trudoš
přečtené 6905
Batman & Robin: Batman znovuzrozený
2013,
Grant Morrison
Z Granta Morrisona, vydaného BBartem, asi to nejlepší. Jen kdyby čtenáři nechyběly souvislosti ohledně toho, co příběhu předcházelo. I tak se dá ale do vyprávění snadno naskočit, protože se děj více soustředí na akci a konflikty mezi dvěma rozdílnými aktéry. Právě vztah nového Batmana a Robina tu funguje dokonale, protože obě ikony jsou zastoupeny neokoukanými charaktery, což vede k zajímavým situacím. Naneštěstí vytahuje autor jednoho padoucha za druhým, že by i ostřílený eskamotér zahanbeně schoval svůj kouzelný klobouk. A jak už to bývá, čím větší zlo je zlikvidováno, tím víc u toho následujícího ztrácí divák strach z případného hrdinova neúspěchu. Záporáci tak brzy ztrácí na své děsivosti a stávají se pouhou šablonou, jež má vyhrotit spor obou temných rytířů. Až někdy v půlce jsem si uvědomil, že při všech těch bitkách se v pozadí obrázků odvíjejí další události, které na vše hází trochu jiné světlo. Škoda že člověk nemá šanci si v češtině tuhle nápaditou mozaiku načíst celou.... celý text
Planetary: Do všech koutů světa a jiné povídky
2013,
Warren Ellis
Na jednu stranu se mi komiks líbil pro celkový nápad, na stranu druhou jsem byl zklamán výkonem, který Warren Ellis coby scenárista podal. Ten sice perfektně pracuje s drsnými hláškami a suchým humorem, ale příběhy jako takové pokulhávají v koncepci. Mají vždy výborný začátek odkrývající nějakou tu tajuplnou záhadu, ale dějové vyústění bývá zpravidla neslané nemastné. Jakoby autor s každou jednotlivou zápletkou počítal pro samostatné album a vždy si až v polovině uvědomil, že má jít vlastně o povídku. Pak tu byl neodbytný dojem, zda mi něco důležitého neuniká. Něco, co je pro americké fanoušky natolik samozřejmé, že to není třeba ani naznačovat. Scénář se občas na něco či někoho odkáže a všichni se předhánějí ve významných pohledech, pročež mi zpravidla nezbylo než dumat, v čempak je asi zakopaný pes. Nic to však nemění na tom, že jsem skutečně zvědav, jaké karty tým Planetary ještě vynese, protože potenciál je obrovský a první album teprve naznačuje, jak moc velké problémy se blíží.... celý text
Honba za Atlantidou
2008,
Andy McDermott
Už úvodní kapitola, ve které manželský pár v důchodu čile pobíhá po Himalájích, kde se střetne s komicky nelítostnou skupinou, chránící tajemství Atlantidy (z důvodu, který mi unikl), mě lehce zneklidnila. Dalších sedmdesát stran už jen dosvědčilo, že tohle bude vážně jiná liga než James Rollins a jemu podobní. Předvídatelný děj, který navíc podkopávají prvoplánové zvraty a dost nelogické chování postav - no, minimálně jednoduchost se příběhu upřít nedá. A navíc děj alespoň sviští. Ovšem jakmile člověk začne rozebírat logiku jednotlivých scén, dialogů a motivací, začne jen nechápavě kroutit hlavou.... celý text
Snadný prachy
2011,
Jens Lapidus
Poměrně solidní příběh ze stockholmského podsvětí, kde žádná postava není kladná. To mi naneštěstí trochu zkazilo výsledný požitek ze čtení, protože jsem nenašel jedinou postavu, kterou bych si nějak oblíbil, či alespoň vnitřně souhlasil s jejím jednáním. Ovšem román, který hned zkraje cituje Jamese Ellroye a Dennise Lehanea, hanět prostě nedokážu (aneb Jak si získat čtenáře maličkostí v praxi). Jenže tam, kde žánrově podobný George P. Pelecanos dokáže zaujmout silnými charakterními hrdiny pohybující se na okraji společnosti, tam Jens Lapidus jen marně tápe. Navíc spojovací linie neradostného osudu jedné nevinné dívky nakonec působí zbytečně, přestože román otevírá a zároveň zásadním způsobem ovlivňuje jeho závěr.... celý text
Dej mi své oči
2011,
Torsten Pettersson
I přes hezké grafické zpracování mě román Dej mi své oči dokázal zaujmout pouze v prvních dvaceti stranách. Pak se na scéně objevil vyšetřovací tým, vedle něhož jsou Pat a Mat mistři světa. Příběh náhle ztratil hlavu a patu, logika se někam ztratila a mezi reálné postavy jsem se mohl hrdě přihlásit pouze já sám. Vrcholem spektakulárního večírku pak bylo odhalení vraha, kterého autor vyškrábl pravděpodobně z laloku Opičího krále. Ale abych nebyl škarohlíd, nelze opomenout literární kvalitu. Torsten Pettersson dokáže bez problémů mluvit hodiny o jemných nuancích filozofe, morálky či (nečekaně) poezie. Asi usoudil, že detektivka je přesně tím subžánrem, kde je podobných tezí třeba, a tak román čtenáři pěkně osladil. Uznávám, že to má své kouzlo, ale mě osobně nějak minulo. To že jsou thrillery pro 90 % kritiků brakem, je krásná věc, ale to ještě neznamená, že nemají svá pravidla. A když je někdo, i když s intelektuálním záměrem, amatérsky poruší, já mu slavobránu stavět nebudu.... celý text
Vysvobození
2011,
James Dickey
Velmi jednoduchý příběh s extrémně prostou zápletkou (za mě velké plus), ovšem paradoxně dost ukecaně napsaný (za mě velké mínus). Jako by James Dickey potřeboval prozkoumat každou motivaci na deseti stranách. Přitom v rámci chlapácké literatury bych čekal přesně pravý opak, tedy minimum rozboru lidských emocí a maximum adrenalinové akce. Jsem holt moc přízemní. Přesto je to působivá kniha s ucházejícím koncem, který báječně podmalovává celkovou depresivitu mého oblíbeného Amerického Jihu.... celý text
Chemie smrti
2010,
Simon Beckett
Pro ty, kdo rádi forenzní detektivky, ideální volba (ovšem nedoporučuji číst u jídla), stejně tak pro ty, kdo si libují v suchých anglických detektivkách (nebo alespoň v detektivkách odehrávajících se v Anglii). Já bohužel čekal sarkastický cynismus a hutnou atmosféru, něco ve stylu Stuarta MacBridea. Takže drobné zklamání, pod což se podepsala i má neschopnost si jakýmkoliv způsobem oblíbit ústředního hrdinu. Není špatně vykreslený, jen je prostě... nudný. A to tak, že jsem mu nebyl schopen držet ani palce u nohou. Rozšifrování zločinu a označení pachatele už pak celkovému dojmu jen nasadilo korunu - kdo mi prozradí důvod, proč je jeden z aktérů příběhu na vozíku, má u mě zmrzlinu.... celý text
Neúprosný
2011,
Simon Kernick
Jeden z nejlepších začátků roku - ta intenzita extrémní situace je doslova strhující. Není to přitom překombinované, vývoj událostí je přirozený a pocit nutnosti správně se rozhodnout během zlomku sekundy prožívá čtenář společně s hrdinou, což je skvělý bonus. Málokdy se vám vyprávění dostane až takhle pod kůži. Naneštěstí podobně jako nadšení z ohňostroje, ani tohle nevydrží věčně. Už po prvních padesáti stranách mi přišlo, že zápletka najednou ztrácí tempo. Jistě, pořád se něco děje, ale už to zkrátka není ono. Simon Kernick se na malém prostoru snaží udržovat adrenalinový spád a zároveň nenápadně vysvětlit souvislosti, které celé situaci předcházely, ale u mě to prostě nějak nezafungovalo. Přičemž oprátku tomu nasadil závěr, který působí jak obšlehnutý z laciné televizní inscenace. Ovšem ten počáteční drajv tomu upřít nedokážu, i když celkový potenciál mi přišel ve finále nevyužit. Pevně ale věřím, že pro většinu žánrových fanoušků se bude jednat o perfektní thrillerový zážitek.... celý text
Z masa a kostí
2008,
Jefferson Bass (p)
Oltář v jeskyni měl své mouchy, ale byl zábavný, poučný a nápaditý. Ke druhému dílu Farmy mrtvol už tak smířlivý být nedokážu. Postavy mluví a mluví a zápletka jako by jim byla ukradená. Naštěstí se to na straně sto padesát změnilo a to hned docela rapidně. Pak už kniha chytla spád, protože všechno, co se doteď řešilo, se obrátilo proti hrdinovi. Následné rozřešení zamotaného případu je vcelku slušné, i když by zasloužilo drobné úpravy ohledně motivace zločince. Líbivý hepáč, kde si všichni zúčastnění řeknou, jak jsou dobří, už přičítám nutnosti zalíbit se mainstreamovému čtenáři. Celkově začíná série připomínat zápisky antropologa ve středním věku. Autoři skrze dr. Billa Brocktona hodně mudrují a příliš do děje cpou vlastní profesní názory - jenže takového toho ražení: „Já jsem nejchytřejší, ostatní jsou moulové“, což zrovna není můj styl. Bohudíky vyprávění je stále informačně přínosné a celkově humorné. Ovšem kdybych nepatřil mezi fanoušky, hodnocení by rozhodně nebylo tak vysoké.... celý text
Oltář v jeskyni
2008,
Jefferson Bass (p)
Důvodem, proč mě tahle série zaujala, jsou její autoři Bill Bass a Jon Jefferson, zakladatelé speciálního výzkumného zařízení, kterému se dostalo přezdívky Farma mrtvol. To se zabývá studiem těl obětí zločinu, vystavených vnějším vlivům prostředí, kde byly nalezeny. Ohledně spisovatelského umu jsem tedy nečekal žádné zázraky, on ne každý profesor je automaticky literát, ale šlo mi především o informační hodnotu. A hleďme, překvapení. Nejen že román solidně šlape, tvůrci dokonce zvládli vytvořit postavy, které mě bavilo sledovat. Ty sice zavánějí autorským alter egem, ovšem tím že drobet připomínají mé tolik oblíbené duo Arthur Bryant a John May, jsem jejich kouzlu podlehl během okamžiku. Dialogy jsou kupodivu přirozené a zápletka je stejnou měrou zajímavá jako morbidní. Jistě, kdo je vrahem, dojde člověku už někde v polovině, ale přesto, na to že jde o prvotinu, velmi dobrá práce.... celý text
Krvavá přísaha
2011,
Christopher Farnsworth
Asi nejblíže má Krvavá přísaha k filmovému zpracování Hellboye - ve službách amerického prezidenta slouží upír, který přísahal, že bude bránit matičku Zem (tedy Ameriku) před všelijakým póvlem ze zásvětí. Nesnáší lidi, nesnáší život, nesnáší svět a přesto za to všechno musí stále dokola bojovat. A právě teď je k němu přidělen nový styčný důstojník, ambiciózní mladík, který o ničem z toho nemá ani ponětí. Christopher Farnsworth založil spolupráci sympatických hrdinů na vzájemné nesnášenlivosti a nedůvěře. Což příjemně okořeňuje jinak standardní zápletku o boji proti zlu ještě většímu, než byla všechna ta předešlá. Krátké kapitoly a rychlé tempo vyprávění zajišťují nadupanou akční zábavu plnou chlapáckého sarkasmu, přičemž jedinou slabinou je rozvleklost ústřední zápletky. Ta jako by byla na vedlejší koleji, neustále opomíjena jinými motivy a díky tomu se lehce tříští pozornost ohledně toho, co je a co není důležité. Ovšem jako prvotina výborné, teď už by to jen chtělo další román.... celý text
Smrtelný pád
2008,
Robert Liparulo
Čtveřice chlapů si vyrazí do přírody odpočinout od civilizace a střetne se s partou gaunerů, která vzala pomocí supermoderní technologie do zajetí odlehlé městečko. Konflikt obou skupin na sebe nenechá dlouho čekat, mrtvých přibývá na obou stranách a vše zdárně spěje ke zničujícímu konci. Smrtelný pád pracuje s podobnou tematikou jako Vysvobození, tedy městský človíček v konfrontaci s nemilosrdnou divočinou. Jenže na rozdíl od Jamese Dickeyho je Robert Liparulo daleko akčnější a kašle na nějaké mudrování. Naneštěstí se mu chatrná promyšlenost zápletky brzy rozpadne jako domeček z karet - pěti záporákům jsem prostě neuvěřil jejich dominanci, kdy drží na uzdě takřka 250 obyvatel městečka Fiddler Falls, a z hrdinů se zas vyklubali nezajímavý jedinci. Jinak ale slušně zvládnutý thriller s dobrým nápadem a rychlým spádem. Přibližně do poloviny jsem si adrenalinovou jízdu užíval se vším všudy, jenže pak ději nějak došel drive a zapeklitá situace zbytečně sklouzla k obyčejnému melodramatu.... celý text
Super-Cannes
2002,
J. G. Ballard (p)
Autor rozehrál příběh v kulisách hypermoderního městského centra, v jehož domech žijí pouze úspěšní lidé. Jde o projekt, jež má za cíl vytvořit co nejideálnější podmínky pro bohatou klientelu, aby mohla být ještě pracovitější než dosud. Jenže utopie praktičnosti dostane ránu z té nejméně očekávané strany - jeden ze super šťastných obyvatel nečekaně postřílí sedm svých kolegů... I když Super-Cannes asi málokoho strhne svým liknavým dějem, rozhodně pohltí netradiční atmosférou, podobně jako třeba Klub rváčů Chucka Palahniuka. Přitom nejde o nějakou psychedelickou haluz, naopak, J. G. Ballard je hodně civilní a zároveň důsledný ve skrytých i konkrétních významech. Z románu se tak stává povedená kombinace společenské antiutopie a detektivky, která sice spěje ke svému konci dost pomalým tempem, ale o to víc rozebere efektním a pochmurným závěrem. Je to silná, chytrá a zvláštní kniha, jejíž kouzlo nespočívá pouze v zápletce, ale spíš v obsahu, ke kterému si však cestu musí najít každý sám.... celý text
