Svrdlin
přečtené 87
Dva roky v hajzlu
2021,
Lubomír Větříšek
Nemáme-li za sebou také ony dva (nebo klidně i jeden) roky v haj... na vojně, asi stěží plně oceníme hodnotu Větříškovy knížky. Alespoň si tak sám sobě odůvodňuji rozpaky, které z knihy mám. Chválit ji jen proto, že se čte dobře? Opodstatnit tím její vznik? Jde o osobní vzpomínky, formou ne vzdálené deníkovým zápiskům. Ale s výjimkou jediné kapitoly jsem se u knihy nezasmál. Ale ani se mi nevkrádalo tiché mrazení. No, upřímně, vlastně jsem neměl při čtení žádnou emoci. Jen jsem si tak nějak v poklidu a hezky četl. Asi to leckomu bude stačit, jazyk není špatný, vhled do světa mladíků, co musejí zabít čas na vojenské službě, získáme. Schází mi ale nějaká ambicióznější vrstva, nebo nápaditější práce se stylem, vyprávěním, s jazykem.... celý text
Tyhle fragmenty
2021,
Bianca Bellová
Od dob, kdy mě uhranulo "Jezero", se snažím o něco více sledovat tuzemskou beletrii. A pochopitelně přivítat každou další knihu od Biancy Bellové ve své knihovničce a věnovat jí svůj čtenářský čas a pozornost. Uvědomuji si, že neustálé porovnávání s prvotinou, je-li tak úspěšná, musí být i pro samotné autory otravné – a v jistém ohledu i nespravedlivé, pokud další a další tvorba hodlá vykročit jinými směry. Na stranu druhou... nemám pocit, že by se Bellová z poetiky svého "Jezera" vymanila. I její "Mona" pracovala s obdobnou stylistikou, náladou, snad jen mi přišla víc účelověji pochmurná a tíživá. V novince "Tyhle fragmenty" autorka využívá formát povídek. Myslím, že v tomto směru to bylo šťastné rozhodnutí, protože za jednu z předností jejího stylu a zacházení s vyprávěním považuji právě něco, co bych nazval "úsečností", nebo "nedořečením". Kde pak vzniká prostor pro domýšlení, dovytváření děje, ale i dožití určitých emocí, které tolik Bellová nenabízí explicitně ve svých textech. Je ale fakt, že takových povídek je v souboru přibližně polovina, možná malinko nad polovinu. Že se tu objevují i takové, které žánrově nebo konstrukcí děje působí jako pěst na oko. Mnohem silnější je Bellová tam, kde toho moc neříká a nepopisuje. Kde pouze jaksi přihlíží, otevírá nám postavu o to ale více. Respektuji autorčin styl a i důraz spíše na tíživost, ale nezapřu, že citlivější zacházení s dvěma póly – tedy balancování mezi smutným a ne tolik smutným – by mohlo být ve výsledku pro povídky či celý soubor lepší. A ačkoliv rozumím, že se nám autorka snaží povětšinou pomocí ich-formy otevřít mysl "obyčejných" lidí, takový důraz na hovorovou češtinu (tu čecháčkovskou), mě vlastně spíš štve a irituje. Vždy mi byly sympatičtější ty postupy, kdy nám onu obyčejnost autor představí jinak než pouze vnějšími znaky.... celý text
Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději
2021,
Aleš Palán
Knižní rozhovory Aleše Palána jsem objevil až díky šumavským samotářům. Možná později, než bych si přál, už proto, jak hluboko mi umožňují vstoupit do životů a myšlení lidí, které neznám a pravděpodobně bych nikdy nepoznal. Jeho novinka se zabývá osudy několika žen, které se střetly s nelehkými událostmi, nic z toho není zcela uzavřeno, o to intenzivněji každý rozhovor vyznívá. Obdivuji, jak citlivě a pozorně se Aleš Palán ptá, aniž by přestal naslouchat (nebo právě proto), odkrývá postupně schod po schodu do zákoutí každé z žen, s nimiž rozhovor vede. V jeho otázkách není touha po maximálním odkrytí, přistupuje ke každému s pokorou. Ale neprovází jej ani nadbytečný sentiment, ukolébání se soucitem.... celý text
Zápisky ze Severní Koreje
2020,
Michael Palin
Zápisky se čtou dobře, vlastně velmi dobře, a to – jak jsem si zjišťoval – by v originálním znění bylo ještě o řád lepší. Mé hodnocení, kdy považuji knihu spíše za průměrnou, se opírá především o (chtěné i nechtěné) srovnávání s jinými tituly, které se KLDR věnují. A ačkoliv oceňuji lehkost Michaela Palina, chápu, že vypráví spíše těm, kteří se s informacemi o KLDR tolik nepotkali, přesto... nemohu se zbavit jisté pachuti z toho, jak přikrášlený byl svět, s nímž se Palin a jeho štáb potkával. Chápu, že žánrově se pohybujeme v jiném prostoru, než třeba v případě "Není co závidět" či případně knihy rozhovorů "Svědectví o životě v KLDR", přesto snad až na závěr nemají "Zápisky ze Severní Koreje" asi ani ambici vypadat jinak nežli jako sled "pohlednic", byť ovlivněných perspektivou Angličana. V neposlední řadě si rozhodně minusové body zaslouží české vydání, prosvítající listy papíru i dosti nekvalitní reprodukce fotografií.... celý text