snimcibdim přečtené 453

Malinka 2017, Dita Táborská

Malinka a Běsa do sebe zapadají jak zástrčka do zásuvky - i když je lze číst nezávisle na sobě v libovolném pořadí, klidně by to mohly být dvě části jednoho románu. Nechce se mi přemýšlet, která je lepší, jsou skvělé obě - jen u první z nich, kterou jsem četla, (což je Běsa) jsem zažívala pocit ohromení, který u Malinky už se nezopakoval. Což není chyba té knihy - pouze kvalita, které se mi dostalo, už nebyla překvapující, ale očekávaná. Předpokládám, že stejně bych to měla i kdybych knihy četla opačném (správném) pořadí. Kdybych musela srovnávat řeknu, že Malinka je koncentrovanější, Běsa košatější, ale ani jednu bych nechtěla označit za méně povedenou než je ta druhá. Za přečtení stojí obě - stejnou měrou. Pokládám je za skvosty současné české literatury, velmi upřímné, nevšední - a tolik autentické.... celý text

Běsa 2018, Dita Táborská

Skvost. Sugestivní příběh, prozrazující nevšední vypravěčský a pozorovací talent autorky. Jakoby člověk vylovil krabici s fotografiemi (vím, dnes už spíš jen projel historii na FB) a jednotlivé momentky se před očima složí do uceleného životního příběhu - dokonce několika. Postavy tak silné, že mám pocit, jako by se staly mými příbuznými a proto je (jako skutečné příbuzné) miluji za to, že jsou - a sem tam nenávidím, kvůli jejich chybám a nedostatkům. Velký respekt!... celý text

Toto všechno ti dám 2018, Dolores Redondo

Nenáročná oddechovka odehrávající se v s létem korespondujícím prostředí Galicie. Hodnotím jen průměrně, protože výraznější zážitek mi kniha nepřinesla. Sem tam nějaké to klišé by se dalo odpustit, ale postrádala jsem propracovanější charaktery a napětí. Reklamní anotaci "Galicijské Twin Peaks" považuji za totálně zcestnou. Twin Peaks je kultovní záležitost, zatímco tato kniha spíš jen tak nějak neurazí-nenadchne.... celý text

Na prahu ráje 2014, Francis Scott Fitzgerald

První část se mi jevila jako výtvor někoho, kdo má nesporně talent a zájem napsat knihu, ale nemá zatím tak docela o čem. Druhá část knihy mi přišla výrazně lepší a už více podobná tomu, jak FSF znám z pozdější tvorby. Ale i tak se u mně žádné nadšení nekonalo. Sice se tam našlo pár zajímavých myšlenek, to určitě ano, ale přišlo mi to celé poněkud neuspořádané a občas jen "jalově intelektuálské". Asi by mě to víc oslovilo ve dvaceti, dnes už jsem někde jinde a také už mi asi prošly rukama lepší knihy o dozrávání, univerzitním životě, prvních láskách nebo deziluzi. Krom toho, potkat Amoryho v reálu, úplně sympatický by mi se svou sebestředností nebyl. PS: četla jsem jako elektronické vydání od nakladatelství JHuslík a tak špatný komerční ebook jsem ještě neviděla. Plno překlepů. Tomuto nakladatelství se příště budu snažit vyhnout.... celý text

Hastrman 2001, Miloš Urban

To mi hlava nebere, jak jeden a tentýž člověk může napsat něco tak uhrančivého a okouzlujícího jako je první půlka této knihy a něco tak přihlouplého jako je druhá půlka. Nejprve se člověk namlsá bohatým básnickým jazykem a dokonce až magickým realismem - pak dostane za uši srandovní zápletkou s dialogy dobrými tak do nějakého seriálu TV Nova. Rozumem si ten koncept sice umím zdůvodnit, ale z hlediska čtenářského zážitku je to asi jako zapít archivní víno zvětralým pivem. Namísto druhé půlky by mi jako dovětek stačil obraz v němž osamělý Hastrman bloudí zatopenou vsí a jako ekologický apel by to na mně zafungovalo dokonce silněji než ta primitivní eko propaganda. Bohužel. Hodnotím zprůměrováním z pět a nula.... celý text

Vypravěčka 2014, Jodi Picoult

To jsem se nechala pěkně napálit vysoký hodnocením (které naprosto nechápu). Pro mne je tohle jen prvoplánová předvídatelná míchanice - poskládaná trocha faktografie (aby bylo vidět, že autorka má hodně nastudováno), jemně oslazeno nedomrlou lovestory (aby si ženský přišly na svý), lehce kořeněno rádobyfilozofickými "moudry" (aby to bylo jako „chytrý“) a prošpikováno upírskou pohádkou (upíři jsou přeci IN). Celek jak když pejsek s kočičkou vařili dort. A to mám kombinování víc dějových nebo časových linií vyloženě ráda, ale zde mi to přišlo jako účelové navrstvení všeho, co se tak o holocaustu všeobecně ví, a co obvykle zabírá. Problém je, že celá ta překombinovaná konstrukce je poskládána ze součástek, které jednotlivě samy o sobě neobstojí. Příběh Sage je banální, příběh Minky je naivní (i když rozhodně z celého románu nejlepší), příběh Josefa je nevěrohodný a tu upířinu komentovat ani nebudu. Ale nápad, že vzdělaný člověk holdující klasické (!!!) literatuře bude fatálně zasažen takovou podprůměrnou Young Adult pohádkou mi přijde vyloženě úsměvný – a to nemluvě o tom, že motiv kulturně založeného nácka, co pomůže talentovanému židovi, není nijak originální a byl už zpracován i nesrovnatelně lépe. Konec nijak nepřekvapil, přišlo mi to až neuvěřitelně průhledné. Při přečtení anotace mi přebal knihy (Ikar 2014) přišel nesmyslně romantický, ale teď uznávám, že je naprosto přesný. Vypravěčka je totiž takový "Shabby chic" holocaust. Dvě hvězdy za snahu.... celý text

Tajná večeře 2018, Raphael Montes

Svižná jízda po Rio de Janeiru s vyvrcholením takřka tarantinovským. Doufám, že to nikdo nezfilmuje a pokud ano, určitě to vidět nechci. :-D Bizarní oddechovka co se dobře čte, a ani mi nevadilo, že jsem pointu odhadla téměř v polovině knihy. Pokud vás baví drzé ulítlé nápady, mohla by vás kniha pobavit stejně jako mně, ale pokud si chcete odnést něco víc, řekněme nějaké hlubší poslání, doporučím možná spíš novelu Pod kůží od M.Fabera, která zpracovává podobné téma. Co se ale týče Montese, poskytl mi "výplach mozku" který mi zrovna přišel vhod, takže hodnotím velmi pozitivně.... celý text

Vykupitel duší 2014, Iveta Pačutová

Baladický příběh s příchutí magického realismu. Příběh o různých podobách a důsledcích lásky vyprávěný laskavým neokázale prostým jazykem. Připomněl mi Jakubiskovu "Tisícročnou včelu" nebo jeho "Nejasnou zprávu o konci světa". PS: myslím, že kniha by si zasloužila trochu sofistikovanější obálku.... celý text

Pravidla zdvořilosti 2017, Amor Towles

Příjemná oddechová pohlednice z New Yorku třicátých let. Love story, která není sentimentální. Pěkný barvitý jazyk, poutavé vylíčení tehdejšího životního stylu. Srovnání s Fitzgeraldem se opravdu nabízí, i když jeho knihy mají ještě větší náboj, ale nejde si na něj při čtení této knihy nevzpomenout. Co mě zaujalo je to, že autor velmi málo rozebírá psychologii a pocity postav - musíte si to domyslet z toho, jak postava jedná a co říká - podobně jako když čtete divadelní hru. Někdy mě proto postava dost překvapila. Ostatně kniha si přímo říká o zfilmování. Dávám jen 3 (ideální by bylo 3,5), protože vyložená pecka to pro mně není, a obávám se, že bude brzo pozapomenuta. Četla jsem ji jako ebook, nevím, jestli je grafika papírového vydání identická, ale trochu mě rušilo formátování přímé řeči - namísto obvyklých uvozovek jen pomlčky na začátku. Doufala jsem, že si zvyknu. Nezvykla. Knihu bych doporučila hlavně těm, co mají rádi americký retro kolorit nebo co si chtějí přečíst nějakou vztahovou oddechovku a nestojí přitom o klasické romány pro ženy nebo typickou červenou knihovnu.... celý text

Příběh služebnice 2017, Margaret Atwood

Sice hodně čtivé, ale v podstatě dosti schematické. Většinu knihy tvoří popis oné smyšlené společnosti a toho, jak to tam chodí. Samotný příběh je velmi jednoduchý až banální, vztahy minimalizované (možná záměrně jako projev odcizenosti), charaktery povětšinou jen nahozené - a hlavní hrdinka na mně působí trochu jako otupělá ovce, která udělá, co jí kdo řekne, ne moc chytrá a bez osobitosti. I to je možná záměr, asi snaha aby byla pouze průměrnou a nevýjimečnou - ale ve mně osobně to mnoho sympatií nebudí. Námět mohl vydat na další Sophiinu volbu, ale je z toho jen taková pohádka pro dospělé. Závěr ve formě fiktivních historických poznámek mi přišel nadbytečný a dokonce poněkud cimrmanovský. Jsem zvědavá na seriál (scénárista si musel podle mně dost máknout). Oceňuji ale to, že se autorka vyvarovala patosu, citového vydírání a sentimentu a zůstala věcná. Argo chválím za obálku k 2.vydání z 2017.... celý text

Malý kamarád 2016, Donna Tartt

Po skvělém Stehlíkovi a báječné Tajné historii bohužel přišlo zklamání. Autorka sice používá stejné ingredince: na začátku tragická událost která ovlivňuje další osudy všech, narušené rodinné vztahy, nevšední až abnormální postavy, hlavní hrdina nezapadající tak docela do svého okolí a odlišující se od svých vrstevníků. Tentokrát ale pro mně z oněch ingrediencí kompaktní tvar nevznikl - naopak byl rozbředlý a nesourodý (a místy velmi nudný!). Přemýšlím, o čem to celé je nebo spíš mělo být - a možná o zaslepenosti při cestě za pomstou a případných morálních a jiných důsledcích toho, bere-li člověk spravedlnost do vlastních rukou (pak dokonce to, že hlavní hrdinka/hrdinové jsou děti, má i jakýsi metaforický význam) ale marná sláva, když to není spojené se čtenářským zážitkem, tak si tyhle teorie musím tahat až z paty. Dočetla jsem se sebezapřením z úcty k oblíbené autorce. Tři hvězdy za námět, za práci kterou to asi dalo a za to, že nějakou konstrukci a nápady to přeci jen má. PS: za trefný považuji koment a postřehy od msjadepaton, jen jsem si to bohužel pro mně zdaleka neužila tolik co ona.... celý text

Stehlík 2015, Donna Tartt

Pro mně výborná kniha - ve stručnosti: silný a neobvyklý příběh s posláním, věcný a dramaticky účinný styl vyprávění a pěkný jazyk (samozřejmě také zásluhou překladatele) - což je spojení, které na knihách mám nejraději. Jen výhrada na adresu nakladatelství Argo. Knihu jsem četla jako ebook, nevím, je-li tištěná verze identická. Ale když už má nějaká kniha "pulitzera" a není zadarmo, tak by se mohli vynasnažit, aby v ní nebyl žádný překlep. A zde byl ne jeden. Vím, že je tlustá, ale pár stejně objemných knih bez překlepů už jsem přečetla, takže myslím, že nepožaduji nemožné.... celý text

Tajná historie 2017, Donna Tartt

Přímočařejší než Stehlík a proto myslím, že pro mně bude i zapamatovatelnější v detailech a jednotlivostech. Na autorce mě baví její postavy. Nejsou všední ani průměrné a dost často dělají věci, které jsou za hranicí slušnosti nebo etiky nebo toho, co považuji za "normální" - ale jsou velmi velmi zajímavé. Dokáže je popsat tak, že mám pocit, že je důvěrně znám a že mi na nich záleží. Dokonce snad i je mám ráda, přestože u některých to není jednoduché, když se chovají jak se chovají. Donna Tartt je ale nesoudí, jen popisuje, a proto nemám sklon je soudit ani já. Jen s nimi jsem v jejich příběhu. To mně osobně na knihách obecně baví nejvíc - příběh, zajímavé postavy a schopnost autora vytrhnout mě z mojí reality a nechat mě prožít něco jiného. Donně Tartt se to v této knize podařilo beze zbytku - a účinněji než ve Stehlíkovi, který je sice svým způsobem sofistikovanější, ale proto možná pro mě vzdálenější než Tajný příběh. U některých knih po jejich dočtení mám problém začít číst něco jiného, cítím nechuť opustit svět, v němž jsem nějaký čas pobývala. Tajný příběh je takovou knihou.... celý text

Rudo 2015, Daniel Majling

Dane, prosím, napiš sitcom (něco na způsob česko-slovenského Big Bang Theory, černějšího a drzejšího). ;-) Pobavilo velmi. :-) Hvězda dolů za grafiku - ta mě na rozdíl od scénáře moc nekonvenovala.... celý text

Příšerné příběhy vánoční 2015, Chris Priestley

Pohádky 2004, Hermann Hesse

Lesk a bída kurtizán 1985, Honoré de Balzac

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Ke knihám (i filmům), které sklízejí přílišné ovace, mám velkou nedůvěru, dost často jde o něco, co má pouze tak dobrou reklamu, že se to dostalo jen a pouze ke svojí cílové skupině. Proto jsem i k této knize přistupovala spíš jen se skeptickými obavami. Ale všechny nadšené názory a pozitivní recenze musím jen podepsat. Silný příběh podaný prostě, upřímně, bez nějaké intelektuální okázalosti. Vypravěčský styl tak působivý, že máte dojem, jako by vše bylo napsáno na jeden nádech a že i vy musíte vše na jeden zátah přečíst, protože přerušit čtení bylo jako odejít z rozhovoru v půli věty. Hutné ale zbytečně nezatěžkané, dojemné ale ne citově vyděračské, svěží a přitom hluboké, výjimečné a zároveň věrohodné, věcné ne však chladné, kruté přesto konstruktivní, tragické ale bez sentimentu a patosu. Pro mne to není o holocaustu, to je jen historická okolnost. Je to o životě a vůli žít, o různých podobách lásky, štěstí i smůle, zodpovědnosti, statečnosti i zbabělosti, a o svědomí.... celý text

Tajný deník 2009, Sebastian Barry

Tajný deník lze nahlížet několika způsoby. Jednak jako pohnutý životní příběh. Jako takový není zrovna neoriginálnější ani nejrozpracovanější, jaký lze v literatuře najít, i když je vyprávěný zajímavým způsobem, skládaný z různých zdrojů, z nichž ani jeden není zcela věrohodný. Pokud ho budeme vnímat jen jako románovou story, může se konec jevit poněkud kýčovitým. Jenže o ten příběh vlastně nejde, je to jen jakási alegorie zrcadlící pohnutou historii Irska - a v obecnějším měřítku lze dílo chápat jako obecné zamyšlení nad schopností vnímat a reflektovat vlastní historii - ať už osobní nebo národní. A v tomto mi Barry přijde nesmírně aktuální i pro nás, přestože např. s občanskou válkou nebo katolickou bigotností náš národ zkušenost nemá. Ale i my vlastní historii zapomínáme - nechceme si pamatovat - pozměňujeme - a to i tu novodobou. Pokud Tajný deník nahlédnu z této perspektivy, dává mi konec románu smysl. Vše se uzavírá do kruhu. Vypadá to jako happyend, ale vlastně si jen podala přítomnost ruku s minulostí (metaforicky i doslova), pokusila se porozumět si a odpustit si - přičemž nemá další přímé dědice. Nespadli jsme z Marsu, jsme potomky lidí, kteří utvářeli krvavé 20.století a byť se od toho můžeme jeden každý chtít distancovat, že to není naše vina a že naší rodiny se to netýká - je to přeci jen naše nechtěné a mnohdy i nevědomé dědictví a podle Barryho bychom se k tomu měli postavit čelem. My máme v tomto na vybranou - na rozdíl od doktora Grena. Nežijeme v bezproblémovém světě - šílenství nezmizelo, jen se přemístilo do modernějších budov - je na nás, kdo a proč v nich skončí a jak s ním bude nakládáno. Vnímám-li závěr románu ne doslovně, ale v jakési symbolické rovině, neumím si představit lepší.... celý text

Nahý jsem přišel na svět 1985, David Weiss