tweed přečtené 295

Armada 2016, Ernest Cline

Volání netvora 2012, Patrick Ness

Konzultant 2013, Cormac McCarthy

Chtěla jsem se navnadit na mé poprvé s McCarthym (mám v hledáčku Suttree). Jak vidíte, moc to nedopadlo. Každopádně nad McCarthym hůl nelámu, to že někdo napíše blbý scénář, neznamená, že napsal i blbou knihu. Doufám, že všechny dialogy měly být hrány ironicky, to by mohlo trochu zjemnit jejich demenci. Těžko však posuzovat, jak měly být dialogy řečeny, postavy většinou jen sedí a bez nějakých vážnějších indicií si povídají. Sice nevíte, kdo co jak myslí, ale co rozhodně víte, je například: kdo se jakou rukou poškrábal za uchem, jakou nohou vykročil z auta atd. Ano, čekají vás přebytečné popisy scén v délce jedné strany a klidně i více. Buďme shovívaví a řekněme si - třeba nevěděl, že to budou číst běžní lidé, třeba si myslel, že pro film bude dělat scénu, kostýmy i režii. I po té si však musíme přiznat, že z takového scénáře jen těžko vyjde něco dobrého. Čeká vás tak typická zápletka, až je z toho jednomu trapně. A pokud by vám z toho trapně nebylo, nebojte, je to pojištěno i sexistickými vtípky. Abych nezapomněla – hned v úvodu čeká nejtrapnější sexuální scéna v historii lidstva (viděla jsem chuť melounů a stejně to říkám). Čekala jsem, o čem to vlastně bude, až konečně přestanou ty dlouhé a zbytečné rozhovory, ale brzy mi autor začal odhalovat řešení celé zápletky, o které jsem myslela, že tam je jen proto, abychom se dostali k něčemu důležitému, k hlavnímu tématu knihy. Bohužel jsem byla vyvedena z omylu. Adam z Memento Mori jednou říkal, že žijeme v Garbage Age of Cinema. Je to pravda. A to, že se dostane takový film do kin a ještě k tomu v hvězdném obsazení, to jen potvrzuje.... celý text

Děti z Absurdlandu 2016, Magdalena Kwiatkowska

Pro mě, jakožto amatérského a příliš neznalého fanouška současného umění, to je naprostý skvost ♥

Už budu! 2016, Selma Lønning Aarø

"Udělala se Anna Karenina, která obětovala pro lásku všechno? Pro všechno na světě doufejme, že ano. " Noc literatury je jedna z mých nejoblíbenějších nocí roku (určitě mrkněte, zda se i ve vašem městě tato sláva koná). Vždy tam narazím na knihy, které bych jinak pravděpodobně ignorovala. Mezi ně patří i Už budu! Nečtu moc vyloženě "ženských" románů a pokud možno, tak ani nečtu knihy, v kterých hraje prim sex. Nicméně milost autorky, vtipnost ukázky a (v té době) blížící se léto, mě přesvědčily ke koupi této knihy. Je to lehké letní čtení (ano, i s tím psem v kanálu), které se sem tam chytne i něčeho vážnějšího než orgasmu (nejen psa v kanálu). Kromě toho, že se Julie - vdaná maminka - na týden zavře do pokoje a mastrubuje, také vzpomíná na své předchozí vztahy, analyzuje si, co jí brání v orgasmu a tak. Zároveň je vtipná a já k mému překvapení knihu nejen dočetla, ale zároveň jsem ochotná ji i doporučit každému, kdo má chuť na kravinu, která nebude zas až taková kravina. Zkrátka letní čtení! Já si pořád říkám, jak nejsem holčičí kráva a jak jsem nejvíc nad věcí, pak si však přečtu větu jako: "Obleču si kostýmek, který jsem si koupila v návalu přehnaného sebevědomí." Ehm... ano, občas jsem kráva - holčičí/klučičí/kočičí/mimozemská/whatever. Zrovna včera došlo doma k situaci, kdy jsem musela vytahovat kočce klíště /což je jediný hmyz, kterého se vyloženě štitím/, a jsem z toho hysterická dodnes. #SamostatnáŽenaVakci) Doporučuji tedy všem, kdo se nebojí růžové obálky, milovníkům Bridget (Julie je podobná trubka, dějová linka je však naprosto jiná). Za kámošky je asi nechceme, ale k pobavení poslouží tak akorát.... celý text

Dívka jménem Boy 2016, Helen Oyeyemi

Hemingway údajně rozhodně neřekl: "Piš opilý, edituj střízlivý.". Oyeyemi si však možná řekla: "Piš opilá, edituj na kokainu." Této knize chci dát tisíc hvězdiček a vychvalovat ji do nebes, zároveň ji chci zapálit a hodit do kanálu (což však neudělám, jelikož ji mám z knihovny). Velice se mi líbil styl psaní, autorka umí krásně vyprávět a jsem si naprosto jistá, že omrknu i její další knihy. NICMÉNĚ u magického realismu je pro mě důležité, aby všechny ty podivnosti a nesmysly měly alespoň nějaký význam. Abych měla pocit, že se nedívám na kupku rozkopaného třpytivého hnoje, ale spíše na nějakou zajímavou louku (metafora roku, berme to jako dodatečný efekt této knihy). Celý příběh je zajímavý, je na vás chrlena spousta nápadů, spousta symbolů, spousta zvratů. Na jedné straně si vůbec nemůžete být jistí tím, co vás čeká na straně druhé. Ve výsledku však zůstanete stát a říkáte si – k čemu to vlastně všechno bylo? Mohla bych sáhodlouze polemizovat nad tím, co jsem si asi měla vzít z krysaře, co jsem si asi měla vzít ze zrcadla, ale minimálně půlku dalších věcí bych k tomu musela vymyslet. Mám ráda nejasné významy, pokud nejsou naprosto nahodilé. Ráda se ztrácím v magickém realismu, nesmím však mít pocit, že se v něm ztratil i sám autor. Celou knihu bych přirovnala k situaci, kdy si večer v polospánku napíšete epický nápad, o jehož dokonalosti jste naprosto neochvějně přesvědčeni, ráno se probudíte, hledíte na ten nesmysl a říkáte si: "Co jsem si to sakra myslela?". Akorát Oyeyemi si to neřekla a nechala to tak - Však čtenář si s tím nějak poradí. No neporadila jsem si.... celý text

Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku 2016, Giles Milton

Pokud veřejně přiznáte, že vás nazajímá historie, dostanete automaticky otázku: Tak kdy skončila druhá světová válka snad víš. VŽDYCKY, VŽDYCKY, VŽDYCKY. Já vždy (jako správný barbar) řeknu: "Devatenáctsetčtyřicetněco?" a mám klid. Člověk si utvrdí, že jsem vážně debil, přestože jediná chvíle, kdy potřebujete znát přesné datum konce druhé světové války, je chvíle, kdy řeknete - nezajímá mě historie (nebo ve chvíli, kdy to řekne někdo vedle vás, abyste tuto otázku mohli položit vy), proč bychom pořád měli řešit historii? V tu chvíli potřebujete znát přesné datum konce druhé světové války. (mimochodem znám však rok 863, protože 8-2 je 6 a 6/2 je 3. 863! ) V této knize se nepíše, kdy končí druhá světová válka, ale píše se tam spousta zajímavých věcí, které vám sice taky k ničemu nebudou, ale jelikož vás zajímaly, nemusíte už nikdy říkat: "historie je nuda" a už nikdy, NIKDY nebudete potřebovat znát datum konce druhé světové války (které jsem se tedy už naučila, ale stejně vždycky odpovídám devatenáctsetčtyřicetněco, protože tahle odpověď ukončí téma rychleji a druhá osoba má radost, že i když jinak může být úplně debilní, umí říct: 2. září 1945, gratulki).... celý text

Ze života hmyzu 2004, Karel Čapek

Tma o polednách 1992, Arthur Koestler

Pobavilo mě, že 61 lidí knihu zařadilo do kategorie dystopie, je to totiž děsivě reálné. A ne v tom smyslu, jako když si u 1984 řeknete -ach-bože-co-když-to-jednou-bude-pravda-, ale ve smyslu -ach-bože-tohle-jednou-byla-pravda-. Někde možná pořád je. Koestler vás vhodí do komunistické společnosti, konkrétně do života Rubašova, a to ve chvíli, kdy dochází k jeho zatčení. Dostáváte se do vězení a nevíte proč, víte však, že zářná budoucnost už vás asi nečeká. Ani Rubašov pořádně neví, kde co řekl (či neřekl), že se dostal do této situace, a tak trávíte čas nejen s jeho vzpomínkami, ale taky s jeho různými polemizacemi nad stranou, jejím vývojem, proč se dobré úmysly mění v zlo, zda je zlo potřeba apod. Padne nejeden zajímavý podnět, který vás přiměje k zamyšlení. Ve chvílích, kdy už jsem si říkala, jestli se náhodou nezačínám nudit, přišly situace, které mi daly naplno pocítit, jak moc už si mě kniha omotala okolo prstu a vtáhla mě do své tísnivé atmosféry.... celý text

Slaďák 2017, Philippa Rice

Přečteno "na stojáka" v knihovně. Jedná se o vizuálně milou a příběhově(?!) roztomilou záležitost (když to říkám ZROVNA JÁ, tak tomu můžete věřit) zajímavou tím, jak málo zajímavá je (dává to smysl?). Pokud jste romantičtější duše než já, asi si to rovnou koupíte a stane se z toho vaše nová bible. Pokud je vám z mírně *ehm* kýčovitých obyčejností okolo lásky na blití, tak na Slaďák ani nešahejte. To vám asi může být jasné už od pohledu na obálku, že ano.... celý text

Ostrov doktora Moreaua 1992, Herbert George Wells

Hry I 2006, Henrik Ibsen

Zavírám oči před Peer Gyntem a dávám 5z5. Níže přikládám poznámky k hrám po bezprostředním přečtení. Tedy až na kachnu, protože můj názor na ni je vlastně shrnutím většiny pocitů, které mě provázely celou touto sbírkou. Jakýkoliv autor: Takže jsme šli na večeři Já: Meh Ibsen: Sešli jsme se na večeři Já: Ojojojoj! Především se mi líbí, že se Henrik nebojí kontroverzí. Příjemným bonusem je, že nejde o nějakou prvoplánovitou potřebu šokovat (minimálně to tak na mě nepůsobilo). Ibsenovy postavy jsou realistické. Nejsou černobílé a zároveň nejsou ani stereotypní. Jsou tak nějak všedně neobyčejné. Zkrátka - s touto sbírkou jsem si docela porozuměla a snad se brzy vrhnu i na tu další. 1. hra: Peer Gynt. Peer nemám číst jako Pír, ale jako Pér. Ok. Dávám tomu 1z5 a chci si popovídat s někým, kdo tomu dává pět hvězdiček a tvrdí, že to je nejvíc epická hra na světě, protože to asi nechápu. Dokonce jsem si hledala rozbory a nenašla nic epického. Hru tedy asi chápu (i přes její totální nahodilost a podivné skoky z dějství do dějství), nechápu pouze lásku k hře. Navíc se to rýmuje - ZLO 2. hra: Domeček pro panenky ♥ Jediná Ibsenova hra, kterou jsem viděla a kterou znám/jsem znala. O upraveném konci jsem pouze slyšela a jsem ráda, že zde byl také zahrnut. 5z5. Přestože jsou postavy nesympatické a nemohla jsem se přidat na žádnou stranu, tak celý příběh mám ráda moc. 3. hra: Přízraky. 5z5! Ibsen psal před více než sto lety o tématech, která jsou dodnes kontroverzní. Alespoň v našich končinách. Líbí se mi, že jsem většinu příběhu nevěděla, koho mám brát jako ústřední postavu, i když se to někomu může zdát možná jasné. Mi ne. Taky - co má pořád Ibsen s přenesením viny a hříchu z otce na syna? Tuším dětské křivdy a traumicka, musím mu brzy mrknout na bio. 4. hra- Nepřítel lidu 4.5z5 // Tato hra na mě působí dost depresivně. Od dočtení přemýšlím, zda se vůbec někdy domluvíme. Je to celé jako nějaká vyhrocená diskuze na novinkách. Tím, že to je divadelní hra, tak se vše děje nepřirozeně rychle - od naivity k frustraci, díky čemuž snad ani nejde k někomu chovat sympatie. 5. hra: Divoká kachna 4z5. Musím říci, že tady bych vyžádané přepsání konce pochopila více než u Nory. PS: jsem jediná, komu se zdá upravený Nořin konec depresivnější než ten původní?... celý text

27 aneb Smrt vás proslaví 2012, Alexandra Salmela

Za pár dní přežiju Cobaina, což je trochu smutné, protože jsem měla naplánovanou brokovnici na 21 let. Na druhou stranu je pozitivní, že jsem se již (jakžtakž) smířila se svou existencí. Hlavní hrdinka se také potřebuje smířit, v čemž mi byla blízká, a to i přesto, že byla často na facku. Nicméně já jsem také často na facku, tudíž jsem jí mohla s klidným svědomím odpustit. Tímto končím své myšlenkové pochody, protože v tomto směru ani žádné další moc nemám. Jako celek mě knížka nijak nepřiměla k zamyšlení ani lásce. Mými oblíbenými vypravěči byli - plyšové prasátko a zcela živoucí kočička. Lidské existence patřily do kategorie - velké zlo a bohužel jich tam byla převaha. Nejhorší bylo auto. Nikdy si nenechte nic vyprávět od auta. NIKDY. Nemáte zač za přínosný a hodnotný názor.... celý text

Paní z námoří 1906, Henrik Ibsen

Poslechla jsem si rozhlasovou hru a musím říci, že mě docela dost vytáčela hlavní postava, protože jestli něco nesnáším, tak to je intenzivní šepot. Hlavní postava mluví celou dobu naléhavým šepotem a při slovech "hrůza" a "touha" z jejich úst se mi chtělo zemřít. Nic proti Hlaváčové, pochybuju, že to byl její nápad. Co se týče příběhu samotného, tak hlavní postava mě vytáčela tak jako tak. Byla silně pomatená a namísto pochopení by možná měla dostávat facky - a to od rána do večera. Jsem zlá, pardon. Co mě úplně dostalo, pochází z vedlejší mini zápletky, kdy chce jedna z dcer odjet poznat svět. (view spoiler) V této hře je kráva vedle krávy a to se mi nelíbilo. Tuto nelibost ještě více umocňoval již zmíněný ŠEPOT. Na druhou stranu jsem pořád čekala jak to dopadne a zajímalo mě to, nemůžu tudíž říct, že bych Paní z moře považovala za úplnou ztrátu času.... celý text

Sex, smrt a manželství 2011, Jon Øystein Flink

"S výjimkou mé snoubenky mám na celou tu zatracenou rodinu jen špatné a odporné vzpomínky, ať už jde o její rodiče, sourozence, tety a strýčky, sestřenice a bratrance, neteře a synovce, nemluvě o prarodičích, zvlášť o dědečkovi, který byl za války v koncetráku, ale kterého bohužel Němci nestačili zplynovat. Právě to považuju za vůbec nejhorší čin nacistů." Černý humor level Norsko. Půjdu do pekla, když mi to přijde vtipné? Celá ta knížka je tragicky vtipná - miluju to. 104 stran chichotavé deprese. #DarkSoulsUnited... celý text

Tampa 2014, Alissa Nutting

Mladá krásná učitelka dělá ve svém životě tři věci: 1. masturbuje 2. myslí na sex 3. má sex Všechno v životě dělá jen a pouze proto, aby mohla ošukávat nevyzrále chlapečky. Pokud se vám nelíbí slovo šukat, tak to nečtěte. Celá knížka je tedy o uspokojování libida mladé krásné učitelky a v podstatě nečtete nic jiného než to, jak si šahá (jak jí někdo šahá/jak by chtěla, ať jí někdo šahá) na klitoris. Po přečtení prvních dvou kapitol, se můžete začít omezovat na čtení přímé řeči a nic zásadního vám neuteče. Takto můžete pokračovat do posledních pár kapitol, kdy se hlavní postava musí začít soustředit i na jiné věci než je koupání ve spermatu. Asi tak pět minut jsem zvažovala, že tomu dám hvězdičky dvě, ale jak to tady píšu, došlo mi, že kdybych celou dobu četla i každou její výplňkovou představu o sexu, tak se nejpozději v půlce zabiju. Tudíž: při vynechávání zbytečností, to je tak na dvě hvězdičky. Knížku doporučuji každému, kdo chce číst porno a 50 odstínů šedi považuje za čtení pod svou úroveň. Nebo každému, komu bylo líto, že v Lolitě nebyl dostatek análu. Jo a Lolita se mi kdysi taky nelíbila, takže asi neumím tyhle pedověci dostatečně ocenit. Nedávno se mi však líbilo All the Ugly and Wonderful Things, tak nevím. Mimochodem - snad poprvé jsem u Odeonu vyloženě nesnášela doslov.... celý text

Nosorožec 1965, Eugène Ionesco

Nosorožec je dílo k zamyšlení. O převlékání kabátů a o /ovečkovstvíJ/ nosorožectví... zřejmě. Jedná se o nadčasovou hru a myslím, že se bude dát aplikovat v každém období na soudobé problémy. Lidstvo se motá v kruhu. Na jevišti bych to viděla víc než ráda.... celý text

Leonce a Lena / Vojcek 2006, Georg Büchner

Obě dvě hvězdičky jsou za jazykově skvělé a vtipné absurdní rozhovory v Leonckovi a Leně. Co se týče Vojcka, tak celá existence této hry mi je záhadou a jsem zpětně v úžasu, že v Divadle D21 z něčeho takového vzniklo nejen koukatelné, ale také i docela smysluplné představení.... celý text

Vegetariánka 2017, Han Kang

Vegetariánka je jedna z těch knih, u které je zbytečné číst si předem informace o tom, co vás čeká. Je to proto, že na každého zapůsobí jiná linka příběhu. Myslím, že i na mě, až si knihu znovu přečtu, bude působit jinak než dnes. Je to krátké a zajímavé čtení, stojí za to si na něj udělat čas.... celý text

Dějiny lásky 2006, Nicole Krauss

Kniha, kdy na konci listujete prázdnými listy a říkáte si → PROČ-MI-TO-DĚLÁŠ? KDE-JE-TEN-VÝZNAM? CO-JSI-MI-TÍM-CHTĚLA-ŘÍCT? Musela jsem se na chvíli vydýchat a říct si: "To je v pořádku Evičko, život taky nemá význam." Ovšem: Kniha není život! Pojďme raději zpátky na začátek. Od prvních slov jsem Dějiny lásky milovala. Nejen knihu hlavní, ale také stejnojmennou knihu, o které se uvnitř tak trochu píše. Může, prosím, Krauss vydat tuto knihu z knihy samostatně? Milovala jsem každou mini kapitolu! O gestech, o lidech ze skla, o písku. Krása! Vydání takové knihy bych považovala za životní a naprosto kultovní záležitost. Ovšem také z knihy hlavní jsem si vypsala enormní množství úryvků a citací. Zkrátka - pokud se rozhodnete začít číst, čeká vás velká nádhera! A také spousta zvláštně provázaných postav. Doporučuji si kreslit pavouka nebo číst na čtečce, já musela neustále lovit v paměti - nebyl náhodou tento pán ze strany 120 i na straně 10? A pokud ano, v jaké souvislosti? Miliony otázek. V průběhu čtení, na konci čtení a ne vždy v úplně pozitivním slova smyslu.Poslední část knihy ve mě svými nahodilostmi a možná i nesmyslnostmi velkou část lásky zabila. Příběh nakonec hodnotím za 3 - jako dobrý. Ovšem všechno ostatní na 5 minimálně - dostáváme krásný průměr 4, dávám tedy 4. Ale trochu se zlobím! Celou dobu jsem čekala, že se s knížkou rozejdeme jako nové nejlepší kamarádky. Každopádně po další knize od Krauss sáhnu zcela určitě. I kdyby to mělo být jen kvůli tomu stylu psaní.... celý text