SV321
přečtené 49
Prezident Václav Havel
2014,
Daniel Kaiser
Druhý díl Kaiserova životopisu Václava Havla je obsahově o dost "roztříštěnější" než díl první. Čte se o něco méně "plynule". Je to dáno tím, že doba po roce 1989 byla neskutečně dynamická a řešilo se ohromné množství různorodých problémů. Je to kromě životopisu vlastně i do značné míry historie České republiky v prvních deseti letech její existence. Velmi dobře je popsán česko-slovenský poměr vedoucí k rozpadu Československa. K vrcholům patří kapitoly o vstupu do NATO a zejména o poměru k Německu, kdy jistý Havlův prvotní naivně idealistický přístup k historickým česko-německým problémům rychle narazil na meze reálné politiky. Dobře je vylíčen neúspěch některých Havlových iniciativ v domácí politice.... celý text
Disident Václav Havel
2009,
Daniel Kaiser
Autor si Václava Havla váží, ale nepatří k jeho nekritickým fanouškům. A je to pro tuto knihu dobře. Není to žádná nudná hagiografie, ale čtivě napsaná biografie, která se nebojí zmínit i některé spornější momenty z Havlova života. Hlavní postava je tak "životnější" a vlastně i více vynikne její pozitivní zápis do historie v době komunismu. Václav Havel byl někdy považován za "nepraktického intelektuála", ale jak Kaiser ukazuje, Havel dokázal uvažovat velice realisticky, uměl velmi prakticky organizovat a dávat dohromady různé opoziční proudy, výborně formuloval společná stanoviska. Dokázal některé události i velmi umně "režírovat". Dobře popisuje rozdíl mezi skutečným nekomunistou Havlem a "osmašedesátníky". Havel, i vzhledem k rodinnému prostředí, si na rozdíl od jiných nikdy s režimem skutečně nezadal. Jak autor připomíná mnohé jeho texty, které vydržely test času. K vrcholům patří jeho polemika s Milanem Kunderou o "českém údělu", kdy Kundera fantazíroval o jakémsi pro svět prý úžasném československém roce 1968, na což mu Havel zcela realisticky odpovídal: čím se to tady chlubíme? O něco větší svoboda slov, svoboda shromažďování apod.? Vždyť tyhle základní svobody mají v úplně každé západní demokratické zemi! Stejně tak autor zmiňuje i to, co z jeho pohledu naopak hodně zastaralo, např. často zmiňovaná esej Moc bezmocných, z Kaiserova pohledu "dobrá analýza se scestnými závěry". Kaiserova kniha je pro mě asi nejzajímavější ze všech Havlových životopisů. Je pochopitelně zároveň i částečnými dějinami disentu 70.-80. let, Charty, VONSu, vztahů mezi různými disidenty. Místy je to i celkem vtipně napsáno, např. pasáže o cestách Mercedesem do práce v pivovaru.... celý text
Budování státu I.
1991,
Ferdinand Peroutka
I skoro po sto letech stále svým pojetím, čtivostí a dobovým vhledem do událostí nepřekonaná práce o prvních dnech, měsících a letech republiky.
Sudetenland
2023,
Leoš Kyša
Velmi dobrý nápad s alternativní historií českého pohraničí. Zhruba první půlka celkem slušná, odsypávající, hezky vykreslené dobové reálie, poměrně věrohodně popsána možná situace s neodsunutými Němci v pohraničí po pádu komunistického režimu. V době sjednocujícího se Německa by se jistě i čeští Němci hlásili o svá práva. Celý ten porevoluční chaos s Němci, Romy, skinheady, odcházejícími komunisty a přícházející novou politickou garniturou... Samotný kriminální příběh trochu slabší, postavy popravdě ne úplně věrohodné. V poslední třetině mě to celé nějak přestalo bavit. Přišlo mi jako by autor v závěru moc ani nevěděl, jak to celé vlastně uzavřít. Celý závěr mi přišel nějak uspěchaný, nerealistický a vlastně mě ani nebavil, dočetl jsem spíš "z povinnosti".... celý text
Češi mezi pravdou a lží: Příběhy z české historie očima novináře
2020,
Pavel Šafr
Tahle kniha je krásnou ukázkou toho, že knihy které mají v názvu velká slova o "pravdě", "lžích" a "mýtech" většinou za moc nestojí.
Opožděné reportáže
1964,
Ladislav Mňačko
Pro mě nejzajímavější Mňačkova kniha. Zejména vzhledem k roku vydání - 1963. V té době musela působit jako zjevení.
Temno: Stručná historie
2022,
Ivana Čornejová
Známá česká historička v nevelké knížce podává přehledným způsobem souhrn dějin v období od stavovského povstání až do korunovace Marie Terezie. Vše je samozřejmě hodně stručné, ale stručné celkem "kvalitně", nechybí v zásadě nic, co by na tomto malém rozsahu nemělo chybět - ať už jde o děje politické, hospodářské, náboženské a kulturní. Ke kapitolkám jsou připojeny i stručné medailonky hlavních osobností. Pěkná je i obrazová příloha. Trochu provokativní název knihy "Temno" odkazuje k románu Aloise Jiráska z roku 1915, který bývá často dezinterpretován. Jiráskův román se vůbec netýká pobělohorského období, odehrává se až ve 20. letech 18. století a jeho hlavním tématem je svatořečení Jana Nepomuckého. Potěší, že Čornejová hned v úvodu Jiráska oceňuje jako velmi dobrého znalce pramenů, autora čtivého díla a brání jeho dílo proti nejedlovským zkreslením (i dnes často opakovaným různými ignoranty, kteří Jiráska vůbec nečetli), které přinesla doba komunismu zejména v 50. letech. V knize občas překvapí některé překlepy, drobné chyby nebo některé formulace, např. nevím, co autorku překvapuje na tom, že Thurn dostal inkolát aniž by ovládal češtinu. Podmínka češtiny byla přece stanovena až v roce 1615 (a ani pak se reálně nedodržovala).... celý text
