Yalka
přečtené 759
Projekt ideálna manželka
2013,
Graeme Simsion
Začátek ještě lepší než u Haddonova Podivného případu se psem (kde má hlavní hrdina také Aspergerův syndrom). V druhé půlce mi přišlo, že je to bylo lehce nepřehledné a ztratilo se tempo. Takže u mě "pes" vítězí. Nicméně: skvěle se čte, oplývá nezapomenutelnými hláškami a situacemi. Můžu jen a jen doporučit.... celý text
Paganiniho smlouva
2011,
Lars Kepler
Na rozdíl od Hypnotizéra, se mi Paganiniho smlouva skoro vůbec nelíbila. Děj vyloženě jako z béčkového akčního filmu (vč. superhrdinů a superpadouchů). Ani forma mi moc neseděla, to psaní je takové studené. Necítila jsem se vtažená do děje.... celý text
Hra o trůny
2011,
George R. R. Martin
Udělala jsem v případě této knihy velkou výjimku: napřed jsem se podívala na televizní zpracování (v době, kdy jsem knihy četla, byly už na světě první tři řady seriálu) a pak až jsem si koupila knihy. Kupodivu musím říct, že toho nelituju. První řada seriálu je dokonalá. Zorientovat se v desítkách postav a užít si jejich vývoj (to, jak postupně autor dávkuje informace a objasňuje nám motivace postav, je prostě geniální) je díky seriálu snazší. Díky tomu můžu číst knížky v angličtině, jinak bych se neodvážila. Díky dokonalému castingu má seriál (oproti knihám) tu výhodu, že se postavám lépe a rychleji dostanete pod kůži. Jelikož už nemůžu ležet celé hodiny v knihách a přečtení mi trvalo několik měsíců, tak "pomoc" od seriálu oceňuju. Geniální je, že člověk fandí postupně skoro všem postavám, i když proti sobě "hrají o trůny". V prvním dílu mi vyhovovala jeho "normálnost". Jsem zvědavá, jak postupně bude přibývat fantasy prvků a jak se s tím kniha i seriál vyrovnají. Příběh Daenerys Targaryen mi přijde oproti zbytku knihy tak nějak mimo. Pohádkovost jak z Tisíce a jedné noci hodně kontrastuje se zbytkem děje. A vůbec: u Daenerys jsem se ještě nerozhodla, jestli jí fandím nebo ne. To je jak na roller-coasteru :-) Herečka to zatím, dle mě, ustála výborně... no jsem zvědavá, kam se její linie vyvine...... celý text
Opráski sčeskí historje anep fšichňi Zmikunďi národa
2014,
Jaz
Nesmrtelné Jazovy hlášky a kouzelné ilustrace v knižní podobě. Gomel, vemsi ho! Gulem WTF!?! Nhcybi ti náhodou tole? Matjáš, sež kudna a ne bráhca! Vimři!!! Senato mžůu visrat Dise bondout! BOT Ciwe Sralin, to musim taki!... CIWE SRALIN...!!? DMNTI FAKT! Aš budu velkí budu mít Uhri! Kdo by odolal :-)... celý text
Hypnotizér
2011,
Lars Kepler
Velmi dobře vymyšlený příběh, vše do sebe krásně zapadá. Přitom je tam hodně dějových linek, které čtenář musí sledovat a dlouho neví, které spolu souvisí a které naopak ne. Ze začátku mi vadila forma (přítomný čas), ale zvykla jsem si.... celý text
Malé ženy
2009,
Louisa May Alcott
Je zvláštní kolik oblíbených ba kultovních anglicky psaných dětských knih je u nás prakticky neznámých (např. Peter Pan, Čaroděj ze země Oz, Králíček Petr (celá série) od B. Potterové, Malý bílý koníček od E. Goudgeové nebo Malá princezna od F. H. Burnettové). Jednou z nich jsou i Malé ženy L. M. Alcottové. Některé z nich dokonce dosud ani česky nevyšly nebo vyšly jen s osekaným textem a je známá spíš jejich filmová či televizní podoba. Zajímalo by mě, proč to tak je... No ale teď k Malým ženám: čtení jsem si moc užívala, hlavně první polovinu (tím myslím úplně původní "Malé ženy" a ne ty různé přílepky). Cítila jsem velkou spřízněnost s autorkou, stejně jako třeba s Charlesem Dickensem, když jsem četla Malou Dorritku. I když uplynulo tolik času a doba se tak změnila, tak popisované postavy s jejich různými dobrými a špatnými vlastnostmi mi přišly jako známí lidé z mého okolí. Nevím jak vás, ale mě to vždycky udiví. To co je v dané době "normální" se přece dost radikálně proměňuje, tak jak je možné, že mi ti lidé jsou tak blízcí? Dělá mi to radost, zvlášť když vím, že Malé ženy jsou autentické vzpomínky Alcottové z dětství (i když pro knihu zidealizované). Připadá mi, že pro američany to je pravý poklad, že mají takovou knížku (a můžou nad ní uvažovat o tom, co se od té doby změnilo a co naopak ne). Nevzpomínám si na analogickou četbu pro dívky v češtině. Alcottová totiž píše o úplně obyčejných radostech a starostech dívek ze středostavovské rodiny (zároveň propaguje středostavovské a křesťanské ideály). U nás si vybavuju dětské hrdiny z té doby (to myslím knížky, které přežily do dnešních časů) spíš z té nejchudší vrstvy (kde je ideálem srovnat děti do latě a naučit je poslouchat). Nebo vás napadá česká knížka odehrávající se v 19. století, kde by se dívky úplně přirozeně bavily tím, že by pěstovaly zábavy jako vlastní divadlo, noviny, debatní kroužek, hudba a učily se cizí jazyky? Přitom jejich rodina zchudla, a ony se musí dost ohánět. To jaké práce byly pro dívky jejich postavení přijatelné, a další stovky reálií v knížce obsažených, to je už samo o sobě zajímavé čtení. Ale mně se na knize a filozofii autorky hlavně líbilo, že každý měl v rodině a v životě svůj prostor (např. úzkostná Betsy nebyla nucená chodit do školy, osobitá Jo dostávala přesně tolik volnosti, kolik potřebovala a mohla bych pokračovat...). Právě tahle velká vnitřní i vnější svoboda, která z knížky dýchá, mě nejvíc dostávala a přišla mi navýsost moderní. (Postavila bych to do protikladu k Řídících Márince od F. Háje, viz můj komentář u prvního dílu Márinky. Snad by se tyhle knihy daly aspoň trochu srovnat, obě jsou pro dívky a Márinka také obsahuje autentické vzpomínky ze života dívky z chudé středostavovské a upřímně křesťanské rodiny, obě autorky se daly na spisovatelskou dráhu, mezi datem narození Alcottové a Wagnerové je rozdíl 45 roků. Mimochodem Márinka mi přijde dost podobná Jo Marchové. Jen je Márinka v knížkách mladší než holky Marchovy, v tomto moje srovnání trochu pokulhává: http://www.databazeknih.cz/knihy/ridicich-marinka-1-dil-29645 ) Márinka přesně tu svobodu a prostor, které zažívají i přes přísnost rodičů holky Marchovy, doma nemá. Druhý díl se zvrhnul už jen na postupné vyvdání hrdinek (jen ta část, jak se málem sobě odcizili Meg a John, ta mi přišla dobrá. A ještě se mi líbilo, jak dospěla a zmoudřela princeznička Amy). Zkoušela jsem i třetí díl (Little Men), ale nedala jsem to. Je to ještě o hodně horší zážitek než díl druhý, jakoby úplně jiná kniha od jiné autorky.... celý text
