SBH přečtené 693

Inspektor Prevít 2018, František Niedl

Skvělá detektivka. Spousta zamotaných případů, přičemž všechny byly nakonec vyřešeny, což nebývá obecně zvykem, takže pocta autorovi. Vůbec nechápu, proč byl Timothy tak ostrakizován svými kolegy, když to byl takový fajn chlápek! Vtipné hlášky vše korunovaly. Za mě plný počet a běžím si koupit další díl. Pane Niedle, prosím, pište dál!... celý text

Strom viselců 2018, Ben Aaronovitch

Pro mě už v téhle sérii jde jenom o to, nějak ji zvládnout. Strom viselců opakuje smrtící chyby z Prokletých domovů - dlouhosáhlé rozbory architektonických zvláštností Londýna a detailní popisování metodických postupů metropolitní policie. Příjemným překvapením je posun v záležitosti Muže bez tváře, naopak ústřední případ této knihy byl už v první půli knihy odložen jak policií na stránkách, tak samotným autorem a vlastně jsme se řešení nedozvěděli. Peter je mi stále převelice sympatický, Nightingale dostal překvapivě hodně prostoru, ale množství postav, které by měl nebohý čtenář udržet v paměti, by zalidnilo Ipák ve špičce. Ztrácím se i v odkazech na bývalé případy, což není příjemné. Takže čtivost ano, zábavnost celkem, ovšem jako celek slabý průměr. Jo, to jsem zapomněla - korektury byly odfláknuté nejhorším možným způsobem. Perlou, a rozhodně nikoli pozitivní, byly věty, kde zůstaly návrhy různých výrazů či obratů a čtenář si asi měl sám vybrat, co se mu hodí nejlépe. Stížnosti na mizernou práci nakladatelství se posílají na druhou kolej Hlavního nádraží?... celý text

Erotické příběhy pro indické vdovy 2019, Balli Kaur Jaswal

Podle mého dokonalá beletrie. Začnu povedenou obálkou i chytlavým, byť lehce zavádějícím názvem. Těch hanbatých pasáží se čtenář také dočká, ale v příběhu jde rozhodně o víc. Postavy autorka vykreslila plasticky a nejednoznačně, dialogy odsýpaly, rozplétání nitek temné tragédie a překvapivý zvrat v závěru mi nedovolily knihu odložit. Palec nahoru a rozhodně doporučuji.... celý text

Napálený 2014, Kevin Hearne

Pořád jsem se nemohla začíst, až byl najednou konec. Attikovy divoké eskapády se na sebe vrší exponenciálou, až je jich nakonec nějak moc. Druid pořád srší humorem, jemnou filozofií (a grandiózní užvaněností), ale navzdory spoustě zajímavostí, podaných nenásilně v textu, mi řetěz dobrodružství v této knize už připadal kapku přehnaný. Mimochodem přesně od daného týpka jsem zradu čekala, od koho taky jiného. Ale pořád super čtivo.... celý text

Tajemství 2007, Julie Garwood

Tohle byla jednoznačná tragédie. Stokrát omleté schéma (cestování osamocené ženy s partičkou, jak jinak než sexy chlapů, vynucený sňatek) zpracované bez špetky invence. Postavy ploché, hysterické a afektované. Proč autorka příběh umístila do dvanáctého století, je mi záhadou, když o dané době neměla nejmenší ponětí. Takže Judith oblékala šaty ve všech barvách duhy (obzvlášť zářivé či pastelové barvy byly v té době nepřekonatelným problémem!), cestovala přes lán řepky a podobně. Iainova promluva o jejím sebeuvědomění je naprosto za hranou. Judith se chovala jako fracek, Iain je naprosto smyšlený charakter (takový muž neexistuje v žádném z vesmírů). Román bývá často označován termínem "sladký", což je pochopitelně metafora, ale k čemu? Hloupé a nerealistické dějové zvraty, afektované dialogy, nesmyslné a protichůdné duševní pochody hrdinů, urážlivost, nedorozumění kvůli banalitám, křečovitá snaha o vtipnost? Uch. A to romantiku miluju. Tentokrát jsem sáhla hodně vedle.... celý text

Predátoři 2007, Miroslav Žamboch

Skvělé sci-fi zcela v úrovni děl mistra A. C. Clarka. Hlavní hrdina sympaťák s příjemně ironickým nadhledem, který nemá zapotřebí machrovat. Moc se mi líbil vědecký (nebo rádoby vědecký - není podstatné) rámec příběhu. Skvělá psychologie postav, svižný a uvěřitelný děj, ohromně čtivé. Až do poslední kapitoly jsem hodnotila pěti hvězdičkami. Bohužel však konec autorovi ujel. Následují spoilery. Podivný telepatický druh inteligentních dinosaurů představoval pochopitelný prvek zvýšení napětí. Ale... Lidstvo po této planetě pobíhá pár desítek tisíc let a už tu máme pyramidy a Dona Giovanniho. Dinosauři ovládali Zemi stamilióny let - jak se za tu dobu jejich fiktivní inteligence projevila? Nijak? A to bych ještě skousla. Ovšem přesun dinosaurů do současnosti byl už úplně za hranou. Kde na transfer získali energii? Jak se dostali z uzavřené podzemní místnosti ve vědeckém centru? Jak překonali město? Pořádkové složky jim zdvořile mávaly? V případě tohoto konce má chudák Marek na krku žalobu za veřejné ohrožení, a to ještě v nejlepším případě. Co autora k tomuto úletu vedlo, ví Bůh.... celý text

Velká kniha vánočních detektivek a záhad 2018, Otto Penzler

Začnu nejpodstatnější věcí. Bichle váží přesně 2 kg. Je opravdu výpravná s ilustracemi a krátkým medailonem ke každému autorovi. Ale počítali vydavatelé s faktem, že by ji někdo i četl? To tedy nebyla lehká záležitost. Další bod – dobré detektivní povídky psali pouze angličtí a američtí autoři? Francouzi, Němci, Skandinávci nic? Nemyslím si. Kvůli anglosaské aroganci ubírám hvězdu. Výbor je rozdělen do pěti oddílů (klasické Vánoce, tajemné, veselé…), což bylo celkem vtipné a odpovídající. Ale úroveň jednotlivých příběhů dost kolísala a v souhrnu mi to jako vyložené best of nepřipadlo. Nejlepší povídky, dle mého názoru: Tichá noc – Ed McBain, Časné Vánoce – Doug Allyn. Těch slabších bylo hodně, v každém oddílu minimálně dvě. Ale rozhodně mě to svátečně naladilo, to zase ano :-).... celý text

Jako ve filmu 2019, Kelly Oram

Kniha byla čtivá a velmi vtipná, čímž nemyslím pouze občasné řízné hlášky. Očekávaný vzorec příběhu řešila autorka překvapivě a hlavní zvrat měl rozhodně grády. Postavy byly uvěřitelné, hlavní hrdina mega sympatický, tajuplnost kmotřičky víly Pearl dobře nakousnutá a nedořešená. Další plus pro mě představoval chytrý odkaz na knihu Cinder a Ella. Drobnou závadu bych viděla v hlavní myšlence. Jordan jako velký objev prezentuje skutečnost, že každou životní situaci lze najít ve filmu. Jenže ono je to obráceně. Filmy (stejně jako knihy) musí zobrazovat životní peripetie, jinak bychom se na ně nedívali (nečetli je). Mnohem lepší by bylo, kdyby Jordan zápletky své existence hledala v dílech třeba jenom jednoho režiséra (Hitchcocka, Spielberga atp.). Ale to je podružná závada. Dvě hvězdy musím ubrat za příšernou kvalitu práce nakladatelství Baronet. Zuzana Ľalíková je pseudonym google překladače a korektor vykazuje erudici náčelníka Hotentotů. Věty této stylistické úrovně: „Jednoho dne přišel na jednu kolej jeden z bratrů…“ či perly typu „stereotypický“ bylo možno nalézt v každém odstavci a zážitek z četby se kvůli tomu změnil v utrpení. Kelly Oram by měla bez legrace nakladatelství Baronet žalovat za poškození dobrého jména.... celý text

Miluj mě jakkoli 2019, Jennifer Probst

Po knize jsem sáhla pro ukrácení nudy a byla velmi příjemně překvapena. Krátce shrnu plusy - vypointovaný děj, zajímavé a dobře vykreslené postavy, vtipné momenty, slušná stylistika a žádné chyby v pravopisu (díky, překladateli). Mínusy - nakonec jsem si nebyla jistá, co vlastně čtu za žánr. Zápletka s dědictvím firmy a zapeklitý sourozenecký vztah by sám o sobě vydal na společenský román, a soft porno pasáže mi tam vůbec neseděly. A jedna banalita, která na konci nabobtnala do obřího nechutenství - výraz "osina v zadku", použitý téměř na každé stránce. Bez ní by to byla fakticky lahůdka. Ale už si běžím pro druhý díl.... celý text

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

Vlastně nevím, za co knize dávám dvě hvězdy, asi z čtenářského optimismu. Ale příběh představuje jedno velké zklamání. Začnu věcí, která mi vadila ze všeho nejméně, ovšem byla tam. Neuvěřitelně kostrbatý styl. Šroubované, často nesmyslné věty nebyly problémem překladu, spíš naopak. Což bych ještě skousla, kdyby za něco stál zbytek. U nejsympatičtějších postav autor napsal něco, co vyvolalo pachuť (co jsou to, probůh, "bažinaté oči"?). Personifikace smrtelnosti živých tvorů trpí syndromem vyhoření, výčitkami svědomí (jako fakt?) a hlavně neschopností vypointovat historku. Překlad - Smrt naservíruje rozuzlení vždycky předem - na začátku knihy její konec, pro jistotu na začátku každé kapitoly její nejzajímavější část. Tento jev způsobil, že jsem knihu četla skoro čtyři měsíce a musela se k tomu nutit. A vyznění? Že byla druhá světová válka strašná? Že i v těch nejhorších chvílích se najdou stateční a laskaví lidé? Jedno překvapení za druhým. Ale co se divím, zjevně se jedná o autorův nezaměnitelný styl. Jak se tato kniha mohla stát bestsellerem, nepochopím.... celý text

My 2019, Elle Kennedy

Nebudu opakovat chvalozpěv ke knize On, ale vše zůstává v platnosti. Jak mnohé čtenářky zmiňují, ano, věděla jsem, že ti dva skončí spolu, ale na čtivosti tento fakt neubral ani ň. Tomuto dílu bych přidala ještě půlku hvězdy navíc za scény, které mě nefalšovaně dojaly - Wes a Reggie, Jamie a jeho svěřenci v závěru. A kupodivu ač neměla ústřední dvojice s reálem společného vůbec nic, příběh nepůsobil tak vyumělkovaně jako mnohé ze série Wags. Doporučuji.... celý text

On 2019, Elle Kennedy

Tak jo, jsem úchyl. Mně se to prostě líbilo. Ale fakticky moc. A asi mě kniha zachránila od skoku pod metro. Vypnula jsem mozek a tento exitus nebyl rušen žádnými do očí bijícími nesrovnalostmi. Zasmála jsem se často a nahlas. Hrdinové byli maximálně sympatičtí. No, skutečnému páru gayů se podobali asi jako kočárek pro panenky kosmické raketě, ale o co jde? Hrdinové romantických knih takoví bývají zákonitě. Bylo to sladké a romantické a zábavné a... Tyhle tři úplně stačí.... celý text

Eleanor se má vážně skvěle 2017, Gail Honeyman

Ještě pár stránek (tím myslím fakticky dvě nebo tři) před koncem jsem knihu považovala za jednu z nejlepších vůbec. A pak přišlo "překvapení", které logiku většiny událostí postavilo na hlavu a já uvažuju, zda ty 4* nejsou i tak moc. Do té doby silný a emocionální příběh se naprosto rozpadl. Na konci se tudíž nemělo řešit "proč", ale hlavně "co" (se stalo v tom hořícím domě) a především "jak". Postava Eleanor, která vykazovala mírnou, odpustitelnou nekonzistenci (vyčítá mužům, že nevidí klady skryté uvnitř, a sama nevnímá Raymondovu kvalitu, ani když ji praští po hlavě), se závěrečným obratem změní v trosku s přehledem všech psychiatrický diagnóz souběžně, což snad ani není technicky možné (opravdu by se tak chovala účelně a racionálně uvažující žena?). Navíc je ono "překvapení" nelogické i vůči ději. E. upozadí důležitého člověka ze své minulosti (pochopila bych), ale pamatuje si, že matka pracovala jako krupiérka v Tangeru? A podobně. Dštím síru, jenže to zklamání bylo tak obrovské. A bohužel na otázky, jak k celé tragédii došlo a jaké byly motivace padoucha a zda to vůbec byl padouch, už useknutý konec neodpověděl. Radši končím.... celý text

Můj (téměř) dokonalý život 2017, Sophie Kinsella (p)

Dávám plný počet. Kinsella je moje oblíbená autorka a odpustila bych jí leccos. A v tomto díle jsem nemusela přimhouřit oko ani na vteřinku. Katie je báječná, nejvíc si cením, jak je především sama k sobě upřímná. Ano, dělá blbosti, ovšem z pochopitelných důvodů a nenamlouvá si, že to je něco jiného. Další plusy - nejedná se o milostný příběh, nýbrž o dozrávání sebevědomí a nalezení (či potvrzení) toho, o co hrdince vlastně jde (a není to charismatický muž). Všechny postavy díla mají své dobré i špatné stránky, padouši nejsou jednoznační, ovšem dobráci taky ne. To se mi moc líbilo. A hlavně to bylo vtipné. Nad lekcemi "jógy" pro Deméter jsem se smála, až mi tekly slzy. Rozhodně doporučuju.... celý text

Má chudinka Jane 2019, Cynthia Hand

Tři hvězdy dávám jen z lásky k předloze a důvěře, že se jedná o typickou nemoc druhého dílu. Kniha je strašná. A nikoli proto, že v ní straší tolik duchů. To je naopak osvěžující a vtipné. Úvod byl vůbec velmi podařený, protože snad každá čtenářka chtěla zavraždit pana Brocklehursta. Ovšem tam pozitiva končí. Děj překombinovaný, emoce veškeré žádné, text je napsaný jako vyprávění z druhého stupně základní školy. Knihu sepsaly tři autorky, ale výsledek neodpovídá ani půlce jedné.... celý text

Upír z činžáku 2012, Andrzej Pilipiuk

Bylo to vtipné, byť chvílemi křečovitě východoslovansky bodré. Ale jak kontrast nanicovatých upírů a drsného komunismu ocenili lidé, kteří jej nezažili, nedokážu odhadnout. Bavilo mě to, ačkoli se nejednalo o román, ale spíš koláž příhod, které spolu nesouvisely. Což mi tedy trochu vadilo. Ke konci mi už přišlo úmorné, jak jediným zájmem všech postav bylo a) sehnat dolary, b) boj s StB. Jsem pamětník, a TAK jednoduchý život to zase nebyl. Ovšem po druhém dílu se poohlédnu.... celý text

Kdo mě zabil? 2018, Bernard Werber

Jak zkazit neotřelou zápletku? Nechte postavy dlouhosáhle vyprávět cimrmanovským stylem: "To bylo tak..." Porušte mnoho základních pravidel detektivních příběhů včetně použití prvku deus ex machina způsobem, za něž by se i starověcí Řekové styděli. Nejvyšší moc je v autorových představách machiavelistické hnutí Greenpeace. No prostě tragédie. Na druhou stranu to bylo napsáno překvapivě čtivě se sympatickými postavami. Ale víckrát rozhodně ne.... celý text

Nikdykde 2006, Neil Gaiman

Krásně vystavěný a vypointovaný příběh, živé a sympatické postavy (mým favoritem je markýz), s nimiž jsem se nerada loučila, nesmírně čtivá kniha. Na plný počet to ale není. Na můj vkus to bylo příliš násilné, krvavé, slizké a chvílemi nechutné. Britskou frustraci dickensovským Londýnem taky nemusím. Ale především nesnáším nepoměr sil mezi všehoschopnými, vševědoucími, nesmrtelnými padouchy a zcela normálními hrdiny, kteří krvácejí, potřebují jíst a spát a k informacím se dostávají obtížně.... celý text

Lásk@ na prvý klik 2017, Rainbow Rowell

Chtěla jsem něžnou a naivní romantiku a dostala jsem ji. Lehkou bizarnost příběhu beru, o obyčejných věcech číst nechci. Jak je autorky obvyklé, hodila mě přímo doprostřed příběhu a chvíli trvalo, než jsem se zorientovala v postavách a ději. Ale aspoň na chvilku zaměstnala mé šedé buňky mozkové. Jednu hvězdu odebírám, protože zrovna u Rainbow jsem čekala, že mě postavy víc chytnou za srdce. Ale i tak dost dobrý.... celý text

Veselou sebevraždu a šťastný Nový rok! 2017, Sophie de Villenoisy

V rámci čtenářského optimismu dávám o jednu hvězdu víc, než jsem měla původně v úmyslu. Protože - knihu jsem přečetla za jeden večer a nedokázala se odtrhnout. Ukňouraná hlavní hrdinka mi kupodivu nelezla na nervy a duševní pochody jsem jí baštila. Katarze s bezdomovkyní v metru mi připadla naprosto dokonalá. A závady? Kupodivu asi nedostatek patosu. A to ho nemám ráda. Ale tohle bylo střízlivé a cynické prostě příliš. Na závěr jedna hrubá chyba - když si Sylvie představuje svůj pomník, splete se v datech (tedy samozřejmě autorka a všichni korektoři a překladatel a... sakra!) a najednou je jí o deset let více a příběh by ztratil smysl. Ale za mě dobrý.... celý text