Renanka
přečtené 249
Divé ženy
2024,
Emilia Hart
Kniha byla čtivá, líbilo se mně propojení těch žen s přírodou, i když někdy to bylo poněkud přehnané (pro mě s tím hmyzem, a Kate jsem to úplně nevěřila). A taky mě překvapilo, že sice na jedné straně byly snad všechny ty ženy oběťmi mužů - což je hrozné a neomluvitelné, ale na straně druhé ty ženy muže taky využívaly (nechci od tebe lásku ani jméno, jen dítě pro pokračování nás divých žen, atd. ...). Přišlo mně že tam je nějaký zvláštní rozpor ... a staleté cyklení v podobných problémech bez úplného poučení. I když Violet mně mně byla docela sympatická, jak si skoro se vším poradila. Ale tak, je to román, takže to vlastně bylo dobré :-)... celý text
Protijed
2017,
Oliver Burkeman
Zajímavé téma jako protiváha k nesmyslům z dnešního New Age směru a pochybné "esoteriky", na které už dávno nic esoterního není a přitom stále přitahuje tolik zoufalých lidí, bohužel. Zezačátku se mně kniha zdála zajímavá a plná potenciálu, který se postupně dle mého názoru vytrácel a asi jsem očekávala trochu jiné informace, které mám z jiných zdrojů, ale celkově to bylo dobré. Líbí se mně, že se v knize neadorují pojmy jako je vizualizace, motivace, přehnaný optimismus a jen optimismus, magické pozitivní myšlení (zavádějící hlouposti z Tajemství) a jde o něco hlouběji než právě tyto povrchní pojmy. Třeba i ke smrti. Taky jsou zajímavé informace o "negativní cestě" a proč je pozitivní myšlení poněkud mimo. Kapitola o stoicismu mě taky dost zaujala.... celý text
Nebuď p*ča aneb jak (ne)pracovat s dětmi
2023,
Tomáš Morávek
Autorův přístup je mně sympatický a blízký, kéž by takových lidí všude nebylo jako šafránu. Stále si myslím, že kde kdo by děti mít opravdu neměl, zvlášť, když je to ze sobeckých důvodů...... celý text
Jak si žijí nebožtíci
2009,
Mary Roach
Již druhá kniha, kterou jsem přečetla na doporučení a zase takový zážitek to nebyl. Každopádně, jedná se o zajímavé téma, dozvěděla jsem se i něco nového, nicméně si myslím, že není nutné tuto knihu číst. První 2 kapitoly mě bavily a díky kapitole Zločiny ve jménu anatomie jsem pochopila, že by bylo dobré se během studia na pitevně od mrtvých těl odosobnit a dodnes nechápu, že když už se s tím má student setkat, tak mu není řečeno vůbec nijak, jak s tímto nakládat a tak.... nebo jak je v této knize před více něž 20 lety napsáno - věnovat speciální blok o smrti a umírání místo pitvy (především u nelékařských zdravotnických oborů dle mého názoru). Třetí kapitola - Život po smrti (o rozkladu člověka...) ve mně vzbudila odpor, bylo mně během četby mírně na zvracení a předpokládám, že právě proto jsem pak knihu četla nezvykle dlouho a pro jistotu vynechala kapitolu Sněz mě. Během četby jsem pojala podezření, že se autorka v těchto záležitostech docela vyžívá...."Není to hrozný zápach, prostě pach spáleného masa. Chci se zeptat doktora Posselta, jestli se mu to líbí, ale nemůžu se odhodlat. Místo toho se ptám, jestli si myslí, že je špatně, když mi ten pach voní, což ale není pravda, nebo možná jen trošičku." "Řekl: Dívat se na někoho, jak je zpopelňován, není vůbec pěkný pohled. Rozhodla jsem se, že musím celý proces vidět na vlastní oči." Atd. Jindy se mně autorka zdála až moc rádoby vtipná ve snaze dávat vtip i tam, kde to fakt nemuselo být, jakože na sílu. A to si nemyslím, že bych byla přecitlivělá na humor v této oblasti. Pro mě byla nejzajímavější kapitola Jak se pozná, že jste mrtví (mrtvola s tlukoucím srdcem, pohřbívání zaživa a vědecké hledání duše) - zde jsem byla obohacena mimo jiné o slovní spojení orgánová sklizeň. Kapitola Z ohně do kompostéru (a další novátorske způsoby, jak skončit) byla taky zajímavá. Fascinuje mě, že ta kniha byla napsaná již v roce 2003, takže od té doby proběhl určitě další vývoj a pravděpodobně se ledacos mohlo vylepšit. Nečekala bych, kde všude se mrtvoly využívaly a využívají a jak moc tato zjištění můžou prospět společnosti, třeba i v oblasti bezpečnosti. Vždy na konci kapitoly je černobílá tematická fotka, pobavila mě jen kostra na kole, na většinu ostatních nebyl pěkný pohled.... celý text
