trudoš přečtené 6905

Pod nebesy 2012, Guy Gavriel Kay

Nečekaný císařský dar vystřelí jinak dosud nevýznamného šlechtice do nejvyšších politických kruhů, kde každý hraje svoji hru a nikdo nezná slitování. Teď už je jen na hrdinovi, aby si novou situací nenechal zlomit vaz... Po Itálii, Francii, Španělsku a Byzancii přichází na scénu nemilosrdná Čína. A Guy Gavriel Kay dokazuje, že se o Asii dá psát živě a barvitě, aniž by se člověk musel prokousávat sáhodlouhými statěmi o cti, morálce, tradici a odpovědnosti. Po úvodním rozjezdu děj sice maličko stagnuje a příjezd do hlavního města i následné intriky v něm mohly být klidně kratší, ovšem poslední třetina je tak šíleně podmanivá, že člověk nějaké předchozí rozpaky hnedka zapomene. Zápletka rozhodně nenudí a všechny ty zbytečné kudrlinky nakonec naleznou své uplatnění. Fatální pád obrovské a přenádherné říše stojí na zdánlivě nedůležitých lidech, jejichž činy ovlivňují skutky jiných, přičemž dominovým efektem dojde až na hlavu samotného vládce. A tak se točí svět. Suše nejlepší autorova kniha.... celý text

Erebos – Hra, která zabíjí! 2011, Ursula Poznanski

Vyjít kniha v edici Stopy hrůzy, neřeknu ani popel. Mám-li ji však hodnotit jako plnohodnotný sci-fi thriller, je to už s kvalitou horší. Chování lidí, kteří propadají MMORPG gamesám, jsem ještě schopen pochopit, ale že by se závislost šířila školou a zároveň nikoho netrkla nadprůměrná absence žáků - to už mi přišlo absurdní. Stejně jako vyústění, které je sice promyšlené, jenže když už někdo rozjede podobný projekt... no čekal jsem něco víc než fňuknu s traumatem. Ale jinak fajn, ve výsledku je Erebos nápaditý a má šmrnc. Navíc všechny ty vychytávky kolem počítačových her jsou docela zajímavé, přestože nedokážu říct, nakolik odpovídají skutečnosti. Ovšem, když už nic jiného, Ursula Poznanski se povedeně vyhýbá zaběhnutým klišé, takže vývoj zápletky nejednou překvapí. Jen škoda stylistiky, která je buď chybou autorky (Germáni prostě píšou divně, nic proti), nebo překladatelky. Nejde o vyslovené zvěrstvo, jen stavba vět je občas poněkud nešťastná. Skoro jako kdyby mistr Joda to psal.... celý text

Zlomení andělé 2006, Richard K. Morgan

„Tohle je válka, ne soutěž v oblíbenosti.“ Ač jsou Zlomení andělé avizovaní jako druhý díl trilogie, jde o román vesměs samostatný. A zatímco předchozí Půjčovna masa měla charakter stylizované detektivky, v tomto případě se Richard Morgan vydal cestou military SF. Takeshi Kovacs tak pro jednou dělá, co umí nejlépe - zabíjí. Když se pak naskytne možnost podílet se (a tím pádem se obrovsky napakovat) na výpravě za nepoškozenou mimozemskou lodí, obratem se vrhá do největšího dobrodružství svého života. Jak to celé dobře zní, v reálu to bohužel nefunguje úplně nejlíp. Koncepce je v duchu „spěchá se, aby se čekalo, čeká se, aby se spěchalo“, což hezky odkazuje na armádní rytmus, ale pro tempo vyprávění to není právě výhra. Pár detailů je navíc nedotažených, několik motivů odbytých a většina postav zbytečná. Nemluvě o tom, že zmizel chandlerovský sarkasmus, což mě mrzí asi nejvíc. Pořád se to čte jedna báseň, ale nějak to tentokrát postrádalo srdíčko, jak by řekla moje imaginární sekretářka.... celý text

Thorgal: Dítě z hvězd 2012, Jean van Hamme

Legendu zvanou Thorgal snad netřeba představovat. No a jak je dobrým zvykem, když má něco úspěch, je třeba využít komerčního potenciálu, dokud to jde. Třeba literárním přepisem. Škoda jen, že se ten celosvětový úspěch netýká i naší české doliny. Amélii Sarnové se musí přiznat, že odvedla solidní práci. Nespokojila se s adaptací jednoho dílu, ale doslova zmapovala Thorgalovo dětství a mládí s pomocí zdrojů, které oba jeho tvůrci - Jean Van Hamme a Grzegorz Rosiński - za ta léta dali v obrázcích dohromady. Přesto je nešvarem jistá nekoexistence s předlohou. Pomineme-li ignorování povídky Dítě z hvězd ze stejnojmenného alba, jsou to pak drobné detaily v dialozích a scénách, které vyprávění odlišují od předlohy. Zároveň chybí ten příznačný pocit zmaru, který tuhle sérii od počátku provází. V důsledku je to román, kterému chybí vlastní duše, ale pro člověka neznalého originálu skýtá takřka tři sta stran nenáročné fantasy zábavy. Kniha tak dokázala jediné - že komiks je sám o sobě dokonalý.... celý text

Generace A 2012, Douglas Coupland

Prvotním úmyslem Douglase Couplanda evidentně nebylo psát sci-fi, ale spíše knihu, u které se může člověk pozastavit nad vlastní (ne)schopností oprostit se od společenských vlivů a technických udělátek moderní doby. V tomhle ohledu se mu daří skvěle, alespoň celou první polovinu. Vyprávění pojednává o pětici lidí z různých koutů světa, které bodne včela. Což zní poměrně všedně, dokud vám však nedojde, že včely v téhle verzi reality už před několika lety definitivně vyhynuly. Z celé pětice se tak prakticky přes noc stávají celebrity třetího milénia, ale také pokusní králici, kteří jsou bez slůvka vysvětlení izolováni od světa a všech jeho vlivů, aby mohli být do detailu prozkoumáni. Potud perfektní. S druhou polovinou je to ale horší. Autor najednou nesmyslně vyrukuje s moderní variací Dekameronu (ovšem bez smyslnosti), a tak se místo kloudného závěru musíte prokousávat sérií mikropovídek, které jsou sice zábavné, ale že by něco osvětlily, to ani náhodou. Škoda, čekal jsem něco většího.... celý text

Půjčovna masa 2005, Richard K. Morgan

Říká se, že příliš mnoho motivů je spisovatelova smrt, a Richard K. Morgan si na tuhle pravdu v Půjčovně masa trochu sáhnul. Jistě, je morbidně nápaditý, přičemž vesmír, který představuje čtenáři, je uvěřitelný, děsivý a reálně syrový. Jenže i když tahle takřka cyberpunková detektivka šlape od prvních stran, přes půlku románu se vyšetřování prakticky nehne z místa. Což by ještě bylo v pořádku, kdyby autor vědomě nedal do textu hned z kraje dvě nápovědy tak zřetelné, že je může přehlédnout snad jedině slepec. Slepec a Takeshi Kovacs. Naštěstí je veškeré to putování v labyrintu lží nakonec zdárně upotřebeno. Nicméně mi moc nefungovala hrdinova role, protože se v mnoha momentech chová dle potřeby tvůrce, než jak by mu měla velet jeho „vojenská“ minulost. Ovšem i přes těch několik přešlapů nedokážu hodnotit knihu negativně. Když už nic jiného, pořád je to akcí nadupaný thriller, který si nebere servítky vůči ničemu a nikomu, přesně jak mám rád. A rozhodně nic pro slabší povahy, o tom žádná.... celý text

Noční cirkus 2012, Erin Morgenstern

Děj románového debutu Erin Morgensternové je prostý - dva mágové spolu pomocí různých prostředníků bojují již několik století. Tentokrát ale udělali chybu. Nadaný mladík a spanilá dívka se sice do soupeření v dovednostech s vervou pustí, jenže netrvá to dlouho, a zamilují se do sebe. Cíle jejich pánů jsou však přednější… Vyprávění se pohybuje na hranici snové reality, kdy je třeba zapomenout na zaběhnuté pořádky a popustit uzdu fantazii, aby se jeden v ději neztratil. Ovšem ta atmosféra tajuplné kočovné show rozhodně stojí za to. Zapomeňte na všechny představy, co jste kdy o manéži měli. Divy, jež můžete spatřit v Nočním cirkusu, nikde jinde neprožijete. Nicméně co autorce odpustit nedokážu, je absence stupňovaného napětí. Sice se tu neustále mluví o chystaném souboji, ale že by k nějakému výraznému duelu došlo, se říct nedá. Zůstává tak lehce romantická, lehce přízračná, lehce hrůzostrašná a lehce dojemná pohádka. Vyváženo s přesností na miligramy a zaplněno množstvím svébytných postav.... celý text

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti 2012, Ransom Riggs

Jedno musím Sirotčinci přiznat - sbírka strašidelných fotografií mu dodává nenapodobitelný šmrnc. Jenže jako by tohle autorovi stačilo a víc nechtěl. Výsledek proto trochu připomíná spektakulární fotoalbum, jehož tvůrce se při psaní popisků k snímkům rozepsal evidentně víc, než původně plánoval. A vznikla mu kniha. Já prostě románu Ransoma Riggse propadnout nedokázal. Přehlédnu-li fakt, že na mnohých fotografiích je znát počítačová úprava, byl to hlavně příběh, co mě dožralo. Ačkoliv je zápletka originální, s hororovým potenciálem prapodivných dětí prakticky nepracuje, a vyprávění se brzy mění v obyčejnou dobrodružku pro mládež s otevřeným koncem (jenž byl pro mě v době vydání nemilým překvapením). Když si pak hrdina nabrnkne holku svého dědečka, a to evidentně jen proto, aby v příběhu byla i nějaká ta láska, moje skrytá puritánská povaha začala mlátit hlavou o pult. A tak mám pro jednou pocit, že by se mi možná mohlo spíš líbit filmové zpracování. Přeci jenom, Tim Burton je Tim Burton.... celý text

Volání netvora 2012, Patrick Ness

Jednou z jistot literárního úspěchu je psát o smutných věcech. Spotřebitel tak skončí v pozici, kdy nemůže přiznat příběhu slabší stránky, protože VŽDYŤ JE TO O SMRTI! Dlužno podotknout, že Volání netvora na tohle hřeší jen částečně. Bezútěšná atmosféra z románu jen kape, a být tam ještě trochu víc ilustrací Jima Kaye, jeden by si hodil mašli. A díky úspornému stylu vyprávění, které zbytečně nekličkuje, vám brzy docvakne, že tahle kniha asi nepřinese úplně nejlepší téma pro večerní předčítání. Bohužel krátký rozsah nedává autorovi možnost rozepsat charaktery, takže si člověk musí vystačit s vlastní fantazií. Tady je krásně vidět proč jsou Ray Bradbury nebo Neil Gaiman v podobných situacích nepřekonatelní - oni kromě silného tématu dokáží hmátnout i na dno vaší duše, a v tomhle bodě zůstává Patrick Ness lehce pozadu. Snaží se to sice zamáznout depresivním závěrem, ten je však nakonec pouhým prostředkem, jak ze čtenáře vymáčknout co nejvíce slz. Ale poplakal jsem si hezky, neříkám, že ne.... celý text

Země prokletých 2012, Liliana Lazar

Začátek Země prokletých je fajn. Maličko evokuje Louise de Bernièrese, ovšem s jeho jazykovou bravurou se to srovnávat nedá. Pořád je v tom ale hezká dávka literárního umu. Pak bohužel děj sklouzne do vyjetých kolejí a začne být příliš zahleděný sám do sebe. Ono je fajn podbarvit zápletku popisem krás Rumunska, avšak ta přímočaře depresivní linka mi lezla krkem. Hlavní hrdina zavraždí mladou dívku a povede se mu před zákonem ukrýt. Následně je mu uděleno pokání ve formě přepisování biblických textů. Když se pak po několika letech v údolí objeví dobrosrdečný poutník a náš hrdina začne znovu vraždit, hádejte, na kohopak asi padne vina? A to nejsme ani zdaleka ve finále, ještě nás čeká špetka osudovosti, trocha toho pokání a závěrem samozřejmě nezbytné vykoupení. Já prostě tyhle příběhy, co špatně začnou a skončí totální emoční ždímačkou, moc nemusím. Jedna věc je zachytit atmosféru doby a životních peripetií, druhá je tomu dávat pozlátko antické tragédie, aby kritika mohla jít do kolen.... celý text

0.4 – Soumrak civilizace 2012, Mike Lancaster

Tahle kniha měla být povídkou, to je víc než jisté. Má pro to všechny předpoklady - zajímavý motiv i nápaditou formu zpracování. Jenže to ne, povídky přece píšou amatéři, a Mike Lancaster žádný amatér není. Pročež příběh zazdil sto šedesáti stránkami, které sice mají motiv i formu, ale to je v důsledku asi tak všechno. Děj i zakončení zůstaly zapomenuti někde v blízkosti Kansasu. Ne vážně - když si čtete o skupince čtyř lidí, kteří jako jediní neupadli do transu v tisícihlavém městečku, kde jinak všichni z nepochopitelných zatuhli, nedá vám to, a musíte vyprávění přiznat přízračnou atmosféru. Ta bohužel vydrží přibližně třetinu rozsahu, než dojde k prvním zvratům. Pak už se rozjíždí standardní akční utíkačka, která vlastně nemá jiného účelu než prodloužit čekání na pointu. Nezachrání to ani sympatický patnáctiletý hrdina, ani romantická linka, ani napůl depresivní závěr. A tak se z potenciálu, kterým 0.4 bezesporu disponovala, stal „jen“ průměrný dobrodružný sci-fi román pro mládež.... celý text

Magie mrtvých 2011, Ilona Andrews

I když Ilona a Andrew Gordonovi přicházejí s inovativním světem, nakonec však stejně končí v osidlech klasické paranormální romance. Ovšem oproti slavnější Laurell K. Hamiltonové se jim alespoň zápletka nevymyká z rukou. Ne, že by to bylo díky propracovanosti, spíš spoléhají na jednoduchost - hrdinka Kate Danielsová se rozhodne pomstít vraždu opatrovníka, a tak jde a pomstí ji. Žádný balast kolem se nekoná. Naneštěstí jak se vyprávění drží hranic žánru, čím víc stránek uběhlo, tím víc mě to všechno přestávalo bavit. Ústřední lovkyně monster je prototypem krásné drsňačky, která má problém najít rovnocenného partnera, což mi jako nosné téma přišlo stejně objevné jako houby v lese. Navíc jsem jejím schopnostem zabijáka nevěřil ani zbla a celkově na mě působila pouze jako další holka z mnoha, co se umí tak akorát stylově ohánět mečem. A přestože mi přišel způsob jejího uvažování zpočátku zábavný, s vývojem událostí to sklouzlo k otravnosti. Prudit a čekat, co se z toho vyvine, umí kde kdo.... celý text

Prohnaný 2012, Kevin Hearne

Proč u mě Prohnaný nezafungoval? V první řadě proto, že nepřináší nic, co bych ocenil. Druid, který má něco málo přes jednadvacet století a vlastní krámek s esoterickými předměty (brr), není nic pro mě. Navíc mi vadila hrdinova nesmrtelnost, protože to přímou měrou ubírá na napětí. Když se uprostřed románu zabýváte myšlenkou, jakým způsobem by se dalo hlavní postavě ublížit, asi není všechno úplně správně. Jinak je ale Atticus O'Sullivan sympaťák - zábavný, sarkastický, charismatický. Zápletka taky ujde, i když do těch dvě stě sedmdesáti stran autor podle mě namontoval až příliš mnoho motivů, takže jsem se v některých okamžicích ztrácel. Nicméně alespoň nevatuje, ani nesklouzává k pouhému vykreslování atraktivních obrazů. Ve výsledku proto fajn čtení, které jen nijak nepřekračuje hranice žánru. Pouze splňuje to, co slibuje v anotaci, a navíc je okořeněné keltskou mytologií. PS: Sousedka, která na Atticuse neustále dotírá, zda-li už zabil nějaký prohnilý Anglány, je vskutku dokonalá.... celý text

Chutná těla 2012, Isaac Marion

Už jsem měl v ruce romance s upíry, vlkodlaky, démony, anděly, mimozemšťany, právníky i politiky. Ale se zombie vztahovkou jsem se setkal poprvé. A nedá mi to než se pozastavit nad tím, jak moc špatný člověk jsem, když začínám komentář právě těmito větami. Chutná těla jsou románem, který ocení hlavně čtenáři paranormálních romancí, jež už mají kýčovitého láskobolenství plné zuby. Zároveň nepostrádají smysl pro humor a trocha toho životního nadhledu. I když „nechutně vtipný, ale i dojemný horor“, jak slibuje anotace knihy, se tak úplně nekoná, je tu několik vážně povedených scén, především ty ze života obyčejného zombíka. Celkově se to nese v lehké rovině tragikomedie, neberoucí se smrtelně vážně, ale zároveň nesklouzávající k parodii. Snad jen občasné emo výlevy si Isaac Marion mohl odpustit. Na druhou stranu, tohle je román pro dospívající, takže autor vlastně hraje na tu správnou strunu, jíž cílová skupina poslouchá. Vždyť z jejich pohledu nakolik se žijící liší od těch nežijících?... celý text

Lovci monster s.r.o. 2012, Larry Correia

„Jeden jinak normální čtvrteční večer jsem dostal příležitost prožít americký sen. Podařilo se mi prohodit svého neschopného, debilního šéfa oknem ve čtrnáctém patře.“ Zlaté pravidlo první věty zde padlo na úrodnou půdu, a jak mile Lovci monster začínají, tak pokračují i nadále. Umí-li si totiž autor sám ze sebe utahovat, polovinu čtenářových sympatií (nebo alespoň těch mých) má v kapse. Tu další pak získá zběsilou akcí, která sice neimponuje novátorstvím, ale je nápaditá a šlape jedna báseň. Snad jen jedno negativum bych měl - těch čtyři sta stran malým fontem je pro podobný žánr možná trochu moc. Na jednu stranu super zábava na dlouhý čas, na druhou stranu příliš mnoho super zábavy na dlouhý čas. Hlavně tak o to víc vynikne troubovitost hlavního hrdiny, který snad jediný celou dobu tápe v souvislostech, přestože modrým je vše jasné už nějakou dobu. Jenže co byste taky chtěli očekávat od chlapíka, co má téměř dva metry, váží něco přes metrák, miluje zbraně a má sklony k hrubému násilí?... celý text

Plán N 2012, Simon Urban

Autor rozehrál zajímavý politicko-detektivní thriller, jenže bohužel někde za polovinou se začíná zamotávat do vlastních smyček vytvořené osnovy. Výsledné rozuzlení totiž zdaleka není natolik komplikované a ohromující, aby zúročilo těch čtyři sta třicet popsaných stran. Děj pouze nevyhnutelně směřuje tam, kam směřovat vlastně logicky musí. Ovšem způsob, jakým německý spisovatel Simon Urban zpracovává alternativní historii státu, který pro reálný svět přestal existovat v roce 1989, je prostě masochisticky fascinující. Vize propracovaná do nejmenších detailů jak po stránce politické, tak hospodářské i společenské. A tak se román Plán N rozhodně zavděčí každému čtenáři, který neholduje příliš rychlému spádu, ale spíš upřednostňuje intelektuálnější stránku zápletky. Je to zvláštní, hutná a atmosférická kniha, která si získá srdce jen nemnoha, přesto si myslím, že za přečtení stojí. Už jen kvůli tomu uhrančivému a šedivému světu, jemuž jsme naštěstí v reálném světě unikli. Alespoň prozatím.... celý text

Fakt hustej nářez 2012, František Kotleta (p)

Fakt hustej nářez není románem, jenž by se zabýval zápletkou. Nebuďte naivní, koho dneska zajímá? Tady je obsahem to, co české občany baví nejvíce - zpravodajství Blesku. Žádné podstatné informace, ale jeden masakr za druhým, čím horší, tím lepší. A když se tomu přidá omáčka z ironie a nadsázky, není lepšího receptu na úspěch. V tomhle díle se proto hodně cestuje, taky střílí, trochu vybuchuje, sem tam padne sprosté slovo, případně něčí končetina. A v přestávkách proběhne i nějaká ta soulož. To vše na dvě stě osmdesáti stránkách, kteréžto s hlavní dějovou osou pohnou plus mínus o milimetr. Zlatým hřebem se pak nestává hrdina, ale nová vedlejší postava Diana, kterou „šukají do zadku nejenom zákazníci, ale i život sám“, a její banda transsexuálních upírů. Ono by se řeklo, že už to autor přehání, že se pouze snaží čtenáře šokovat tím, kam až je ochoten pro slávu a peníze zajít. Nenechte se mýlit, František Kotleta udělá pro slávu a peníze cokoliv. Každá jeho další kniha to jen potvrzuje.... celý text

Věk zázraků 2012, Karen Thompson Walker

Téhle knize nelze upřít jedno - báječná melancholická atmosféra. Všechno ostatní už bohužel ano. A tak titul pravděpodobně rozdělí čtenáře na dvě kategorie. Skupinu, která pro celkové depresivní vyznění odpustí příběhu vše další, a na ty ostatní co nepodlehnou emocím a začnou hledat smysl toho všeho pod uměleckou pokličkou. Pod kterou ale nic nenajdou. Karen Walkerová otevře vyprávění naprosto bravurním nápadem - zničehonic se začne zpomalovat rotace Země a dny se začnou prodlužovat a prodlužovat. Zpomalující čas přijímají lidé nejdříve s úžasem, později s nedůvěrou a nakonec s odevzdaností. Čekáte-li ovšem nějaké dramatické proměny kultury, heroické pokusy o stabilizaci situace či alespoň zápletku, budete čekat marně. Spíš jde o takové psychologické drama kolem jedenáctileté hrdinky. A přestože název slibuje věk zázraků, to co nakonec nabídne, je realita jak ji známe, pouze přizpůsobená novým podmínkám. Což je ve výsledku škoda, protože proč vytvářet hrozbu, když se s ní nepracujete?... celý text

Asfoská pole 2012, Karen Traviss

Upřímně, nečekal jsem žádné zázraky. Nařachaní borci válčí za přežití lidského rodu s odpornými mimozemšťany - od toho nikdo nemůže čekat vyšší dívčí. Ne že by se Karen Travissová o něco podobného pokoušela, ale i tak občas vystrčila růžky její ženskost. Umně vykreslila elitu nejtvrdších z nejtvrdších, ale přesto jsem se občas zasekl nad emočními problémy, kterými hrdinové sem tam procházejí. Díky tomu je zpětně až zarážející, kolik stran dokázala zabrat popisem dvou vojenských operací, z nichž se ani jedna nezkomplikuje natolik, aby čtenář trnul napětím. Přitom jak autorka navíc ve vyprávění přelétá z postavy na postavu, dělá trochu problém je jednotlivě rozlišit a nějakou si vůbec oblíbit. Moc tomu nepomáhá ani poskakování v ději, které příběh jen chaoticky tříští. V důsledku průměr mezi military SF, postrádající drive a nadsázku, ale kde je nostalgie nad hrou, tam si kritik nevrzne. Drobné zklamání je však absence nových informací o světě Gears of War, což mě nemile překvapilo.... celý text

Clementine 2012, Cherie Priest

Co se Clementine oproti Zemětřasu musí nechat je, že Cherie Priestová tentokrát využila potenciál steampunku a alternativní historie se vším všudy. Navíc krátký rozsah jí neumožnil mnoho rozkecávání se, takže převážná část knihy je tvořena dějem. Přesto nezapře ženskou ruku už jen v základním motivu špiónky, která se má postavit krvelačnému pirátovi. Maria Isabella Boydová je sice bezva dívče, ale rozhodně ne rovnocenný protivník dvoumetrovému zabijákovi. Ovšem tenhle renonc - a pár dalších drobností, jako je kouření na vzducholodi či holčičí zdrobněliny z úst drsňáků - nijak nenarušuje jednoduchou zápletku. První pronásleduje druhého, třetí je najat, aby toho druhého chránil před tím prvním, a nakonec první a třetí zjistí, že mají podobné zájmy, a společně dají tomu druhému co proto. To vše za zvuků parních kotlů, ozubených koleček, syčících pístů a rachtajících převodů. V závěrečné scéně pak autorka sympatickým způsobem odkazuje na praotce žánru Julese Vernea a jeho Vynález zkázy.... celý text