vaskajiras
přečtené 80
Na západní frontě klid
1967,
Erich Maria Remarque (p)
Ze všech knih spadajících do kategorie povinné četby je dle mého tahle jedna z mála, která si toto označení plným právem zaslouží. Tohle by si prostě měl přečíst každý.... celý text
Příběh draků
2013,
Rachel Hartman
Původně jsem chtěla dát čtyři hvězdičky, ale když proti sobě postavím tento krásný příběh a to, jak je dle mého nedoceněný a poněkud opomenutý, nemohu jinak a volím plný počet. Kde začít? Soudě podle mnohých rozhořčených komentářů, není to kniha pro každého. V první řadě by potenciální čtenář měl vědět, do čeho jde. Rozhodně tedy nečekejte dechberoucí bojové scény, neohrožené hrdiny, plno draků dštících oheň a lidská města lehající popelem. Tento příběh je prostě jiný, citovější. Tím nemyslím, že by se zaměřoval hlavně na milostnou linku (i když i ta tvoří jeho nedílnou součást), jde především o bohatý vnitřní svět hlavní hrdinky a její lásku k hudbě, o odlišnou psychologii lidí a draků, o myšlenky, city, morálku, o to, kdo je vlastně zrůda, o právo na lásku, na život... Ano, tato kniha je poněkud popisná, pro někoho snad až příliš, ale to je dáno především její mnohovrstevnatostí. Nicméně trpělivý čtenář ji neodloží a kromě toho, že pronikne do propracovaného světa (náboženstvím a historií počínaje, filozofií, politikou a místopisem ani zdaleka nekonče), dočká se i nečekaných zvratů, intrik a napětí. Zkrátka: Kdo touží po neobvyklé fantasy o dracích, s jazykem prodchnutým hudbou, jemným humorem a sebeironií, se zajímavými postavami a prostředím, po knize nabízející podněty k zamyšlení, vřele doporučuji. Ale kdo prahne po ději, který vám napumpuje adrenalin do žil, ruce pryč! :D... celý text
Cinder
2012,
Marissa Meyer
Ach ty milované i proklínané Měsíční kroniky! Kdo trochu sleduje YA sci-fi/fantasy scénu, určitě o nich už slyšel. Já se jim dlouho vyhýbala, ale nakonec jsem neodolala a také si je přečetla. A podlehla jsem. Ano, série má své mouchy, ale přesto mě neskutečně baví a jsem jí veškeré nelogičnosti a klišé schopna odpustit. Je to prostě taková moje guilty pleasure. Co se týče první knihy. Má to spád, napínavé chvilky i vtipné dialogy, ale přece jen je to víc než nabušená scifárna spíš romantická pohádka ve sci-fi oblečku. To však knize vůbec nemám za zlé, je to milá, troufám si tvrdit celkem originálně pojatá oddechovka, víc samozřejmě pro holky než pro kluky. Cinder je sympatická hrdinka, vedle ní mnohé také určitě zaujme výřečná androidka Iko, které je více prostoru věnováno v pozdějších dílech a také v samostatné komiksové knize (ale psst, nepředbíhejme). No a samozřejmě princ Kai, idol obyvatelek Východního společenství stejně jako fanynek této série. Mimo jiné se mi líbí také nápad s citáty z pohádek bratří Grimmů. Pěkně to navnadí na novou část a je zábavně hledat v příběhu paralely s pohádkou (v tomto případě Popelkou), jež mu byla inspirací.... celý text
Všichni ptáci na nebi
2017,
Charlie Jane Anders
Opravdu nevím, proč jsem si myslela, že tohle bude kniha pro mě. Fantasy mám ráda, sci-fi taky, ale dohromady to prostě nefungovalo. Nevzpomínám si, že bych tuto kombinaci už někdy četla, takže nemám s čím porovnávat, ale výsledek byl nemastný neslaný. Humor jsem v tom nenašla. Hlubší myšlenky nebo poselství taky ne. Geek a goth čarodějka mě neoslovili. Celé je to jednoduše divné a překombinované a suché a mám chuť na to prostě zapomenout. Ale kdesi v koutku mysli mi pořád něco našeptává, že jsem to třeba jen nepochopila a že kdybych si to přečetla znovu, odhalila bych ten pravý smysl, který mi předtím unikl. Mno, nevím... Btw. Myslím, že kdyby si autorka pohrála s posloupností jednotlivých částí a trochu je promíchala, mohlo by to být zajímavější a získalo by to spád.... celý text
Dívka z nočních můr
2013,
Kendare Blake
Pokud jste přečetli Annu krví oděnou a váháte, zda se máte pustit do pokračování, za mě rozhodně ne-e. Ať už se vám kniha líbila nebo ne, druhý díl je ještě podstatně slabší a dle mého naprosto zbytečný. Děj se sune odnikud nikam a na konci jsme na tom prakticky úplně stejně jako na začátku, akorát s lepším pocitem (tedy... postavy mají lepší pocit, ne čtenáři :)).... celý text
Anna krví oděná
2013,
Kendare Blake
Plytká romantika maskující se za špatně udělanou duchařinou. Náctileté slečny, co doteď žádný horor nepřečetly, asi osloví, ale jinak... Ústřední trio bylo celkem fajn, i když mi poněkud připomínalo Harryho, Rona a Hermionu, nějaké ty "hrůzou zavánějící" okamžiky stejně jako i vtipné hlášky byste tu našli a jako YA oddechovka to není až tak špatné, ale prostě... TAHLE KNIHA ZE SEBE DĚLÁ NĚCO, CO NENÍ.... celý text
Emma
2007,
Jane Austen
Nejsem bůhvíjaká fanynka Jane Austenové, ale chápu, proč na ni některé čtenářky nedají dopustit, a chápu i ty, které byly poněkud zklamané. Na jednu stranu mohou její knihy být příjemným pozastavením a vžitím se do doby, kdy náplní rozhovorů bylo počasí, vztahy, klepy a detailní rozebírání povahy druhých, na stranu druhou jsou to přece jen dvě stě let staré knihy (kéž by se i jiné klasiky těšily takové nehynoucí přízni!), které nejsou napsané zrovna nejčtivěji a mnoho věcí je v nich pro dnešního čtenáře nepochopitelných. Nechci mluvit jen o Emmě, ale pár poznámek bych k ní měla: osobně jsem ji nejdříve četla v angličtině a potom jsem viděla film v češtině (ten pocit, když přesně poznáte, které hlášky jsou převzaté z knihy ;). Ačkoli razím přesvědčení, že kniha je zpravidla lepší než film, zde musím přiznat opak - film mě bavil mnohem víc (a totéž platí u Pýchy a předsudku). Snad je to částečně tím, že byl zpracován s jistou nadsázkou, ale hlavním důvodem je podle mě to, že film je současnému člověku prostě bližší. A právě v tom, řekla bych, tkví aktuálnost a neutuchající obliba Jane Austenové - stále vznikají nové a nové adaptace a každá reflektuje potřeby své doby. A teď k tomu hlavnímu, co jsem chtěla říct: Vzhledem k tomu, že se jedná převážně o ženské čtivo, najdou se muži, kteří na takovéto knihy a jejich čtenářky shlíží svrchu a prohlašují, že tímto žánrem pohrdají. Ale co je to, tohle "pohrdání žánrem"? Mám pocit, že je to prostě taková chlapácká póza. To je romantický, pche, to je pod mou úroveň. Jako by bylo něco špatného na tom, že se příběh zaměřuje na milostnou zápletku. Vždyť je to běžná součást života, no ne? Nechápu, proč se to děje zpravidla u romancí. Stejně tak by někdo mohl říct: pohrdám sci-fi, pohrdám fantasy, pohrdám detektivkou. Ale to říká málokdo (snad jen ti, co čtou pouze "vysokou" literaturu a nic pro zábavu). Normální lidi většinou řeknou něco na způsob: nemám rád sci-fi, fantasy mě nebaví, detektivky nevyhledávám. U romance se taky dá přece říct: není to můj šálek čaje, nedojímá mě to, nebaví atd. Ale ne, to některým nestačí, oni tím musí rovnou pohrdat. Jako by se báli, že jinak by byli za měkoty. Hele, já jsem taky tak trochu cynik a nad některýma romantickýma řečičkama a klišé mám chuť protáčet oči, ale když je v knize nebo filmu nějaký hezký milostný vztah nebo aspoň náznaky zamilovanosti anebo třeba vyznání, které chytí za srdce, moje srdíčko se taky zatetelí. Bylo by pokrytectví předstírat, že to tak není. "If I loved you less, I might be able to talk about it more." - Dokonalost.... celý text
Smrt múz
2012,
Marie Michlová
Nejspíš budu rozebíráním rozporuplných pocitů ohledně této kuriózní knihy jen opakovat většinu předchozích komentářů, ale přesto si pár vlastních poznámek neodpustím. Hlavní postava je prosťáček, kterému ani náhodou nevěříte, že se mohl stát slavným spisovatelem (a skoro bych řekla, že ani sama autorka ne, jelikož jediné, co ohledně jeho knih zmiňuje, jsou jejich názvy a to je tak všechno - nedokáže podat vysvětlení, proč jsou tak populární), ale přesto je jeho vyprávění poutavé. Mnoho scén a událostí vám připadá hloupých a přemrštěných, ale přesto je to vtipné. Při čtení máte pocit, že to má spád a budete to mít rychle za sebou, ale stránky tak nějak pořád neberou konce (a stále si říkáte, že už vás to nebaví, ale stejně to neodložíte, protože vás to vlastně zajímá). Co mi vyloženě vadilo, bylo jakési utínání scén ve chvíli, kdy čtenář očekává pokračování nebo uspokojivé uzavření. Čtete, čtete a najednou bum - a jste někde úplně jinde. Místo plynulého přechodu je tam prostě nahrubo spíchnutý šev, o který zadrhnete pokaždé, když po něm přejedete rukou. Celkově jsem od knihy čekala něco trochu jiného, něco víc seriózního a poetického (snad i trochu toho patosu, světobolu a deziluze, které si spojuju s romantismem), ale nedá se říct, že bych byla zklamaná. Koneckonců, je to román O romantismu, ne romantický román, to mi mělo dojít hned. Na závěr nutno podotknout, že jsem si díky jeho přečtení uvědomila hned několik věcí: že 1) i ti největší literáti byli/jsou lidé z masa a kostí, že 2) si období 19. století mnohdy idealizujeme a že 3) dějiny literatury si nemůžeme škatulkovat do jednotlivých uměleckých období a směrů, protože se ve skutečnosti překrývají a prolínají se.... celý text
Kruh
2012,
Mats Strandberg
K sérii Kruh, Oheň, Klíč jsem se vracela s obavami, jaký na ni budu mít názor po těch několika letech, co jsem ji četla poprvé. No... jako třináctiletá jsem ji nekriticky zbožňovala, jelikož spojovala dohromady všechno, co mě tehdy na knihách přitahovalo: magii, vztahy a problémy puberťáků, nějaké ty kecy o vyvolených, démoni, zachraňování světa atd. Dnes už to vidím poněkud střízlivěji a vím, že série má své mouchy, ale přesto jsem ráda, že jsem se k ní vrátila. Světlé a stinné stránky bych dokázala rozebírat klidně hodiny, takže pro jistotu pouze stručné shrnutí: Mínusy: - klišoidní téma (vyvolené, co mají zachránit svět před zlem, + magie elementů) - nepříliš zdařilý překlad a korektura (někdy mi z těch větných formulací, patvarů a hrubek vstávaly vlasy na hlavě, až jsem měla chuť naučit se švédsky a udělat to lépe... nebo si minimálně došlápnout na korektora, protože tohle by s čistým svědomím do světa neměl vypustit) - příliš široký záběr - rozvleklost děje a s tím související - velké množství stran (už jen kniha, která má sama o sobě 500+ stran, je docela masakr, ale udělat z takových bichlí celou trilogii, to je doslova zabijácký) Plusy: + velké množství stran (pro ty, co se v tom vyžívají ;)) + atraktivní, (pro nás) neobvyklé prostředí švédského maloměsta + kombinace magie a problémů z běžného života + různorodost postav (každý si najde "tu svou") + pěkná obálka :)... celý text
Cool Girl!
2019,
Lena Valenová
Oddechové čtení pro holky. Zajímavý nápad. Pěkně zpracované. Pro mě (jakožto pro někoho, kdo sice patří do cílové skupiny, ale podobné příběhy nejsou právě jeho šálek kávy) milé překvapení. Závěr mi přijde uspokojivý i bez hlasování a přečtení epilogu na internetu. *** P. S.: Jsem jediná, kdo hned prokoukl, jak to bude s tím Soniným crushem? A taky Zbynďu? :D... celý text
