suezie
přečtené 436
Muž, který sázel stromy
2012,
Jean Giono
Ta kniha pro mě má takový uklidňující efekt. Mnohdy mám pocit, že na sebe samé všichni moc tlačíme. Chceme po sobě velké výkony a když to náhodou nevyjde, tak jsme ze sebe zklamaní, cítíme očekávání ostatních. Bojíme se, že nás ostatní budou mít kvůli naší chybě méně rádi, že si nás přestanou vážit. A naopak, kdo z nás se pochválí za to, co se mu daný den povede? A pokud tvrdíte, že se nemáte za co chválit, tak lžete. Každý den zvládnete a překonáte spoustu věcí, ale kolik z vás si je uvědomí? Kdo z vás místo té spousty úspěchů přemýšlí nad tou jednou jedinou chybičkou? Čím to je, že jsme u nás tolik zaměřeni na selhání a chyby? Když si připustíte myšlenku, že máte právo na chyby a neúspěchy, tak vám to neskutečně zjednoduší život. Nejhorší na tom ale je, dívat se na těch deset tisíc uhynulých javorů a přesto neztratit sílu pokračovat...... celý text
Poprask v sýrové uličce
2016,
Robert Fulghum
"Co tomu řeknou lidi?" Tak si říkám, jak je to hodnocení u knížek nevypovídající... Spousta lidí dá na názory ostatních a když vidí pod 80%, tak to rovnou zavrhnou. Jenže... podle čeho hodnotíte knížky vy? Většina lidí podle toho "jak se jim líbila", "jak je bavila"... a to souvisí s tím, jak vám je autorovo vidění světa blízké. Málokdo dokáže ocenit, když autor myslí jinak. Málokdo si dokáže říct: "Hm, sice na to mám jiný názor, ale tohle stojí za úvahu, tohle mi něco dalo." Většina prostě jen zkonstatuje, že takhle to prostě není. Takže to potom mnohdy dopadá tak, že všichni čtou to, co čtou všichni. Všichni myslí stejně. A když náhodou někdo něco vidí jinak, tak "hele, on je trochu mimo, ne?". Žádný progres, protože já přece nemůžu dopustit to, abych změnila názor. To by totiž podle většiny znamenalo, že ten názor předtím byl špatný. A pak to bude vypadat, že jsem jako dřív byla blbá nebo co. "Co tomu řeknou lidi?"... celý text
Konec punku v Helsinkách
2010,
Jaroslav Rudiš
Rozhodně knížka pro ty, kteří zažili socialismus. Ti mladší, kteří punkem zrovna nežili- jako třeba já- tomu dost možná úplně neporozumí, ale především to v nich neprobudí vzpomínky. To je podle mě tím nejdůležitějším, co tato kniha přináší. Ten vztah, který k tomu příběhu můžete mít, pokud jste jím v mládí žili... Já jsem nemusela snášet fackování od StB ani se skrývat na hranicích. V životě jsem nejedla soljanku, neposlouchala punk, nezažívala bolest v krku z Černobylu... .. Já patřím k jiné generaci, která žije v jiným světě. Ve světě "biomrkví, biobanánů a biochlebů z předraženejch bioobchodů", "hypoték, stavebních spoření, životních pojistek, akciových fondů a dividend", "vydyzajněných obchodů", "prázdných kydech o meditacích, rodině, ekologii, toleranci a trvale udržitelným rozvoji", "barbínovejch tévé moderátorek s umělejma kozama".... celý text
