adela.hol komentáře u knih
(SPOILER) Autorka mi byla doporučena kamarádkou a stejně tak, že mám začít touto knihou. Bylo to tedy velmi silné čtení.
Kniha je rozdělena do třech částí popisující osudy tří žen, tří generací jedné rodiny. Společným článkem je tu Hana, u které sledujeme vývoj od zamilované osmnáctileté dívky po zcela zničenou, bez duše trpící ženu. Její poslední část se četla obzvlášť těžce.
Celý příběh vede k tomu typu zamyšlení, co by bylo kdyby. Co kdyby Hana nebyla tak naivní a prokoukla Jaroslava dřív, než bylo pozdě? Co kdyby Hana nekoupila žloutkové věnečky na oslavu narozenin Rosy? Co kdyby hrdě neprohlašovala, kdo je otcem jejího dítěte?
Všechno mohlo být jinak. Jenže šlo by to v té době vůbec jinak?
Kniha se dobře četla, propojení jednotlivých postav a jejich osudů bylo odhalováno postupně, což neustále udržuje čtenářovu pozornost. Každá maličkost tu byla důležitá. Určitě ještě někdy sáhnu po další knize od autorky.
(SPOILER) Kniha se četla dobře, stejně jako první díl. Autorky styl mi vyhovuje. Příběh byl pěkný, zase mi přinesl to správné odreagování, ovšem narozdíl od prvního dílu musím jednu hvězdu ubrat.
Ashu a Jacoba jsem si oblíbila, ale oproti Eden a Paulovi z prvního dílu mi po větší části knihy chybělo takové to wau.
Líbilo se mi to propojení z dětství, že si byli souzeni už odmala, to mám v příbězích ráda, takové to osudové spojení. Jen mi tam nesedělo, že nato kolik let se nenáviděli, nic o sobě nevěděli, tak se hodně rychle usmířili. Dva dny na sebe štěkali, třetí den si to vyříkali a bylo po problému. A sice Jacob vyznával své city prostřednictvím sociální sítě, takže mu stále chyběla, ale Asha by na něj asi znovu jen tak nepřišla, kdyby ho neoslovila kvůli knize.
Každopádně i tak jsem si knihu užila a doufám, že brzy vyjde třetí díl.
(SPOILER) Poslední kniha, která mi zbývala ke splnění čtenářské výzvy a opravdu jsem nečekala, že díky ní získám další oblíbenou autorku. Hltala jsem každou stránku a potřebovala jsem vědět, jak to dopadne.
Postupné odhalování tajemství jednotlivých postav přicházelo v ten pravý čas a autorka tak čtenáře držela v neustálém napětí. Jediné, co jsem dokázala uhodnout hned z prvního náznaku, bylo, že Tori je Oliviina dcera. Jinak to ale pro mě byla samá překvapení, ať už ohledně toho, jak to bylo s identitou zabijáka z Watt Lake nebo smrtí Grace a Jimmieho.
Olivie si prošla peklem, ale přesto se dokázala znovu postavit na nohy. I když nenašla oporu v manželovi ani v rodičích. V těch nejbližších lidech. Musela čekat dvanáct let na moment, kdy se její noční můra znovu přibližovala, aby potkala někoho, kdo v ní vyvolal pocity, které už tolik let necítila a zároveň komu mohla jednou dovolit ji milovat a chránit. Cole byl přesně tím mužem. Oblíbila jsem si je oba, našli se v tu správnou chvíli a oba se potřebovali.
Knihu můžu doporučit a druhou knihu ze série si také určitě přečtu.
Nevím proč, ale první půlku knihy jsem se nějak nemohla začíst. Šlo mi to hrozně pomalu a druhý den jsem si nepamatovala, co jsem předešlý den četla. Druhá půlka knihy to ale ve velkém napravila.
Bylo zajímavé propojení s covidovým rokem a připomínka toho, čím jsme si prošli. A Ema za ten rok dosáhla takového posunu, jakého za celý svůj život nebyla schopná.
Líbil se mi ten námět pátrání po rodinných vztazích a že každý je nějaký jen proto, že ho ovlivnil ten druhý. Emu tu formovali nejen její rodiče, ale i oba prarodiče a teprve když se dopátrala k minulosti, pochopila jednání všech kolem i sebe samotné.
Asi až na Radomíra, jsem si tu oblíbila všechny postavy, což se mi v knihách autorky ještě nestalo. A očekávám, že nás v budoucnu čeká nějaké další volné pokračování jako v případě Lososa, Pandy a Vlaštovky. Už teď se těším.
(SPOILER) Zaujala mě anotace, kniha byla ve výprodeji za pár korun, takže i kdyby to bylo špatné, tak jsem neměla, co ztratit. Ale to, co jsem dostala, byl velký opak špatného. To byla jízda od začátku až do konce. 400 stran jsem zhltla za víkend, nemohla jsem se odtrhnout a potřebovala jsem vědět, co bude dál.
Postavy Skye a Estebana/Damiana byly tak perfektně napsané. Tento příběh lásky nebyl procházka růžovou zahradou, právě naopak temnými stíny, ale to tomu dodávalo tu sílu.
I když byly v knize drsné momenty, fandila jsem oběma v každé etapě a chápala jednání toho druhého. To, čím si prošli, se nedalo jen tak smazat, oba se potřebovali vykoupit ze své části viny, odpustit si navzájem i sami sobě. A jejich chemie mě naprosto dostala.
I ostatní postavy měly v knize své místo, ať už byly kladné nebo záporné, tak dokonale doplňovaly příběh jako dílky skládačky.
Za sebe tuto knihu můžu rozhodně DOPORUČIT!!!
(SPOILER) Tato kniha je takové pohlazení po duši. Měla jsem chuť do té knihy skočit a péct dánské pečivo spolu s nimi.
Líbil se mi přerod všech postav, když pochopili podstatu hygge, dokázali přehodnotit svůj život a pochopili, že nemusí být celý jen o práci, ale že nejdůležitější jsou oni sami. A pokud jsou spokojení oni, půjde snáz i všechno ostatní.
Nejlepší byla za mě postava Evy. Byla to taková jejich máma, která vždy věděla, kdy přinést kávu, něco dobrého na zub a kdy je vyslechnout.
Katie si to trochu pokazila na konci, když nedala Benovi vůbec možnost to vysvětlit, ale jinak se mi jejich chemie moc líbila a epilog se všemi postavami byl super.
Objevila jsem další autorku, díky které se odreaguju u příjemné romantiky, zasměju se a poznám nějaké nové prostředí. S chutí se postupně pustím do dalších dílů série.
(SPOILER) Autorku jsem si přidala do oblíbených hned po první přečtené knize a touto knihou si svou pozici jen upevnila. Myslela jsem, že po Dopisech, které mě úplně rozsekaly, už nemůže přijít nic lepšího. Mýlila jsem se.
Na úvod musím říct, že když jsem příběh Seliny a Lawrence postupně rozkrývala, úplně jsem v nich viděla, jak mohl třeba vypadat příběh Rose a Jacka, kdyby se nepotkali na Titanicu. Selina a Lawrence se tak stali mou další srdcovkou.
Teď už ale k příběhu. Musím podotknout, že autorka má dar mě při čtení úplně zmást. Nebo spíš, vlastně ani nepřemýšlím, jak by to mohlo pokračovat dál, ale prostě si jen vychutnávám stránku za stránkou a nechávám se překvapovat. A že toho tady bylo opět hodně.
Jediné, co bylo jasné od začátku, že Alice je dcera Lawrence. Ta podoba tam byla zřejmá.
Jinak jsem si ale opravdu myslela, že je Selina s Rupertem na obchodní cestě a že aby se Alice tolik nestýskalo, tak vymyslela pro ni tu honbu za pokladem, čímž jí postupně vyprávěla, co se stalo před jejím narozením.
Teď už byl její úmysl pochopitelný, chtěla hlavně, aby se Alice dozvěděla pravdu, protože ona sama na to už neměla sílu.
Atmosféra té doby a příběh jejich lásky, mě naprosto uchvátil. Ano, nebyl to klasický happyend, ale přesto byl. Lawrence nezůstal sám, v Alice bude navždy mít nejen Selinu, ale i Cassie.
Za mě to bylo naprosto dokonalé!
Na autorku jsem slyšela a četla jen samé pochvalné recenze a rozhodně všechny byly pravdivé. Touto knihou jsem začala a postupně plánuji přečíst i všechny ostatní. Kniha je napsaná velmi čtivě a krátké kapitoly vás nutí číst dál a dál, stránky tak mizí pod rukama ani nemrknete.
V této knize se díváme pohledem 15leté Liny na hrůzu, která byla páchána na litevském obyvatelstvu a nejen na něm. Každá z postav měla své určité tajemství, proto byly takové černobílé a tím pádem zajímavé. Jako například, co se čtenář postupně dozvěděl o Kreckým nebo Stalasovi. Anebo že aby jedni členové rodiny byli zachráněni, mohli být svobodní, tak druzí o tu svobodu přišli. Asi si nikdo neumí představit, jaké to je žít s pocitem viny nebo výčitek svědomí.
Opravdu skvěle napsáno, čtenář se dozví část historie, o které možná neměl ani ponětí. Jsem zvědavá a těším se na další knihy.
(SPOILER) Kniha mě zaujala anotací a obálkou, ale jako celek mě zklamala. Sice se četla dobře, ale čekala jsem něco jiného. Podle popisu jsem si myslela, že Ivy nebude vědět, kdo Ryan je a že v tom bude právě ta zápletka, kdy ho bude nenávidět za to, že ji lhal. Ano, bylo by to klišé, ale nevadilo by mi to.
Jenže ono to bylo přesně naopak. Oba věděli, kdo je ten druhý vlastně hned, a kdyby je tehdy nevyrušila ta sekretářka, tak by asi hodinu po prvním setkání stihli snad téměř všechno a ještě na veřejnosti.
Také mi trochu neseděl Ryanův věk. Myslím, že na takovou práci by byl potřeba někdo starší a zkušenější. Stačilo by třeba i jen pět let víc s tím, že by byl jakože v posledním ročníku studia. A další, s čím jsem měla problém, byla chemie hlavních hrdinů. Já jsem ji tam vlastně neviděla. Připadalo mi to v těch scénách hrozně na sílu, že po sobě tak strašně touží a nemůžou.
A poslední, co musím poznamenat, tak že jsem v průběhu čtení začala být alergická na spojení "protočil/a panenky". Nebyla snad jediná kapitola, kde by to nepadlo.
Ještě uvidím, jestli se pustím do druhého dílu. Ale méně stran by možná nebylo na škodu.
S autorkou jsme stejný ročník, takže při popisu jejího dětství a dospívání na mě dopadla ta pravá nostalgie. Ano, přesně takhle se všechno odehrálo. V knize vypíchla věci, co dnešní generace nepochopí a my jsme tím dennodenně žili.
Kniha nebyla ale jen humorná, měla v sobě i vážné téma úzkostí, nízkého sebevědomí a pochybností, které autorka vtiskla postavám svých dalších knih. Což znamená, že už ty postavy také člověk vidí jinýma očima a víc je chápe.
Za mě opět skvěle napsané, autorčin styl mi prostě sedí.
(SPOILER) Kniha přečtena kvůli čtenářské výzvě, znovu bych si ji ale už určitě nepřečetla. Námět zajímavý, dobře se to četlo, ale zároveň jsem měla pocit, že se za těch 300 stran vlastně nic nestalo.
Ze začátku jsem měla problém rozeznat, co je aktuální a kdy zrovna hlavní hrdinka začíná vzpomínat.
Čekala jsem také víc scén s ostatními postavami, aby je čtenář poznal. Takto viděl akorát sblížení s velitelem přes hraní scrabble a pak jen to, že i přes všechny ty zákazy existuje nějaký klub, kde najednou nikdo nic neřeší a dělá si co chce.
Scény hlavní hrdinky a Nicka by se asi daly napočítat na prstech jedné ruky. Stačila jedna noc a jaká náhoda, že měli štěstí, že při jejich dalších nocích už je nikdo neviděl. Celé to bylo popsané na jedné stránce a rovnou s tím, že asi se to těhotenství povedlo.
Vím, že má kniha druhý díl, tudíž je možné, že některé věci jsou tam zase dovysvětlené, ale i tady to podle mě šlo rozvinout lépe.
Ani jsem nečekala, jak moc mě bude knížka bavit. Z filmu jsem viděla asi půl hodiny a vlastně jsem nechápala o co tu má jít a co tu má být vtipné.
Zato v knize to šlape od samého začátku, nebylo tam jediné místo, kde bych se nudila. Kolikrát jsem se musela zasmát i nahlas.
Opravdu to bylo pro mě příjemné překvapení a s chutí se pustím do dalších dílů.
Po čase návrat do světa Harryho Pottera a jako vždy jsem nadšená. Napsat doplňkovou knížku, aby všichni věděli, o čem je v tom posledním díle řeč, se Rowlingové opět povedlo.
Líbily se mi samotné bajky, jejich ilustrace i Brumbálovy komentáře. Všechno to do sebe znovu skvěle zapadalo.
Výborný nápad, který byl skvěle zpracován. Ze všech povídek byly asi jen tři, které mě nezaujaly. Zbývající povídky za mě originální, čtivé a u spousty z nich vedl závěr k zamyšlení.
To byl přesně ten typ romantiky, který mám ráda. Pomalé sbližování plné sexuálního napětí a poté už jen výbuch, který nelze zastavit. Ano, bylo to předvídatelné, ale jak zabránit tomu si Paula, Kierana nebo Caleba nezamilovat? Eden mohla sama se sebou bojovat, jak jen chtěla, ale neměla sebemenší šanci.
U knížky jsem se odreagovala, dostala jsem řádnou dávku romantiky i nějakých peprnějších scén a zároveň jsem se i pobavila (jako např. u kliků s kachnou :-D ).
Těším se až si dám jako oddechovku, mezi nějakými vážnějšími tématy, druhý díl.
Moje první kniha od autorky a určitě ne poslední. Autorka píše velmi čtivě, knihu jsem měla přečtenou za víkend a nemusel dělat pauzy, jistě bych ji přečetla na jeden zátah.
Jednu hvězdu ubírám za postavy, které mi moc nesedly, nějak jsem si ani k jedné nenašla cestu. Závěrečné rozuzlení bylo zajímavé, ale nebyl to takový ten wau efekt, jaký jsem na začátku čekala.
Každopádně na detektivky s Josefem Bergmannem se určitě chystám a jsem na ně zvědavá.
(SPOILER) Jedním slovem ... DOKONALOST! Romantika spojená s detektivní záhadou a k tomu v ne zrovna typickém prostředí. Líbilo se mi střídání dvou časových linií, které se postupně propojovaly tím, jak Kya rostla. Milovala jsem pasáž, jak se postupně rodila její láska s Tatem, jak ji všemu naučil. A i když si to pak pokazil, stejně ji pořád miloval a snažil se ji chránit, jak jen mu to dovolovala. A úplně nejvíc mě dostalo, jak se vrátil Jodie a ukázal jí ty máminy obrazy, na kterých byla s Tatem už jako dítě a nemohla si to pamatovat. Tyhle osudové lásky zbožňuju.
S Chasem to sice zprvu vypadalo na druhou velkou lásku, ale vlastně něco k ní cítit asi musel, když s ní byl tak dlouho bez toho, aniž by ji do něčeho nutil. To by pak ten pokus o znásilnění přišel mnohem dřív, nemusel by se předtím tvářit jako že ji má rád. Takže ty jeho úmysly byly takové nejasné. On sám možná nevěděl, co chce.
Každopádně kapitoly se soudem a odhalování indicií kolem jeho vraždy mě bavily a i ten závěr, který se poodkryl až po dlouhých letech, odpověděl na zbývající otázky.
Opravdu nádherná kniha, moc ji doporučuji a jsem zvědavá na filmovou verzi.
Na filmové verzi Volání divočiny jsem vyrůstala a milovala ji. Teď jsem se díky čtenářské výzvě dostala i k té knižní verzi. Zatímco film převypráví první část knihy a kousek druhé (za mě perfektně), kniha zobrazuje události po filmu a doplňuje spoustu dalších, co se do filmu vejít nemohly.
Spisovatelka a její manžel mají můj velký obdiv. Neměli to snadné a do poslední chvíle pro Elsu a její lvíčata dělali maximum.
Jednu hvězdu ubírám za první část knihy, která paradoxně popisuje děj filmu, ale já občas při čtení utíkala myšlenkami jinam. Části se lvíčaty mě v této verzi bavily více.
Knihu jsem přečetla na doporučení kamarádky a zároveň jsem ji mohla zahrnout do čtenářské výzvy. Jedním slovem - pecka!
Je sice pravda, že na začátku, než se Stella s Danem potkali, tak jsem se možná trochu nudila, ale pak už to nešlo zastavit. Během čtení jsem si v hlavě pokládala spoustu otázek, nechápala jsem proč se to něco stalo nebo proč tak postava jednala, ale postupně se všechno odkrývalo a dávalo to smysl.
Stellu a Dana a stejně tak Jess a Willa jsem si zamilovala. Měli podobné osudy, ale zároveň rozdílné a prožívala jsem s nimi každou chvíli štěstí a bolesti.
Na závěr ukáplo i několik slz, nešlo tomu bránit. Knížka je nádherně napsaná a dýchne na vás tolik emocí. Doporučuji všemi deseti!
(SPOILER) Poslední kniha z volné trilogie a jen potvrzení, že knihy autorky budu rozhodně číst dál. Její styl psaní mi naprosto sedí.
V této knize se vrátila do hlavní role Bára z Lososa z kaluže, ale jako vedlejší postava tu nechyběla ani Tereza z Pandy v nesnázích. Toto propojení všech postav mě bavilo. Podobně jako v předchozích dvou knihách tu byl náhled ze dvou stran. Konkrétně na minulost (naši současnost) a budoucnost. Autorka si zahrála na věštkyni a zkusila odhadnout, jak naše budoucnost bude vypadat. Musím říct, že u určitých věcích bych se nedivila, kdyby se trefila. Nebo by nebylo špatné, kdyby se trefila. Rozhodně taková hodně rychlé adopce by byla ku prospěchu všem. Rodičům, kteří marně čekají na dítě a dětem, které nechtějí dospělým říkat jen teto a strejdo.
Kromě dvou časových rovin tu hlavní hrdinkou nebyla jen Bára, ale i její děti Magda a Michal, které měla s Petrem, se kterým se seznámila na konci Lososa.
Nejdřív bych začala asi krátkým komentářem k dětem. Magda mě ze začátku hrozně štvala (asi podobně jako její maminka v Lososovi), ale co se jí narodila Milinka (pojmenování po prababičce, super) tak se změnila a hrozně jí slušel ten závěr, že přece může být šťastná i bez chlapa. U Kláry jsem popravdě návrat k Pavlovi čekala.
Michal byl na začátku zase takový ňouma, co se nechává sekýrovat jak od sestry, tak od své holky Niny, ale po Mikaelově adopci jako kdyby se z něj konečně stal chlap. Sice to pořád byl takový ten typický ajťák, co není do života moc praktickej, ale to, že měl Mikaela u sebe a že se ho pak musel zase vzdát, ho hodně posílilo. A vlastně sám nezůstal, měl pak Ninu, se kterou si to taky jen díky Mikaelovi všechno vysvětlili.
A nyní komentář k Báře. U ní byla nakousnuto vážné téma Parkinsonovy choroby, ale v této blízké budoucnosti se stal zázrak a Bára se vyléčila. A mohla si tak znovu vzpomínat na svůj život s Petrem a na komplikace, kterém jim způsobila jakási Lucie, se kterou se seznámila na předporodním kurzu. Musím říct, že Báru ani Petra nechápu, že tolik let dokázali tajit, co je trápí. Bára to, že si myslí, že jí je nevěrný a Petr to, že ho tolik let pronásleduje psychopatka Lucie. Čím déle něco člověk tají, tím hůř přece ten druhý věří nějakému vysvětlování. A lhát tolik let, když se vlastně Petr ničím neprovinil, to nevěřím, že nikdy nebyla příležitost si to vyříkat.
Konec byl podobný jako u Lososa, asi aby si čtenář ten happyend domyslel. I když třeba já bych si ho ráda přečetla. Takže za to jedna hvězda dolů, ale i za chyby ohledně věků postav. Jakože třeba Magda byla v pubertě jak v roce 2033, tak v roce 2040. A myslím, že tam to bylo více.