Adapa komentáře u knih

Byl to pro mě velký návrat do dětských let, kdy jsem v 80. letech prožíval časopis Ohníček a záviděl starším kamarádům, kteří měli doma starší čísla o Desetiokém...
Kvalitně napsané a nakreslené komiksy, které dovedly příjemně zkrátit večer. Je vidět, že je dělali profíci. Dneska mi už komiksy tak kvalitní nepřijdou.

4 27.11.2022

(SPOILER) Sbírka osmi povídek ruských autorů, kteří popisují lov v tajze. Každá z povídek byla jiná, měla své kouzlo a nebo naopak nudu. Na některé si budu doživotně pamatovat, jiné jsem zapomněl krátce po přečtení.
Nejslabší povídky byly Jeho veličenstvo ryba a Ruleta. Ty ve mne nic nezanechaly. Naopak nejvíce mě chytla povídka Chuť do života o starém Nikitiči, který se v lovecké chatě setkává s mladým uprchlým kriminálníkem a jak mu velí zákon tajgy, na nic se neptá, nevyčítá a pomáhá mu. Věnuje mu polovinu svého tabáku, půjčí svou pušku a na oplátku je mladíkem pro jistotu zastřelen.
Velice zajímavá byla poslední povídka – Soud. Morální dilema zkušeného lovce Semjona Tětěrina, který vzal na lov velkého pohlavára Dudyrjova a nezkušeného felčara Miťagina. Jeden z lovců náhodně zabije místo medvěda mladého chlapce a Tětěrin řeší dilema, zda říci pravdu, kterou zná jen on, nebo zda mlčet nebo zda dokonce lhát.
Dobře napsaná byla i první povídka Živé peníze, která hned vtáhla do děje a ukazovala rozdíl mezi amatérským lovcem Akuňou, který jednou ročně opouští své místo v továrně a vyráží na pár týdnů lovit do tajgy.
Byla to zajímavá sonda do duší obyčejných ruských lidí někdy v 60. a 70. letech 20. století. Doporučuji k přečtení. Rád bych dal plný počet hvězd, ale pro ty povídky, které mě vůbec nezaujaly, musím jednu hvězdu ubrat.

4 26.11.2022

(SPOILER) Je a zároveň i není to pokračování Temného léta. Stejné místo, některé stejné postavy, náznaky tajemna, ale jiný styl psaní. U Temného léta jsem to mockrát odložil, nemohl jsem se začíst, tady jsem se chytnul hned v prvních řádcích a chtěl číst pořád dál a dál. Dan Simmons píše úplně jinak než předchozí díl.
Čekal jsem tak nějak více logičtější vysvětlení předchozího románu, toho jsem se nedočkal. Místo toho jsem sledoval problémy stárnoucího profesora. Nudily mě neustálé flashbacky o Clare, o tom kde spolu kempovali apod. Ve chvíli, kdy přišla spousta zvratů a najednou bylo vše jinak mě to hodně chytlo a nemohl jsem se od knížky odtrhnout.
Dále Stewarta tak nějak vede jeho přes čtyřicet let mrtvý kamarád Duan, kterého jsem si oblíbil v předchozím díle. Doufal jsem, že to vedení bude více vysvětleno, ale přišlo mi, že to Dan Simmons neuzavřel. Některé náznaky nechal nepovysvětlené.
Rozhodně ale doporučuji a rád se ke knize někdy opět vrátím.

4 25.09.2022

(SPOILER) Přečteno a od dalších dílů si dávám odpočinek. Nuda, nuda a klišé. Je strašné jak první sci-fi díl mohl klesnout na takovy sociologický román.

Nicol se dostává k mimozemským oktopavoukům a žije tam s ní většina rodiny a přátel. Ve Smaragdovém městě se jim daří, ale stále oktopavouky podezřívají. Lidé v Novém Edenu žijí v diktatuře, ve světě drog, cigaret a prostituce. Není jich ani dva tisíce, ale mají armádu, generály atd. To početně nějak nesedí.

Konflikt mezi oběma rasami propuká. Oktopavouci se snaží o mír, ale lidé chtějí válku. A když oktopavouci přejdou do útoku, zasahuje deux et machina, všichni usnou a když se za 16 let probudí, mocnější mimozemšťané vše vyřeší.

Přichází trocha filozofování o Bohu a hlavní postava stářím umírá…

Naprosto nevyužitý potenciál tématu. Ale každý fanoušek Clarka by si měl sérií o Rámovi projít.

4 09.03.2022

Krátká jednohubka, která dokáže projít všechny potopy v dějinách lidstva.

Velice zajímavě napsáno a líbilo se mi, že se do toho všeho vkládal ruský pohled, který v dnešní době chybí. Poprvé jsem se setkal s termínem tzv. Ruské Atlantidy, škoda, že se o tom autor zmínil jen na několika řádcích.

Kondratov se nenechává unášet fantazií, vyvrací řadu mýtů a ke všemu přistupuje vědecky. Je poznat, že to bylo napsáno již v 80. letech, řada informací je již neplatná, objevily se nové teorie, něco bylo vyvráceno.

Každopádně se to četlo krásně a rád doporučuji.

4 19.02.2022

Tak od této knížky jsem čekal něco naprosto jiného, než o čem je. Zapomeňte na nadpis, se strojem času to nemá vůbec nic společného, žádné cestování časem. Knížka je vlastně takovou historií psaní sci-fi literatury. Popisují se zde první autoři, kteří se zmiňovali o cestách do vesmíru, na Měsíc apod. Pak se dostáváme ke klasikům, jako byl Jules Verne a pak jsme u druhé poloviny 20. století.
Autor píše s nadhledem, zajímavě a zmiňuje i několik českých autorů sci-fi, což mě příjemně potěšilo.
Ale jinak je to docela nezáživné. Nebyl to můj šálek čaje. Nejraději bych dal jen tři hvězdy, protože jsem se místy dost nudil, ale protože nejsem ta správná cílová skupina, dávám nakonec čtyři hvězdy.

4 19.02.2022

Cestopis z poloostrova Jamal z konce 50. let, k mému překvapení jen málo prodchnutý komunistickou propagandou. I když samozřejmě sovětské zřízení je to nejlepší a mezi řádky se musí carismus a nebo bělogvardějské hnutí pořádně pomluvit.
Autor popisuje své cesty podél Obu, po jednotlivých malých rusko-něneckých osadách na Jamalu. Ze začátku to zní zajímavě. Vyprávění o Salechardu nebo Jar-sale se mi líbilo, ale pak v každé další osadě to vše bylo skoro stejné, jen jméno se měnilo. Něnečtí domorodci, kteří se mají nyní v sovětské době skvěle, studují, sledují geology a starají se o soby – o tom by se jim před bolševickou revolucí ani nesnilo, protože by je zlí ruští i zahraniční obchodníci odírali a za kožešiny by jim dávali trochu alkoholu.
V polovině knihy mě to už nějak přestalo bavit a těšil jsem se na dočtení. Být tak 60. léta, nemít internet asi bych tuto knihu hltal i hodnotil jinak. Nyní dávám tři hvězdy.

4 06.02.2022

Starší sovětské sci-fi, tak nějak krásně naivní. Jak kdyby někdo smíchal Julese Verna a bratry Strugacké a vytvořil z toho krátký román.
Knížka byla napsána v roce 1957 a stáří je na ni poznat. Děj se odehrává někdy krátce po roce 1970, kdy se Sověti rozhodnou uspořádat vědeckou expedici na Venuši. První přistání na jiném vesmírném tělese. Na Měsíci si netroufnou přistát, protože lépe se přistává ve vodách a ty jsou na Venuši.
Chybí mi tady pořádné hlavní postavy. Posádka kosmoletu je dokonale sovětská, bezchybná. Neprochází žádným vývojem, nemá žádné chybné charakterové vlastnosti, nehádá se a dbá jen na blaho SSSR, lidstva a komunistické strany.
Po těžším přistání mají kosmonauti problém se vrátit na Zemi. Ale zvládnou neustále popíjet čaj, udělat si dobré pirohy s masem a spávat v pyžamu. Na Venuši je zvířectvo, je tam voda a je tam dýchatelno…
Knížka už je dávno překonaná, nečetlo se mi to dobře, místy jsem se dost nudil. Ale jsem rád, že jsem si to přečetl a o trochu více se dobrodružně obohatil

4 02.01.2022

Mé první setkání s maďarskou sci-fi. A velice příjemně překvapilo. Začátek mě hned vtáhl do děje a chtěl jsem číst stále dál a dál. Na knížce je poznat, že byla napsána již v 60. letech, ale i dnešní nové vydání by si našlo své čtenáře. Skvělá hard sci-fi, která mi něčím připomínala některá díla Arthura C. Clarka.
Po sedmi stoletích ve vesmíru se na planetu Eelu vrací hvězdolet s 900 astronauty. A zjišťují, že něco je jinak. Domovská planeta se stáhla z dobývání vesmíru, nemá zájem ani o kolonizaci měsíce Prokron. A do toho je astronautům podprahově sdělováno, že se mají Prokronu vyhýbat, že se mají věnovat jen životu na rodné planetě. A zde přichází největší nelogičnost celého románu. Sedm století jsou ve vesmíru a když se vrátí na rodnou planetu, nikoho nezajímají výsledky jejich práce, všichni je považují jen za relikt minulosti a řeší se jen jejich začlenění do společnosti.
Během několika měsíců kosmonauti zjišťují, že na Prokronu byl nalezen důkaz mimozemské civilizace, která ohrožuje celou planetu. Podaří se jim během krátkého období zmobilizovat aktivitu celé planety a přesvědčit obyvatele Eely, že se musí přestěhovat na jinou planetu, v jiné sluneční soustavě. Připomínalo mi to zde čínskou trilogii Vzpomínku na Zemi od Liou Cch´-sina, ale napsanou o 50 let později než tento maďarský román.
První dvě třetiny knihy jsou skvělé. Pak najednou přichází časový skok o dva a půl tisíce let. Lidé z Nové Eely se setkávají s Pozemšťany s planety Země, mezi prvními kosmonauty je samozřejmě i Maďar. Krásné hrdé vlastenectví, zmínky o Budapešti. A pak přichází střetnutí s tajemnými Trrgy, které je takové divné, naivní, nečtivé… Jak kdyby se autor rozhodl, že píše už moc dlouho a potřeboval prvním nápadem nějak knížku napsat. Za ten konec musím sebrat jednu hvězdu.
Knížku můžu jen doporučit, nutila mě číst pořád další a další stránku, přitom nespěchat a číst pomalu jednotlivé řádky, abych se v tom neztratil a vše pochopil.

4 19.12.2021

Vynikající knížka dvou sovětských spisovatelů, kteří se sami účastnili několika arktických plaveb a pátrali po osudech ztracených expedic. Vtáhlo mě to do děje, že jsem neustále chtěl číst dál a dál, do toho jsem používal wikipedii, abych se dočetl více o třech ztracených objevitelských plavbách. Přečetl jsem za pár hodin a hned jsem litoval, že je konec.
Autoři se zaměřují na dva ztracené námořníky z Amundsenovy expedice, Tollovu zmizelou expedici a Vladimira Rusanova. Autoři tak nějak předpokládají, že čtenář o osudech těchto tří expedic již více ví a proto hned vtahují do popisu. Také některé pojmy se berou jako naprosto samozřejmé, pro české čtenáře se ale hůře na mapě hledají – například Mininovy Šéry, Middendorffův záliv.
Překvapil mě osud čtyřiadvacetiletého kapitána Kučina. O něm jsem věděl jen jednu dvě věty z české wikipedie, dokonce ani na ruské si nezasloužil vlastní článek. Tady na několika stránkách jsou popsány jeho životní osudy, co vše v tak krátkém životě dokázal.
Nejlepší příběh bylo pátrání po Rusanovovi a naopak mě nudilo popisování chutě nalezených starých konzerv z Tollovy expedice.
Rozhodně doporučuji k přečtení nejen všem milovníkům ruské Arktidy.

4 18.12.2021

Hunové, Gótové, Vandalové, Frankové, Germáni… Spousta národů, která se spojuje spolu navzájem proti Západnímu a Východnímu Římu, hned vzápětí ale zase naopak stojí po boku jednoho z Římů proti svému dosavadnímu spojenci. Chaos, intriky, loupení, rozpad impéria – tak přesně to najdeme zde v románu.

Mielke se snaží ukázat na stránkách románu, že Hunové byli jako každý z jiných národů v té době v Evropě. Nebyli horší ani lepší. Attila je zde popsán jako cílevědomý a ambiciozní člověk, který jde za svým snem. Stává se velkokrálem, zabíjí svého bratra a stává se králem všech Hunů. Buduje velkou říši, diktuje si své podmínky… Ale po jeho smrti vše končí a Hunové mizí v propadlišti dějin.

Jak už bylo níže zmíněno, někdy autor neví, zda chce psát román a nebo naučnou publikaci obhajující Huny. Ale dá se to dobře číst. Nezbytnou pomůckou je ale přehled národů, osob, slovníček a chronologie na konci knihy – často jsem se tam musel dívat.

Všem doporučuji. Četl jsem to nyní podruhé, poprvé asi před patnácti lety. Rád se ke knize opět za čas vrátím.

4 12.11.2021

Skvěle napsaný kratičký román o lidské kolonizaci vesmíru. Potomci pozemskych kolonistu se po 7 stoletich setkavaji s posledni pozemskou kolonizacni lod. Stret dvou odlisnych kultur, jedna pro druhou je mimozemska.
Skoda, ze Clark roman vice nerozepsal a nebo se k tomuto svetu nevratil v nejakem dalsim pokracovani.
Vsem doporucuji.

4 28.10.2021

Kdysi dávno, jako desetiletý kluk jsem se pokusil tuto knížku číst, nikdy jsem se nedostal dál než za pár stránek, protože mne nudil popis přírody, žádný děj. O pár desetiletí později jsem po knížce zkusil znovu sáhnout a začetl jsem se do ní.
Popisy přírody nikam nezmizely, ale nyní mi nevadily. Kniha je románem, ale někdy zachází do takových podrobností, co se týče levharta nebo housenky, že s tím dovede „ztratit“ i jednu nebo dvě strany.
Putování Zachira a Petra nebylo tak zajímavé, jak vracení se do starých časů, kdy v horách řádili Basmači a pašeráci opia. Kdyby se pan Volák zaměřil jen na první roky SSSR byl by z toho skvělý román.
I tak se to velmi dobře četlo, rád jsem si k té knize našel cestu. Jen škoda, že dnešní děti a mládež už se k tomu nedostanou.

4 11.10.2021

(SPOILER) Poprvé jsem tuto knížku četl někdy před třiceti lety jako kluk. Roky na mne koukala v poličce knihovny, tak jsem po ní z nostalgie sáhl. Pamatoval jsem si z toho po těch desetiletích jen, že někde na území dnešní Karélie byli dva bratři a jeden z nich byl kouzelník osady.
Nečekal jsem, že mě knížka po tolika letech tak chytne, hlavně když je určena pro mladší čtenáře, což už bohužel nejsem. Od první stránky jsem byl vtažen do děje, neustále jsem si říkal, že dočtu ještě jednu kapitolu a když jsem knížku dočetl, šel jsem googlovat, zda náhodou neexistuje druhý díl a nebo volné pokračování.
V knížce sledujeme dva bratry, starší z bratrů Bej je mladý lovec. Mladší Ljok od malička touží stát se také lovcem, ale protože existuje v kmeni pověra, že pokud se ženě narodí sedm synů, tak otcem toho posledního je duch a musí se stát šamanem, je proti své vůli sedmnáctiletý Ljok prohlášen za kouzelníka. Postaví se starým pořádkům, pokusí se bojovat s pověrčivostí, když se mu nedaří komunikovat s duchy, používá rozum a tím se vesnici daří. Obrátí proti sobě starce a musí uprchnout spolu se svým bratrem do jiné osady, kde se konečně stává lovcem a výrobcem zbraní a tím začíná život dle svých představ, ale jak zjišťuje ani to není jednoduché.
Škoda, že tato knížka není známější. Jako příjemnou oddechovku mohu jen doporučit.

4 03.10.2021

Skvěle napsaný román, který mne od prvních stránek chytil. Rozjezd je takový pomalý, podrobně popisující a pak to nabírá spád. Připadal jsem si jak hlavní hrdina John Tanner, taky jsem neměl sebemenší ponětí, kdo je kdo. Když jsem si vymyslel nějakou teorii, za chvíli to bylo jinak. V jednu chvíli jsem si říkal, že všichni jsou agenti Omegy, v další chvíli jsem si říkal, že nikdo z nich a vše je jen jeden velký omyl. Závěr pro mě byl překvapující a když se popisovalo, kde kdo udělal chybu a proto se dal odhalit, chytal jsem se za hlavu, že jsem to v textu přehlédl.
Velmi dobře je zde popsána atmosféra malého novoanglického městečka, čtyři rodiny z vyšší střední třídy a dokonalá manipulace.
Je poznat, že překlad vznikl v době, kdy se některé dnešní běžné věci ještě zde v Česku neznaly, takže slovní spojení jako „platba úvěrovou kartou“ nebo „vyndal nádobí z automatické myčky“ vypadají zvláštně.
Rozhodně doporučuju všem k přečtení a nemůžu než dát pět hvězd.

4 28.09.2021

Výborně napsané sovětské sci-fi z 80. let a asi nejlepší knížka od Bulyčova, co jsem zatím četl (pokud pominu Alenku z planety země, které mě dostala někdy před 35 lety). Jedinou nevýhodou této knížky je její krátká délka.

Na stránkách knihy se dostáváme do vzdálené hvězdné soustavy, kde jsou dvě planety. Jedna obydlená rozvíjející se civilizací, druhá zničená globální válkou. Lidská civilizace je na vysoké úrovni, vysílá na neobydlenou planetu archeology a na obydlené planetě má svůj konzulát a kosmodrom, snaží se nezasahovat více do vývoje planety. Nejprve sledujeme takřka detektivní příběh, kdy jeden z archeologů zmizí, a všichni přemýšlí, co se mu mohlo stát. Pak přichází pokus o rebelii, únos lidského vesmírného korábu primitivní civilizací a zjišťujeme, že skoro každý zde hraje svou falešnou hru a je mistrem intrik.

Rozhodně všem doporučuji, knížka vtáhne do děje a nedovolí odložit dokud není dočtena.

4 19.04.2021

O Hilsneriádě jsem četl za posledních několik desetiletí již spousty článků v časopisech, novinách i různě na internetu. Z toho všeho jsem měl v hlavě jen myšlenku, že Leopold Hilsner byl nevinný a pachatel je neznámý. V této knížce od Bohumila Černého jsem poprvé četl vše řádně ucelené, vysvětlené od začátku a zasazeno do souvislostí. S klapkama na očích, že to nemohl udělat Hilsner jsem mezi řádky čím dál více viděl jako vraha jejího bratra, tak jak ho označil i Masaryk. V závěru knihy je podáno několik hypotéz a celkem realisticky, je tam vysvětleno, kdo by mohl být vrahem. Varianta, že by to byl její bratr, rázem padá.

Detailně je tam popsána doba, protižidovské nálady a také to, jak si svědkové do detailů s každým dalším měsícem více a více vzpomínají na podrobnosti. Ze začátku 21. století je pro nás nepředstavitelné, co se dělo s lidmi v roce 1899.

Příjemně mne překvapilo, jak dobře je zde popisován Masaryk. Očekával jsem, že bude zesměšňován jako první kapitalistický prezident, protože kniha vyšla v 60. letech. Ale nenašel jsem zde žádné prokomunistické věty apod.

Je to velmi dobře napsané dílo, které mi dost otevřelo oči. Všem ho mohu jen doporučit.

4 27.10.2020

Knížku jsem si koupil už v prvních dnech, kdy vyšla. Prolistoval jsem ji a těšil jsem na začtení. Ale asi nějak bylo všude v televizi „přebabišováno“, že se stalo, že jsem se k ní dostal až koncem roku 2020. A knížka mě tak nějak zklamala, čekal jsem od ní víc. Před lety jsem četl od pana Kmenty Kmotra Mrázka a padl jsem z toho na zadek, během několika dnů jsem si tehdy sehnal všechny jeho vyšlé knihy a rychle je přečetl. Některé pasáže jsem si znovu pročítal, dělal jsem si poznámky… Ale tady v knížce Boss Babiš mě to tak nedostalo. Přišlo mi, že jsem se nedozvěděl prakticky nic nového, snad kromě aféry s původem peněz z Panamy – sponzorování ČSSD.

S panem Kmentou sdílím názor na pana Babiše, ale přišlo mi, že se zde autor až příliš nechával unášet „osobní křivdou“, kdy odešel z Mladé Fronty, poté co ji koupil Babiš. V předchozích dílech o Mrázkovi, o Krejčířovi nebo třeba o Vítu Bártovi, si zachovával pan Kmenta profesionální odstup, nadhled. To mi zde chybí. Také literární styl nějak oproti předchozím dílům poklesl – vadily mi příliš zkratkovité kapitoly, zbytečně někdy oddělované.

Dával nakonec čtyři hvězdy, ale jen s odřenýma ušima. Knížku by si měl přečíst každý, ať vidí, co vše tady v Česku roky prochází, k čemu jsme hluší a slepší.

4 25.10.2020

Námětově a dějově jedna z lepších knih o dokonalém agentovi Cottonovi. Ale jak už bylo v jednom z předchozích komentářů zmíněno, na kvalitě knihy je poznat, že Steve Berry píše své knížky šablonovitě a chrlí je jak na běžícím pásu. Takže od první chvilky, kdy se v knížce zorientujete, tak je hned jasné, jak honba za pokladem dopadne a také, komu bude poklad přenechán.
Připadá mi, že autor má své čtenáře za stále větší hlupáky a skoro analfabety. S každým dalším dílem této série jsou věty kratší a kratší. Jednoslovné věty se dokonce mění v jednoslovné odstavce. Snad to má navodit větší pocit dramatičnosti, ale u mě to příliš nefunguje. Jak v akčním filmu také Steve Berry neustále skáče z jednoho místa na druhé, aby navnadil a přidal na akčnosti. Někdo na někoho namíří pistoli, v heslovitých větách se dozvíme, jak se například Cassiopea loučí ze životem, jak ví, že je to její konec a najednou stop střih a jsme na jiném místě a řešíme něco úplně jiného.
Zaskočil mě překlad „Mluvčí sněmovny“. Nejdříve jsem si představoval nějakého tiskového mluvčí sněmovny a překvapovalo mě, že je to tak vlivná osoba. Až když jsem si na wikipedii našel, že český překlad je Předseda Sněmovny reprezentantů, pochopil jsem, proč je postava tak vlivná.
Knížka není špatná, líbilo se mi i vysvětlení Cottonovi přezdívky. Ale je to takový lepší průměr. Bezproblémová oddechová knížka, která vypadá jak bichle, ale čte se velmi rychle díky krátkým odstavcům. Na nějakou dobu si dávám pauzu od Cottona.

4 22.10.2020

(SPOILER) Nenáročná, nevelká knížka, která mládeži idealizuje dobu osídlování USA a zabývá se životním osudem Jana Jadérka takového amerického Diogenese. Jan Jadérko se rozhodne obětovat svůj život vyššímu cíli zasévání jabloní do nově kolonizovaných území. Přátelí se s Indiány i s osadníky. Potkává svou osudovou ženu Betty, ale rozhodne se ji přenechat jinému, aby sám mohl sázet jen jabloně. Během své životní poutě se dostává ke spoustě událostí, kterou autor jen tak letmo naznačí například Tecumsehova válka, druhá válka o nezávislost apod. Škoda, že autor knížku nevzal víc do hloubky a škoda, že si vybral jen něco o životě Jana Jadérka. Hlavní hrdina byl například i misionářem, celý život se snažil kázat o Ježíši mezi Indiány, o tom není v knize ani zmínka. Ke konci života byl Jan Jadérko také zapřisáhlým vegetariánem, což ostatní udivovalo - opět ani zmínka.
Knihu jsem četl někdy jako dvanáctiletý kluk, kdy jsem hltal každou knížku o Indiánech. Tenkrát mě moc neoslovila svou mírumilovností. Nyní po více jak třiceti letech jsem po ni opět sáhl a nacházím tam úsměvné dětské věci, ale i více chápu postavu Jana Jadérka.
Škoda, že většinu dnešních dětí už tato knížka neosloví, nezaujme

4 29.09.2020