adela.hol komentáře u knih
(SPOILER) Avery byla obyčejná středoškolská studentka, jejíž život se obrátil vzhůru nohama ve chvíli, kdy zemřel miliardář Tobias Hawthorne. Nikdy předtím ho neviděla, ale přesto ji odkázal většinu část svého majetku, zatímco své vlastní rodině odkázal "jen pár drobných". Proč to udělal? Proč jsi vybral cizího člověka, kterému změnil život?
Tu záhadu se snaží během knihy vyřešit nejen Avery, ale i miliardářova rodina, zejména dva z jeho čtyř vnuků - Grayson a Jameson. Díky čemuž se postupně dostáváme nejen k řešení záhady, ale vzniká tu i milostný trojúhelník. A já popravdě nevěděla, kdo je mi z nich sympatičtější. Jameson sice byl od počátku příjemnější, ale Grayson se svou nedostupností měl také své momenty. Takže ani Avery nevěděla, koho si vybrat.
Ovšem nějaká romantická linka tu spíš byla jen jako doplněk a šlo tu hlavně o luštění hádanek, šifer a odhalování křivd z minulosti. Za mě tu byly dobré zápletky (ať už s Emily nebo Tobym), četlo se to úplně samo a všechny ty hádanky, kterým postupně přicházeli na kloub, mě moc bavily. S chutí se pustím do dalšího dílu.
(SPOILER) V knize sledujeme čtyři postavy - Joanu, Floriana, Emilii a Alfreda. Osudy prvních třech se protnou hned na začátku knihy, kdy společně prchají za svobodou, ale zároveň každý z nich skrývá nějaké tajemství. To samé se týká i Alfreda, který se k postavám přidá na lodi Wilhelm Gustloff, která je má konečně dostat do bezpečí, pryč od války. Bohužel happyend se pro všechny nekoná.
Autorka znovu vzala historickou událost, o které se málo ví. Ano, všichni známe tragédii Titanicu, na kterou i v samotné knize byla narážka, ale proti této tragédii vlastně nebyla "nic". Je zajímavé, kolik událostí se v historii stalo a většina populace o nich nemá ponětí. Autorce za to rozhodně patří velké díky, že nám prostřednictvím svých knih otevírá oči.
Její krátké kapitoly vás nenechají vydechnout, dokud nejste na poslední stránce. Od napadení Gustloffa jsem stránky četla s úzkostí a představovala si tu hrůzu a paniku, která se na lodi musela odehrávat. Ale i na pozadí takové tragédie se dalo najít něco pěkného. Joana a Florian se nakonec celý život starali nejen o své vlastní dítě, ale i o Emiliinu dceru a malého chlapce, čímž uchovávali a uctívali památku všech, kteří neměli to štěstí jako oni.
Na knihu jsem četla nebo slyšela spoustu pochvalných recenzí a všechny byly pravdivé.
Po každé kapitole jsem si udělala určitý závěr, ale další kapitola ho prakticky okamžitě smetla ze stolu. Nevěděla jsem, komu věřit. Kdo mluví pravdu a kdo lže. Neustále jsem si pokládala další a další otázky, což mám při čtení ráda. Když o tom příběhu mohu přemýšlet z různých stran.
Postavy byly do detailu propracované a poslední kapitoly jsem četla se zatajeným dechem.
Dostala jsem velmi silný, emotivní příběh. I přes vážné téma se kniha četla s lehkostí. Doporučuji všemi deseti!
Těšila jsem se, ale bohužel mi to vůbec nesedlo. Zatímco u HP a prokletého dítěte jsem měla obavu z té formy scénáře, tak mi to nakonec vůbec nevadilo a krásně to utíkalo. Tady to bylo naopak.
Filmovou verzi jsem neviděla, ale možná by to čtení pak bylo snazší. Měla bych alespoň nějakou představu o postavách, ale takhle jsem se v tom hrozně ztrácela. Kdo ke komu patří, kdo je klaďas, kdo záporák. Tady mi to ten scénář opravdu komplikoval.
Původně jsem chtěla dát i jenom dvě hvězdy, ale posledních sto stran jsem se konečně začetla. Před dalším dílem asi budu muset nejdřív zkouknout filmovou verzi, snad to pomůže.
(SPOILER) Tak tenhle příběh mě dostal. Je to sice klasický příběh, kdy toho zlého kluka změní láska, ale to ničemu nevadilo, protože je to přesně můj styl. Navíc to bylo tak čtivé, že kdyby byl čas, přečetla bych to na jeden zátah, protože jsem potřebovala vědět, co bude dál.
Sledujeme příběh Noah, která se s matkou musí přestěhovat k jejímu novému manželovi a s nevlastním otcem získává i nevlastního bratra Nicka. Ti dva si samozřejmě od první chvíle nesednou, nenávidí se, ale zároveň se mezi nimi brzy probudí vzájemná přitažlivost. Bože, ta jejich chemie na mě skákala z každé stránky.
Byly tu nějaké malé zápletky s Danem nebo Annou, ale ta hlavní překážka tu byla minulost Noah a Nickova dvojí tvář. Ta, které se Noah bála víc, než čehokoliv jiného. A nebylo se co divit, protože si jako malá prošla peklem.
Každá scéna v knize se mi vryla pod kůži. To, jak se Noah Nicka bála, ale zároveň ho potřebovala. To, jak Nick žárlil, když se na Noah někdo jiný i jen podíval. Každý jejich polibek, jejich poprvé, Nickovy scény s Madison, závěrečné drama s únosem, všechno jsem s nimi naplno prožívala.
Byla jsem do příběhu naplno vtažená a už se nemůžu dočkat dalších dílů. Jsem zvědavá, co autorka pro ty postavy dál vymyslela. Já si je opravdu zamilovala a chci se k nim brzy vrátit.
Tato kniha mě neskutečně sedla do noty. Pohltila mě od první strany, četla se úplně sama a už teď se těším na druhý díl.
Emilia, která narozdíl od svého dvojčete, moc nevěřila všem těm čarodějným pověstem, které jim vyprávěla jejich babička, musela svůj názor přehodnotit bohužel poté, co našla Vittorii zavražděnou. V té chvíli začala pátrat po jejím vrahovi a síly spojila se samotným pekelným princem Irou, jedním ze sedmi bratrů pojmenovaných po sedmi smrtelných hříších. Vittoriina vraha jsem nakonec neodhalila, ale zpětně vidím, že se to vlastně nabízelo.
Mezi Emilií a Irou probíhala ta správná chemie, kterou mám ráda, a tak nějak podle konce tuším, že druhý díl se mi bude líbit ještě víc. Už jenom poslední věta knihy mě hodně navnadila.
(SPOILER) Obálka knihy je naprosto dokonalá, to bylo rozhodně první lákadlo. Poté prostředí hor, ze kterého jsem ještě nic nečetla, byla další motivace. Kniha byla čtivá od první stránky, takže nebyl problém se začíst.
Chemie mezi hlavními hrdiny rozhodně byla, ale na můj vkus přišla příliš rychle. Hrozně rychle přeskočila jiskra, hrozně rychle jeden na druhého žárlili a jeden druhého chtěli chránit. A přitom o sobě pořádně nic nevěděli. Mám radši o něco pomalejší vývoj.
Další, co na mně asi úplně nezanechalo to, co mělo, byla zápletka s Robertem. Byla rozhodně originální, tohle se stávat nemá a Livie mi bylo líto, ale zároveň mi v tom postupném odhalování něco chybělo. A upřímně jsem čekala, že mu Daniel stihne minimálně jednu vrazit, ale nechal to být hned poté, co mu Livie bez vysvětlení řekla sbohem a o Roberta se nakonec postarala Marie. A tam bych si taky uměla představit trochu rozepsanější scénu.
Za mě tedy mírné zklamání, asi jsem měla příliš velká očekávání.
(SPOILER) Na první pohled mě kniha zaujala obálkou. Mám ráda historické romány a tady bylo navíc propojení s řeckou mytologií, pro kterou mám taky slabost. Ale nějak to nebylo ono.
Prvních sto stránek jsem se nemohla začíst, pak už to sice bylo dobré, ale ani to postupné odhalování tajemství se mnou nic neudělalo. Nebyl tam pro mě žádný wau efekt. Ani když se Dora dozvěděla pravdu, jak to bylo se smrtí jejích rodičů, vůbec mě to nezasáhlo.
Její vztah s Edwardem byl spíš nevztah, na konci teda něco proběhlo, i když to teda na mě působilo, že se to tam dá, aby se neřeklo.
Nejzajímavější postava pro mě byl Cornelius, u kterého bylo od začátku jasné, proč se mu Dora nelíbí. Trochu jsem čekala, že by se to Edward mohl dozvědět a zajímala by mě jeho reakce.
Očekávání jsem neměla nijak vysoké, zkusila jsem, ale podruhé bych si knihu už nepřečetla.
(SPOILER) Oddechovka, ve které se střídá jedna sexuální scéna za druhou, kdykoliv a kdekoliv. O ději se tady moc mluvit nedá a o vývoji postav také ne. Chloe, ani Bennetta jsme jako jednotlivce pořádně nepoznali a vlastně ani oni se za těch pár dní, co byli na služební cestě poznat nemohli, když prakticky nevylezli z postele. Pak stačilo vyslechnout jeden rozhovor, Chloe odešla, Bennett se zhroutil, ale nakonec si to vysvětlili, protože přece najednou zjistili, že bez sebe nemůžou být.
Ale četlo se to dobře, takže do dalších dílů se pustím, až zase někdy budu potřebovat vypnout.
Jsem velká fanynka Harryho Pottera, takže tato knížka mě nesměla minout. To, že Draco Malfoy nebyl moje oblíbená postava se asi tak nějak dá předpokládat, ale vlastně ani samotného Toma Feltona jsem nikdy příliš neregistrovala. To se ale po přečtení této knihy rozhodně mění. Už nikdy Draca/Toma neuvidím stejně.
Celou knihu bych shrnula jedním jediným slovem - pokora. Nejen, že se Tom otevřel touto knihou celému světu s tím dobrým, i tím špatným, ale jakým způsobem se otevřel. Má v sobě cit pro vyprávění a psaní a každou stránku jsem doslova hltala.
To, jak mluvil o všech svých hereckých kolezích, ať už o těch, se kterými vyrůstal nebo o všech těch hereckých bardech, tak o všech se vyjadřoval s velkou pokorou a respektem.
Bylo skvělé se vrátit do světa HP zase trochu jiným způsobem, a pokaždé když uvidím nějakou scénu, o které byla zmínka, vzpomenu si na Tomovo úžasné vyprávění.
Musím se přiznat, že u poděkování jsem měla i slzy na krajíčku. Pokud ještě někdy v budoucnu nějakou knihu vydá, rozhodně ji musím mít. DOPORUČUJI!!!
(SPOILER) Všech sedm dílů série jsem poprvé přečetla loni v létě. Chyběl mi už jen tento díl. Nechtěla jsem se do něj pouštět ale hned, protože mě odrazovalo to nízké hodnocení a také ta forma scénáře. Myslela jsem si, že se mi to bude špatně číst.
Nechala jsem to tedy uležet a pustila se do něj až nyní. A zjistila jsem, že nejen, že se mi to četlo výborně a spolkla jsem to jako malinu, ale vlastně nechápu to nízké hodnocení. Já byla nadšená.
Znovu jsem se vrátila do světa, který miluju, jen z původních hlavních postav se staly spíše vedlejší a dominovali tu Albus Potter a Scorpius Malfoy. Vážně? Ze synů Harryho Pottera a Draca Malfoye byli nejlepší přátelé? Navíc Albus byl přiřazen do Zmijozelu? To mně přišlo jako super nápad a samozřejmě to ovlivnilo vztahy mezi postavami.
Líbilo se mi to, jak Draco přiznal, že on vlastně Harrymu, Ronovi a Hermioně vždycky to jejich přátelství záviděl a dával jim to najevo prostě tou svou formou. A že se pak všichni spojili, aby zachránili to, co Albus a Scorpius napáchali při cestování časem, byla jen třešnička na dortu. Mé fanouškovské srdce zaplesalo.
Cestování časem, ukázka jiných realit, co by se stalo, kdyby Cedric neumřel, že všechno, co se stane, má nějaký důvod. Já tyhle zápletky mám ráda.
A moje nejoblíbenější postava Ron opět nezklamal svými hláškami. Nejvíc jsem se pobavila, když Hermiona a Scorpius současně řekli něco chytrého a Ron: "Jéminkote už jsou dva." :-D
Samozřejmě to bylo jiné, než předchozí díly, ale i tak jsem si čtení užila a jsem ráda, že jsem se do celé série pustila. I když mi to pár let trvalo. Ale jak se říká - lepší pozdě, než nikdy.
(SPOILER) Moje poslední kniha přečtená v tomto roce, ale rozhodně nebude poslední na mém žebříčku. Naopak jí zaslouženě patří první místo. Jsem úplně rozsekaná.
Ani nevím, kde mám začít. Knihu jsem hltala, stránky mi ubíhaly pod rukama jako nic. Ten jazyk, jakým je napsaná, tolik hlubokých myšlenek, tolik emocí, co mi kniha předala.
Adeline (Addie) nechtěla mít svůj život předepsaný, naopak chtěla žít svobodně a volně. A i když od Estele věděla, že nemá vzývat bohy po setmění, udělala chybu. Temný (Luc) ji její přání splnil, ale tak, jak chtěl on. Opravdu od té doby mohla žít svobodně a volně, nikdo jí nemohl do ničeho nutit, ale to hlavně proto, že na ní každý zapomněl ihned, jakmile jim zmizela z očí.
A tak uběhne tři sta let, kdy takto neviditelně žije, až jednoho dne narazí na Henryho, který si ji pamatuje. Proč on? Proč on jediný po tolika letech na ni nezapomněl? Protože i on svou duši Lucovi upsal. Chtěl být milován a to se mu také splnilo. Ale opět jinak, než si myslel.
V knize se prolíná současnost s minulostí. Postupně sledujeme Addie, jak se učí se svým prokletím žít, poznává, co může a co už nesmí. Pozorujeme její vztahy, které pro ni trvají několik měsíců, ale pro toho druhého/tu druhou začínají stále znovu. Nemohla sice nikomu říct své jméno, nemohla ona sama po sobě zanechat stopu, ale nechávala ji v myšlenkách těch, se kterými se setkávali a aniž by tomu rozuměli, otiskli vzpomínku na ni do svého umění. Ať už to byla socha, obraz nebo píseň.
V současnosti se rodí vztah mezi ní a Henrym. Když si odhalí svoje tajemství, jsou si vzájemnou oporou až do konce. Addie konečně někomu může vyprávět své příběhy a prostřednictvím Henryho je předat dál.
Postupně také sledujeme i vztah mezi ní a Lucem, který je vytvořen podle předlohy, kterou si ona sama navrhla, a tak je mezi nimi od prvního okamžiku velká přitažlivost.
Chtěli ji oba, ale mohl ji mít jen jeden. Kdo z nich mohl vyhrát?
Henry ji nechtěl pustit, ne potom, co se pro něj obětovala, ale nezmohl nic. Luc vyhrál. Ačkoliv si to myslel. Addie po těch tři sta letech moc dobře věděla, jak podmínky upravit tak, aby to hrálo v její prospěch. Jen on si to neuvědomil. Jenže ona umí být trpělivá.
Mezi postavami byla neskutečná chemie. Mezi Addie a Henrym, mezi Addie a Lucem, viděla jsem ji i v těch pár scénách mezi Henrym a Robbiem nebo Addie a Sam.
Hlavní trojice mě uchvátila, pohltila a každé jejich slovo nebo gesto se mi zarývalo pod kůži.
Nechtěla jsem, aby ten příběh skončil a zároveň jsem nevěděla, jaký konec by tady vlastně měl být ten správný. Ale autorka to vymyslela naprosto dokonale. Posledních pár kapitol jsem brečela jako želva.
Tuhle knihu si prostě MUSÍTE přečíst!!!
(SPOILER) Kniha má větší formát, takže mi chvíli trvalo, než jsem ji přelouskala. Ale přesto se četla dobře, popis prostředí a postav byl takový, že jsem měla pocit, jak když se dívám na seriál a toto byla jeho první série.
Ze začátku jsem měla trochu problém orientovat se v postavách, protože jich tu bylo přece jen dost, ale ty hlavní byly natolik dobře popsané, že si čtenář mohl na každou udělat názor.
U Marie se mi líbilo, že to nebyla žádná plochá, naivní hrdinka, ale že se za sebe dokázala postavit a říct i nepříjemné věci, které si v té době ženy nemohly jen tak dovolit a už vůbec ne služebné. A Paul byl samozřejmě pravý gentleman, který trpělivě čekal, ale zároveň si chtěl Marii vzít ještě mnohem dřív, než vyšla najevo jejich propletená minulost.
Pak tu byly Paulovy sestry. Ta mladší, Katharina, veselá, bezprostřední a obletována muži a starší, Elizabeth, která byla vždy ve stínu té mladší, protože nebyla tak krásná a ještě měla pár kilo navíc. Katharina byla rozmazlená, dělala si co chtěla (viz ten útek s Gerardem) a není se co divit, že Elizabeth byla často zapšklá. Vlastně jsem ji chápala.
I když Katharina měla plusové body za ten vztah s Marií.
A hlavy rodiny - Alicia, která se "starala" o rodinu a domácnost a Johann, vážený továrník, který ale ukrýval jedno zásadní tajemství, díky kterému byl nakonec vztah Marie a Paula posvěcen. I když to byla pro některé spíš jen záminka, jak si očistit svoje svědomí.
Mám tyhle rodinné ságy ráda a koukala jsem, že série má šest dílů, takže mě ještě čeká kus cesty, ale ráda se budu do tohoto světa postupně vracet.
(SPOILER) První díl jsem si zamilovala, ale tento díl posunul laťku o něco výš. Znovu musím zopakovat, že ty příběhy jsou opravdu pohlazením po duši. Když je někomu smutno, toto je přesně ten příběh, který pozvedne náladu.
V tomto díle se opět setkáváme se Sophií, se kterou jsme se seznámili už v Kávarně v Kodani. Tam byla pro mě taková nemastná, neslaná, ale tady ji mohl čtenář poznat už o něco víc.
Hned na začátku se dozvěděla, že její přítel je ženatý a má dítě a že jí dva roky lhal. Ta scéna, jak to zjistila, mi popravdě moc neseděla, přišla mi taková zvláštní, ale každopádně hned poté byl posun a Sophie se rozhodla přijmout pracovní nabídku v New Yorku. A tak na scénu přichází Todd, pan pravý. Bylo ale nutné ujít nějakou cestu, než si to oba uvědomili.
Nebyl to tady ten typ romantiky od nenávisti k lásce, protože si na přátelské rovině rozuměli vlastně od začátku. Sophie navíc po rozchodu nikoho nehledala a Todd byl takový ten playboy, který měl na každém prstě nejmíň dvě ženy. Po nějakém čase ale přece jen jiskry přeskočily, ale domluva byla jasná - Todd jí nikdy neslíbí vážný vztah a Sophie si vystačí s tím, že si budou jen užívat. Jenže city mění vše.
Musím říct, že jsem si oba opravdu oblíbila. Jejich vztah byl takový plynulý, od toho přátelství přes tu vzájemnou domluvu, kdy se jeden druhého nemohli nabažit, až k tomu uvědomění si, že spolu chtějí být. Ano, byla tu fáze popírání ze strany Todda a mírná komplikace s Jamesem (to si vážně myslel, že by mu Sophie řekla ano?), ale nijak se to neprotahovalo. Nebylo tam, že by se hned začali nenávidět, protože si něco nevysvětlili, Todd velmi brzy začal dolézat zpět a Sophie schválně dělala, že to nevidí, to se mi líbilo.
A závěr s dortem, to byla prostě úžasná romantika.
(SPOILER) Moje druhá kniha od autorky a asi jediná, která se vymyká těm ostatním. Příběh nebyl špatný, ale na top mi tomu něco chybělo.
Kniha vypráví o Josie, která vyrůstala po boku prostitutek a hlavní bordelmamá se o ni starala víc, než její vlastní matka. V takovém prostředí je snadné sklouznout k tomu být stejná, ale Josie měla vyšší cíle. Studium na univerzitě a od všeho utéct. Což se jí nakonec částečně podařilo poté, co se nemusela ponížit kvůli vydírání a poté co Willie rozhodla o jejím dalším osudu.
Za co musím strhnout tu jednu hvězdu bylo pro mě například velké množství postav, které jsem moc nedokázala od sebe odlišit. Dora, Sadie, Sweety, Evangeline mi přišly jedna jako druhá a ani mezi Patrickem a Jessem jsem zpočátku neviděla rozdíl a nevěděla jsem, koho mám Josie vlastně přát. A tím se dostávám také k tomu, že některé věci tu nebyly dořešené. Například vztah Patricka a Jamese nebo by si také nějaký trest zasloužila matka Josie.
Tento díl byl za mě trochu slabší, ale pořád to byla příjemná, humorná oddechovka. Styl psaní je netypický, ale prostě mě baví.
(SPOILER) Nejprve mě zaujala obálka a anotace, ale samotný příběh byl teprve to hlavní top. Sice u první kapitoly jsem si říkala, že to asi nebude moc čtivé, ale asi jsem ji četla v ne úplně ideálně náladě, protože poté už to šlo samo a ten příběh byl tak nádherný.
Mám ráda příběhy, ve kterých se hrdinové dozvídají něco skrz dopisy, poodhalují nějaká tajemství a tím objevují sebe samotné. Altheiny dopisy byly dojemné a velmi pravdivé. Lizzy celý život toužila po tom, aby byla stejná jako ostatní, jenže právě v tom, že byla jiná, byla výjimečná. Kdyby byla jen jedna z davu, možná by na ni Andrew nečekal dlouhých dvacet let. Mimochodem do něj se nešlo nezamilovat, takový dokonalý ochránce.
Líbila se mi detektivní zápletka se sestrami Gilmanovými. Vrahy jsem neodhalila, ale bylo to tak dobře sepsané, že to poté do sebe zapadalo přesně jako puzzle. Další zajímavostí tu byl příběh Rhanny. Bylo to zase o tom, že nemůžeme věřit jen tomu, co vidíme před sebou, myslet si že to všechno má jen jednu stranu a my víme, jak je to správně. Vždycky je potřeba se ptát, proč to něco člověk dělá, protože to může mít vážné důvody.
Co na knize hlavně oceňuji, tak že šel příběh naprosto plynule a každá zápletka měla svůj prostor k vyřešení. Konec rozhodně nebyl uspěchaný, všechny postavy dostaly svůj zasloužený konec a epilog jen podtrhl krásu této knihy.
Autorka mi sedla do noty, rozhodně si přečtu i její další knihu a tuto můžu směle DOPORUČIT.
(SPOILER) Nejdramatičtější díl ze všech a za mě asi nejlepší. Celkově pro mě knihy měly vzestupnou tendenci.
Definitivně se tu projevily city Keiry i Lachlana a oba si uvědomovali, že bez sebe nemůžou žít. Že by pro toho druhého zabíjeli, jen aby byl v bezpečí. Což se samozřejmě v případě Lachlana stalo.
Propojení s minulostí bylo zajímavé a to, že Magnolia je vlastně dala dohromady a že J. nebyl muž, jak jsem si celou dobu myslela, to bylo opravdu překvapení.
Keira i Lachlan mi jako postavy sedli od první knihy, měli skvělou chemii a byli pro sebe prostě stvořeni. Oblíbila jsem si je a určitě si jejich příběh přečtu někdy znovu.
(SPOILER) Druhý díl jsem zhltla se stejnou chutí jako první. Měl ten pravý náboj, který mě baví.
Nejdřív jsem si teda myslela, že zápletka s Brettem bude trvat o něco déle, ale na druhou stranu bylo logické, že za svůj návrat zaplatil, ještě při Mountově představě, že na Keiru sáhnul.
Dozvěděli jsme se víc o jeho minulosti a je pochopitelné, že s takovým dětstvím nemůže žít obyčejný život. Musím říct, že se mi jeho charakter líbí, i ta jeho slabost vůči Keiře a zároveň to, jak je k ní majetnický. Mají pro mě tu správnou chemii.
Byly tam i náznaky nějakého "gentlemanství", což oba trochu rozhazuje, protože si uvědomují, že to mezi nimi není už jen o splátce dluhu.
A opět otevřený konec, opravdu jsem zvědavá, co mě v tom poslední díle čeká a jak se jejich příběh uzavře.
(SPOILER) Tak to byla jízda. Přečetla jsem to na dva zátahy a dostala jsem přesně ten typ rozptýlení, který jsem potřebovala po náročnější četbě.
Lachlan byl ten typ, který ví, že si může dělat, co chce. Že každý jeho příkaz musí být splněn a pokud ne, přijde trest. Kiera nebyla žádná naivka, bojovala, bránila se mu, ale nedokázala se bránit sama sobě.
A ten konec? No, musím hned na další díl.