vlkcz přečtené 1057

Sychravá Středa 2008, Garth Nix

Pokračuje v linii nastolené předchozími díly. Spousta fantastických nápadů, děj, který pádí kupředu a klasický konec. Ale zdá se, že Arthur se začíná měnit, respektive jeho přístup k věcem Domu.... celý text

Stíny 2018, Neil Gaiman

Když jsem četl Gaimanovu knihu, tak v mých představách některé postavy vypadaly poněkud jinak, taky některé části příběhu jsem si pamatoval odlišně a až kontrola s textem ukázala, že komiks se drží předlohy velice přesně. Takže nelze hodnotit jinak než originál.... celý text

Jozova Hanule 2002, Květa Legátová (p)

I když se děj odehrává za 2. sv. v. (spíš v jejím závěru), doba tu působí pouze jako kulisa velmi křehkého příběhu o hledání cest k druhému člověku, k sobě a vzájemné lásce. I když se v příběhu objevují postavy z povídkových Želar, obstojí kniha i samostatně, pro ty kdo už Želary četli jde o milé setkání se starými známými. Opět použit vytříbený jazyk přesně odpovídající situacím.... celý text

Kouzelníkův únik z reality 2017, Lars Vasa Johansson

Často mi vadí, když kniha míchá žánry, které k sobě moc nejdou. Tady je ale ta žánrová směska tak přesně vybalancovaná, že jsem se s radostí nechal unášet. Úvodní představení nesnesitelného lúzra Antona je podáno se správnou dávkou severského humoru, takže se dá snadno překonat. A v okamžiku, kdy se Anton dostane do pratchetovského Tivedenu s jeho postavičkami už jdete za autorem jako hypnotizovaní. Do toho Antonovy flashbacky do dětství a mládí, neočekávaně se objevující a zase mizející Jorma se svým questem, trošinku lehké romantiky, občas myšlenky, které člověka donutí zamyslet se i nad svým životem... Pro mě lahůdka.... celý text

Zimní oběť 2011, Mons Kallentoft

Detektivky nejsou úplně můj žánr, u těch severských mi navíc trochu vadí ta zbytečná brutalita (nebo je to normální a jen já jsem zhýčkaný?). Ale Zimní oběť si těch 5* ode mě zaslouží. Skvěle jsou použity promluvy mrtvého a i kromě nich se najde dost dalších filozofických pasáží. Malin je sice občas na ránu, ale celkově sympatická. A jsem zvědav, jestli někdy dál opravdu využije služeb psychoterapeutky. Pro pokračování hodně vysoko nasazená laťka.... celý text

Co si Bůh přeje - Odpověď na nejsložitější otázku lidstva 2005, Neale Donald Walsch

Nějak mi během četby pořád napadalo srovnání s Megreho Anastázií. A nutno přiznat, že Walsch z něj vychází jako jednoznačný vítěz. Bez zbytečných slov přesně diagnostikuje problémy a nabízí odpovědi, s kterými se jen těžko nesouhlasí. V doslovu pak všechno trochu nabourává svým aktivismem, ale to je možná spíš problém mého přesvědčení, že tenhle vývoj si musí každý odpracovat sám a žádné hnutí mu v tom moc nepomůže. Před těmi patnácti lety určitě osvěžující, dnes už přeci jen trochu ezo-mainstream.... celý text

Kallocain 1989, Karin Boye

Dokonalé. A přesně to vystihla Hanka_Bohmova, nemám co dodat.

Nemoc jako cesta 1995, Ruediger Dahlke

Základním předpokladem pro to, aby si člověk z knihy něco vzal, je ochota přiznat si věci, které si člověk nepřiznává rád. Možná proto autoři radí, aby čtenář nejprve poznatky z knihy vyzkoušel na nemocech druhých lidí. Ale pokud má mít kniha pro člověka nějaký přínos, musí pak přijmout, že co platí u druhých, musí nutně platit i u mě. Jeden ze základních textů "jiného" pohledu na nemoci.... celý text

Fuga trium 1990, Jan Křesadlo (p)

Strakoničtí souvěrci 1998, Robert Ehrmann

Stejně jako řada vzpomínkových knih, i tato podává asi lehce idealizovaný obraz dávno minulého světa. Navíc jsou tady velice nenásilně představeny hlavní svátky judaismu, které jsou pro dnešního čtenáře stále poněkud exotické. Je až k nevíře, jak snadno se z našeho povědomí vypařily věci, které byly i v našich končinách vcelku běžné. Ke kladům knihy je třeba přičíst i autorův styl, který je směsí lehké nostalgie za minulostí a mírné dávky ironie, se kterou občas pohlíží na náboženské rituály. Přitom je však cítit, že víra je pro něj velice podstatná. A vše završené jednoduchou, poněkud starobylou, ale krásnou češtinou. Velice příjemné překvapení.... celý text

Úděsné Úterý 2006, Garth Nix

Čert vem logiku. Vždycky, když autor potřebuje příběh nějak posunout, objeví se nějaké Deus ex Machina a jede se dál. Ale ten gejzír nápadů a fantazie za to stojí.

Jezero 2016, Bianca Bellová

Ano, je to takřka mýtický příběh hrdiny. Jenže zasazený do kulis, které mě odpuzují. Navíc vyprávěný poněkud odtažitým, nezúčastněným stylem, který mi úplně nesedl. Ale rozumím těm, kteří jsou Jezerem nadšeni.... celý text

Jediný 2000, Richard David Bach

Po Mostu přes navždy mírný ústup. Místy příliš školometské, místy rozvláčné... Ale i tak, co by za takový román dala řada jiných autorů.

Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá 2008, Lion Feuchtwanger

Schopné ženy to mají mnohdy těžké i dnes, natožpak ve středověku. Protože historii píší vítězové nevychází z toho Markéta dobře. I ta její ošklivost je diskutabilní, protože odkazy na ní se objevují hlavně v dokumentech, které pocházejí od lidí spjatých s Lucemburky. Přitom jiné prameny zmiňují značný počet jejích milenců. Ale to jen tak na okraj. Samotná kniha mě nikterak nenadchla. Vyprávění je místy hodně útržkovité a spíš popisné a neustálé opakování Markétiny ohyzdnosti je otravné. A proč se v překladu používá Inšpruk, to mi také není jasné.... celý text

Volba: Klíčový okamžik 2016, Jakub Trpiš

O hodně lepší než Revoluce, ale pořád nejde o žádnou bombu. Kdyby šlo o nějaký manuál, učebnici, tak bych možná i hvězdičku přihodil. I když se neobjevuje v knize nic, co by už někdo někdy nenabídl, řazení a systematizace těch nosných myšlenek byla slušná. I když, možná i vzhledem k věku (autor psal knihu ještě před třicítkou), je znát, že spíš než o reflexi a integraci zažitého, jde o nastudovaný materiál. Tím bohužel výčet pozitiv končí. Snaha o příběh je v tomto případě spíš překážkou. Dialogy šustí papírem dokonce i při četbě e-booku. Stylisticky jde spíš o popis než vyprávění, takže si člověk těžko hledá cestu k některému z hrdinů. A při četbě toho, jak si autor představuje některé věci - (!!! SPOILER !!!) svět se rozpadá v podstatě do klanových struktur, ale kdejakej čičmunda má atomovky, kterými zasypává své protivníky, přitom zřejmě pořád v omezené míře funguje zásobování potravinami, léky apod., nebo snadnost, s jakou se dá dostat člověk z věznice v Mírově a udělat si s ním výlet do Keni, který je navíc z pohledu vývoje děje naprosto zbytečný (!!! KONEC SPOILERU !!!) - se člověk za autora stydí, protože takhle si svět představují snad desetileté děti. Navíc i chování jednotlivých členů teamu je občas tak nelogické a ignorující ta nejjednodušší řešení, že se člověku chce až brečet. Možná je mé hodnocení příliš příkré, ale když už člověk přečte Redfieldovo Celestinské proroctví, Krédo pro třetí tisíciletí Coleen Mc Cullough nebo Heinleinova Cizince v cizí zemi (který je navíc vtipný), tak mu přijde četba podobných "děl" jako Volba skoro jako ztráta času.... celý text

Snídaně šampiónů 2000, Kurt Vonnegut Jr.

Klasický Vonnegut. Nic pro něj není svaté a přesto je všechno nabito úžasnou lidskostí, humorem a sarkasmem. A ke všemu roztomilé ilustrace. Geniální.

Trojuchý člověk 2004, Hudaýberdi Hally

Nějak mě to nechytlo. Hlavně proto, že postsovětská muslimská zkorumpovaná diktatura není zrovna prostředí, ve kterém bych se chtěl ocitnout (ČV18), byť by to mělo být jen v knize. Ale ani celková koncepce knihy mě nepřesvědčila. Najednou se objeví lidé, o kterých čtenář neví, jaký vztah mají k ostatním postavám, aby vzápětí zmizely. Najednou se rozjede akce, aby stejně nečekaně a rychle skončila, vystřídaná filozofickými úvahami. Atp. Ale atmosféru kniha má. Jen mi přišla na můj vkus příliš neuspořádaná a rozháraná. Stylově i dějově.... celý text

Za devíti vlnami: Kniha irských mýtů a legend 1999, Marie Heaney

Hodnotit převyprávění mýtů je vždycky těžké. Zvlášť v takovémto případě, kdy jde o mýty, které jsou u nás (na rozdíl třeba od řeckých bájí, nebo díky marvelovským filmům zpopularizované - byť značně pokřivené - severské mytologie) v podstatě neznámé. Přesto se dají najít místa, která i našinci přijdou povědomá (plaváčkovský motiv Lughova dětství, Havlíčkův Kukulín - Cúchulain). Hrdinové jsou irsky horkokrevní, často úskoční, občas si současník pokládá otázku, zda vůbec znali něco jako fair-play, prostě životné postavy. Některým čtenářům bude dělat problémy irština/gaelština ve jménech, nicméně závěr knihy obsahuje slovníček s výslovností. Kniha má pouze dva, možná subjektivní, nedostatky. První je skutečnost, že místo zpracování historického cyklu dala autorka přednost krátkému seznámení s životy svatých patronů Irska - Patrika, Brigit a Kolumba. Nic proti nim, ale přeci jen oproti hrdinským eposům je to nuda. Druhým je odbytá korektorská a redaktorská práce. Časté překlepy a občasné gramatické chyby prostě ruší.... celý text

Mýty, sny a mystéria 1998, Mircea Eliade

Soubor esejů, které se dotýkají témat v titulu. Možná proto na mě kniha působila trochu nesourodě. Místy jsem si říkal, zda se za to více jak půl století nějak změnil pohled na věci prezentované Eliadem. Ale rozhodně kvalitní kniha, vhodnější spíš ke studiu než k běžné četbě.... celý text

Růžové vrány: Muzikantky v 21. století 2020, Pavla Jonssonová

Stejně jako u sbírky povídek i u sbírky rozhovorů je běžné, že některé části jsou super a jiné slabší. Tady to ještě bude čtenář vnímat přes to, jak s kterou zpovídanou souzní hudebně. Já jsem byl nejvíc nadšený pochopitelně z Radůzy, Beaty Hlavenkové, Lenky Dusilové a samozřejmě z Marky. Ale snad až na kované feministky byly zajímavé výpovědi všech. A nejvíc mě bavilo, jak většina autorce ta feminstická klišé nabourávala.... celý text