trudoš přečtené 6905

Velké vymírání 2012, Dan Abnett

Televizní seriál Primeval (česky Pravěk útočí) měl slušné předpoklady stát se zhmotnělým snem každého chlapce, co přerostl v muže. Souboje s různými dinosaury na všech možných i nemožných místech, to prostě má potenciál zaujmout. Když vám ovšem chybí dostatečný rozpočet na vizuální stránku, neměli byste se do projektů s pravěkými monstry pouštět. Naštěstí stavěla série hlavně na sympatickém týmu hrdinů, což jí také vysloužilo rovnou pět sezon. Britové v tomhle ohledu zkrátka umí. Román Dana Abnetta spadá dějově mezi druhou a třetí řadu. Seriálem nepolíbení budou mít asi trochu potíže se dostat do děje, protože nějaký shrnující úvod tady znatelně chybí. Přesto jde o velmi příjemnou a především vtipnou dobrodružku, která funguje přesně jak má - Abnet je v tomhle ohledu profík, který ví, co dělá. Tady přidá na ohromující akci, támhle zase na komických dialozích, to vše vyváženo s přesností na miligramy. A díky tomu, že v próze nebijí do očí laciné digitální efekty, je to maximální zábava.... celý text

Cabal - noční rasa 1995, Clive Barker

„Když slunce vycházelo na obzor, počínalo si jako striptérka - to nejlepší si nechávalo zakryté mrakem, a když už se zdálo, že žádná další podívaná nebude, začalo najednou odkládat jeden cár mraku za druhým.“ Noční rasa patří k rané tvorbě Clivea Barkera, a je na ní znát řemeslná nevyzrálost. Jazykově obratné, neupadající do halucinogenních vizí, ale zároveň kýčovité v kulisách a protagonistech, jdoucí až příliš na ruku gotické subkultuře. Ovšem na to, že poprvé vyšla kniha v roce 1988, pořád s přehledem kuchne leckterý moderní krvák hostící se přídomkem bestseller. Protože si autor neujíždí na romantice, příběhu tak dominuje nápaditá zápletka, kombinující temnou urban fantasy s morbidním thrillerem. Sem tam se člověku udělá špatně, jindy zase přeběhne mráz po zádech (scéna s vyvražděným motelem patří k nejlepším), to vše na dvou stech stranách a podávané s poetikou prokletého básníka. Je v tom určitá stylizace, která mi moc nesedla, ale jinak spokojenost. Hlavně pro obsah než pro formu.... celý text

Drak v řetězech 2012, Daniel Fox

Ideální čtení pro milovníky čínské kultury. Hodně barvitých obrazů, hodně vnitřních pochodů, hodně skrytých významů a děj na vedlejší koleji. Ne že by tu nebyl, Daniel Fox umí zamotat osudy svých hrdinů až až, ale to co rozehraje na takřka pěti stech stranách, by šlo bez problémů uhrát při třetinovém rozsahu. Nemluvě o tom, že množství linií zákonitě tříští čtenářovu pozornost, a to o to víc, když si autor zakládá spíš na mytologické poezii, než na propracovaných charakterech. Vyprávění přitom umí být nemilosrdné, věcné, kruté i nápadité. Ale všechny ty kudrlinky kolem jen odvádějí pozornost od faktu, že se zápletka drží zavedených standardů, kdy se v prvním díle máte pouze seznámit s hrdiny, kteří teprve v následném pokračování budou bojovat za záchranu světa. Co se ale panu Foxovi musí nechat, je že závěr románu vyhrotil do makabrózního extrému. Naneštěstí jen v představách - důsledky konce Draka v řetězech si budete moci vychutnat teprve až v druhém díle. Alespoň tak předpokládám.... celý text

Válka hluku 2012, Patrick Ness

Závěrečný díl trilogie Chaos má tu výhodu, že už si nemusí na nic hrát. Předchozí dvě knihy představily vše podstatné, a tak se do toho Patrick Ness opře naplno hned z kraje, když vás vtáhne do nemilosrdné bitvy o přežití. Poté nechává hrdiny definitivně dospět a učinit rozhodnutí hodné generálů. Je jen na nich, zda Nový svět shoří v ohni války, nebo rozkvete v náručí míru. A to se navíc blíží čas přistání nových kolonistů, což prakticky všem zamíchá karty… I když autor události kulminuje velkolepě, pořád u mě nedokáže kvalitou navázat na první díl. Chybí mi ten fantastický prvek napětí při putování neznámou planetou a odhalování utajovaných souvislostí, které mohou vyústit prakticky v cokoli. Jinak ovšem spokojenost, o dost výraznější než u nepříliš dějové dvojky. Důstojné zakončení se nese v duchu divoké akce, nečekaných zvratů, nejistých spojenectví a hlavně, zcela nových úhlů pohledu. To vše podáváno jistou rukou člověkem, který chce i něco chytrého sdělit, ne se jen samolibě bavit.... celý text

Hlídač 2012, Peter Terrin

Zvláštní kniha. Svým způsobem bezvadná nápadem - dva securiťáci hlídající v blíže neurčené budoucnosti ohromné prostory podzemních garáží luxusního čtyřicetipatrového domu. Postupně zjišťují, že obytný komplex opustili všichni obyvatelé kromě jediného a svět venku podlehl jakési krizi, o které však ani jeden z nich nic neví. Jenže to „svým způsobem“ znamená, že v polovině knihy najednou zjistíte, že zápletka tu rozhodně nehraje prim. Takže dlouho, dlouho, dlouho se nic neděje, pak najednou ric pic, následuje zase chvilku nic, potom puf a je tu konec. Žádné velkolepé finále, žádné velkolepé odhalení, žádná velkolepá pointa. Tak jak divně příběh začne, tak i skončí a ve mě zůstala pouze nezodpovězená otázka, co to kurtizána mělo vlastně celé znamenat. Máte-li ovšem zájem o trochu sugestivní deprese a větší než malé množství atmosférické schizofrenie, pak není o čem diskutovat. V tu chvíli vám ani nebude vadit chabá dějová osnova a naopak si vychutnáte podmanivou stylistiku Petera Terrina.... celý text

Její děsivá souměrnost 2011, Audrey Niffenegger

Příběh dvojčat Julie a Valentiny se díky shodě podivuhodných okolností propojí s osudy Roberta a Martina. Tomu prvnímu vzala ženu smrt, tomu druhému obsedantně kompulzivní porucha. A ač tomu zpočátku nic nenasvědčuje, obě nové nájemnice činžovního domu v Londýně převrátí životy těchto starých mládenců naruby. O to zajímavěji, když se duch Robertovy ženy nečekaně ukáže zpátky na scéně... Podmanivé vyprávění o definitivnosti smrti a nutnosti vypořádání se se ztrátou, ať už formou ukončení sebezpytování, nebo překročením dosud nepřekročeného. Zároveň ale také lehce bezdějová duchařina. Trvá celou věčnost, než se konečně začne něco dít, přičemž zápletka přijde ke slovu prakticky sto stran před koncem. Jinak víc jak půlku zabírá knižní párování se a odhalování rodinných traumat, podané s nezvyklou apatií, jako by vlastně o nic nešlo. Ovšem přistoupíte-li ke knize od začátku jako ke společenskému románu, pak je víc než pravděpodobné, že si všechen ten pomalý nástup užijete s plnou parádou.... celý text

Vteřinu poté 2012, William R. Forstchen

„Jestli teď uděláme chybu, Charlie, tak ztratíme to zásadní... Pak už nebudeme Američané.“ Mít na srdci vytetované hvězdy a pruhy, určitě bych román hodnotil pozitivněji. Vteřinu poté je totiž v jádru korektní román. Navíc nacionalisticky korektní román s větší než malou dávkou katolicismu. Přesně dle norem Americké ústavy. Nikoho neurazit, nikoho nepohanět, nikomu neupřít právo na správný názor. Dokonce dojde i na hořící vlajky a slzavé prozpěvování státní hymny. Hardcore. Bohužel s tím souvisí naivní dialogy a idealistické chování postav. Přestože se autor snaží o co největší autenticitu, celkový dojem nakonec vypadá jak katastrofická epizoda z Gilmorových děvčat (a to ten seriál miluji). Jistě, sem tam se vyskytne pár srdceryvných scén, které tenhle obrázek trochu zlidšťují, přesto výsledek na mě působil kýčovitě a na efekt. Je fajn, že William R. Forstchen staví svůj příběh na reálné hrozbě EMP útoku, jenže svým patriotismem a absurdním patetismem nakonec nechtěně shazuje sám sebe.... celý text

Prokletí 2012, Chuck Palahniuk

„Klidně si myslete, že všechno zlehčuju, ale smrt je asi ten nejblbější vtip, co jsem kdy slyšela.“ Ono ani tak nejde o to, že by román postrádal nápad - ten je naopak skvělý. Třináctiletá holka se ocitá v pekle za to, že hulila trávu. Zapomeňte na desatero, spíš si k němu přihoďte ještě milion šest dalších bodů, za které můžete na věčnosti pykat. Třeba že příliš často používáte klakson… Naneštěstí zápletka je něco, co Chuck Palahniuk nemá zapotřebí. Počítá s tím, že road trip peklem je natolik nosné téma, že cokoliv dalšího by bylo zbytečné. Což je vcelku škoda, protože silná místa tu jsou. Dobré jsou dívčiny monology a některé absurdní scény, přičemž člověk není ochuzen ani o skvělé hlášky. Problém jsem měl ovšem se samotnou hrdinkou, jež mi byla po většinu doby nesympatická a její eskapády mě přestaly bavit po straně padesát. Zvláštní pozornost si však určitě zaslouží doslov Jiřího Pavlovského, který mi zpětně dokázal osvětlit, proč číst tuhle knihu nebyla nakonec úplná ztráta času.... celý text

Léčitel 2012, Antti Tuomainen

Léčitel finského spisovatele Antti Tuomainena je zvláštní román. Má výborně beznadějnou atmosféru, z které běhá mráz po zádech a jednoduchou zápletku spočívající v hledání osoby nejbližší. Šmrnc tomu dodává čiperná gradace, což je vcelku pochopitelné, protože v kataklyzmatickém prostředí, v jakém se příběh odehrává, všechny stopy mizí zatraceně rychle. Jenže pak je tu pár neoddiskutovatelných negativ. Především hlavní postava, která je básníkem. Což mi trochu nesedne s vidinou muže, který bez rozmýšlení projde třebas i peklem, jen aby získal svou ženu zpět. Ale budiž. Jenže scenáristické fintičky v podobě sériového vraha a konspiračního spiknutí, které mají za účel znepřehlednit jinak přímočarý motiv hledání, jsou dost otravné. O to víc, že nejednoznačný závěr nakonec ukáže, že všechna ta omáčka byla zbytečná. Holt poetou zde není evidentně pouze hrdina. Minimálně po literární stránce je to však příjemné čtení, které neurazí. Už jen proto, že si na nic nehraje a je sympaticky civilní.... celý text

Chlapec a jeho robot 2012, Daniel Howard Wilson

„Tohle je Mechos. Podivné tu je normální, zatímco normální neexistuje.“ Kombinace Alenčiných dobrodružství a Čaroděje ze země Oz, převlečená do modernanokyberobotického hávu. Což by nebyl problém, kdyby Daniel H. Wilson dokázal knize propůjčit podobné kouzlo jako Lewis Carroll nebo L. Frank Baum. Hrdina, příběh, prostředí, atmosféra - to vše má hezky vymyšlené, ale nějak jsem postrádal osobitý drajv. Když pohádkové bytosti vyměníte za roboty, ještě to neznamená, že Nobelovka je na cestě. Pakliže si však na svéráznou imaginaci potrpíte a od zápletky nevyžadujete příliš inovátorství, není jediný důvod, proč byste se knize měli vyhnout. Je milá, krátká, nápaditá i humorná. Jen nevybočuje ze standardu, který literatura pro mládež běžně nabízí - prostě se jde na výpravu za záchranou kybernetické říše a když se přijde na konec, pořeší se co se pořešit má a hurá domů. Ovšem jakékoliv dítě milující roboty vám kvůli ní pravděpodobně utrhne ruce. A možná i nohy. To se jako úspěch taky počítá.... celý text

Zabiják 1993, Shaun Hutson

Splatterpunk je fajn, když se přidá nějaký ten logický děj. K čemuž zde bohužel nedojde. Zápletky se sice dočkáme, ale ta je proměnlivá jako barvy na semaforu. Stejné je to i s postavami. Ono ani tak nejde o to, že nemáte komu fandit, protože všechny figury jsou tak nebo onak bezpáteřní zločinci, ale spíše o proměnlivost jejich charakterů a o chaotičnost, s jakou přicházejí a odcházejí na scénu. Děj kmitá mezi motivy, evidentně zrovna podle toho, co autora právě zaujalo, a přitom mu jde o jediné - připravit scénu pro další a další střelce, kteří vyrobí další a další mrtvoly, aniž by to mělo nějaký, byť sebehloupější, smysl. Nakonec ani strohost vět, ani překotný spád, u mě nijak neproměnily výsledný dojem chaotické nudy.... celý text

Goliáš 2012, Scott Westerfeld

Scott Westerfeld tentokrát ignoruje nosnou zápletku, takže sice s hrdiny báječně cestuje po všech koutech světa, ale pořádně vlastně neřeší nic. A i když přibude spousta nových steampunkových strojů, nějak už to nehraje roli, stejně jako množství odkazů na reálné historické osobnosti či události. Je fajn, že ústřední postavy už konečně nehrají na schovávanou, jenže rozkvět jejich vztahu najednou zabírá zbytečně moc prostoru, přitom ve finále je to jen obyčejná láska páska. Až jsem přibližně od poloviny najednou začal fandit Němcům, aby tu červenou knihovnu jednou provždy poslali ke všem čertům. Navíc mi přijde celé to zakončení průměrně mrzké. Válečný konflikt alternativní 1. světové války vyznívá do ztracena, stejně jako veškeré dosavadní snažení hrdinů, protože se prostě jen uzavře epizoda a jede se dál za lepšími zítřky. A tak čtyřsetstránková putovačka pro mládež odsýpá především díky fantastickým ilustracím Keitha Thompsona, ale to jsou z mé strany snad jediná skutečná pozitiva.... celý text

Zhubni 2012, Richard Bachman (p)

Říká se, že když spácháme špatnost, osud nám to vrátí. Přesně to se stalo právníku Billymu Haleckovi. V nepozornosti přejel člověka, ovšem díky svým konexím trestu unikl. A tak dojde na prokletí. Haleckův život se najednou obrací vzhůru nohama, když ze své původní váhy 113 kg bezdůvodně ztrácí jedno kilo za druhým. Zpočátku je to fajn, pak nastupuje nevěřícnost a nakonec zoufalství. Za chvilku je už každá rada drahá. Výtečné psychologické drama o jednom herci, okořeněné motivem viny, sobeckosti a odpovědnosti. Bachmanovky jsou oproti jiným Kingovým knihám sympatické ve dvou věcech - v jednoduchosti zápletky a krátkém rozsahu. Přesto mi přišlo, že se román lehce vleče, i když se vyprávění odvíjí nečekaným směrem. Jenže chyběla šťáva, která by mě popoháněla ve čtení. Možná to bylo tím, že mi ústřední postava byla veskrze nesympatická, což byl, předpokládám, autorský záměr. Tohle není Běh o život ani Blaze. Tady naopak veškeré nesnáze hrdinovi přejete a čekáte, kdy už bude konečně po něm.... celý text

Oheň na vodě 1993, Joe Dever

Útok ze tmy 1992, Joe Dever

Nekromant Johannes Cabal 2012, Jonathan L. Howard

Tahle kniha je jednoduše báječná. Nápaditá, humorná i originální, s intelektuálním přesahem a vymazlenou zápletkou. Co mě přitom okouzlilo nejvíc, byla opojná atmosféra pojízdného karnevalu plného podivuhodných monster, falešných her a nejasných proroctví. S tímhle spektáklem jezdí principál Johannes Cabal po světě a sbírá duše ďáblovi, aby vykoupil tu svou vlastní. Jenže vsaďte se někdy s otcem všech lží... Leda nejste-li sám ještě větší lhář. Prvotina Jonathana L. Howarda je plná břitkého humoru, skvěle nakombinovaného s magií hrůzostrašných historek z přelomu století. Hraje přitom na notu absurdních hodnot společenského života, které se mění se stejnou pravidelností, jako roční období. Děj je v první půlce především sledem různých epizod, teprve druhá část knihy nabídne celistvější zápletku. Zde však už vyprávění trochu stagnuje, jako by autor ty nejlepší nápady zužitkoval příliš brzy a nevěděl, co psát dál. Přesto by mě vážně moc zajímalo, jak se celá série vyvíjí v dalších dílech.... celý text

Cesta králů 2012, Brandon Sanderson

Bez legrace, těch devět set stran textu představuje teprve prolog. V jedné dějové linii sledujeme osudy šlechtičny, která se z vlastních pohnutých důvodů snaží proniknout k princezně archeoložce. V další prožíváme příběh muže, jenž si musí projít peklem, aby mohl chránit ty, kteří se v pekle teprve ocitli. A v poslední linii nahlížíme do politických hrátek vládnoucích rodů, které několik let vedou válku, jejíž význam se už dávno vytratil. Tyhle tři linie však tvoří jen torzo eposu, který má všechny předpoklady vstoupit do dějin žánru. Silnou stránkou Brandona Sandersona je nápaditá imaginace, kterou do zdánlivě vyčerpaného žánru dokázal přinést. Takže prakticky vždy si u něj můžete být jisti třemi věcmi - originálním světem s propracovanou magií, jednoduchou, ale silnou zápletkou a závěrem, který vás přinutí přehodnotit vše, co dosud autor servíroval. A tohle všechno, plus třináct dalších věcí, obsahuje i Cesta králů, jeden z nejlepších a nejklasičtějších fantasy románů současnosti.... celý text

Behemót 2011, Scott Westerfeld

Scott Westerfeld nezklamal ani druhým dílem o dobrodružných cestách monstrózní (doslova) vzducholodi. Hrdinové jsou stále sympatičtí a chemie mezi nimi funguje na jedničku, stejně jako ve vztazích mezi ostatními členy posádky, ať už dobrovolnými či nucenými. Překotný děj pak zajišťuje, že nad románem strávíte ještě míň času, než jste z počátku mysleli. Dost tomu napomáhá obří font a rozestupy mezi řádky, nemluvě o fantastických ilustracích Keitha Thompsona. Mechanické i organické výtvory pod jeho rukama doslova ožívají. Zápletka se tentokrát točí převážně v jedněch kulisách a těmi je neutrální Istanbul. Ovšem jak dlouho bude jeho neutralita ve Velké válce trvat, je ožehavá otázka. Bohužel se však zdá, že se ústřední linie nakonec nebude ani tak zabývat alternativním vývojem 1. světové, jako spíš osudy dívky Deryn a chlapce Aleka, což mi přijde jako velká škoda. Nicméně dokonalejší steampunk pro mládež, okořeněný o množství originálních nápadů, u nás po knihkupectvích zkrátka nenajdete.... celý text

Kniha posledního soudu 2012, Connie Willis

Je těžké nezaujatě mluvit o knize, která získala tolik cena jako tato. Člověk má až strach, aby nebyl buď za blbce nebo za inťoše. Ale když vás příběh strhne natolik, že nepřestáváte s četbou ani ve tři ráno, kašlete na nějaké literární předsudky. Protože Kniha posledního soudu je kromě všeho především neskutečně napínavou záležitostí. Přitom zápletka neoplývá převratným nápadem či zádumčivou myšlenkou. Je prostě jen dobrá. A to bohatě stačí. Connie Willisová v sobě nezapře skvělou vypravěčku, díky čemuž má šanci zaujmout jak skalní fanoušky sci-fi, tak klasický mainstream. Nezabývá se sáhodlouhými úvody, stejně jako funkčností kdejakých vynálezů. Pouze s přesností metronomu graduje dvě dějové linie, v nichž nejde ani tak o záchranu světa, jako spíš o život jedné ztracené cestovatelky časem. Do toho autorka občas přijde s vtípky na pokračování, které jsou tak nečekané, že vás často nachytají nepřipraveného. A to, že má román na krku už dvacet let, si při všem tom shonu ani neuvědomíte.... celý text

Marina 2012, Carlos Ruiz Zafón

Carlos Ruiz Zafón opět nezklamal. I když se Marina rozjíždí pomaleji než bych od dobrodružného příběhu šmrncnutého detektivkou čekal, o to dojemněji a slzavěji končí. A ačkoli se jedná o román pro mládež, zavděčí se určitě každému, kdo rád kvalitně napsanou literaturu. V tomhle ohledu je autor absolutní vládce vesmíru, protože svou písmenkovou magií mě vždycky dokáže uhranout už od prvních stránek a až do finále nenechat na chvilku vydechnout. Pokaždé si u jeho knih připadám jak Bastián v Nekonečném příběhu. Příběh samotný je jinak další mistrnou mozaikou desítky krátkých historek, které hrdinové postupně splétají dohromady, aby se dobrali k rozřešení děsivé záhady. Kupodivu to nijak neubírá na čtivosti, což ještě podtrhuje dokonale vystavěná atmosféra plná pochmurných tajemství. Takhle už dneska prostě nikdo nepíše. Navíc generace vyrůstající na podobných dobrodružkách dnes sama vychovává malé výtržníky a ti dávají pro změnu přednost upírům a dystopiím. Holt něco končí a něco začíná.... celý text