snimcibdim přečtené 453

Něžná píseň 2017, Leïla Slimani

Prázdný život vyprázdněný až na doraz a zhroucený do pomyslné černé díry ze které po překročení horizontu událostí už není cesty zpět a která dostředivě vtáhne a zničí i to, co je v dosahu. Na začátku knihy se dozvíme, co se stalo a zbytek je odpovědí na otázku, jak se něco takového mohlo stát. Čin popsaný v úvodu visí nad čtenářem jak Poeovo kyvadlo, které se pomalu a jistě přibližuje. LS píše stručně a věcně. Ke svým postavám přistupuje bez předpojatosti, neomlouvá je ani neobviňuje, jen detailně pozoruje, asi jako entomolog brouky. Je autorkou velmi ženskou, obě její knihy reflektují mateřství a ženství z ne zrovna líbivého a ne lichotivého pohledu. Její hrdinky jsou patologicky vyšinuté mimo to, co je považováno za normální - přesto jsou uvěřitelné a zažívající situace a stavy, které známe i ze svých "nevyšinutých" životů. Tím jsou znepokojivé. Těším se na její další knihy.... celý text

Alias Grace 2018, Margaret Atwood

Vydařená historická fikce z viktoriánské Kanady sepsaná na základě skutečných událostí - zajímavé podrobnosti o nich najdete v doslovu knihy. O literaturu faktu ale nejde. Nápověda k pointě se objeví poměrně brzo, takže konec nepřekvapil, ale protože nejde ani o detektivku, nijak to nevadilo. M.A. se v této knize podařilo vytvořit velmi plastický obraz prostředí a vnitřního života hrdinky. Neubráním se srovnání s Příběhem služebnice. Grace je pro mě výrazně lepší, především co se vykreslení charakterů týče (zatímco se seriály to mám přesně naopak: Služebnici považuji za lahůdku a Grace sice není špatná, ale je rychle zapomenutelná). Obě hrdinky mají něco společného - obě jsou nějak uvězněné a veškerá omezení snáší s pasivní resistencí: navenek se okolí jeví zlomené a ponížené, ale dokáží si podržet svou vnitřní svébytnost, hrdost a integritu. Grace se mi jeví ale barvitější a více vrstevnatější než Fredova. Doporučuji.... celý text

Svévole 2015, Lena Andersson

Hodně sofistikovaný rozbor jedné nenaplněné lásky. V podstatě banální příběh s nepřekvapivým průběhem, ale nevšedně intelektuálně analyzovaný. Bez emocí o emoci. Trochu mi to v něčem připomínalo Kunderu, jenže ten má básnický náboj, který tahle suchopárnost bohužel neměla (a nejen to). Byť pokládám to, co Ester zažila, za docela trefně popsané, k srdci mi nepřirostla, není to pro mně postava z masa a kostí, spíš jen takový myšlenkový konstrukt. A proto po přečtení nemám pocit sounáležitosti, ale pocit, že se mi dostalo pár věcných informací o duševních pochodech autorky, přičemž nejsou-li spojeny s emocionálním čtenářským zážitkem (což nebyly), je mi to celé nakonec dost lhostejné.... celý text

Vánoční koleda 2010, Charles Dickens

Krásný vánoční příběh - mravoučná pohádka pro malé i velké. K dokonalosti v mém případě chyběl jen sníh za oknem a praskající krb. Doporučuji číst opravdu ve vánočním období, má to svoje kouzlo.... celý text

Rošangol 2003, Jaromír Štětina

Přečteno bezprostředně po Friště a tak se neubráním srovnání. Stejně "dobré" a uhrančivé, ale o mnoho syrovější a surovější. Nejde vyloženě o pokračování, i když samozřejmě shoda jmen postav z obou knih může napovídat, že jde o tutéž osobu. Ale tematicky je zde zásadní posun. Frišta nazírá afgánskou kulturu očima někoho, kdo je ochoten cizí zvyky alespoň částečně respektovat bez invazivního nutkání je a-priori zavrhnout, zničit a nahradit zvyky importovanými. Rošangol je obžalobou civilizace, která dopustí něco takového, přestože má zdroje na to to nedopustit. Frišta má více literární a edukační rozměr, Rošangol apelativně agitační. Jsem ráda že jsem knihy četla v uvedeném pořadí a ne tak jak byly vydány, protože po Rošangol už bych se bála číst dál (Adžamal mě bude dlouho děsit).... celý text

Frišta 2004, Petra Procházková

Velký zážitek, strhující čtení. Autorka tamější kulturu neodsuzuje ani nekritizuje, ani Afgánce nelituje coby nějaké chudáčky. Přistupuje k nim s maximálním respektem a korektností, která se projevuje hlavně v tom, že své hlavní hrdince nedá žádný velký prostor pro nějaký osobní postoj, deziluzi, vlastní názor - jen věcně popisuje, co se stalo. Herra ovšem názor má a ten ji vede k touze odejít - "utéct" - ať už s manželem nebo bez něj. Petra Procházková ovšem nechá na čtenáři, aby si názor udělal sám i bez toho, aby mu bylo prostřednictvím Herry podsouváno, co si má o tamějším životě, podmínkách a tradicích myslet. A myslím, že každému, kdo to dočte, se toho v hlavě musí honit opravdu dost.... celý text

V lidožroutově zahradě 2018, Leïla Slimani

Obsah specifikovat netřeba - anotace tentokrát vystihuje knihu dokonale. Napsáno svižně - velmi čtivé. To, co jindy jinde by mohlo být erotické nebo pornografické, je v téhle knize pouze smutné. I když touhy a vnitřní pochody hlavní hrdinky (i jejího partnera a dalších postav) jsou už patologické, lze v nich vystopovat vzorce, které opakují lidé i v běžných ne tak extrémních vztazích. Po přečtení ve mně zbyl pocit prázdnoty a nenaplněnosti, což není výtka, ale svědectví tom, že knížka má svůj účinek.... celý text

Mlýn 2018, Michal Vaněček

V jednoduchosti je síla. Kronika 20.století podaná stylem trochu pohádkovým (což mě napadlo dřív než jsem zjistila, že autor píše také pohádky) - tj. hodně jednoduchý sloh, jasně diferenciované dobro a zlo, dialogy jen nejnutnější, žádná velká psychologie, autor jde striktně po příběhu a sděluje jen dějová fakta. Díky té stručnosti a přímočarosti - a díky tomu, že autor si našel příběh silný, výjimečný a opírající se o skutečné události - se kniha moc dobře čte. I přes hrůzy, jaké popisuje, je místy dokonce i docela vtipná, takovým tím typicky českým ironickým způsobem. Za každou knihu, která umí účinně reflektovat to, co se u nás v minulém století dělo a čeho jsme chca-nechca dědici, jsem moc ráda. Nějak se s tím vypořádat musíme, i když leckdy neochotně nebo neradi. Mlýn lze doporučit i mladým čtenářům (podle mně ideální kandidát na školní povinnou četbu) nebo těm, pro koho jsou podobná témata obvykle příliš náročná, pochmurná, sebemrskačská nebo citově vyděračská. Ani jedno z toho totiž Mlýn není, a to je jeho deviza.... celý text

Nádherná kacířství 2018, Lisa McInerney

Příběh dospívajícího kluka prožívajícího první velkou lásku a historie (ne)jednoho zabití (vraždy). To spojují další postavy, které porůznu souvisí s klukem nebo mrtvolou. Obrázek, jak různě si lze zkazit život - ale hlavně že tím vždycky ničíme životy i těch druhých. Byť je román poskládaný z ingrediencí které mě obvykle baví, nebylo to pro mě ani trochu čtivé. Pozitiva: zajímavý styl vyprávění, s nadsázkou, nezřídka s zajímavými, třeba poetickými nebo i vtipnými obraty. Chválím překlad! Osudy protagonistů se vcelku zajímavě dopletly k logickým ale ne úplně předvídatelným důsledkům. Jenže! Negativa: Tři čtvrtiny knihy tak trochu plácání od ničeho k ničemu, žádné jasné téma. Ani v půlce knihy jsem vlastně netušila, proč mi zrovna tohle autorka vypravuje, jen jsem pendlovala mezi nezajímavými až otravnými postavami a postrádala nějaký jasný směr - a bohužel se neuvěřitelně nudila. A krom toho: sice se pojednává o drsných aspektech života: alkohol, drogy, prostituce, násilí a pod. - ale bylo to pro mne celé trochu bezzubé. Žánrově nijaké. Trochu smysluplné mi to začalo připadat až v závěru knihy. A humor slibovaný v anotaci? Ano, některé situace nebo souvislosti byly vtipně absurdní, ale že bych brečela smíchy, do toho jsem měla opravdu daleko. Mám problém hodnotit: brak to není, ale nuda v Irsku ano.... celý text

Jádro Slunce 2015, Johanna Sinisalo

Čtivý román, ve kterém se setkává příběh dvou rozdělených sester, dystopická verze eugeniky a na to navazující témata genderové nerovnosti. Zajímavé a možná nejděsivější mi na tom přišlo to, že románový popis elojí - tedy vyšlechtěných ideálních žen - je vlastně karikaturou toho, po čem mnoho dnešních žen možná touží - soudě podle rétoriky reklamního průmyslu. A obávám se, že leckterá dívka a žena plnící FB a Instagram svými fotkami v sexistických pózách s vyšpulenou pusou, či jinak podléhající kultu krásy a anti-age hysterii, v podstatě taková eloj už je - aniž by ji toho společnost jakkoliv nutila. Jinak řečeno, strašné je pro mě pomyšlení, že do "elojství" ženy možná nenutí hlavně muži, ale že se v něm část ženské populace shlíží sama od sebe. Ostatně hlavní mužský hrdina Jare Veru miluje spíš pro její tajné morloctví než vnější elojskost. Na druhou stranu psala to ženská a ne chlap. Takže i když jsem knihu brala do rukou s očekáváním, že nedostanu nic víc než zajímavý sci-fi příběh, dostalo se mi s ním i několik nečekaných a nestereotypně nazíraných podnětů k zamyšlení především nad příčinami genderové nerovnosti.... celý text

Vánoční říše 2013, Joe Hill (p)

Koktejl v němž jsou přesně ty ingredience, které mají v tomto typu literatury být a to v dokonalé rovnováze a harmonii. Originální příběh se zápletkou, která není zrovna vždy předvídatelná, napětí, dobrodružství, "bububu" a nadpřirozena tak akorát. V knize jsou i dvě zajímavá témata - jedno o síle myšlenky, fantazie a vnitřního světa - a druhé týkající se rodinných vazeb mezi rodiči a dětmi. Obojí je sice zpracováno poněkud americky spielbergovsky, ale vzhledem k žánru a k tomu, že autor nepřekročil hranici toho, co já považuji za vkusné, mi to nevadilo. Vždyť horor není nic jiného než pohádka pro dospělé - a dobrá pohádka má říkat, co je dobré a zlé. Tak proč si neříct že náš vnitřní svět je dost mocný na to, aby mohl měnit i vnější realitu a že rodiče a děti se mají mít rádi i když to někdy jde ztěžka. A velmi oceňuji, že J.Hill to nevymaloval jen vyloženě černobíle. PS: jsem ráda, že jsem si knihu nenechala na Vánoce, jak jsem měla původně v úmyslu. Nechtěla bych hned teď koukat na vánoční stromeček. :-D... celý text

Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů 2009, Mary Ann Shaffer

Nenáročná a naštěstí ne moc dlouhá sentimentální limonáda. Sice se snaží reflektovat útrapy druhé světové války, ale aby to moc nebolelo je to vypolstrováno fádní lovestory a mnoha dílčími drobnými happyendy. Hlavní postavy jsou vesměs kladné, ploché a málo diferencované. Milé ušlechtilé ale nudné stojaté vody. Všemu pak kraluje chimerická Elizabeth - reálná asi jako jednorožec. Kniha mi v mnohém připomínala Vypravěčku (což ode mně není pochvala), má stejné necnosti - když už se snaží vyprávět o něčem krutém, musí to pro hlavní postavy být už minulost a musí se to okolo raději nějak osladit. Co lze dokázat v románu psaném v dopisech předvedl Ch.de Laclos, škoda že se autorky trochu nepřiučily. Jejich knize totiž zoufale chybí nějaká dramatičtější zápletka mezi jednotlivými pisateli a bohužel také vůbec nevyužily to, co tato forma umí - a to pracovat s tím, že každý pisatel psaním sleduje nějaké své zájmy a zdaleka nemusí být upřímný - dokonce může vyloženě mlžit nebo lhát. Pravdu pak musí hledat čtenář. Oč zajímavější by byla Elizabeth, kdyby s ní byl spojeno nějaké tajemství nebo kdyby vzpomínka na ni nebyla jen explicitní chvalozpěv. Ale to byla jiná kniha pro jiného čtenáře. Na jednu stranu chápu, že tento typ literatury někomu umí pohladit dušičku - na druhou stranu pro mně to ale byla ztráta času a další potvrzení, že nemám důvěřovat zdejším vysokým hodnocením. Kdybych neměla tak vysoká očekávání, možná bych nebyla tak zklamaná. Jedna hvězda za námět a druhá za popisy toho s čím se během války potýkali obyvatelé ostrova, to bylo alespoň trochu zajímavé.... celý text

Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta 2013, David Mitchell

Román o střetu různých světů. A nemám ani tak na mysli elementární setkání dvou civilizací, ale metaforické vnitřní světy jednoho každého člověka, tvořené jeho výchovou, vzděláním, zkušenostmi, vlastnostmi, žebříčkem hodnot, morálkou, záměry a očekáváními. Setkání takových světů může být mnohdy nepochopitelné, často konfliktní - ale sem tam dojde k vytvoření nečekaného průsečíku, styčného bodu - který člověka konfrontuje s vlastními limity a fatálně poznamená. Román má vše, co má dobrý román mít - jsou v něm intriky, lovestory, dobrodružství, stupňující se napětí. Výborně napsané postavy, barvité popisy, věrohodné dialogy, fabulaci opírající se o zjevně slušné znalosti popisovaného prostředí. Moc pěkný jazyk - a v dobrém překladu. Chválím i zajímavý doslov. Mohu jen vřele doporučit.... celý text

Na paměť mým smutným courám 2005, Gabriel García Márquez

Krátká novela, která obsahuje mnoho ingrediencí z autorových rozsáhlejších vrcholných děl. Příběh hledání lásky na sklonku života vyprávěný se šťavnatostí autorovi vlastní. Uvědomila jsem si, že GGM má něco společného s naším Hrabalem - oba umí psát o pochybných existencích jako by to byly "perly" - o courách jako o bohyních, o chlípnících neschopných mít normální vztah jako o básnících života, o bolesti nešťastné lásky jako o něčem krásném.... celý text

Podivná knihovna 2014, Haruki Murakami

Taková jednohubka - fantaskně hororová "pohádka" pro dospělé. Díky krátké stopáži snadno stravitelná. Jestli to někomu (třeba japoncům) dává nějaký hlubší smysl, mně ne, přišlo mi to jen jako jakási fantazie - asi jako kdyby literárně zdatný člověk popsal svůj sen. Neurazí nenadchne - i když atmosféru to mělo, to zase ano.... celý text

Nepokoje 1989, James Gordon Farrell

Moje dojmy z knihy jsou trochu rozpolcené. Páteř příběhu tvoří dějová linka majora Archera, který jede za svou snoubenkou a tak se dostane do zvláštního hotelu obydleného zvláštními obyvateli - vše podtrhují ještě zvláštnosti doby - irské nepokoje (o kterých bych vřele doporučovala si zjistit základní fakta než se do knihy pustíte). Přiznám se, že major Archer mě v první třetině neskonale nudil, připadal mi naprosto neslaný nemastný a jeho bezradné milostné postoje mě příliš nezajímaly. Knihu jsem neodložila hlavně díky bizarnímu hotelu a díky plnokrevné postavě Edwarda. Postupně jsem to celé začala vnímat až jako jakési podobenství - rozpadajícího se světa, jenž působí historizujícím dojmem, o kterém si jeho obyvatelé myslí, že je nesmrtelný, ale který se postupně rozpadá pod rukama a nepomohou ani drobná vylepšení a pozlátkové akce. A který dřív nebo později musí skončit. V knize je mnoho zajímavých postav a momentů - ale místy mě opravdu poněkud nudila a měla jsem pocit, že ji dost dobře nechápu. Což mi potvrdil i výborný doslov Martina Hilského, který rozhodně doporučuji nevynechat. Knihu nehodnotím - nevím jak. Do čtení jsem se hlavně v první třetině musela spíš nutit - na druhou stranu nevylučuji, že se k ní někdy ještě vrátím a třeba ji pochopím mnohem lépe.... celý text

Pod kupolí 2010, Stephen King

Nejsem cílová skupina této knihy, horory nečtu, sci-fi skoro vůbec a Kinga rovněž ne. Takže ani nesdílím zdejší hromadné nekritické nadšení. Musím uznat, že kniha se čte velmi dobře, zejména druhá půlka odsýpá, protože už se člověk orientuje v postavách a jejich motivacích. A pracovat s napětím autor umí, to mu musím uznat. I tak je to ovšem z velké části snůška různých amerických klišé. Najde se i dost nelogičností a nezřídka někdo jedná trochu podle hesla: "proč to řešit jednoduše, když to jde složitě". Na knize je myslím dost znát, že byla vymyšlena v době předinternetové, většina postav totiž jedná jak kdyby internet neznala. Autor sice sem tam připomene, že o internetu ví, ale do zápletky ho nikdy nezapojí. Jeden příklad za všechny: když je novinářka vyzvána, aby e-mailem zaslala vydání Demokratu s důležitými informacemi, odmítne (protože:"e-mail je pro novinový byznys neetický") a svého spojence raději nutí vykopírované číslo přelouskat přes Kupoli. To je skoro legrační. Čili celé by to pro mě líp fungovalo, kdyby to bylo datováno do dob, kdy internet nebyl, pouze pevné linky, telegraf a vysílačky. I tak je ovšem konec kýč jak bič. PS: ad překlad: nepřeložení výrazu "pacemaker" a naopak přeložení výrazu "Wonder Woman" mě fakt pobavilo. A na "zatr-patr" jsem chytla obstojnou alergii.... celý text

Stíny nad zálivem 2018, Lucy Clarke

Spíš než psychotriller mi to přišlo jako zajímavě poskládaná "vztahovka" - velmi čtivě napsaná. Příběh dvou kamarádek, jedné tragédie a kopy lží. Bavilo mě to dosti, ale řekla bych, že to pro mě bude spíš taková "spotřební" záležitost, která dobře posloužila k odreagování, ale nebudu mít potřebu se k tomu někdy vracet. To by to přeci jen muselo mít ještě nějaký přesah - což nemá. Jako oddechovku ale vřele doporučuji.... celý text

Barevný závoj 2017, William Somerset Maugham

Příjemná záležitost: začíná jako klasická vztahovka (řekla bych, že lehce stravitelná i pro čtenářky červené knihovny), nakonec však nejde o to, jak nalézt nějakého Pana Božského, ale o stručné a čtivé líčení přerodu/dozrávání hlavní hrdinky Kitty od předstírání, sebeklamu a přetvářky k životní pravdivosti. Ostatní postavy jsou spíše vedlejší, což u Waltera mě i trochu mrzelo - dokonce mě napadlo, že ten kdo pro mě zůstal "za závojem" byl nakonec on. Převozník, který Kitty odvezl z bodu A do bodu B - doslovně i metaforicky - ale sám jako by nesňal z hlavy kápi... Dávám čtyři, přeci jen mi v některých aspektech přišel román stručnější než mi libo, místy skoro jen jak synopse, kterou si musím rozvést sama ve své fantazii. S filmem jsem naštěstí při čtení srovnat nemohla a ráda se na něj teď podívám, jen se obávám, že charisma Edwarda Nortona nebude odpovídat bezbarvosti literárního Waltera a že ta látka má nebezpečný potenciál k vytvoření sentimentální limonády - čehož se Maugham naštěstí vyvaroval.... celý text

Skleněný pokoj 2009, Simon Mawer

Asi jsem od knihy čekala něco jiného a hlavně mnohem víc. Čekala jsem román o architektuře a o vile Tugendhat, ale tu si Mawer jen "vypůjčil" a dosadil do ní jakousi polofikci - jenže zbeletrizovaný skutečný a hodnověrný příběh autorů a uživatelů vily by mě zajímal mnohem mnohem víc. Ono něco jiného je, když svou fantazií někdo zaplní či doplní bílá místa a něco jiného je, když místa popsaná si jen tak přečmárá, protože si myslí, že jeho výmysly jsou lepší než byla skutečnost. Nedivím se, že se to Daniele Hammer-Tugendhatové nelíbí - mně vlastně taky ne. Přijde mi to neetické. Knihu beru jako "vztahovku", ve které je funkcionalismus vily stavěn do kontrastu s pudovostí postav, protože ty mají ponejvíce na starosti, jak si kde s kým zasouložit, přičemž některým přijde hodně sexy se vzrušovat a uspokojovat právě ve Skleněném pokoji. Když je sex v literatuře dobře napsaný, tak mě baví, ale zde mě spíš nudil - a moc víc než kdo s kým, kde a proč, jsem se o postavách vlastně nedozvěděla. Říkala jsem si tedy, že snad alespoň Mawer dělá takto vile reklamu - ale nakonec si myslím, že je to spíš naopak, že vila dělá reklamu Mawerovi a že kdyby stejný příběh umístil do zcela imaginárního domu, tak by takový ohlas neměl, protože je mnoho lepších knih jak o partnerských vztazích, tak o důsledcích války a komunismu. Tři hvězdy protože brak to přeci jen není, forma je docela čtivá a oceňuji zájem cizince o naši historii.... celý text