Rooz
přečtené 254
Okouzlená duše I
1956,
Romain Rolland
Neuvěřitelně hluboký vhled do lidské duše s ještě neuvěřitelnějším faktem, že nahlížíme skrze autora do duše ženy. A nejen to, kniha jde mohem dál, autor nám ukazuje nebývalý nadhled nad lidskou existencí. Z knihy cítíme moudrost a znalost života prostého předsudků. Nahlížíme zde na vše nikoliv z pohledu vlastních postav, ale přímo z autorova pohledu, který komentuje příčiny chování a myšlení, emoce a touhy, přání a činy. Dokazuje nám, jak mnoho jsme v zajetí vlastních iluzí, přetvářky a lží a jak málo se tomu snažíme uniknout. A zároveň však netvrdí, že je to špatné, nekritizuje slepotu a nevynáší nad nikým konečný ortel. Naopak v tom všem díky němu spatřujeme lidskou přirozenost a nezměnitelnost. Je to kniha nesmírně bohatá na myšlenky a moudrost a kdybych bral onu jedinou knihu na pomyslný pustý ostrov, tak ač bych tam postrádal samozřejmě mnohé další, bral bych Okouzlenou duši... Navzdory celému svému komentáři se ale domnívám, že si kniha najde jen velmi úzký okruh čtenářů, kteří ji budou velebit. Neodvážil bych se ji jen tak někomu doporučovat...... celý text
Záhada čínského hřebíku
2007,
Robert van Gulik
Spletitý a velmi čtivý příběh líčený bystrou myslí vypravěčovou. Hlavní postava, soudce Ti, postupně rozmotává klubko událostí, aby odhalil zločin. Netradiční doba i prostředí dodávají vyprávění silné osobité kouzlo. Autorův vypravěčský um, morální odkazy a postřehy životních paradoxů řadí dílo zcela jistě mezi klenoty krimi literatury. Nelze než doporučit.... celý text
Možná že odcházíme
2011,
Jan Balabán
Zbývá poslední povídka, ale možná je čas rekapitulovat. Kniha je vyvážená stylově, ale nevyvážená tématicky. Možná díky tomu zvyšuje svoje šance, že si v ní každý najde to svoje, což je jistě plus pro marketing. Krátkopovídkový rozměr mně osobně příliš nevyhovuje, ale autor v některých kouscích dokazuje, že má svoji sílu a opodstatněnost. Nakonec vám ale z toho všeho stejně zbude jen hrstka obrazů a dojmů. Především zrezivělá torza zarostlá travou a pocity, že hrdinové a hrdinky obvykle poztráceli cestou to, co stejně nemohli zachránit. Ne, že by to bylo špatné, vůbec ne. Bylo by ale fajn mít možnost ukázat na ty texty, které konkrétně Vám sedí a říci - chci více - a vy byste najednou drželi novelu nebo román místo povídky.... celý text
Vejce a já
2004,
Betty MacDonald
Je to krásná knížka, ačkoliv jsem bojoval i s tím, abych četl dále. Že je napsána ženou je z ní cítit na sto procent. Nadsázka a ironie je spisovatelce opravdu vlastní, ale nic není přehnané, vše je podloženo ryzím intelektem a podáváno krásně i vtipně. Hezká přirovnání i barvité a originální popisy náročného života jsou podávány s lehkostí a grácií. Nakonec se s knihou loučíte s nostalgií a přáním dobrého konce hlavním hrdinům, a já osobně s tužbou aspoň z části zažít a umět to, co hlavní hrdinka a kát se, že hlavnímu hrdinovi nesahám ani po kotníky. Kouzelné, roztomile chaotické, lákavé a vzdálené. Je to příběh o životě, který dneska lze objevit asi už jen málokde na planetě, o životě čistém, náročném, plném a soběstačném.... celý text
Jarní vody
2014,
Ivan Sergejevič Turgeněv
Z počátku se novela pozvolna a celkem vlažně rozjíždí v podobě zdánlivě prostého příběhu jedné velké lásky, v půlce se ovšem mění na dobře vykreslené psychologické drama. Ten zlom vnese do knihy novou mízu a přinutí čtenáře číst o něco málo rychleji. Sympatická novela, nad kterou se vznáší černý vykřičník v podobě poselství, které s sebou vleče...... celý text
Limes inferior
1989,
Janusz Andrzej Zajdel
Zajímavá a osvěžující kniha s orwellovskou tématikou, ale prostě jsem čekal víc od závěru.
Quo Vadis
1969,
Henryk Sienkiewicz
Kniha je během na dlouhou trať, čímž myslím, že se nečte úplně snadno a patří mezi ty, za něž dostanete chutné ovoce až při přečtení. Ale o to je pak sladší - ve smyslu silného dojmu z přečtené knihy. To nenacházím zase tak často, protože si spíše vybírám knihy, kdy dostávám sladké ovoce již během čtení, a tak čtu spokojeně a vytrvale. Hodně podobný dojem jsem měl u knihy Sokrates od Josefa Tomana (http://www.databazeknih.cz/knihy/sokrates-63806). Vlastně bych řekl, že ty knihy mají více společného, než by se na první pohled mohlo zdát. Napsat knihu, kde hlavní devízou hrdinů je naprosto dokonalá schopnost hrát si se slovy, výmluvnost a zjevně vysoká inteligence (v Quo Vadis je tím "hrdinou" především Chilón a ve zmíněném Sokratovi pochopitelně sám Sokrates), je podle mého soudu značně obtížný úkol. Sienkiewicz ho zvládl na jedničku stejně jako Toman a v této souvislosti mě vždy napadne ještě jedna kniha - Motlitba pro Kateřinu Horowitzovou - také dokonalá ukázka výmluvnosti. Škoda je jen to, že Tomanova Sokrata oproti Quo Vadis zná jen málokdo. Nicméně je faktem, že Quo Vadis jde trochu dál, vykresluje svět jako nelítostné místo pro nelítostnou vládnoucí vrstvu, kde se inteligence, lidskost a láska usazuje jen velmi obtížně. Svět byl v některých dobách a místech opravdu kruté a krvavé místo a Neronův Řím mezi tato místa bezpochyby patřil.... celý text
Ženský
2013,
Charles Bukowski
Přečetl jsem nejprve pár povídek z knihy Nejkrásnější ženská ve městě. Byly fajn, ale postrádalo to šířku, záběr. Musel jsem mít román, tak jsem si koupil Ženský (vydání od Arga, které má opravdu sympatickou úpravu). A velmi rychle se začetl. Brzy jsem věděl, že jsem zase objevil spisovatele, kterého můžu, jeho otevřenost, přirozenost a živočišnost oceňuji. Nejsem z typů lidí, kteří se brání nějakému kontroverznějšímu vyjádření, mám rád život zobrazen bez příkras (i když i ty mohu, jsou-li kvalitně a správně nadávkované a člověk ví, na čem je). Je to román, nenalhávám si, že by to byla pravda, vlastně mám někdy pocit, že si spisovatel záměrně se čtenáři hraje, že je rád balamutí, protože ví, že mu to mnozí zbaští. I tak ale je ten autor velkej sympaťák a ještě větší spisovatel. A kniha je opravdu zábavná a výtečně napsaná.... celý text
