Sarah11 přečtené 250

Cesta věčnou nocí 2013, Veronica Rossi

Styl psaní je přístupný a kniha je tenoučká, takže se čte dobře, ale bohužel postrádá jakýkoliv větší zvrat a je to takové nemastné neslané. Občasnou pravopisnou chybu nebo překlep většinou přehlédnu, ale tady už toho bylo opravdu hodně, byla popletená jména toho, kdo zrovna mluví, jméno hlavní hrdinky bylo skloňované pokaždé jinak a Medvěd byl jednou Medvěd a jednou Bear, což je samozřejmě chyba překladu a editora, ale občas to bylo dost matoucí.... celý text

Psí cesta 2017, W. Bruce Cameron

Tak tohle byla opět naprostá emociální jízda! Smála jsem se, brečela, byla šťastná, naštvaná, bezmocná... Zkrátka jsem všechno prožívala s hlavními hrdiny. Nádherný výlet do psí mysli, kdy máte pocit, jako byste se sami na chvíli stali psem. CJ i Trent se stali mými oblíbenci, a i když to hlavní hrdinka v životě vůbec neměla jednoduché, byla jsem ráda, že se nevzdávala a nakonec našla odpuštění, smíření a klid. Psí cesta mi přijde trošku víc zaměřená právě na lidské postavy, ale je naprosto geniálně popsána očima našeho hlavního psího hrdiny. Ocenila jsem, že autor zařadil i jiné motivy - porucha příjmu potravy, canisterapie, psi jako pomocníci při diagnostice rakoviny... Až se nechce věřit, co ti naši chlupáči všechno dokážou. Tahle kniha je prostě jedno velké pohlazení po duši a i když na konci budete mít na krajíčku, budete cítit zvláštní smíření a uspokojení s tím, že je všechno, jak má být.... celý text

Slunce je také hvězda 2018, Nicola Yoon

Sympatičtí hlavní hrdinové, příjemný styl psaní, moc jsem ocenila i pohledy a osudy vedlejších postav, které byly zdánlivě nepodstatné, ale bylo krásně ukázáno, jak můžeme i úplnou maličkostí ovlivnit ostatní a jak se všechno navzájem prolíná. Jasně, je to příliš sladké a nereálné, ale já jsem od knihy ani nic jiného nečekala. Naopak jsem dostala jsem přesně to, co jsem očekávala. Líbilo se mi, že jsem prostřednictvím hlavních hrdinů mohla alespoň trošku nahlédnout pod pokličku jiných kultur. Některé pasáže se trošku táhly, hádky mezi hlavními hrdiny mi taky přišly trošku na sílu, jen aby se něco dělo, ale jinak vcelku příjemné oddechové čtení a ten konec moji romantickou duši naprosto dostal.... celý text

Něco si přej 2019, Karen Rivers

Příjemný styl psaní, ani mě paradoxně nijak neobtěžovala ta druhá osoba, ale o čem že to vlastně bylo? Kniha je plná naprosto nesmyslných dialogů, skákání v ději, nevíte, co se děje doopravdy a co ne... Což by bylo v pořádku, kdyby autorka přišla s epickým koncem, kde se všechno vysvětlí, všechno do sebe zapadne jako skládačka a já si řeknu "wow, tak tohle jsem nečekala", ale to se bohužel nekonalo. Vůbec jsem nepochopila, co mi tahle kniha měla předat.... celý text

Pod nekonečnou oblohou 2012, Veronica Rossi

Já vlastně nevím, co k tomu říct. V zásadě asi nemám úplně nic proti, ale knížka nenadchne ani neurazí. Nápad s virtuálními světy je dobrý, ale zasloužil by si lepší zpracování. Hlavní hrdinka mi zprvu moc neseděla, připadala mi jako malé dítě, ale když vezmeme v potaz, v jaké společnosti vyrůstala, ta dětská naivita byla asi namístě. Řekla bych, že si ale později prošla slušným vývojem, odhodila růžové brýle a to se mi líbilo. Kapitoly jsou krátké, takže máte knihu přečtenou za chvíli, ale žádný objev se bohužel nekonal.... celý text

Nyxia povstává 2020, Scott Reintgen

Po celkem ucházejícím druhém dílu jsem čekala epické finále (že já jsem vždycky tak naivní, že až do úplného konce věřím, že se mi to začne líbit), bohužel jsem dostala jednoznačně nejhorší díl celé trilogie. První polovina si ještě tak nějak držela úroveň předchozích dílů, ale druhá polovina pro mě byla čiré utrpení. Opět se budu opakovat, ale i přes všechny ty přečtené strany (a že jich je dost) a čas strávený s našimi hlavními hrdiny jsem si žádného z nich nedokázala oblíbit, všichni mi splývali dohromady a když jsme o nějakého z nich přišli, nechávalo mě to naprosto chladnou. Jediné, co bylo na celé sérii zajímavé a bavilo mě, a to jest svět, autor zničil ještě dřív, než jsme ho stačili poznat, kapitoly z pohledu postav, které se odpojily od původní skupiny mě nebavily a ubíjely, a ač autor akcí rozhodně nešetřil, vůbec jsem nebyla napnutá. Také moc nechápu, proč, když už bylo po všem, musel autor nejméně dvacet stran pořád dokola popisovat, jak je všechno ok a všichni jsou happy. Naprosto souhlasím s tím, co říká komentář pode mnou - Nyxia je zkrátka taková rychlokvaška. Díky velmi jednoduchému stylu psaní se dobře čte, najde se tu i pár zajímavých nápadů, ale skýtá ještě opravdu mnoho prostoru pro zlepšení. 2.5/5*... celý text

Prokletý rok 2020, Kim Liggett

No, tak tohle byla slušná jízda. Podobnost s Příběhem služebnice a Pánem much to opravdu nezapře (občas jsem měla pocit, že se autorka od Atwoodové inspirovala až moc), ale na rozdíl od Služebnice je Prokletý rok našlapaný akcí od začátku do konce a má mnohem těžší, dusivější a depresivnější atmosféru, kterou jsem v Příběhu služebnice čekala a bohužel jsem ji nedostala v takové míře, v jaké jsem chtěla. Hlavní hrdinka není žádná hloupá a naivní husička, naopak, kdybyste se mě zeptali, koho považuji za "silnou hlavní hrdinku", pravděpodobně by mě napadla právě ona. Zajímavým a originálním prvkem byla řeč květin a moc se mi líbil i jazyk, kterým je kniha psaná. Byl... zkrátka hezký. Rozhodně ne jednoduchý, ale ani ne přehaně květnatý a nečitelný, naopak mě to nutilo číst pořád dál a dál, až se mi nakonec povedlo knížku přelouskat za dva dny (což je na mě v mém momentálním rozpoložení vážně výkon). Budování atmosféry i vykreslení psychiky a charakterů postav bylo naprosto neskutečné a dechberoucí. Skvělý příklad toho, čeho všeho je schopná lidská psychika a představivost ve vypjatých situacích. Nechte pár lidí, kteří jsou odjakživa svazováni přísnými pravidly, o samotě, kde je najednou všechno dovoleno a budou se dít věci. Co se týče samotné "magie", trochu jsem tušila, odkud vítr vane, ale nepovažuji to za negativum. Část s Rykerem je trochu slabší a zdlouhavější, ale líbilo se mi vidět celou problematiku i z úplně opačného pohledu, protože nic nikdy není úplně černobílé. Maličko mě zklamal konec, čekala jsem, že se to vyvrbí trochu jinak, ale chápu, proč se hrdinka zachovala tak, jak se zachovala. Jen si nejsem jistá, jestli jsem tu poslední stranu pochopila správně. Sečteno a podtrženo, za mě by to bylo 4.5/5, proto zaokrouhluji na 5 hvězd.... celý text

Nyxia nespoutaná 2019, Scott Reintgen

Nesporně o několik levelů výš než opěvovaný první díl, ale stále nemůžu dát čtyři hvězdy. Postavy mi stále přišly ploché a nedostatečně propracované a ač se jmen objevovalo spoustu, kdyby tam nebyly, nepoznali byste, že je tam postav víc, jestli víte, co tím myslím. Zkrátka se většina od sebe nedala nějak rozlišit, neměly žádné typické rysy, zvyky... To samé v podstatě platí i o hlavním hrdinovi, o kterém sice víme, že je tmavé pleti (rasová vyváženost splněna), ale to je asi tak všechno. Co se mi líbilo, bylo objevování nového světa, hlavně zvyklostí místních lidí, historie, života v různých kruzích a podobně, to se dle mého názoru autorovi povedlo. Je tu i mnohem více akce a poměrně dost úmrtí, ale žádné z nich mě bohužel nezasáhlo, dá se říct, že mi to vlastně bylo úplně jedno. Největší slabostí a průšvihem byl ale konec. Čekala jsem, že se to celé nějak epicky propojí, dílky skládačky zapadnou do sebe a já budu jenom zírat s otevřenou pusou, místo toho jsem dostala slátaninu totálně vycucanou z prstu.... celý text

Příběh služebnice 2008, Margaret Atwood

Po knize už jsem pokukovala opravdu dlouho, ale až seriál mě opravdu donutil se do ní pustit. A musím říct, paradoxně, kdybych jako první neviděla seriál, tak by moje hodnocení nebylo tak vysoké. Tím, že jsem ho viděla, jsem si spoustu věcí dokázala mnohem lépe představit, než by tomu pravděpodobně bylo, kdybych se jako první pustila do knihy. Takhle už mi před očima odehrával příběh, který znám. Vyprávění je plné popisů prostředí, věcí, zkrátka všeho možného a někdy bych ho označila až za abstraktní, takže to, že už to všechno někdo vymyslel a ztvárnil za mě, mi četbu dost ulehčilo, nejsem si jistá, jestli bych si to sama dokázala nějakým způsobem přebrat. Poměrně dost mi také vadila absence přímé řeči, které je v celé knize vážně poskrovnu, ale dá se na to zvyknout. Další věc, ve které seriál knihu hodně podpořil, byl děj. Číst pouze knihu, řekla bych, že je až skoro bez děje. Chápu, že všemi těmi popisy chtěla autorka docílit pocitu zmaru, deprese a bezvýchodné situace hlavní hrdinky a na někoho to možná může fungovat, já z toho ten pocit bohužel necítila. Když to řeknu úplně blbě, prostě jsem čekala "pořádný nářez", krev, popravy a režim v celé své surovosti a i když tam tyto věci jsou, nemělo to na mě úplně ten efekt, který bych čekala. Celkové završení příběhu je kapitola sama o sobě. Chápu, že záměrem bylo, aby si to každý domyslel podle sebe, a někomu to možná opravdu tak vyhovuje, ale pro mě to byl zahozený potenciál, kdy se takovým zvratem mohla kniha dostat do úplně jiných otáček, než tomu bylo po celou dobu. Nápad je skvělý i ten styl psaní má svým způsobem takové zvláštní kouzlo, když mu po nějaké době přivyknete, ale myslím, že by se z toho dalo vyždímat i víc, z hrdinky udělat větší rebelku stejně jako v seriálové adaptaci... Ale možná jsem prostě jen očekávala něco jiného, než co měla autorka doopravdy v úmyslu.... celý text

Všechny barvy Země 2013, Beth Revis

Paradoxně tento díl považuji za nejlepší ze série, ale pořád je to pro mě obrovský krok vedle. Někdy se zkrátka necháte zlákat nádhernými obálkami, ale příběh stojí za nic, což je bohužel i případ Lodi mezi hvězdami. Každopádně jsem ráda, že ve třetím díle hlavní hrdinka konečně dostala rozum a začala být docela snesitelná, stejně tak její protějšek. Tam ale všechna pozitiva končí. Nejsem nějaký zapřísáhlý odpůrce milostných trojúhelníků jako většina lidí, troufnu si říct, že ve většině knih s nimi nemám problém, ale tady? Proč? PROČ?! Přišlo mi, jako kdyby autorka jela podle nějaké šablony a násilím tam našroubovala milostný trojúhelník jen proto, aby si mohla odškrtnout, že ho tam dala. Naprosto zbytečně a nesmyslně. Co se týče uvěřitelnosti a reálnosti, jsem knihám schopná leccos odpustit (co si budeme, stejně nejsem žádný technický expert), ale tady už toho na mě bylo nějak moc. Parta děcek se dostane do tajného vesmírného modulu bez špetky úsilí, jeden z nich během chvíle dokáže přeprogramovat vesmírnou loď, kterou viděl poprvé v životě, dalšímu se s ní povede v pořádku doletět tam a zpět a přitom ještě stihne spoustu věcí, nad kterými vám nezbývá nic než jen kroutit hlavou... A pomyslnou korunu to dostane, když se hlavní hrdinka inhed skamarádí s lidmi, co byli odpovědní za smrt jejích blízkých. Čekala jsem alespoň, že mě autorka ušetří opětovného oživování postavy, o které si všichni samozřejmě mysleli, že je mrtvá, ale nestalo se. Kdyby to nechala tak, jak to je, vyznělo by to dle mého názoru mnohem lépe. Bohužel mi to celé přišlo jako příšerná slátanina a za celou sérii jsem nenašla nic, co by mě nutilo číst dál, snad jen to, že už jsem to chtěla mít co nejrychleji za sebou, abych se mohla pustit do něčeho lepšího.... celý text

Vzhůru k obloze 2019, Brandon Sanderson

Po tom, co všichni autora i knihu vychválili až do oblak, čekala jsem opravdu hodně (Proč mám pocit, že v poslední době tímhle začínám každý komentář, co napíšu?). A bohužel, opět jsem byla zklamaná. Hlavní hrdinka a její ustavičné kňourání a přesvědčování ostatních, že je ve všem nejlepší, mě doháněly k šílenství, a ostatní postavy na tom nebyly lépe. Respektive neštvaly mě tak jako Spensa, ale, možná ještě hůř, mi byly úplně jedno. Pokaždé, když nějaká z postav zemřela - a že je tam smrtí dost, jsem zůstávala ledově klidná. Jedině u Krychle mi přišlo, že má alespoň nějaký charakter. Děj se točil stále dokolečka, zásadní zvraty přišly až úplně v závěru, který mi tedy taky mimochodem připadal dost vycucaný z prstu, bylo to takové neslané nemastné. Taky se mi moc nezdála délka výcviku. Jasně, kdyby se autor měl zabývat několika lety tréninku, asi by to nebyla kniha o 400 stranách, ale šlo to udělat třeba tak jako ve Star Wars - Ztracené hvězdy, kde jsou kapitoly psané z odstupem několika let. Rozhodně by to působilo lépe a uvěřitelněji. Doufám, že druhý díl bude lepší.... celý text

Kronovy děti 2019, Pavel Bareš

Co k tomu říct... Čekala jsem dost. První díl mě sice neohromil tak, jak jsem očekávala, ale měla jsem pocit, že dává velký prostor tomu druhému, kde se všechno pořádně rozjede. Bohužel. Co musím rozhodně vyzdvihnout je styl psaní - tomu vážně nemám co vytknout a byla to vlastně asi jediná věc, která mě nutila číst dál. Naprosto boží. Se samotným příběhem už to ale tak slavné není. Nevím, jestli si prostě jen věci neumím propojit, proto mi to nedávalo smysl, nebo je to tím, jak je to napsané, nicméně na konci každé kapitoly jsem měla pocit, že teď bych bych měla být jako strašně ohromená a zaskočená, ale bohužel se tak nestalo. Často jsem se v těch všech postavách, které se objeví někde na začátku, a pak se najednou za několik set stran objeví znovu a vy už vlastně nevíte, kdo to byl a co dělá, v různých životních příbězích, zápletkách a přeskakování v čase, prostě ztrácela, a nevěděla jsem, která bije, s čímž samozřejmě upadal můj zájem o to číst dál, až to bohužel dospělo do té fáze, kdy jsem se do čtení musela vyloženě nutit. Oceňuji hutnou a depresivní atmosféru umírajícího města, ale i když je autor velký sympaťák, nemůžu hodnotit více hvězdami. Za mě ve finále slabší než první díl, takových 2,5 hvězdy.... celý text

Krvavá cesta 2013, Moira Young

Tak tohle bylo jedno velké utrpení. I přes mou dlouhodobou čtecí krizi už se mi opravdu dlouho nestalo, abych se do nějaké knížky musela tak nutit. Styl psaní naprosto nemastný neslaný, nulová slovní zásoba, pouze jednoduché věty, na rozvité souvětí jsem čekala jako na smilování, dialogy naprostá katastrofa. Nejdřív jsem si toho úsečného stylu psaní nevšimla, ale jakmile to jednou zaznamenáte, už se toho nezbavíte a uvidíte to pořád. Postavy absolutně splývají, nemají žádné typické rysy nebo povahové vlastnosti, takže se často ztrácíte a musíte se vracet zpátky v textu, abyste pochopili, kdo zrovna mluví. Chemie mezi hlavní dvojicí žádná. Trochu jsem v tom viděla příběhy, které jsem se snažila psát, když mi bylo tak deset. Kniha má potenciál být vážně napínavá, ale bohužel je to napsané tak špatně, že se žádné napětí nekoná a že je úplně jedno, jestli čtete o tom, jak hlavní hrdinové někde sedí na kafi, nebo jak bojují s krvežíznivými příšerami. Hlavní záporák postrádá šmrnc a navíc se zdá být nesmrtelný, což vážně nemám ráda. Za jediný plus považuji nápad se zápasy v klecích, to mě celkem nadchlo a nezlobila bych se, kdyby se kniha nesla v tomto duchu, záchranu bratra bych klidně oželila. Vzhledem k tomu, že mám doma i další dva díly, dám sérii ještě šanci, ale nedokážu si představit, jak to chce autorka ještě víc rozmáznout, když první díl končí uzavřeně, a upřímně se toho dost bojím, jelikož první díl má nejlepší hodnocení a já už jemu dala jednu hvězdu...... celý text

Projekt Kronos 2017, Pavel Bareš

Tohle mělo TAKOVÝ potenciál. Přiznávám bez mučení, že jsem se toho trošku bála, protože k českým autorům jsem mírně skeptická, ale jakmile jsem knihu otevřela a pustila se do čtení, hned mě přemohl takový ten pocit "jo, tohle bude fakt dobrý". Bylo to správně propletené, syrové, krvavé, plné suchého humoru, což je mi víc než blízké, nicméně když už jsem se prokousala téměř polovinou knihy a stále jsem nevěděla, která bije, začínalo nadšení trošku upadat. Jak už jsem zmínila, styl psaní mi více než vyhovoval, ale po všech těch nadšených recenzích plných překvapení jsem stále čekala na nějaký ten "wow moment", na nějaký plot twist, který mě naprosto šokuje a dostane, na to, jak se to všechno propojí a dílky, co mi nedávaly smysl, do sebe zapadnou, ale to se, bohužel, celou knihu nestalo. Ano, něco, čemu by se dalo říkat "zvrat" tam bylo, ale to jsem tak nějak tušila celou dobu... Už je to nějaký měsíc zpátky, co jsem knihu dočetla, a pořád nevím, jak ji mám hodnotit. Jestli dát čtyři hvězdy za ten neskutečný a komplexní svět, postavy, propletenost, humor... nebo tři za marné čekání na zvrat, který se nestal. Nejlépe bych knihu vystihla asi hodnocením 3.5/5* a beru ji spíš jako úvod do dobře našlápnuté série.... celý text

Zpráva o životě vesmířanů 2019, Becky Chambers (p)

Dle očekávání, Becky opět nezklamala a mě mrzí, že tahle sága nemá alespoň deset dílů, protože mám pocit, že světa, který vytvořila, se nikdy nebudu moci nabažit. Asi se budu opakovat, ale s tak propracovaným a komplexním světem včetně všech ras, planet, zvyklostí i historie už jsem se v knize nesetkala opravdu dlouho (jestli vůbec). Myslím, že pokud jste se pročetli až ke třetímu dílu, už dávno jste pochopili, že tahle sci-fi série vůbec není o ději a o velkolepých vesmírných bitvách. Ale o nás. O lidech. O spoustě sociálních problémů, se kterými se ve dnešním světě musíme potýkat. Jak už říká komentář pode mnou, tady mi chvíli trvalo, než jsem pochopila, jak to spolu všechno souvisí a kam tím autorka míří, ale vůbec mi to nevadilo. Bavilo mě dále objevovat autorčin svět, tentokrát očima úplně někoho jiného a přemýšlet, jak se ve finále osudy našich hrdinů propojí. Poutníci jsou zkrátka naprosto excelentní sci-fi série, která nabízí spoustu podnětů k zamyšlení, a i když se k již přečteným knihám vracím velmi zřídka, u téhle tuším, že ji ještě někdy z knihovny vytáhnu.... celý text

Psí poslání 2013, W. Bruce Cameron

Tak tohle mi zlomilo srdce. A pak ho zase složilo. A pak ho zase rozbilo na milion kousků... Tahle knížka má všechno. Je zábavná, srdcervoucí a svým způsobem i poučná. Jednou vám budou cukat koutky nad tím, co to psisko zase vyvedlo, podruhé se budete snažit zadržet slzy. A věřte mi, že je nezadržíte. Kniha není psaná způsobem, jak si lidi myslí, že se psi budou chovat a jednat, ale tak, že máte opravdu pocit, že jste se alespoň na jeden den sami stali psem. Náš hlavní psí hrdina spoustě věcem nerozumí a jeho přemýšlení je mnohdy až hloupě jednoduché, ale vy si celou dobu říkáte, sakra, jo, takhle přesně by se můj pes taky zachoval. Film byl také skvělý, ale v mnoha ohledech úplně jiný. Nicméně obě zpracování jsou úžasná a každé má to své. Smekám před autorem svůj pomyslný klobouk za autentičnost a doporučuji všem, i když nejste majitelem psa a i když, jako já, preferujete spíše kočičí kamarády.... celý text

Sucho 2019, Neal Shusterman

Nebudu lhát, autorovi trochu nadržuju (protože prostě Shusterman), tudíž je to pět hvězdiček s maličko odřenýma ušima, ale rozhodně nemůžu říct, že by to bylo špatné. Po dočtení jsem byla trochu na rozpacích - jednak mě mrzelo, že je to jen standalone, myslím si, že z takového tématu by se dala vytřískat skvělá série (ale narážím na to, že jsem asi jediná tohoto názoru), a taky bych řekla, že mě dostatečně neuspokojil konec. Milovníci šťastných konců si tady rozhodně přijdou na své, ale mně se sem ten happyend prostě nehodil. Dle mého názoru by kniha ještě získala úplně jiný rozměr, kdyby se do toho autoři v závěru trošku víc opřeli a nebáli se zbavit důležitých postav. Vyřešení požáru mi taky přišlo trochu přitažené za vlasy, ale jak říkám, autorovi jsem schopná leccos odpustit... Nicméně, jak už jsme u Shustermana zvyklí, opět se mu podařilo vytvořit strhující dystopický/postapokalyptický příběh, který je navíc v tomto případě neskutečně aktuální, protože nedostatek vody je bohužel v dnešní době velmi reálná hrozba. Musím říct, že mi úplně nesedla hlavní hrdinka, občas mi přišla trochu hysterická, ale to by se asi vzhledem k situaci dalo odpustit. Co ale rozhodně postavám nelze upřít je lidskost. Každý vyrůstáme na odlišných místech s odlišnými lidmi kolem sebe a nikdo z nás není perfektní. Nad Keltonem zkraje kroutíte hlavou, ale jakmile se dostanete trošku pod pokličku, zjistíte, že to není špatný kluk, jen vyrůstal v rodině s netradičními zájmy. Celkově hodnotím pozitivně, knihu jsem dočetla včera večer a přes mírné rozpaky ze zakončení ve mně pořád rezonuje, což by skvělá kniha měla. Možná jsem čekala trošku větší nářez, ale žízeň jsem měla pořádnou. Těším se na další počin, ať už otce nebo syna Shustermanových.... celý text

Nyxia 2019, Scott Reintgen

Po přirovnávání k Hunger Games a po tom, co na mě tahle knížka vyskakovala naprosto všude, jsem čekala víc. O hodně víc. Nápad není špatný, i když už jsme samozřejmě knih s podobným námětem všichni četli spoustu, ale zpracování pokulhává. Styl psaní je takový jalový, hodně jednoduchý a ač mi je tohle často sympatičtější než knihy plné zdlouhavých popisů a nesmyslných metafor, tady mi to zkrátka nějak nesedlo. A hlavně na to, že to má být, jak udává obálka, "nadupaný thriller", mi přijde, že minimálně sto stran se v podstatě nic zásadního neděje. Také jsem tak trochu očekávala, že aspoň v části knihy už se podíváme na samotnou planetu, bohužel celých téměř čtyři sta stran se věnuje pouze výcviku na vesmírné lodi, potažmo později na vesmírné stanici. Největším problémem jsou ale postavy. Hlavní hrdina je nemastný neslaný, nemá žádné specifické rysy, to samé i jeho protivníci/společníci. Postavy jsou odlišeny pouze tím, že pocházejí z různých koutů světa a mají jinou barvu kůže, což je sice skvělé, ale nestačí to. Protože je tam postav poměrně hodně, ale žádná nemá dostatečně vystavěný charakter, je můžete snadno zaměnit a tím pádem vám až tak moc nezáleží na tom, co se s nimi stane, což je samozřejmě problém, pokud od knihy očekáváte, že vás vtáhne a vyvolá vás nějaké emoce. Jediný, koho jsem si celkem oblíbila a kdo byl dle mého názoru trošku plastičtější, byl Bilál. Jak už jsem zmiňovala výše, kniha má na můj vkus dost pomalý rozjezd, ale když se prokousáte přes prvních sto až sto padesát stran, získáte naději, že by to snad mohlo začít konečně pořádně šlapat. Dokonce si začínáte říkat, že to zas tak špatné zase není, že je to vlastně docela fajn oddechová četba, nicméně na konci dostanete studenou sprchu v podobě "romance", která mi byla záhadou a přišla mi jen jako další pomyslné odškrtnuté políčko na seznamu "co všechno musí obsahovat YA". Naprosto zbytečné, umělé a nepochopitelné. Abych jen nehanila, musím pochválit alespoň zpracování samotné knihy, protože je provedená velmi hezky, má pevnou vazbu, hezký přebal, pod ním obálku ve stejném provedení a všitou záložku. Co se týče obsahu, pár překlepů by se našlo, což většinou přejdu bez povšimnutí, ale skloňování slova "konzole" mi drásalo oči. To samozřejmě ale není chyba autora. Na závěr řeknu už jen to, že o thriller se rozhodně nejedná (a o nadupaný už vůbec ne) a přirovnání jako "Hunger Games ve vesmíru" a podobně jsou extrémně nadnesená. Uvidíme, co přinese druhý díl.... celý text

Válka hluku 2012, Patrick Ness

Tahle kniha byla tak emočně vyčerpávající, že mám pocit, jako bych ve válce bojovala s hlavními hrdiny. Poslední díl je rozehraný dobře, ale už se objevují nějaké mouchy, které mi požitek z knihy trochu kazily. Ač se zprvu zdály kapitoly z pohledu Sádráků jako dobrý nápad a oživení, po nějaké době už mě neskutečným způsobem otravovaly a vždy jsem se těšila, až si zase budu moci přečíst "normální" kapitoly z pohledu hlavních hrdinů, v tomto případě spíše Todda, protože Viola mi občas trošku lezla na nervy. Rozhodně netvrdím, že Todd se choval vždy správně, ale byla na něm výborně ukázána manipulace ze strany starosty Prentisse. Styl psaní je opět Ness jak ho známe, svižný, úsečný, šokující a nespisovný a zkrátka skvělý, akorát v tomto případě by možná neuškodilo, kdyby to autor trochu zkrátil. Jediná věc, která mě trochu mrzí, je ta, že jsem se vlastně mezi všemi těmi urputnými boji a krveprolitími nedozvěděla odpovědi na některé otázky, které se se mnou táhly po celou sérii. Proč mají muži a zvířata hluk, ale ženy ne? Co se doopravdy stalo s Toddovou matkou a ostatními ženami? Trošku jsem čekala, že když se vše točí okolo Toddova deníku, že se z něho dozvíme něco zásadního. Co se týče závěru samotné série, nevím, jestli se mám cítit uspokojená, že mi autor nesebral veškerou naději, nebo naštvaná, že nevím, co bylo dál. Nicméně oceňuji, že to není klasický happyend, protože sem by snad ani nešel.... celý text

Temný ráj 2011, Patrick Ness

Chtěla jsem si všechno nechat pěkně uležet a teprve potom se pustit do psaní recenze, takže už je to nějaká doba, co jsem knihu dočetla, ale stejně se pořád nemůžu rozhodnout, jestli to byl totální bizár, nebo jestli se mi to vlastně hrozně líbilo. Možná kus z obojího. Nicméně... Po lehce průměrném prvním dílu rozhodně zlepšení a za mě osobně je to i nejlepší díl z celé série. Děj bezprostředně navazuje na události prvního dílu, takže jsme ušetřeni zdlouhavého začátku a příběh šlape už od začátku, což velmi oceňuji, protože poslední dobou už mě vážně přestává bavit úvod do knihy o sto až sto padesáti stranách. Hrdinové se nám začínají pěkně formovat a ze dvou vystrašených a naivních puberťáků se stávají dospělí lidé, kteří musí činit rozhodnutí hodné generálů. Moc se mi líbilo, že ne vždycky se pod tíhou situace rozhodnou správně a že mají své mouchy, protože pořád jsou to jen lidé (podotýkám, že velmi mladí) a ty chyby zkrátka dělají, na což někteří autoři občas zapomínají. Co mě na téhle dystopii obzvlášť potěšilo, že si na něco temného jenom nehraje, ale že skutečně temná je. Teče tam krev, lidé vylétávají do povětří, objevuje se zde manipulace, mučení... Což, chápu, není asi styl každého, ale já to od podobných knih tak trochu očekávám. A další věc, která je naprosto geniální, je styl psaní. Je úsečný, rychlý, zbytečně si nehraje se slovíčky, ale předkládá všechno tak, jak to je, tím pádem je zde úplně neskutečná gradace, která vás napíná jako strunu a vy prostě v určitých chvílích nemůžete přestat číst. Hlavní záporák je napsán dobře, až ho někdy máte svým zvráceným způsobem rádi, jako by se vám taky dostal do hlavy. Na pět hvězd to nebylo, ale velmi slušné čtyři si kniha určitě zaslouží.... celý text