trudoš přečtené 6905

Visio in Extremis 2011, Miroslav Žamboch

U mě tedy žádná hitparáda. Může za to příliš jednoduchý děj, u kterého navíc poměrně dlouho není jasné, o co půjde. Hlavního hrdinu se snaží zabít neznámí útočníci a on se na oplátku snaží zabít je. Kdo, co a proč dlouho uniká, naproti tomu můžeme sledovat, jak hrdina putuje z jedné bitky do druhé. Když se pak začne hlavní dějová linka rýsovat, nevykrystalizuje z toho nic převratného - všichni se zkrátka chtějí vzájemně povraždit, takže po stránce dějové nuda. Tu sem tam rozhání zběsilá akce, při níž se Miroslav Žamboch snaží využívat zpomalených či zrychlených efektů. Jenže chybí nadsázka a celé to tak ztrácí na atraktivitě. Nic proti machistickým hrdinům, ale když občas neumí shodit sami sebe, stanou se pro mě nezajímavými dravci, kteří nemají čím zaujmout. Nenechte se však odradit. Visio in Extremis nabízí solidní akční jízdu s některými kvalitními momenty i originálními nápady. Ale v důsledku je to jen klasický boj mezi upíry, kteří se z různých důvodů snaží vykydlit jeden druhého.... celý text

Zemětřas 2011, Cherie Priest

Když někdo slibuje parní stroje, zombíky a alternativní dějiny americké občanské války, srdce dobrodruha má chuť radostí se roztleskat. A když pak dostane komorní rodinné drama o rozpadu jedné šťastné rodiny, srdce dobrodruha má chuť se rozplakat. Nechci tvrdit, že je Zemětřas špatný - jen se podle anotace tváří navenek jinak, než co skrývá ve skutečnosti. Nic to nemění na faktu, že Cherie Priestová představuje čtenářům zajímavý svět, obydlený pestrou paletou různorodých postav. Také zápletka má atraktivní rozjezd, kdy hrdina pronikne na „zakázané“ místo a následná záchranná akce spustí řetězec nepěkných událostí, které mají osvětlit prazvláštní stav světa. Naneštěstí je autorka ve svém vyprávění trochu průhledná a zvraty, kterými se snaží čtenáře udržet v napětí, jsou očekávatelné. Navíc mi vysloveně vadilo umělé oddalování propojení dvou dějových linií, které se zákonitě spojit musí, jenže kdyby se to stalo moc brzo, byl by příběh poloviční. I okecávání jednoznačného se musí umět.... celý text

Černočerná tma 2011, Stephen King

Knihu otevírá povídka 1962, což je kvalitní psychologický thriller o farmáři, který se rozhodne zabít vlastní ženu, čímž na sebe strhne deset ran egyptských. Následuje syrový příběh Velký řidič, operující s jednoduchým, ale o to mrazivějším motivem náhodného stopaření, u kterého se nedokážete zbavit pocitu „Tak tohle by se klidně mohlo stát i mně.“ Pak je tu Prodlužování času, dle mě nejslabší povídka s paradoxně nejlepším nápadem - motiv, kdy se upíšete ďáblu jen proto, abyste se měli lépe než vaši přátelé, je velmi ošklivě lidský. Se satirou však autor moc velký kamarád není, lépe řečeno, člověk ji od něj nečeká, a když ji náhodou dostane, špatně ji tráví (mluvím o sobě). Závěrečná novelka Dobré manželství je pak další bravurní sondou do myšlenek ženy, která zjistí, že její manžel je sériový vrah. Ve finále tedy velmi uspokojivé kvarteto příběhů, kdy primárně nehodnotím kvalitu obsahu, jako spíš literární formu. Protože Stephen King zkrátka umí vyprávět jako nikdo jiný. Je to ďábel.... celý text

Věk nenávisti 2011, Pavel Renčín

Věk nenávisti mi stylisticky z celé trilogie vyčnívá nejvíc - rozvržení příběhu je čisté, dialogy už tolik nedrhnou a zápletka od prvních stránek přesně ví, co dělá. Sem tam sice zabloudí do odboček, které nejsou zas tak důležité, na druhou stranu bravurně dotvářejí atmosféru válečných hrůz utržených z řetězu. Což podtrhuje moje přesvědčení, že Pavel Renčín by se měl věnovat především hororu, pro který má talent jak nikdo jiný. Přes všechnu chválu se však nedokážu ubránit dojmu, že i když měl autor od prvního dílu vymyšlený závěr, cestu k němu tvořil za pochodu a s každým dalším zvratem musel domýšlet, co s kterým hrdinou udělat. Díky tomu působí některé momenty samoúčelně, aby se konkrétní postavy dostaly na konkrétní místa. Ale ať se válečný střet přiostřuje sebevíc, nepřerůstá Renčínovi přes hlavu a příběh Václava tak dojde ke zdárnému konci, stejně jako trilogie samotná. Chaotické kataklyzma se nekoná, snad jen ta „láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí“ si mohla trhnout páteří.... celý text

Silou svého zraku 2011, Tim Powers

Přestože román začíná maličko zmateně, záhy nabyla zápletka konkrétnějšího rázu, a z rýsující se éterické fantasy se proměnila v archaický horor s prokletými básníky v hlavních rolích. To celé podtrženo tvůrčím citem pro charismatické postavy, kterým se těžko nedají držet palce, ať už stojí na straně dobra či zla. Bohužel rozsah mi udělil nemilé překvapení - závěr uprostřed a následné dobrodružství s časovým odstupem. A právě ta druhá půlka, přes některé naprosto fantastické scény, byla už na můj vkus příliš chaotická. Nejde ani tak o to, že bych neměl přehled, ale motivace postav mi jednoduše unikaly. Zbytečně symbolické, zbytečně nejednoznačné. Tim Powers je však vynikající vypravěč a i když jeho rozšafné stylistické kudrlinky mohou působit nadbytečně, vytvářejí atmosféru, která vás nutí pokračovat ve čtení za každou cenu. Tedy samozřejmě v případě, že přistoupíte na jeho hru „poezie v próze“. PS: Drobná výtka na autora - z perkusní pistole se za hustého deště opravdu střílet nedá.... celý text

Smaragdový atlas 2011, John Stephens

Docela fajn dětská fantasy ve stylu Letopisů Narnie, ve které náctiletí hrdinové zachraňují to, co odrostlejší nezvládli, protože neměli dost odvahy. Je v tom napínavé dobrodružství, rodinné vazby, jemný humor, děsivá tajemství a trochu té křišťálové lásky. Nic víc, nic míň. Jenže čím jsem starší, tím mi tahle premisa začíná nějak vadit. Nemyslím teď ty fantastické heroické skutky, ale to jak předčasně vyspělé děti komandují předčasně zaostalé dospělé, ať už jde o mágy, generály, či panovníky. Na můj vkus to až příliš sklouzává k pohádkové naivitě, což byl ostatně celý můj problém se Smaragdovým atlasem. To ovšem neznamená, že by šlo o knihu špatnou, jen je prostě věnována konkrétní věkové skupině. Ne že by šlo o chybu – vždyť to je to samé, jako stěžovat si, že Teletubbies nemají přesah (nikdy ovšem nepodceňujte Teletubbies). K nedobrému dojmu pak přispěl i rozsah, který je možná o maličko delší, než by být musel. Na druhou stranu, když se u knihy nudíte, je každý rozsah příliš dlouhý.... celý text

Vyhlídka na věčnost 2011, Jiří Kulhánek

Krásná ukázka akční romantické literatury – prvních sto osmdesát stran na vás čeká zběsilá řežba připomínající hry Resident Evil, pak nastoupí přibližně dvousetstránkový flashback, který vysvětluje, co se vlastně stalo, a pak už následuje romance, romance a zase romance až do úplného konce. Tedy pardon, v závěru přijde ke slovu ještě trochu akce, aby bylo vyprávění náležitě zakončeno, ale to už tu slaďárnu nezachrání. Takže jo, drobné zklamání musím přiznat. Ve srovnání s ostatními tituly Jiřího Kulhánka mi přijde dějová osnova Vyhlídky na věčnost krapet řídká. Zápletka sice šlape jako na drátkách, ovšem nevyhne se zbytečným odbočkám, které ve výsledku nesplní očekávaný záměr. Působí to dojmem cílené vaty, která by šla vypustit, protože příběh by se bez ní klidně obešel. Na druhou stranu, patřím mezi ty čtenáře, kteří si autorovu „vatu“ vychutnávají plnými doušky, takže kdyby byl román ještě o tisíc stran delší, moc bych vlastně nevztekal. Tak dekadentní zhýralec já jsem. Fuj, hanba mi.... celý text

Temnota kovaná v ohni 2011, Christopher D. Evans

„Mám znovu zabít mrtvého elfa a najít mýtický magický artefakt. Ještě něco?“ Tak tu máme zase jednu z těch (ne)tradičních fantasy trilogií, která sice nejede podle klasických pravidel „my jsme ti hodní a támhleto ti špatní", ale jinak je u ní všechno při starém. Tím nechci říct, že by se Chris Evans nesnažil. Spousta věcí mu funguje, ať už jde o svět, postavy či zápletku. Jenže i tak jsem po chvilce zjistil, že mě vlastně nemá čím překvapit. A ani se o to nesnaží. Přestože je hlavní hrdina typickou černou ovcí, se kterou nikdo nechce nic mít, osud tomu chce, aby právě on byl tím, kdo bude stát mezi záchranou světa a propadem do chaosu. Což v praxi znamená vydat se na výpravu se svou jednotkou a spáchat hrdinský čin, jenž ostatní dopředu považují za jistou sebevraždu. No, jako bych otevřel další z mnoha cyklů ze světa Warhammeru, jen maličko osobitější, se zábavnějšími protagonisty (obzvláště trpaslík veterán a člověk nováček) a vůní střelného prachu. Ale jinak nic nového pod sluncem.... celý text

Hvězdy, můj osud 1992, Alfred Bester

„Nic v sobě nemáš, můj milý Gully... Nic než nenávist a touhu po pomstě.“ „To stačí.“ S klasikou je občas ten problém, že s léty stárne. Sic výjimky potvrzují pravidlo, naneštěstí by šly spočítat na prstech jedné ruky. A zrovna Hvězdy, můj osud Alfreda Bestera do nich v mém případě nepatří. Ano, povídka by to byla parádní, ale jako román trpí vyprávění drobnými nešvary starých kusů. Je to podobné jako s filmem Dr. Divnoláska - téma je bez debat silné, ale provedení natolik spjaté s dobou, že na blockbusterovou komercí otupělého čtenáře může celek působit vyčpěle. Začátek, a následná parafráze na Monte Christa, se nese v duchu příjemné vesmírné dobrodružky. Bohužel o „pomstu“ přestane jít přibližně padesát stran před koncem, kdy už se řeší jen otázky takového kalibru jako život, vesmír a vůbec. Pro české čtenáře pak může být zajímavá (v některých motivech) podobnost s Krakatitem Karla Čapka. Před dvaceti lety bych byl z výsledku nadšen, dneska je to pro mě pouze splněná klasika v seznamu.... celý text

Poslední vlkodlak 2011, Glen Duncan

No, s Posledním vlkodlakem jsem narazil. Zlákala mě anotace a pochvalné kývnutí Nicka Cavea, jenže jak nudně román začne, tak i pokračuje a vlastně i končí. Přesto jsem to dal, celý ten čtyřsetstránkový epos, přičemž mi po dočtení každé kapitoly znělo v uších: „Dočkej času a uvidíš, že se to všechno změní. Nick Cave, vole, Nick Cave!“ Nezměnilo. Což o to, Glen Duncan je skutečně nápaditý prozaik, který má evidentně hodně načteno a nebojí se to použít. Naneštěstí místo toho, aby s tím na mě udělal dojem, měl jsem jen pocit, že si honí triko a natruc kombinuje nezkombinovatelné. Akční městská fantasy se tak prolíná s existencionálním románem, to vše okořeněno cynickou filozofií a tunou odkazů na všelicos intelektuálně povznesené. Nevýrazné finále pak podtrhlo nesmyslnost nafouknutého rozsahu, protože některé dějové linky se zpětně ukázaly jako zbytečné. Na druhou stranu, přistoupíte-li na autorovo noirové pojetí lykantropického subžánru, dost pravděpodobně si knihu užijete se vším všudy.... celý text

Příběh Zoe 2011, John Scalzi

V první řadě je třeba říct, že Příběh Zoe je vlastně převyprávěním Poslední kolonie, jen s tím rozdílem, že zápletku tentokrát vidíme očima -náctileté dívky, kterou John Perry adoptoval. Jestli tedy čekáte nějaké to vyhrocení událostí, budete zklamáni. Zdali naopak smutníte, že se John Scalzi ve třetím díle Koloniálních válek dostatečně nevěnoval všem dějovým nuancím, snad vám román přinese vnitřní čtenářské zadostiučinění. Ovšem - a to je asi nejdůležitější -, jste-li v očekávání další povedené military SF, budete se muset Příběhu Zoe vyhnout obloukem. Tentokrát přijde ke slovu čistokrevná dobrodružná sci-fi, navíc lehce říznutá mládežnickým pohledem na svět. Přesto jsem si z knihy užil každé písmenko. Scalzi je skvělý spisovatel, který pobaví a zároveň dokáže udržet akci v chodu. Jeho styl vyprávění je neustále podbarven nadsázkou, přitom dokáže přijít i s nějakou podnětnou myšlenkou. A jeho představa, že lidstvo je ve finále největší egoistická zhouba vesmíru, je jednoduše výborná.... celý text

Dimiter – Příběh agenta vyslaného peklem 2011, William P. Blatty

Román Dimiter má sympaticky krátký rozsah, jenž je navíc proložen množstvím různých rozhovorů. Že by se mi ale četl jedním dechem, to nemohu říci. Přibližně do strany šedesát jsem se ještě chytal, pak už to bylo bloudění v temném a hlubokém lese. A když už to vypadalo, že se konečně něco rozjede, zasekl se William P. Blatty nad jakýmsi polemizováním ohledně smyslu či nesmyslu života, lásky a duchovna. To, co začalo jako příběh agenta vyslaného peklem, se změnilo na špionážně-milostný existencionální román o vykoupení, podbarvený vírou v cosi jako vyšší moc. Ale to jen tak střílím od boku, ve výsledku v tom možná bylo něco intelektuálně přínosnějšího. Či naopak. Teprve autorův doslov mi ozřejmil, že tohle všechno byl pokus o něco víc než pouhou hrůzyplnou brakovku. S tím jsem pravda nepočítal, takže veškerý můj despekt pramení z obyčejného nepochopení. Něco na tom jablku ve výsledku možná je, takže házet flintu do žita by měli jen ti, co od knihy (podobně jako já) čekají žánrový horor.... celý text

Eifelheim 2011, Michael Francis Flynn

Zlaté pravidlo spisovatelství zní nevracet se k již použitým textům. Napíšete povídku, ta má úspěch a u toho by to mělo zůstat. Když povídku rozepíšete na román, koledujete si. A právě to se podle mně stalo Michaelu Flynnovi, kdy původní příběh rozšířil o další linii a vznikl mu čtyřsetstránkový Eifelheim. Bohužel se mu příliš nepovedlo skloubit nové se starým, takže přeskakuje z jedné zajímavé patálie do jiné, která zas až tak zásadní není. Střet s mimozemskou civilizací dostává díky středověkým časům rozhodně atraktivní rozměr, jenže motiv křesťanské mírumilovnosti trochu kazí gradaci. Náboženské disputace, jež zabírají poměrně dost prostoru, nejsou sice vlezlé, jen působí dojmem, že autora zaujala myšlenka střetu kultur, kterou však v průběhu psaní nebyl schopen opustit, ale zároveň ji nikam nedovedl. Naštěstí stylistika je víc než příjemná, postavy sympatické a děj plynulý, takže v důsledku se velké zklamání nekonalo. Jen si myslím, že s tím šlo celkově pracovat mnohem dramatičtěji.... celý text

Malý bratr 2011, Cory Doctorow

Úžasná kniha. Jednoduchá, rychlá a tak narvaná informacemi, až jednoho překvapí její poměrně krátký rozsah. I když to zdálky tak nevypadá, Malý bratr je v důsledku románem pro mládež, jenž svým přesahem bez problému zaujme čtenáře jakéhokoliv věku od 14 let. A to i přesto, že je psán jazykem moderní mládeže, přičemž nedochází k tomu, že by se v něm jeden zákonitě ztrácel. Tématem je současné vnímání terorismu, především pak jeho dopad na společnost jako takovou. Svoboda je znenadání postavena do pozice „každý může být terorista“, což všeobecnou paranoiu nijak moc nekurýruje. Nejde o obhajobu či hanobení zastrašovací války, ale o problém dopadu atmosféry strachu, kterému vláda často přímo i nepřímo napomáhá. Přestože námět může vypadat zbytečně nabubřele a nudně, Cory Doctorow z něj za pomoci podmanivé zápletky vytěžil maximum. Jediná vada na jinak skvělém románu je snad jen konec. Až mi přišlo, že sám autor si moc nevěděl rady a vše si ulehčil drobným lidským deus ex machina.... celý text

Ohně z ráje 2011, Dan Simmons

Vítejte v hotelovém komplexu Mauna Pele, ležícím uprostřed exotické Havaje. Místo pro luxusní odpočinek za velmi, velmi vysokou cenu. Smůlou je, že tohle hájemství pro nejbohatší někdo proklel. A to dost fest. Ovšem bezcharakterního majitele nic tak malicherného jako pradávná magie nerozhodí. Všechno se dá vyřešit, když máte dostatek peněz. I prodej hotelu, v němž se ztrácejí hosté… Spojit horor s humorem dokáže jen málokdo. A Dan Simmons tím „málokým“ evidentně je. Bravurně pracuje se situační komikou, aniž by přitom sklouzával ke komediální grotesce, a zároveň udržuje mrazivé napětí, z kterého naskakuje husí kůže. Autorovým esem v rukávu jsou ovšem postavy, které tu zase jednou fungují naprosto dokonale. Zlehka načrtnuté, přitom veskrze lidské. Člověk nedokáže jinak, než jim do poslední minuty držet palce, přestože ne vždy jde právě o hrdiny. A historická linka z přelomu minulého století je fantastická sama o sobě. Klidně bych šel do celé série románů s Markem Twainem jako hrdinou.... celý text

Hrdinové 2011, Joe Abercrombie

„Tohle je podstata války. Že nutí lidi dělat nové věci s tím, co mají. Nutí je myslet novým způsobem. Bez války není pokrok.“ Bezkonkurenčně nejlepší military fantasy od dob Legendy Davida Gemmella. Joe Abercrombie uchopil jednoduché téma a využil ho se vším všudy, aniž by měl v původním plánu napsat něco přelomového. Jenže se mu to povedlo, alespoň v mých očích. Na pěti stech stranách rozehrává drama jedné třídenní bitvy, jíž nekomplikují žádná spiknutí, svízelné výpravy či hrdinné zachraňování světa. Zkrátka obyčejná, ovšem nezbytná řezničina. Automaticky se nabízí, že v druhém plánu bude nějaký protestsong, ale autor nemoralizuje ani nehodnotí skutky těch či oněch. Války se prostě dějí a lidé v nich bojují. Právě na ty se Abecrombie zaměřuje, když odhaluje jejich skutečné charaktery - zbabělce, prozíravce, horlivce, prolhance, obětavce a mnohé další. Každá z postav je přitom natolik výrazná, že si ji budete pamatovat i dlouho po dočtení. Už jen proto, že málokterá z nich přežije.... celý text

Mrtví muži netančí 2011, Míla Linc (p)

Co musím pochválit, je začátek. Oproti předchozímu dílu přidal Míla Linc na dějovosti a akčnosti, takže už samotná první kapitola strhne svižným tempem. Pak však vyprávění nečekaně zvolní a zápletka sklouzne do lehce éterické roviny, kdy se sice pracuje se zajímavými motivy, ale pořád je to na pomezí skrytých významů a neurčitých poselství. Což já osobně v dobrodružné fantasy moc nemusím. Navíc mi přišlo, že autor tyto prostředky používá jen jako berličku, aby hrdiny dostal do pohybu, místo konkrétní hrozby, jež by měla spadeno na jejich životy. Novinkou jsou ovšem bojové scény, ke kterým spisovatel přistoupil s tvůrčí inovací, když přechází z minulého času do přítomného. Povedeně tak zdůrazňuje zběsilost válečné vřavy, jenže v rámci celkové atmosféry to působí krapet samoúčelně. Vlastně to ale docela dobře charakterizuje problém celé knihy, která se na jednu stranu snaží zavděčit atraktivní dobrodružkou, a zároveň se pokouší o filozofický přesah. Stoprocentně však nefunguje ani jedno.... celý text

Stín Černého hvozdu 2009, Míla Linc (p)

Pod ochranou pohanského boha 2011, Tim Severin

Pod ochranou pohanského boha je psáno v duchu starých severských kronik. Díky tomu se připravte na minimum dialogů a spoustu popisů, ať už tradic, krajů či historických událostí. Samotný děj pak připomíná odyseu prostého Vikinga, který měl to štěstí/smůlu, že mu bohové dali do vínku drobné magické nadání. Kronikářský styl vyprávění ovšem nemusí sednout každému, ač je pro podobné romány jako dělaný. Bezdějové putování napříč severským územím postrádá konkrétní cíl, vyvažuje to však informační hodnota. V porovnání se synchronně vydávanými řadami Havran a Přísežné bratrstvo nejsou sice Vikingové Tima Severina taková řezničina, laděním se nicméně blíží autentické dobové atmosféře zdaleka nejvíc. Hrdina navíc působí dojmem skutečné lidské postavy a ne jako neporazitelný hrdina z legend. Něco jako Malý velký muž na drakkaru, čemuž odpovídá i jazyková stylistika. Paradoxně tak knihu oceňuji víc až po jejím dočtení, kdy i přes zdlouhavou popisnost musím uznat, že něco na tom Thorgilsovi je.... celý text

Varianta 13 2011, Richard K. Morgan

Román Richarda K. Morgana je ideální variací chytrého pulpového dobrodružství. Úvahy o mužském údělu v moderní době, či rozporuplný přístup ke genetickému výzkumu je kombinován s akční jízdou, při které nejde o víc, než utratit co nejvíc devítimilimetrových nábojů. Rozhodně se však nejedená o čtení pro citlivky - autorův slovník je hrubý, nevybíravý a vulgární. Tady se nemiluje, ale šuká. Neumírá se s povzdechem na rtech, ale v krvi a slzách. Jednoduše žádné servítky, přičemž výsledek zdaleka nepůsobí jako stylová póza. Tohle je život, bez příkras a romantiky. V žánru je těžké přijít s něčím novým. Kdyby Varianta 13 vznikla před rokem 1968, Philip K. Dick by si svoje Ovečky nechal v šuplíku. Čas je ovšem neměnný a dnes se tak Varianta 13 může pouze zařadit mezi další klony Blade Runnera. Agresivnější, surovější, modernější, ale základ vlastně pořád stejný. Nicméně v mém případě šlo o zásah do černého a z ranku inteligentní akční sci-fi o to nejlepší, co jsem za posledních pár let četl.... celý text