Sorrow přečtené 587

Český ráj 2018, Jaroslav Rudiš

Příběh sám je zrovna tak banální, jak zní jeho anotace. Tragikomická pravidelná setkávání party mužů, které autor označuje slovními spojeními „ten, co mu umřela žena“ nebo „ten, co je z nás úplně nejmladší“ rozhodně nejsou ultra fascinujícím námětem. Autor do příběhu nicméně umně vplétá drobné záchvěvy emocí, jež bychom od tak stereotypně vykreslených chlapů možná nečekali. Rovněž prostředí sauny jako by byl samotný žijící organismus. Rudiš opakuje motivy, hlášky i situace a ono to nějakým podivným způsobem na tak malém prostoru skvěle funguje. Až jsem vlastně byla překvapená, jak elegantně, a přitom zcela jednoduše, se dá tak neoriginální námět zpracovat. Korunou celému dílu je rozhodně audioknižní zpracování v režii Michala Bureše, to prostě chcete slyšet. Petr Čtvrtníček perfektně zvládl vystihnout podstatu díla, jeho dialogy (které vede v podstatě sám se sebou, že) působí, jako byste opravdu seděli v té sauně a poslouchali rozhovor bandy mužských. Narace je intonačně dokonalá a s hudebními vložkami se šetřilo, což je tentokráte jen ku prospěchu věci.... celý text

Essex County 2019, Jeff Lemire

Souborné vydání Essex County sklidilo v zahraničí několik prestižních ocenění, a i v Čechách jsem na něj slyšela ze všech stran chválu. Komiksově zpracované rodinné ságy či významné dějinné události mě hodně baví, bylo proto jen otázkou času, než po téhle obří bichli sáhnu taky. Hned na první pohled mě upoutala minimalistická kresba. Autor dost šetří se slovy a emoce skvěle předává prostřednictvím zamračených pohledů postav, občasného ukápnutí slzy nebo jen měnící se krajiny. Všechny příběhy jsou fenomenálně propojené, pozorný čtenář si vazby mezi členy rodinného klanu může seskládat už v průběhu čtení, pokud vám ale něco unikne, autor ke konci připojuje přehledný strom. Atmosféra zasněžené Kanady a upnutí se ke sportu jako k vlastně jediné možnosti úniku z úmorné práce na osamělých farmách mě v literatuře hodně baví, což mi Essex County po medvědínské duologii Fredrika Backmana jen potvrdil. Knihu s klidným svědomím doporučuji zejména komiksovým fandům a milovníkům emočně vypjatých příběhů, protože tohle je prostě masterpiece.... celý text

Jedna věta 2012, Pavel Kolmačka

Při čtení jsem se cítila, jako bych narušovala nějakou křehkou intimitu Kolmačkova života. Je pro mě naprosto nepředstavitelné, že někdo o obyčejných každodenních výjevech smýšlí takto lyricky. Rozhodně mě knížečka nalákala na autorovu básnickou tvorbu, byť "básnická" vůbec nejsem.... celý text

Rozhovory s přáteli 2019, Sally Rooney

Sally Rooney se na literární scénu vřítila jako uragán. Její Rozhovory s přáteli mě uhranuly úplně stejně jako většinu ostatních. Autorka balí banální milostný příběh do inteligentní nebrakové slupky a dokazuje, že i obyčejný námět se dá zpracovat zcela elegantně. Ztotožnění – to je slovo, které mi vytane jako první, když myslím na tuhle knihu. Dokonce si troufám tvrdit, že přirovnání k Jane Austen je namístě, ne snad pro styl psaní, ale pro schopnost vystihnout touhy dané generace. Dílo je prostoupeno celou řadou velmi vážných motivů od kritiky společnosti přes otázku schopnosti milovat více lidí najednou až po uvědomění si sebe sama, vlastní intimity. Rooney píše s lehkostí, vtipem, umí vystavět charaktery, vygradovat zápletku a nějakou speciální cenu by měla získat i za popis sexuálních scén. Rozhovory s přáteli si ke mně našly cestu v pravý čas a s nečekanou samozřejmostí zaujaly místo někde velmi vysoko v mém pomyslném žebříčku nejoblíbenějších knih.... celý text

Slovegán 2019, Nikoleta Kováčová

Serotonin 2019, Michel Houellebecq

Serotonin byl mou první čtenou knihou od věhlasného kontroverzního Michela Houellebecqa. Naprosto chápu poprask kolem jeho jména, neboť jeho um zdánlivě banální příběh zabalit do širokého sociálního kontextu, je hoden obdivu. Do poměrně útlé knihy se mu úspěšně daří vklínit celou řadu skoro až tabuizovaných témat od kritiky evropské společnosti přes sexuální chtíč hlavního hrdiny až po otevřenou revoluci lokálních hospodářů, kteří již dále nedokážou snést tlak velkých korporátních podniků. Kniha působí nesmírně inteligentním dojmem, Houellebecq totiž mistrně pracuje s paralelou úpadku jedince Florenta Labrousta a zároveň celé Evropy. Do příběhu vkládá střípky napětí – již zmiňovaná revoluce nebo až vyšinuté stalkerství, kterému hrdina v jednu chvíli propadá – ale i ironicky humorné pasáže (deklasifikace Holandska jako státu musí vykouzlit potutelný úsměv na tváří snad každému). Ač určité fragmenty knihy působí zprvu obscénním dojmem (například úvod popisující dvě mladé dívky, kterým Florent pomáhal dofouknout pneumatiky), ke konci dojde čtenář pochopení toho, jak moc mohla vlastně skutečná láska změnit směr života stárnoucího Francouze. Serotonin je rozhodně kniha hodná pozornosti a všemožných názorových debat, trochu bych jen chtěla odlákat potencionální zájemce o audioknihu. Ačkoliv je příběh dobře zrežírován, měla jsem s hlasem Otakara Brouska ml. coby Florenta-Claudea nějaký osobní problém, proto doporučuji vyzkoušet nejprve ukázku.... celý text

Rodinné povídky 2019, * antologie

Soubory povídek to mají s celkovým hodnocením prostě těžké. Je jasné, že čtenáře některé osloví více a jiné méně. Pro mě v této antologii vyčnívá práce mé oblíbenkyně Petry Dvořákové, která opět potvrdila svou kvalitu ve vykreslování charakterů i emotivních situací na velmi malém prostoru. Zajímavá je i Princezna domova Ivany Myškové - autorku zatím nemám načtenou, ale určitě se na ni chystám. Do třetice toho nejlepšího bych pak zařadila ještě Alenu Mornštajnovou, u níž mě baví její práce s domy, mám pocit, že prvek budovy do svých děl zařazuje často a ráda a rozhodně tento motiv zpracovává kvalitně.... celý text

Vrány 2020, Petra Dvořáková

„Chci, aby Vrány vykrákaly do světa, co všechno se může dít ve spořádané rodině,“ říká autorka v rozhovoru Kavárny nakladatelství Host. Bářina rodina totiž na první pohled skutečně normální je a Petra dokazuje, jak málo stačí k tomu, aby se vlastně všichni její členové cítili nadmíru nekomfortně. Rozdílné touhy, pohled na svět a životní priority mohou zcela rozvrátit křehký balanc každé domácnosti, a když se přidá nefungující systém vzdělávání a bojácnost či nemožnost pomoci druhému v nouzi, problém je na světě. Autorka vrství emoce jednu na druhou a po necelých dvě stě stranách textu tak čtenářova frustrace, podobně jako ta Bářina, dosahuje astronomických výšin. Pro Dvořákovou je charakteristické precizní vykreslení postav, jež umožňuje jejich naprosté pochopení. Ve spojení s hovorovým jednoduchým jazykem dospívající dívky tak vzniká intenzivní text, který osloví široké čtenářské publikum a zároveň donutí k zamyšlení nad onou „normálností“, v níž všichni žijeme.... celý text

Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři 2018, Aleš Palán

Do knihy jsem vstupovala se směsicí všelijakých předsudků, asi nejvíce jsem očekávala, že v ní najdu rozhovory s lidmi, kteří natolik vyhořeli v běžném životě, že se pro ně samota nakonec stala jediným východiskem. Tuto domněnku mi paradoxně naplnil hned první rozhovor, ostatní už mnohem méně. Se zájmem jsem sledovala, jak má každý ze samotářů pro svůj životní styl zcela jiné důvody, některé mi byly sympatické více a jiné méně. Zařazení určitých osob mě až překvapilo tím, jak moc se vlastně jejich životy podobají tomu, co sama znám. Kniha u čtenáře jistě vyvolá potřebu zamyslet se a nahlížet perspektivy jednotlivých respondentů, umocnit atmosféru a prožitek pak velmi napomáhají fotografie Jana Šibíka. Každý z dotazovaných na mě zapůsobil zcela jinak, doporučovala bych si publikaci dávkovat a jednotlivé myšlenky nechat působit. Sympatie a pochopení pro pestrou osmici samotářů se u čtenářů bude určitě různit, všichni se ale myslím shodneme, že je Raději zešílet v divočině zajímavý literární počin, jenž nenechá nikoho zcela lhostejným.... celý text

Složka 64 2014, Jussi Adler-Olsen

Jussi Adler-Olsen je stálicí na poli severské krimi a mám pocit, že právě i díky němu tento žánr nikdy tak úplně neumlkne. Patří totiž k hrstce autorů, kteří vážná společenská témata, o kterých se nemluví, balí do atraktivní slupky povrchní krimi zápletky, jež však v podstatě hraje až poslední housle. Čtenář se samozřejmě baví nad trojlístkem: brblající Carl, mystický Asad a prostořeká Rose, je napnutý, kam se příběh ubere, je šokován závěrečným zvratem, jenže to všechno jsou jenom malé drobečky, elementy dodávají knize na čtivosti a schopnosti oslovit široké čtenářské publikum. O co jde ale (nejen) v této knize především, je historický přesah, morální poselství do řad těch, kteří si myslí, že téma eugeniky (nadřazenosti rasy) patří pouze do učiva o koncentračních táborech či do dávné minulosti. Jussi Složkou 64 střílí do vlastních řad, do trestuhodné činnosti, jež byla v Dánsku provozována ještě před padesáti lety. Nebojí se ukázat prstem, míří velmi zostra do politické situace a co víc, umí čtenáře morálně pozlobit, argumenty obou stran totiž nastiňuje velmi precizně. Za tohle si Olsena nesmírně vážím – je živoucím důkazem, že severská krimi nerovná se spotřební brak. V rámci žánru za „plný počet“.... celý text

Nebe nad Jemenem 2019, Tomáš Šebek

Po přečtení několika prvních kapitol jsem nabyla dojmu, že je Tomáš sebestředný, až příliš sebevědomý odborník. Pak přišla kapitola, ve které tento předsudek (jenž má mimochodem údajně většina lidí o většině chirurgů) vyvrací a od té doby jsem naprosto propadla jeho stylu. Ze stránek knihy čiší láska k životu, k vlastní profesi a nezměrná úcta k pacientům. Kniha má velký reportážní přesah, je až k nevíře, jak tamním některé věci přijdou naprosto nemyslitelné, a jiné naopak zcela normální (třeba zavraždit vlastní dceru, pakliže její manžel zjistí, že při svatební noci nebyla pannou...). Po dočtení mi do očí stoupaly slzy, Tomáš Šebek je člověk, kterého si budu už navždy vážit a tímto se mu omlouvám za svůj naprosto neoprávněný předsudek.... celý text

Hotýlek 2015, Alena Mornštajnová

Alena Mornštajnová se mi zaryla do srdce zejména pro její asi nejslavnější román Hana, v letošním roce jsem od ní četla novinku Tiché roky a nyní se pustila do staršího Hotýlku. Na jejích knihách oceňuji zejména to, že velké dějinné události ustupují jaksi do pozadí, a ačkoliv jsou v průběhu čtení patrné a aktéry ovlivňují, středobodem jsou vždy hlavní hrdinové. V tomto případě Václav, jehož příběh je vystavěn už od nešťastné smrti otce ještě před jeho narozením až po poměrně pozdní věk. Přestože tedy autorka věnuje této postavě značnou péči a máme možnost sledovat v podstatě celý jeho život, působil na mě docela ploše a mnohem víc mě zajímaly osudy postav vedlejších, kterých je v knize dost a dost. Zpočátku jsem se v nich místy i ztrácela, ale nakonec jsem si na celý ten podivný propletenec zvykla. Formálně nemám knize co vytknout, nicméně zcela subjektivně musím konstatovat, že jsem očekávala trochu intenzivnější zážitek ze čtení. Vím, že je nesmyslné srovnávat mezi sebou autorčiny knihy, ale mám problém se tomu ubránit. Tak jako jsem v případě Hany hltala každé slovo a příběh ve mně rezonoval ještě dlouho po dočtení, jsem se ke čtení (poslechu) Hotýlku musela skoro až nutit a po dokončení nemám nějaký hlubší pocit uspokojení. Za highlighty tak považuji situace, kdy postavy stály před různými morálními dilematy v rámci rodiny a učinily taková rozhodnutí, jaká učinily. Audioknihu namluvil Jaromír Dulava, který se k postavě Václava dobře hodí a celkově zpracování (včetně zvukových předělů) považuji za zdařilé.... celý text

Má sestra je sériový vrah 2019, Oyinkan Braithwaite

Začala bych tím, že této knize dosti škodí nálepka thriller. Má sestra je sériový vrah je totiž vším možným, jen ne thrillerem. Už od prvních stránek víme, co se děje a kam celý příběh směřuje a v tomto ohledu nás žádné výrazné překvapení opravdu nečeká. Co naopak vynáší tento titul výrazně vysoko, je vykreslení vztahů v rodině a také na pracovišti. Sympatická nigerijská autorka pracuje na velmi malém prostoru, a přesto tato dvě stěžejní témata popisuje s velkou intenzitou, která je možná ale zároveň trochu ukryta pod slupkou „akčního krváku“. Morální dilema starší sestry Korede pro mě bylo nejnosnějším aspektem knihy. Její váhavost nad tím, co je pravda a co by ráda, aby pravdou bylo, nad vlastním štěstím versus štěstím ostatních, nad láskou, nenávistí či nad naprostou kapitulací, to všechno jsou velmi vážná společenská témata, která Braithwaite umně ukrývá do dosti strohého, ale o to víc intenzivního kabátku. Čtenář, který vstupuje do příběhu s tím, že si přečte thriller, bude asi zklamaný, ale čtenář, který trošku nakoukne mezi řádky a bude víc vnímat dynamiku mezi postavami, bude knihou pravděpodobně mile překvapen tak, jako jsem byla já.... celý text

Klub divných dětí 2019, Petra Soukupová

Petra Soukupová to má se mnou trochu těžké, do jejích knih vždy vstupuji s velkým očekáváním. Klub divných dětí mi velmi sedl tematicky a mám pocit, že je to jedna ze stěžejních knih, která by měla být čtena hlavně dětmi zhruba od páté do deváté třídy. Stírá některá zavedená tabu a uvádí na pravou míru, že být divný jednak není zcela výjimečné, ale hlavně, že i tací divnolidé mají srdce ve správný čas na pravém místě. Autorčin pozorovací a spisovatelský um se tady projevil na plné čáře, takže kdo si ji pro tyto atributy vážíte, budete spokojeni. Kniha je navíc překrásně graficky zpracovaná – tak trochu „divně“ (chápejte abstraktně), myslím, že nějaké přímočaré ilustrace by k příběhu nesedly. Z Klubu divných dětí si odnáším i já hodně jako dospělák, a tak mám pocit, že ač je rozhodně primárně pro starší děti, lze tuto škatulku dle libosti rozšířit, dokonce si dovedu představit společné čtení a diskuzi rodičů s dětmi, ale na to jsem možná až příliš optimista (nojo, ještě děti nemám, tak mě nechte snít).... celý text

Možnosti milostného románu 2019, Jan Němec

Já asi nedokážu v pár větách vypovědět, jak moc zásadní pro mě tahle kniha byla. O nejlepších knihách, které jsem kdy přečetla, se mi paradoxně hovoří (píše) úplně nejhůře. A tak bude myslím nejvíce vypovídající to, když vám jen doporučím, abyste si Možnosti milostného románu všichni přečetli. Silnější dílo jsem nečetla řadu měsíců, možná i let. K autorovi chovám bezmezný obdiv za to, jak moc se odhalil a za to, že stvořil stylisticky geniální dílo, u jehož čtení jsem měla ústa otevřená obdivem nad prací se slovy i dějem (o němž notabene přesně vím, kam povede). Tu Magnesii Literu doslova cítím :-).... celý text

Prašina 2018, Vojtěch Matocha

Patřím k té hrstce dospěláků, kteří zkrátka nějak moc nechápou ten hype ohledně literatury pro děti a mládež čtené z pohledu dospělého. Sem tam učiním výjimku z pravidla, že mě tyto knihy prostě nezajímají a nemám tedy potřebu je číst. Prašina je onou výjimkou, ale i tak jsem se do ní pouštěla s velkými obavami a zvolila raději audioformát. A co dodat… Příjemné překvapení se bohužel nekonalo. I tentokrát se mi potvrdilo, že literatura určená dětem má být zkrátka čtená dětmi a pro dospělého nepřináší nic zásadního. S příběhem party dětí zažívající dobrodružství a mající nějaký nelehký úkol, který musí splnit, jsme se přeci setkali už v tisíci obměnách. Krom toho mi nevyhovoval ani Matochův styl. Ať už byl účelně jednoduchý pro cílového čtenáře nebo je to tím, že se jedná o debut, věty uvozené slovy „jako“, „no, „totiž“, mě nemůže bavit číst. Rovněž obligátní „a co teď?“ mi lezlo značně na nervy. Ke zlepšení dojmu (pro mě dost překvapivě) nenapomáhá ani audiokniha. Matouš Ruml má sice mladistvý hlas, který se ke zpracování hodí, moc mi ale nevyhovovala jeho práce s intonací a rovněž dosti psychedelické předěly jednotlivých kapitol se k celkovému vyznění prostě nehodily. Kolem a kolem jsem si jen potvrdila, že tento druh literatury mě uspokojit nedokáže a jedinou světlou výjimkou z pravidla je Petra Soukupová – spisovatelka, od které chci číst i nákupní seznam. Nechci však shodit knihu úplně, pro čtenáře kolem deseti let se jedná o celkem zdařilou volbu.... celý text

Dějiny násilí 2019, Édouard Louis (p)

Jestli se mi nějaká kniha někdy špatně hodnotila, byla to tahle. Dějiny násilí popisují jednu z nejhorších událostí, která vůbec člověka může potkat, proto se absolutně nebudu zabývat dějem a půjdu jen po stylistické stránce. Louis pro svou výpověď zvolil prostředníka – sestru – která nám celou událost předkládá, vypráví ji manželovi čili čtenáři. Autor sám sice do promluvy zasahuje, ale pouze, aby upřesnil některé věci, jenž sestře sám zamlčel nebo aby výpověď doprovodil vlastní emocí. A právě zvolený vypravěčský styl pro mě byl velkým kamenem úrazu. Kniha se mi špatně četla a nevžila jsem se do hlavního hrdiny ani zdaleka tolik jako kdyby si Édouard vybral ich formu. Samozřejmě chápu, že takto pro něj mohlo být psaní o něco méně bolestivé, pro mě, jako pro čtenáře, byl nicméně tento faktor zcela nevyhovující. Výpověď se taky do značné míry opakuje, motá se v kruhu a tím, že konzument knihy přesně ví, co v příběhu nastane, nekoná se tak vlastně ani žádné překvapení, rozuzlení… Jak jsem psala v úvodu, je mi zatěžko srážet knihu, která popisuje tak závažnou událost, a aniž bych chtěla jakkoliv znehodnotit obsah příběhu jako takový, musím popravdě přiznat, že stylisticky šly Dějiny násilí absolutně mimo mě.... celý text

Lolita 2019, Vladimir Nabokov

Lolitu jsem četla poprvé někdy kolem svého čtrnáctého roku, tehdy jsem na ni nahlížela jako na trochu pokřivený úlet neb při představě vlastního vztahu s o několik dekád starším mužem mi bylo lehce nevolno. Nyní jsem téměř dvakrát starší a konečně v knize vidím, to, co bych tam asi vidět měla. Tragikomickou zpověď stárnoucího muže uvězněného do tenat zakázané lásky. Jelikož předpokládám, že Lolitu téměř každý zná, zaměřím se více na audioknižní zpracování. O naraci se postaral famózní Miloslav Mejzlík. Zpočátku mi trochu trvalo, než jsem si na jeho „bručivý“ hlas zvykla. Obvykle poslouchám audioknihy rychlostí 1,5, tentokrát jsem ale musela zvolit jen zrychlení 1,25, potom už bylo herci hůře rozumět. Jeho přednes je intonačně mistrovský, hudební předěly umocňují atmosféru tam, kde je to zrovna třeba a dětský smích, jenž tu a tam protne děj, je až děsivý. Lolita vyhrála prestižní ocenění audiokniha roku 2016 za nejlepší přednes, jednohlasou četbu i absolutního vítěze a já myslím, že právem. Určitě ji mohu doporučit i těm díla znalým.... celý text

Životní terno 2019, Fredrik Backman

Fredrik Backman je spisovatel, kterého mám poměrně načteného. Ohromil mě zejména svým Medvědínem a jeho pokračováním My proti vám. Životní terno je kratičký příběh brnkající spíše na filozofickou notu. Bude se líbit lidem, kteří rádi přemýšlí o smyslu života, o životě po smrti, o bytí a nebytí, o otázkách sebeobětování. Ač jsem věřila, že spisovatel Backmanova formátu dokáže rozvířit emoce i na pár stránkách textu, u Životního terna to bohužel úplně neplatí. Knížečka mnou proplula a moc nic nezanechala. Cením povedené ilustrace, nicméně pokud nepatříte ke čtenářům, kteří rádi uvažují nad výše zmíněnými tématy, pravděpodobně Vás tento kousek neohromí. V kontextu autorovy tvorby bych ho zařadila po bok A každé ráno je cesta domů delší a delší, pakliže jste fandové této jeho předchozí knihy, Životní terno vyzkoušejte.... celý text

Skoncovat s Eddym B. 2017, Édouard Louis (p)

Skoncovat s Eddym B. je velmi naturalistická próza, která čtenáře zamrazí až do morku kostí. Autor výborně popisuje zažité stereotypy, s nimiž ostře kontrastuje jeho jinakost. Jednotlivé zážitky vykresluje velmi věcně, přesto rozdmýchává celou škálu emocí. Ač je homosexualita a uvědomění si jí ústředním tématem knihy, Eddy se zaobírá řadou dalších témat – šikanou, vztahem rodičů a dětí nebo odhalením velkého tajemství v rámci kolektivu (ne)kamarádů. Sama jsem při čtení cítila svíravý pocit a jsem moc ráda, že se evropské vnímání do jisté míry posouvá správným směrem. Přesto věřím, že zejména na venkově bude překonání zažitého ideálu o chlapu „mačovi“ a ženě „hospodyňce“ ještě chvíli trvat. Román doporučuji naprosto všem bez rozdílu pohlaví či sexuální orientace, sama mám drobné výhrady pouze ke stylu, který je přeci jen poměrně jednoduchý (Louis knihu napsal ve svých dvaceti letech) a určité epizodnosti jednotlivých událostí. Uvítala bych o něco větší konzistentnost mezi kapitolami. Nicméně i přesto okamžitě navazuji autorovou další knihou – Dějiny násilí.... celý text