Život býval náš; ať už očima Loly a Matíase, kteří strádají kvůli režimu, nebo Rose, která pátrá po čase, který už prožila.
Autorka občas skloubí pár příliš strojených situací, což nepůsobí dobře hlavně v první polovině knihy, ale ve výsledku na tom nesejde, jelikož kniha promlouvá sympaticky, pod řádky si nese něco naléhavého a konec vyznívá do ztracena. Repertoár čtenáře se nutně rozrůstá o bod na časové ose.
"Kdy?" - "V pondělí, včera, minulé Vánoce, za měsíc, tenkrát, když život ještě býval náš."... celý text