Vjeerus přečtené 541

Tvá dubnová lež 1 2023, Naoši Arakawa

Já si nemůžu pomoct, ale už jen obálka mangy mě rozněžněla a já se těšila na jemný a laskavý příběh. Hlavní hrdina, Kósei Arima, byl představen v nejtěžším okamžiku svého života, ve dne, kdy ztratil vlastně vše, co jeho život naplňovalo barvami. Poté ho pozorujeme, v jeho monotónním a vlastně i letargickém přežívání, kdy prostě jen chodí do školy a existuje. Díky bohu za střeštěné kamarády. Ti dodali příběhu tu veselou kotvu v jinak černobílém světě a přinesli Kóseiovi do života houslistku Kaori a s ní i hudbu, o kterou přišel na začátku knihy. Manga pracuje velmi příjemně a s respektem s pocity, které hudebníci, a předpokládám i celkově umělci, potřebují pro svou tvorbu. Jak je těžké se vyrovnat se ztrátou toho něčeho, co je třeba pro pohyb v kreativních činnostech. Užila jsem si každou stránku, obzvláště pak ty, které zobrazují lásku hlavních hrdinů k hudbě, jak je probouzí a oni díky ní doslova září. I když může manga působit melancholicky, obsahuje tolik naděje, že se člověk na konci usmívá a je plný klidu. A celou knihu podtrhávají detaily ve formě krátkých informací k hudbě zmíněné v příběhu na konci kapitoly, spolu s QR kódem na danou písničku. Za knihu děkuji @crew_komiks v rámci spolupráce.... celý text

Tunel kostí 2021, Victoria Schwab

Kniha se ve své kategorii, duchařina pro mladé, určitě řadí na přední příčky. Je svižná a napínavá, dobrodružství je téměř na každém kroku a tak příběh obsahuje minimum hluchých míst. Hlavní hrdinka přijede do Paříže, zjistí problém a vrhne se přímo do jeho řešení bez žádných vedlejších rozptylovaček. Musím říct, že dění kolem poltergaista mi sedlo rozhodně víc, než hlavní záporák předchozího dílu. Rozplétání, jaký osud potkal malého chlapce byl smutný a byl sepsán a hlavně vyřešen s citem. Jsem ráda, že jsme se dozvěděli něco víc o Jacobovi a je hezké a děsivé zároveň, jak se zvládá projevovat a tak nějak vlastně reálně existovat. Celkově mám pocit, že pouto mezi ústřední dvojicí bude ještě hodně podstatné v třetím díle. Nová kamarádka Cassidy byla za mě hodně odvážná, mě by nikdo nedostal ani ze dveří bytu, natož nevyletět z kůže při jasném sledování paranormálního jevu. Líbí se mi, že ačkoliv je kniha druhým dílem, dá se číst i samostatně, nebo s velkým odstupem, jelikož ty důležité body z jedničky jsou zopakovány. Někdy to může působit rušivě, ale mě přijde pro knihy v této věkové kategorii toto opakování vcelku běžné, setkávám se s tím často.... celý text

Stmívání 2009, Stephenie Meyer

Já ten příběh o třpitivém a dokonalém upírovi a jeho totálně nešikovné lidské přítelkyni stejně miluju. I když vím, co je tam všechno špatné, divné a přitažené za vlasy. Když jsem příběh četla poprvé, v tom správném věku, nevšimla jsem si, jak je hlavní hrdinka psychicky narušená a nedozrálá (i když se nám kniha snaží nakukat opak). Normálního dospělého člověka by přece docela vyděsilo, kdyby se dozvěděl, že ho někdo v noci sleduje ve spánku a rozhodně by z toho nebyl rozpálený. Stejně jako by se měl jít někam léčit hlavní hrdina s tím stalkingem a přehnaným utápění se v tom, jaký je netvor. Co mě ale překvapilo je, že Bella není tak moc jiná, jak se nám snaží nakukat film. Zajímají jí kluci, jak se kdo obléká a jak kdo vypadá, což jen prohlubuje její nízké sebevědomí a absolutně si nevážení sama sebe. Další překvapení je na straně Jacoba, který je prostě malé děcko, ale jako jedna z mála postav se tam chová adekvátně svému věku a vlastně i dost racionálně. Celá kniha je opravdu postavena na velmi špatném modelu vztahu, kde oba partneři manipulují tím druhým pomocí emocí a citového vydírání, které je obhajováno tvrzením je to pro tvé dobro. Posloucháno jako audiokniha a bohužel mi tentokrát přednes v podání Renaty Wolfové moc nesedl. Její vyslovování anglických názvů na mě působí moc jako školní britská angličtina ala horký brambor v puse a celkově tón hlasu paní Wolfové je, vzhledem k věku hlavní hrdinky, moc vyzrálý.... celý text

Brutal: Zpověď detektiva z oddělení vražd 1 2023, Kei Koga

Za mě velké zklamání. Námět skvělý, ukázky ještě lepší, jednotlivé stránky topka, ale celkové zpracování se opravdu nepovedlo. Nejvíc bych knihu přirovnala k filmovému traileru. Jednotlivé záběry (pro nás stránky) jsou líbivé, zaujmou a splní očekávání. Ale po traileru se člověk těší na finální film, aby zjistil, jak ty jednotlivé střípky a ukázky bez děje utvoří příběh, dozvíme se něco o hrdinech, budeme jim fandit, chápat je nebo odsuzovat. Bohužel Brutal je ten finální film. Hlavního hrdinu neznám, nevím, co ho k jeho jednání vede, jak se objeví na správném místě, jak vše zvládá tajit. Co je horší, není tam nic, co by mě vedlo k tomu, aby mě to vůbec zajímalo a já napnutě očekávala tu odpověď. Záporáci tu taky moc nefungují, i když v druhém případu tam náznak nějakého pozadí je. Ten je bohužel zabit příchodem zhrzeného bývalého člena sekty. Protože nevíme opět nic. Proč se rozhodl udělat to tímto způsobem, kde vzal nástroj, všichni jen tupě zírali a nebránili se? A jak s tím souvisí hlavní hrdina? Takže za sebe nemůžu doporučit, ne jako finální autorův produkt. První díl by si opravdu zasloužil klidně vyškrtnout celý první případ a ty stránky víc využít pro děj. Takhle si můžu na internetu otevřít prohlížeč s brutálními záběry a vyjde to skoro na stejno.... celý text

Padesát odstínů ostudy 2013, Andrew Shaffer

Mám pocit, že u hodnocení knihy spousta lidí zapomnělo, co četli, jinak si nedovedu vysvětlit to nízké hodnocení na databázi knih. Z definice slova parodie vyplývá, že dílo bude poukazovat na nedokonalosti a hnát je do absurdních rovin a naopak zveličovat něco, co už bylo dokonalé. A za mě se tento krok velmi povedl a kniha nepůsobila trapně. Vzala si z obou předloh ty prvky, které už sami o sobě působili přitaženě za vlasy. Já se při čtení opravdu bavila a užívala si každou stranu. Kniha se nikde nezdržovala a na 200 stranách přelétla všechny díly padesáti odstínů šedi. Takže prosím, čtěte tento příběh o sexy pánovy sklepení v třpitivém prádle a jeho stylové LARPerce s prstem v nose. A pak nezapomeňte na správné hodnocení v kategorii parodie.... celý text

Dotek viatáru 2021, Kristina Waagnerová

Jak jsem byla odvařená z prvního dílu, tak jsem nečekala, že mě druhý něčím překvapí. Beru zpět, u autorky si musím vždy nechat nějakou rezervu a čekat i nečekané. Začátek příběhu je dost politický a měl asi navodit pocit, že se síť intrik rozplétá. Ale to by nebylo ono, takže nakonec zjistíme, že jsou jednotlivá vlákna ještě víc zamotaná. Královna divoženek se postará o ne jeden infarkt, stane se jedna z nejlepších postav celé knihy, i když jsem ji zařadila pomalu na stejný stupeň nenávisti, jako Umbridgeovou a docela jsem jí to prasknutí bubliny i přála. Linky se Sarrei i s Divochy dostali víc prostoru a rozhodně se postarali o velkou spoustu napětí. Nemůžu uvěřit, že se autorka sama nezapletla do všech těch pojítek, náznaků a malých detailů, které sem tam utrousí a pak mají velký význam. Stále čekám na ověření svých teorií, jak souvisí Isarel a žena z úvodu prvního dílu. Jak jsem v prvním díle slintala blahem nad originálně drsným světem, tak uznávám, že mi přišlo, že množství krutostí ubylo, ale když už se objevila, získala úplně jiný level a víc mi u těchto pasáží trnulo. Opět jsme dostali několik skvěle promyšlených rituálů, které bych chtěla vidět i v nějakém vizuálním zpracování. Závěr knihy je dechberoucí. Autorka mě zvládla na pár stranách naštvat, dojmout, vyrvat mi srdce a nadchnout do dalšího pokračování, dodat špetičku naděje, pocítit zadostiučinění i zklamání.... celý text

Rogenovo oko 2021, Jarmila Mlčoušková

Za mě rozhodně povedený kousek, který by si zasloužil víc pozornosti. Svět, který autorka vytvořila je velmi originální a zároveň se v něm člověk zorientuje velmi rychle, protože je to prostě město se všemi možnými krásnými a temnými zákoutími. Ale propletené magií a prazvláštními bytostmi. Hlavní postavy jsou vystavěné až neskutečně uvěřitelně. Mají své povahy, touhy, choutky a cíle. Mají skoro normální vysokoškolský život se vším tím testováním, co k tomu patří. A nikdo není vyloženě dobrý nebo zlý, všichni jsou lidé konající podle situací, ve kterých se ocitnou tak, aby přežili, vyvázli a nebo se přiblížili ke svému cíli. Možná bych ocenila, kdyby se příběh víc zaměřil pouze na jednu postavu a nesledoval jich tolik, protože pak nemáme takovou šanci se jim víc dostat pod kůži a víc si je zamilovat. Děj byl ze začátku hodně pozvolný a dlouho jsem tápala, o čem to teda bude a kdy se začne něco dít. Až v polovině knihy mi došlo, že se to něco dělo na pozadí defakto od začátku a já se nemůžu dočkat, až bude druhý díl. A musím vyzdvihnout obálku, ze začátku působila jen jako moc hezká, ale po přečtení dává mnohem větší smysl.... celý text

Legendární zabiják 2023, Júto Suzuki

Musím se přiznat, že jsem se této mangy z počátku bála, jelikož pan Sakamoto z obálky má prostě hodně zvláštně nakreslený obličej. Ale ve chvíli, kdy jsem se do knihy začetla, jsem pochopila, že jeho výraz dostává úplně jiný význam a tím skvěle podtrhuje humor v příběhu. Hlavní postava, pan Sakamoto, býval legendárním zabijákem, ale jak se to tak stává, lidé se zamilují a usadí. A přiberou. Avšak minulosti se ne vždy dá utéct a velmi rychle dochází ke střetu s jedním známým. Rozjíždí se akční příběh, který se prolíná s obřími porcemi nudlí a mi záhy zjišťujeme, že hlavní hrdina nebyl legendární pro nic za nic, protože si stále uchoval dost svých schopností a nepřátele ještě dokáže oklamat svým tělem. Po dočtení jsem opravdu dostala chuť se podívat do jeho samoobsluhy a pozorovat kooperaci nových zaměstnanců, kteří by byli asi úplně na konci seznamu lidí hodících se na tuto profesi. Za knihu děkuji @crew_komiks... celý text

Jiný svět 2017, Dmitrij Rus

Jakožto dlouholetá hráčka WOWka mě kniha opravdu nadchla. Nechápu, že mě tak dlouho míjela. Ponoření do virtuální reality mě fascinuje už od dob, kdy jsem jako mladší viděla anime Sword Art Online. Ale tohle!? Kam se hrabe SAO. Hlavní hrdina nás provede celým tím zmatečným úvodem, který čeká na každého nového hráče onlinovek. Pojmy jsou dobře vysvětlené (minimálně pak ve slovníčku na konci, i když by bylo vhodnehsi ho mít asi na začátku) a hlavní hrdina si dobře obhájí každé své rozhodnutí. Jediný mínus na knize je to neuvěřitelné štěstí hlavního hrdiny. Jako i když si vše navolil fakt dobře, tak stále má jeden z nejtěžších herních začátků a nevěřím, že za x let spušťené hry je tolikrát ten první, co na něco přijde. Vzhledem k délce série je tento díl brán asi jako úvod, tak věřím, že v dalších dílech si hrdina víc věcí vydře. Konec knihy je velmi chytře napsaný a když člověk nemá po ruce další díl, je to k vzteku.... celý text

Ve větvích Yggdrasilu 2023, Tereza Kadečková

Pokud byste od tohoto příběhu čekali staré známé dobráky z Marvelu, budete zklamáni. Autorka si vzala vizáž i povahu bohů z druhého konce (víc toho skutečného) a mezi ně hodila taxikářku Agátu, jejíž život nebyl zrovna nejrůžovější. Ironií osudu bylo, že se všichni setkali ve chvíli, kdy si hlavní hrdinka myslela, že je konečně spokojená. A pak začal pořádný kolotoč. Jeden vtípek Lokiho spustil lavinu problémů a nepěkných rozhodnutí, kdy jsme sledovali vývoj Agáty a odhalovali její životní útrapy. Musím říct, že v polovině knihy mi hrdinka přišla opravdu vrcholně sobecká a arogantní, ale ve chvíli, kdy se vše vysvětlilo, tak jsem došla pochopení, stejně jako ostatní postavy. Svět mě bavil. Klidně bych v něm zůstala o chvilku dýl, protože bych ráda navštívila vyzdobený Hel. Tenhle humorný příběh mi sedl dokonale do nálady a skvěle se mi četl. Konec byl možná trošku moc velký happyend, ale to sprdnutí bohů za něj rozhodně stálo. V tomhle jsem plně souhlasila s hlavní hrdinkou. Za knihu děkuji autorce v rámci spolupráce... celý text

Kůň a jeho chlapec 2005, C. S. Lewis (p)

Třetí příběh v pořadí (časově) ze série Narnie mě zatím bavil nejvíc. Je jeden z těch akčnějších a pozorovat jiné náboženství z pohledu křesťanství bylo zajímavé. Sice tedy dost černobílé, protože hlavní představitel jiného náboženství byl ten radikální a zlý, ale i tak mě tento konflikt a pozorování rozdílů bavil. Opět jsem tento dětský příběh poslouchala ve formě audioknihy v podání Miroslava Táborského. Přednes je mi příjemný a určitě zaujme jak dospělé, tak děti. Hlavní hrdinové jsou tentokrát trochu více propracovaní, každý má svou horší a lepší stránku. Nejvíce jsou negativa vidět na hrdém válečném koni Brí. Stále si ale postavy zachovávají svou jednoduchost, lehce srozumitelnou pro děti.... celý text

Zápisník smrti 6 2013, Cugumi Óba (p)

Jedna polovina příběhu za mnou, druhá zbývá. Manga postavená na dialozích a úvahách. Člověk je stále v nevědomosti, jestli jsou události opravdu plánované, či nikoliv. A pokud jsou plánované, jak z nich chce Kira vybruslit. Kdy konečně dojde k návratu postav a charakterů ze začátku? Díl nabízí pár střípků, kdy Light porovnává svou a Kirovu morálku. A tyhle malé informace mám ráda a netrpělivě vyčkávám ten aha moment. L stále prokazuje svojí neskutečně bystrou mysl a že si dokáže všímat i malých detailů a změn. Misa je stále postava, kterou mám občas ráda, občas jí totálně nechápu :D. Dějová linie kolem společnosti Jocuba je neskutečná, ale stačí malé šťouchy a vše dává naprostý smysl. Závěr svazku je k uzoufání napínavý a čekat na další díl pro mě bude nekonečné.... celý text

Prokletý rok 2020, Kim Liggett

Kniha, která je převážně o strachu a útlaku. Ale ani ne o strachu o sebe, jako o svou rodinu. Autorce se skvěle povedlo navodit atmosféru a musím říct, že mě hlavní hrdinka Tierney skvěle provedla příběhem. Člověk se nejprve vztekal nad nespravedlností, která je páchaná na ženách. Nechápal, proč lidi tak slepě dodržují pravidla a byl plný vzoru a toho, jak málo by stačilo se tomu útlaku od mužů postavit. Ale pak přijde prokletý rok, o kterém se nemluví. Dívky jsou odvedeny vypudit svou magii, aby mohli být poslušné manželky. Události v táboře jsou drsné, psychicky náročné a hraničící se zoufalstvím. Ukazují se rozdíly ve víře v systém. Od fanatického uctívání až po pochybovače. A mezi tím stojí dav, který čeká na silnou vůdčí osobnost. Romantická linka je decentní a před poslední částí příběhu jsem jí téměř odsuzovala, že je zbytečná a hlavně krátká. Každopádně závěr knihy dramaticky změní vnímání všech předchozích událostí. Došlo mi, jak chytře muži systém postavili a tím si zajistili poslušnost ne jen obyvatel města, ale i širšího okolí, protože každý krok mimo pravidla bude vykoupen pravděpodobně smrtí. Že ticho, sklopené hlavy a pokora nemusejí být znakem slabosti a že se dá komunikovat i jinak, než slovy. Poslední stránky jsem byla plná naděje a těšila se na ten milý konec. Ale ve světě, jako je ten z knihy, existují jen hořkosladké konce, kdy každý střípek štěstí jednotlivce je vykoupen zármutkem pro ostatní a mě nezbývá než doufat, že v nějakém alternativním světě vše dopadne tak, jak si hlavní hrdinka vysnila.... celý text

Inheritance 2012, Christopher Paolini

Upřímně jsem ráda, že už mám tuto sérii (opět) za sebou. Knihu jsem četla hned po jejím vydání a už tehdy jsem z ní nebyla úplně nadšená, ale teď, po poslechu neskutečných 31h v podání Martina Stránského jsem hodně na vážkách mezi zklamáním a obyčejný průměr. Přednes audioknihy je perfektní, tam nemám co vytknout a myslím, že pan Stránský z knihy vydoloval to nejlepší. Ale ani on nedokázal zachránit to, jak je kniha nadupaná vycpávkou a dějově nevýraznými až zbytečnými aspekty (haló, 3 kapitoly, jak Roran přemýšlí, jak dobýt město, nebo 2 kapitoly, jak Eragon letí na Safiře?). Roranova linka měla začít a skončit v druhém díle, protože jeho myšlenka se smrskla na to, aby v knize byl aspoň nějaký boj. Bitvy jsou sice fajn, ale ne když v nich nevidím posun děje ani charakteru. A když jsou jediný znak vedlejší postavy. Naopak velkým zpestřením knihy byly části Nasuady a Murtagha. Zlý bratr hlavního hrdiny mi vždy přišel charakterově nejvíc propracovaný a ze všech postav nejvyspělejší. No a teď to obří roztrpčení a to je duo Eragon a Arya. Chápu, že autor chtěl asi poukázat na to, že po bitvě nemůžou být všichni vítězi a mít happyend, ale tady se romantická linka opravdu nepovedla a to ukončení pak působilo strašně lacině s nuceným hraním na emoce čtenáře. I přes autorovu schopnost používat příjemný jazyk vyprávění mě stále mrzí, jak nevyužitý byl onen obávaný, obří a silný Šruikan.... celý text

Havraní dvůr 2022, Viktorie Veselá

Za mě určitě skvělé a originální prostředí kláštera s velkým tajemstvím. Atmosféra byla opravdu ponurá a autorka mě dokázala chytit právě na místo, kde se děj odehrává a bavilo mě odhalování toho, proč je klášter takový, jaký je. Co mi ale úplně nesedlo, jsou dialogy a postavy, které byli na svůj věk hrozně hloupoučké a naivní. Vím, že je kniha cílená na mladší čtenáře a chování a uvažování postav v knize tomu odpovídá, ale hlavní hrdinka má být plnoletá a všechny ostatní postavy jsou starší, než ona. V tomto případě mi tedy nesedí, jak rychle poznají kdo je špatný a kdo zlý (a vždy se trefí), jak rychle odsuzují druhé a jak snadno se na své přátelé naštvou a nemluví s nimi. A dialogy, které mezi sebou vedou, také odpovídá spíš věku kolem 12let a ne 18+. Každopádně když nad tím přimhouřím oko, nemůžu než knihu doporučit. Dětem se bude určitě líbit nádech tajemna a několik krutých a děsivých činů. I mě to vlastně moc bavilo. A nesmím zapomenout za nádherné provedení knihy. Ty ilustrace nádherně podtrhují jednotlivé situace v příběhu.... celý text

A Star and a Stray Dog 2014, Tite Kubo (p)

Díl, který miluju, i když je tu jeden obří paradox, a to ten, že banda v podstatě netrénovaných děcek, s obřím odhodláním zachránit kamarádku, se dokáže postavit vysokým důstojníkům trénujícím na boje na život a na smrt s Hollow. Zajímavý je souboj Gandžua, který víc než co jiného ukazuje, že vůle přežít je šikovná vlastnost a když ji zkombinujete s naprostou nepředvídatelností a s absolutním bláznovstvím, jde téměř vše. Dále mě baví pozorovat rysy společenství Shinigami. Jsou úplně stejné, jaké známe z běžného života. Skupiny, které opovrhují jinými mohou z pohledu třetí strany působit komicky, ale díky této nenávisti mnohdy dojde k nečekaným spojenectvím. Autor nám ukázal kousek minulosti ze života v nejchudší části Soul Society a jaké pomyslné štěstí přichází s nečekaným postupem v sociálním žebříčku. Hlavní hrdina se stále vyvíjí a je připraven se postavit každé překážce a v dalších dílech se dozvíme, za stačí pouze mentální připravenost a odhodlání.... celý text

Vlku zaslíbená 2022, Hannah Whitten

Na knihu jsem se hrozně moc těšila, jelikož slibovala opravdu originálně pojatou Červenou Karkulku. A tím kniha rozhodně nezklamala. Nejvíc se mi líbilo prostředí Divého lesa a jak vlastně fungoval a za jakým účelem vůbec vznikl. A také ten konflikt mezi realitou a žitím v "pravdě" pramenící z legend. Hlavní hrdinka Reda byla sympatická, s obřím srdcem a bystrou myslí. Co však už tolik nefungovalo, to byli ostatní postavy. Její sestra se všemi z hradu nějak usoudili, že je Reda asi nesvéprávná a neschopná se sama rozhodnout a co víc, asi na to nemá ani právo a tak se její volbu pokusili zrušit všemi možnými způsoby, bez ohledu na následky. Které byli hodně drsné. Hlavní hrdina se snažil dostát nálepky, kterou mu dával svět mimo les, ale velmi brzy zjistíme, že by se pro druhé nechal roztrhat (vlastně doslova). Avšak tato jeho mučednická povaha mi časem začala vadit, protože je sice šlechetné se obětovat, ale už méně tou obětí nic nezměnit a pravděpodobně to i zhoršit, protože jeho schopnosti a vědění nikdo jiný nemá. A pak ta jeho kupa tajemství. Kdyby polovinu těch věcí řekl hned, spoustě problémům by se mohli vyhnout. Celkově se ale kniha četla moc dobře, i když pasáže z království mě nebavili, ale chápu jejich význam pro konec příběhu. Na další díl jsem zvědavá, protože by měl vyprávět o sestře Redy a jestli bude navazovat na konec této knihy, tak jedno velké WoW.... celý text

Rod nebes a dechu 2022, Sarah J. Maas

Tentokrát jsem se rozhodla jít na recenzi od konce, protože nejvíc mě pálí to množství chyb. A to nemluvím jen o překlepech, chybějících nebo naopak přebývajících slovech, ale i divné slovosledy, které dost často udělali absolutně nesmyslné odstavce. Ale nejvíc mě štve, že někdo očividně zapomněl, že v českém jazyce existuje něco jako pády pro podstatná jména a většinu jmen (koukám na tebe, Sofie) nechal v prvním pádě. Pak vznikly věty, co odporovaly předchozím tvrzením a nebo to působilo, jako by těch jmenovkyň bylo víc, než jedna. Jak tohle mohlo projít přes redakci opravdu nechápu. Teď k příběhu. Za mě určitě nejslabší kniha od Maas. Hlavní hrdinka začíná jít ve stopách Aelin z GOT, takže si spoustu věcí udělá sama na tajňačku a ostatní se s tím musí smířit. Kdy to všechno stíhá je ve hvězdách. Stejně jako její údajně nejlepší kamarádka měla v jednom dni asi 3x víc hodin než všichni ostatní. Dále se mi od autorky začínají zajídat její sexuální scény, protože jsou jak přes kopírák a je jich zbytečně moc. Očividně je strašně sexy se milovat, když jsme zpocení. Dále se ženy umějí udělat na povel, ideálně několikrát a vlhké jsou ještě dřív, než se jejich partner objeví ve dveřích. A o velkých lilcích, který se nemaj šanci nikam vejít, není třeba psát, ty jsou očividně nutnost. Děj zachraňují ostatní postavy. Ať záporné, nebo kladné. Autorka vyhrabala všechny možné charaktery a pěkně je rozházela do knihy. Závěr byl opravdu jízda se spoustou luxusních zvratů. Další díl si přečtu, momentálně mě hodně zajímá linka s vlky. I přes vcelku negativní recenzi se kniha fakt dobře a rychle čte a více či méně si udržela mou pozornost po celou dobu. Ze spojení dvou sérií nemám radost, ale i tak jsem zvědavá, jak to dopadne.... celý text

Narutův styl 2013, Masaši Kišimoto

Pořádně akční díl. Jakože opravdu hodně, protože skoro nic jiného v tomto svazku není, než boj. Pár vstupů do minulosti nám odhalí, co pohání hrdiny a taky ukáže, jakou paseku může udělat kolektivní mínění a slepé plnění rozkazů. Jedna věc mě fascinuje a divím se, že Konoze zbyl vůbec nějaký les v širokém okolí. Takové obří postavy a i tak autor vydal dost energie na epické scény létajícího dřeva a kreslení dvojice velikosti třináctipatrového baráku hledící si v (nad) lesem do očí i po dvou třech velkých střetech. I tak mám tenhle díl ráda, kdy nám hlavní hrdina ukazuje, že bychom se neměli vzdávat ani před sebe náročnějšími překážkami, protože když to zabalíme, prohrajeme tak jako tak. V překonání se je aspoň malá jiskra naděje, obzvláště když máme co (nebo koho) bránit.... celý text

Harry Potter a vězeň z Azkabanu (ilustrované vydání) 2017, J. K. Rowling (p)

Přistupovat aspoň trochu objektivně a s nadhledem k příběhu, který miluji a na kterém jsem vyrostla je opravdu náročné a ztěžuje mi to i fakt, že trojku mám prostě nejraději. A to nejen kvůli novým postavám, ale i proto, že příběh pomalu začíná ztrácet čistě pohádkový nádech a přelévá se do pořádnějšího fantasy. Jde znát, že autorka už se vypsala a třeba velká neřest prvního dílu, neustálé zmiňování jmen, už není tak častá a věty jsou složitější a rozvitější. Oproti tomu hrdinové mají stále minimální charakterní vývoj, jen zášť a pomstychtivost je zřetelnější. Nemůžu než porovnat s filmem a nestačím se divit, na kolik věcí jsem zapomněla, že se událi lehce jinak, nebo vůbec. A tak nějak chápu, proč jsou obě zpracování tak populární. Mají prostě něco kouzelného, něco netradičního a je skvělé růst s hrdiny. Četla jsem ilustrované vydání a i když ilustrací ubylo, stále jsou nádherné a krásně doplňují příběh. Jen by bylo vhodné si pohlídat rozložení textu, jelikož je nepohodlné ukončit stranu rozděleným slovem před obrazovou dvojstránkou. Nebo celkově mít tuto velkou ilustraci vloženou doprostřed věty, když pak kapitola končí uprostřed strany, tudíž by tam ten prostor na posun byl.... celý text