trudoš
přečtené 6905
...o psu nemluvě
2012,
Connie Willis
Tak jako se musel Johann Wolfgang Goethe po publikování Utrpení mladého Werthera odreagovat něčím míň depresivním, podobně i Connie Willisová předložila zdeptaným fanouškům cyklu Cestovatelé historií po Knize posledního soudu trochu odlehčenější dílko. Ovšem neméně geniální. Co je na téhle knize nejkouzelnější, je její přímý a nepřehlédnutelný odkaz na Jeromovy Tři muže ve člunu. Autorka využila stejné doby a prostředí, aby svým hrdinům z budoucnosti pořádně zamotala hlavu. Provedla to přitom s takovou nonšalancí, jež jí musí leckterý spisovatel závidět. Nepřepisuje ovšem dílo někoho jiného, ani jej lacině neparoduje, ale s jemnou nostalgií vzdává hold nezapomenutelné klasice humoristické literatury. Přitom nezapomíná na další velikány, jako jsou P. G. Wodehouse, Agatha Christie či Dorothy L. Sayersová. Román s geniálně propracovanou gradací, perfektní situační komikou a fantastickými postavami. Zážitek, na který se prostě nezapomíná - tedy pakliže máte alespoň špetku smyslu pro humor.... celý text
Dallas 63
2012,
Stephen King
Stephen King má jednu neoddiskutovatelnou výhodu - jeho impulzivní psaní mu s jeho renomé už nikdo nezakáže. Což je peklo v případě, že jste připraveni na příběh s rozvrženou koncepcí úvod-zápletka-závěr, kde má vše jasně stanovené místo. Takže když po dočtení sedmi set stránkového románu zjistíte, že množství odboček bylo naprosto nepodstatných a námět ideální spíše pro povídku, jeden si začne říkat, kde se stala chyba. Nikde. To je prostě Stephen King. Naštěstí je autor skutečným mistrem vypravěčem, díky čemuž příběh šlape i přes jeho občasnou bezdějovost. Víc než napínavé čtení mi však Dallas 63 připomínal pohádku o šťastných 60. letech a závěrečných dvě stě stran věnovaných atentátu na JFK to nijak nepřebilo. O to víc, že scény s agenty FBI vyznívají lehce naivně a logické aspekty cestování časem haprují. Pointa pak spíš otrávila, než aby obhájila potřebu tolika písmenek. Ale od časů Pod Kupolí si už poměrně zvykám.... celý text
Království tvé
2012,
J. G. Ballard (p)
Polodetektivní zápletkou se Království tvé podobá trochu autorovu staršímu románu Super-Cannes. Opět je tu hrdina, který se snaží dopátrat pravdy o skonu osoby blízké, přičemž proniká do sociálního experimentu, jenž se začíná katastroficky vymykat z rukou. Tedy po srozumitelném rozjedu a nastínění zápletky přebírají otěže příběhu filozofie s etikou, které pak průběžně mění celkový pohled na scénu. A tak dochází k tomu, že hlavní hrdina chvilku kope za ty, pak zase za tamty, v podstatě podle toho, kde autor aktuálně potřebuje vyhrotit situaci. Přesto se J. G. Ballardovi nedá upřít spisovatelské mistrovství. Až hrůzyplně vystihnul atmosféru obchodních center, jejichž návštěvu začínají lidé považovat za kulturní zážitek, a rozehrál bravurní apokalyptické scény, z nichž mrazí pro jejich realističnost. Jenže, i když zpracoval atraktivní a poměrně aktuální téma, na můj vkus jej v druhé půli vyhrotil do nepříliš povedeného extrému, aby učinil zadost intelektuální stránce románu.... celý text
O dívce, která obeplula Čarozem v lodi vlastní výroby
2012,
Catherynne M. Valente
Alenka v kraji divů a za zrcadlem pro nové tisíciletí. Bohaté na fantazii a ohromující nápaditostí, přičemž famózní ilustrační doprovod španělské výtvarnice Any Juan magickou atmosféru jen podtrhuje. Jste-li fanoušek surrealismu a fascinují vás dobrodružné eskapády v pohádkových zemích, nemáte stran knihy vůbec o čem přemýšlet. Prostě si ji užijte. Naneštěstí moje hlava dubová podobné výstřelky pobrat nedokáže, a popravdě, vlastně ani nikdy nedokázala. Když není vyprávění podmíněno zajímavou zápletkou, protože v devadesáti procentech stojí pouze na imaginaci samotného tvůrce, nudím se. Výpravy, kdy každý další obraz může přinést prakticky cokoliv a spisovatel si vývoj událostí usnadňuje zvraty, jež tahá z kouzelného cylindru, to prostně není nic pro mě. A dětská fantasy Catherynne M. Valenteová je právě takového ražení. Podtext minimální a zároveň trochu laciný, ovšem v rámci cílové skupiny předpokládám, že dostačující. Avšak po stránce hrátek s představivostí doslova perfektní.... celý text
Jste špatný člověk, pane Gumo!
2012,
Andy Stanton
„Pan Guma se staral o svoji zahradu tak pečlivě, že to byla ta nejrozkošnější, nejzelenější, nejrozkvětlejší a nejzahradnější zahrada v celém Srkavém Zpititýnci. Takhle úžasná byla: Myslete si číslo od jedné do desíti. Vynásobte ho pěti. Připočtěte tři sta padesát. Odečtěte jedenáct. Teď všechna ta čísla zapomeňte... A Představte si úžasnou zahradu.“ Humor Andyho Stantona je mile absurdní, což ještě podtrhují pološílené ilustrace Davida Tazzymana. Chvilku tak trvá, než si člověk na chaotickou tóninu zvykne, ovšem v rámci všech samo se podbízejících příběhů je tohle vskutku příjemná změna. Dějová linie se navíc vyhýbá zaběhnutým klišé, takže se skutečně těžko odhaduje kam (a proč) bude vyprávění směřovat. Naneštěstí si však nejsem jist, jak si se střeleným vtipem poradí začínající čtenáři, pro které je kniha dle velikosti písma určena. Těch sto osmdesát stran je totiž čtení na deset minut a pochopit vyznění jako jednu velkou anekdotu může být pro školáky problém. Méně není vždycky více.... celý text
Abarat: Absolutní půlnoc
2012,
Clive Barker
Můj problém s Absolutní půlnocí spočívá hlavně v tom, že jsem po dočtení tak úplně nepochopil význam její existence. Na třetí díl se čekalo sedm let, a co autor předložil? V podstatě kopii dvojky, vezmeme-li v potaz závěrečné střetnutí, v němž se opakuje za a) makabrózní gigantická loď a za b) rozepře mezi záporáky. Člověk by řekl, že už se poučili a podruhé do stejné řeky nevstoupí, leč jim se to překvapivě povedlo. Ale abych jen nehartusil, kniha má i světlé okamžiky - především nová role princezny Boa, která dává vyprávění neočekávaný směr a zároveň převrací vše, co Clive Barker dosud v sérii předložil. A potom samozřejmě samotný závěr, který všem fanouškům udělá z následujícího čekání na čtvrtý díl malé soukromé peklo. Vlastně dvě malá soukromá pekla. Abarat je pořád překrásný, nápaditý, úchvatný a ohromující. Ale čtenáři rostou a on zůstává pořád stejný. Poprvé to okouzlilo, potřetí zklamalo. A tenhle mizející pocit úžasu mi nevynahradil ani autorův pangeniální obrazový doprovod.... celý text