamilovala. Nutné ale je uvědomit si, jaký titul před vámi leží – nečekejte ryzí detektivku, spíše gay romanci s krimi zápletkou, která jako vždy, tak nějak omylem, vyústí do detektivní linie. Pro čtení této knihy nemusíte být ani tak fanoušky detektivního/krimi žánru, spíše buďte fanoušky LGBTQ+ literatury a budete maximálně spokojení. Mimo napínavou zápletku plnou překvapivých, ale i vtipných situací, nám tento díl přináší i mnohem více ze vztahu Kita Holmese a JX Moriarityho. A já to miluju. To, jak nám jejich vztah před očima krystalizuje v něco vážnějšího a pevnějšího, to, jak se napříč celou sérií postupně posouvá kupředu a my to máme z první ruky. A čtenářsky velmi příjemným bonusem jsou i erotické scény, které nám Josh Lanyon dopřává napříč celou sérií (a v audio podobě je tento zážitek povznesen na úplně jinou úroveň). Těším se, až v češtině vyjde i další díl!... celý text
Odstíny náhody
2023,
Jenny Naomi (p)
Stejně jako předchozí knihy této autorky, které jsem četla, i tato má své nedostatky. Ale sedla mi o něco více než duologie Bouře v našich srdcích – nejen tematicky, ale také mi zde postavy přišly uvěřitelnější a více plastické. Místy jim chování sice trošku ujíždělo od nastolených charakteristik, ale rozhodně na mě působily více reálně a více funkčně. Oceňuji zejména to, že i když je Markel psychicky nemocný, nedovoluje mu autorka, aby se choval, jak se mu zachce, a aby jeho činy zůstaly bez následků. Zhoršení jeho stavu zde má určité logické vysvětlení a Argi, jakožto jeho partner, reaguje na náhlé změny v Markelově chování také logicky a s dostatečným pudem sebezáchovy. Trošku jsem se bála, že Markelovi jeho facka projde, Argi se stáhne a iracionálně zůstane po jeho boku, i když se situace bude ještě zhoršovat. Naštěstí Argi mile překvapil a nenechal si to líbit. Obecně si myslím, že autorka má dobrý styl psaní co se jazykové stránky týče. Není náročný, složitostí je adekvátní zvoleným tématům, zkrátka vhodný pro čtení oddechových příběhů. Větší problém však autorce dělá vystavění příběhu – u Bouře v našich srdcích jsem viděla nedostatky především v realizaci jednotlivých postav a kresbě jejich charakteru, tady mi zase jako hlavní minus přijde výstavba děje samotného. Autorka se tu snaží dotknout spousty témat najednou, což by samo o sobě nebylo vůbec na škodu, ale v takovém případě by bylo vhodnější příběh prodloužit a dotáhnout vše, co se v něm nakousne. Osobně si myslím, že měl být rozdělen do dvou knih, z nichž by se první věnovala počátkům příběhu Argiho a Markela a více vykreslovala jejich seznámení, začátky vztahu, prohlubující se city, Enthonyho napadení, Markelovu psychickou nemoc a třeba i situace s rodiči na obou stranách; a druhá kniha pak mohly být všechny události o 4 roky později. Právě dějová linka před tímto časovým skokem působí opravdu neukončeně a vyvolává nejen spoustu otázek, ale hlavně se v ní také všechno odehrává zbytečně hopem, takže mi tam jako čtenáři mnoho scén chybělo. Linka odehrávající se o 4 roky později na mě působila již uceleněji, ale i tak zde bylo dosti hluchých míst, která by si zasloužila být dotažena do konce. Přesto jsem byla značně v šoku, když jsem se najednou ocitla na začátku další kapitoly a tam stálo o 4 roky později. Žádný čtenář takový skok určitě nemůže čekat, přichází na nevhodném místě, resp. značnou část příběhu nechává tento skok nedořečenou, a proto se do daného místa nehodí a nemůže být čtenářem ani očekáván. I samotný konec je neskutečně utnutý, urychlený a zbytečně nechává čtenáře tápat. Opět vyvstává spousta nezodpovězených otázek, a to ne v duchu přijatelného otevřeného konce, nýbrž zkrátka utnutého a nedopovězeného příběhu. Navíc, podle toho, jak autorka závěrečné kapitoly směřovala, a podle dalšího časového skoku čtenář očekává spíše svatbu Argiho s Markelem, než jejich kamarádky. Takže nejen že marně hledáte své odpovědi, ale ještě jste dokonale zmateni situací, v níž se příběh najednou ocitává. A minusové body ode mě kniha dostává i za ukončení Enthonyho linky. Nevadí mi, že je mu v knize věnováno dosti prostoru, ale už jen proto měla být jeho linky také více uzavřena. A pokud autorka nechtěla věnovat tolik času Enthonymu a Elvinovi, šlo to opět vyřešit např. rozdělením příběhu a ponecháním Enthonyho v Odstínech náhody v čistě vedlejší roli, bez jakýchkoliv podrobností o jeho nové práci a Elvinovi – a tohle všechno vepsat do další knihy věnované jenom Enthonymu (a Elvinovi). Nebo to zkrátka všechno dotáhnout, věnovat jim aspoň dvě kapitoly navíc, a mít delší, leč mnohem kvalitnější příběh. Osobně bych autorce doporučila najít si před vydáním dalšího příběhu aspoň nějaké dobré beta čtenáře, v lepším případě si zaplatit kvalitního redaktora, který by jí pomáhal s případnými nedostatky a nelogičnostmi v příběhu a jeho výstavbě. Máte na to napsat kvalitní příběh, Jenny Naomi, jen to chce na sobě ještě trošku zapracovat. :)... celý text
Bouře v našich srdcích. 2. díl
2024,
Jenny Naomi (p)
Přiznám se, že kdybych si druhý díl nezakoupila rovnou s tím prvním, nejspíš bych se do jeho přečtení nikdy nepustila. Už první díl mě zklamal, tento moje zklamání ještě umocnil. Postavy zůstaly stále stejně ploché a emočně nevyrovnané, navíc přibyla spousta dalších, u kterých mohla autorka na charakteru více zapracovat, ale nestalo se. I děj byl stále iracionální, plný toxického chování a ještě více přibylo (nejen sexuálního) násilí. To bylo odsuzováno zejména u postav sultána Emrana a Tanii, ale sexuální nátlak ve vztahu Dominika a Kemala byl opět prezentován jako zcela normální prostředek pro urovnání konfliktů a k zahojení psychické újmy. Morálně s tímto příběhem nesouzním a ani jeden z dílů mi nepřijde dostatečně propracovaný, bohužel.... celý text
Vynucených 7 dní
2024,
Lenka Hnátová
Z příběhu mám poněkud rozporuplné pocity. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na skutečnost, že se tu páruje náctiletý chlapec s o dosti starším ex-manželem jeho starší sestry. A že se do svého ex-strýce zamiloval prakticky ještě jako dítě... Ten věkový rozdíl je tu dosti velký, Rikimu už patnáct sice bylo, ale stále je to oproti Markovi mladé pískle. A tak se také ostatně celou dobu choval – jeho počínání nebylo vždycky úplně logické a místy působilo stále pubertálně a teenagerovsky nevyzrále. Což na jednu stranu můžeme brát jako fajn dokreslení Rikiho charakteru, na druhou stranu to na mě ale místy bylo až moc dětské a naivní (dokonce víc naivní, než mladý člověk při první lásce normálně bývá). Co mi ale vadilo mnohem více než Rikiho dětinské chování, byl fakt, že se příběh odehrával během jednoho týdne. Proběhlo tu až moc změn na pouhých sedm dní. Vztahy a city takhle rychle nevykrystalizují, zvlášť, když jsou na začátku týdne ještě silně jednostranné a působí místy spíše platonicky a umanutě. Možná by pro mě příběh byl uvěřitelnější, kdyby se odehrával v delším časovém úseku. A ten zcela nekonfliktní postoj Verulky k tomu, že se Riki a Marek dali dohromady? Její přijetí nové skutečnosti bylo stejně rychlé jako mávnutí rukou. Neříkám, že nejsem ráda za její pozitivní postoj, není nutné, aby jim dělala problémy, ale vše šlo zase až příliš rychle – tak moc, až to působilo neadekvátně situaci. Oceňuji však vnitřní grafické zpracování e-knihy. Obálka mohla být propracovanější a považuji ji za e-knihový průměr, ale hra s černým a bílým pozadím stránek + grafické prvky bublinek se mi velmi líbily.... celý text
Bouře v našich srdcích
2023,
Jenny Naomi (p)
Tahle kniha byla poněkud velké zklamání. Jsem náročný čtenář a sáhla jsem po ní jako po oddechovce, ale i přesto, že jsem neočekávala nic excelentního, musím být silně kritická. K přečtení mě zlákalo vysoké hodnocení tady na Databázi i exotické prostředí, které příběh nabízí. Autorčin styl psaní je dobrý, ale schopnost vystavět příběh je už na horší úrovni. Za mě příběh nebyl ani trochu uvěřitelný, a i když jej budu vnímat jako fantasy odehrávající se v alternativním prostředí, pořád v něm je spousta problematických míst. Nejméně zvládnuté jsou podle mě postavy – většina z nich není dostatečně charakterově vykreslená, jsou ploché, fungují na základě jedné nebo dvou svých povahových vlastností a kvůli nedostatku plasticity jsou zkrátka neuvěřitelné, iracionální a emocně nezrálé. Postavy i příběh, v němž figurují, je plný toxicity a nezdravých vztahů (a ne, tím teď nemyslím harém jako takový – ten v tomto případě beru jakou součást vykresleného prostředí, v němž je podobné uspořádání kulturně normální). Příběh, jak je napsán, však aplikuje stockholmský syndrom, normalizuje sexuální násilí a idealizuje násilnické chování. Také využívá sexuálního nátlaku jako prostředku pro udobření, vyřešení konfliktů a prezentuje jej dokonce i jako důkaz lásky. Morálně je tu spousta věcí špatně, a leč má příběh fajn téma, bylo by potřeba s ním lépe pracovat, aby byl kvalitnější. Provedení zkrátka silně pokulhává.... celý text
Temný vzorec
2020,
Andrew Mayne
Naturalista je série, která mě od Andrewa Mayna zatím bavila nejméně. Jeho ženské hrdinky v ostatních sériích mi přišly mnohem více sympatické než Theo, jemuž jsem pořádně nemohla přijít na chuť. První dva díly této série si mě ještě dokázaly získat, zbytek jsem četla spíše ze setrvačnosti a zklamání postupně rostlo. Temný vzorec ve mně tento dojem jen umocnil. Jde podle mě o nejméně povedenou Maynovu knihu, kterou jsem doposud četla. Scházelo mi tu zejména napětí, v jehož důsledku se jindy od příběhu nemůžu odtrhnout a jež je pro autorovy knihy typické. I míra akce postupně slábla a klesala. Námět andělů smrti byl fajn, ale myslím si, že z něj šlo vymáčknout mnohem víc.... celý text
Čtyřměstí
2020,
Theo Addair (p)
Druhý díl mě zklamal snad ještě více než ten první. Hodně jsem se čtením této knihy bojovala. Spousta nudných dialogů, spousta nudných pasáží, spousta přeskočených stránek. A to se tu konečně víc rozjíždí lgbt linka. Bohužel, to je taky asi jediné pozitivum, které mě na tomto díle bavilo. Tenhle fantasy svět zkrátka moc nefunguje, autor zapomněl vychytat spoustu věcí a bohužel, občas mi ty nedomyšlené záležitosti kazily celkový dojem z příběhu, přestože ekologický přesah románu se mi velmi zamlouval.... celý text
Na kraj světa
2019,
Theo Addair (p)
Začíst se do této knihy bylo poměrně těžké. Leč má zajímavý nápad, děj se šíleně táhl a jediné, co mě nutilo číst dál, bylo střídání dvou časových rovin. To mě udržovalo v jistém napětí a jen díky tomu jsem zvládala číst dál. Často jsem se ale i tak do čtení musela nutit, některé pasáže jsem doslova přelétla očima a šla dál. Dialogy byly nudné častěji, než by mi bylo milé, a část popisů taktéž. Kvalita tohoto příběhu zdaleka nenaplnila má očekávání založená na četbě autorovy předchozí duologie (Muffin a čaj + Koláčky a spiklenci), a to i přestože se zde opět vyskytuje lgbt tematika (i když v tomto díle jen okrajově, v náznacích). Výpravné fantasy bylo ve svém základu fajn, bohužel čím dál jsem četla, tím víc absurdně „divných“ a nelogických momentů to přinášelo. Samotný konec je pak poněkud zvláštní. Čtenáře lehce překvapí, zároveň zklame a při tom je donutí se znovu ptát, co je vlastně pointou celé knihy a výpravy. Celkově mi přišlo, že autorovi mnohem víc sedí lgbt teen romantika než nějaké pokusy o fantasy/sci-fi.... celý text
Pád do temnoty
2024,
Andrew Mayne
Řekla bych, že tu opět máme čest s typickou Mayneovkou. Napínavý, leč možná lehce překombinovaný příběh, rychle ubíhající děj plný zvratů, krátké kapitoly, čtivá kniha. A jako vždy trochu ukvapený konec, který nezodpoví všechny čtenářovy otázky, takže nikdy nevíte, jestli se zlobit a doufat, že se vše dozvíte v pokračování (ne, nedozvíte, nikdy), nebo to prostě přijmout a mezery si domyslet. Tak či onak, tuhle sérii s Jessicou mám ráda. Kouzelnické prostředí je fascinující a neskutečným způsobem žeru postavu Damiana. Jak to ten chlap jen dělá?... celý text
Potkáme se v Praze
2023,
Julie Caplin
Romantické útěky Julie Caplin nejsou zrovna moje krevní skupina. Když už se mi některá z těchto knih dostala do rukou, hodnotila jsem ji jako průměr – v tomto nemůžu jinak a povídku Potkáme se v Praze hodnotím zcela stejně. Musím ale říct, že mě bavila mnohem více než celé knihy, krátký žánr této nenáročné oddechové tematice sedí. Možná kdyby Julie Caplin věnovala maximálně novelistický rozsah všem svým příběhům z této série, neztrácela by postupně tolik čtenářů. Všechny tyto příběhy jsou si totiž dosti podobné a časem okoukané, až se čtenář(ky) při věčně se opakujících schématech nudí.... celý text
