adela.hol komentáře u knih
Betty byla šťastná do chvíle, než se její manžel Martin rozhodl jít do války, aniž by musel. Oba věřili, že válka nebude trvat dlouho a Martin se vrátí jako hrdina. Vrátil se, ale ve špatném fyzickém stavu a co hůř, i v psychickém. Nekomunikoval a Betty ani nepoznával.
S péčí o něj pomáhala i jeho matka Agnes. Jenže Betty s tchýní nikdy nevycházela a po Martinově návratu se Agnesino chování zhoršilo ještě víc.
Betty tušila, že Martinův stav se nezmění a stejně tak chování její tchýně. Byla vyčerpaná a zlomená. V příhodný moment se rozhodla vzít osud do vlastních rukou. Předstírala svou smrt a utekla. Na scénu tak přišla Mabel Brooková hledající svůj nový život s úmyslem, že ji Agnes už nikdy nespatří.
Mám ráda knihy, kde hrdinové překonávají jednu nástrahu za druhou, než dojdou svého štěstí. Tady mi toho přišlo paradoxně až moc. Asi i tím, že autorka rozjela více témat, která za mě příliš nepropojovala. Byla tu zápletka s Agnes, Carstenem, Norou, Thomasem a také Mabeliny "schopnosti". Kdyby zůstala jen zápletka zakázané lásky s Carstenem, stačila by mi. To jak skončila, mě zasáhlo nejvíc.
Měla jsem i problém s Mabel. Na začátku byla ta nevinná naivní dívka, která byla vděčná za jakoukoliv nabídnutou pomoc. Zhruba v druhé polovině knihy ale nabyla velkého sebevědomí a já si říkala, že jsem ten její přerod nějak nepostřehla. Obzvlášť některé její rozhovory s Thomasem mi neseděly do doby, ve které se kniha odehrávala. Nebo jsem měla pocit, že za určité věci si mohla sama. Opakovaně se ocitala v situacích, které byly na první pohled nebezpečné. Přesto do nich šla.
Víc bych asi také rozvinula její vztah s Agnes, která v knize neměla tolik prostoru, jak jsem čekala. Ale to, co nakonec vyšlo najevo ohledně jí a Martina, bylo šokující. Utrpení, které prožívala, muselo být nesnesitelné. Jistě pak dosáhla vysvobození a úlevy.
Riley Maddocková touží splnit si svůj sen a stát na prknech, která znamenají svět. Hudbou žije, je jí vším. Její otec, který stejné nadšení nesdílí, protože dráhu zpěvačky nepovažuje za pořádné povolání, jí dal dva roky na to, aby v New Yorku prorazila. Pokud se jí to nepovede, musí se vrátit zpátky do školy, případně dělat něco plnohodnotného.
Julian Sloan je kytarista ze známé rockové kapely. Oproti Riley si už svůj sen splnil, ale také poznal jeho stinnou stránku. Bulvár ho málem zničil a svou bolístku stále nosí v sobě. Miloval a byl zrazen. Důvěřovat, že s ním chce být dívka proto jaký je a ne proto, co pro ni jeho sláva může představovat, je pro něj velmi těžké.
Cesta Riley a Juliana začíná z opačných stran. Ona začíná od nuly, on může být brzy na vrcholu své kariéry. Dokáží se sejít uprostřed? Pomůže jí Julian najít potřebnou sebedůvěru ve zpěv? Pomůže mu Riley obnovit důvěru v lásku?
Knihu jsem si přidala na svůj seznam už jen kvůli té obálce. Z ní dýchá něžná hřejivá atmosféra a stejnou jsem prožila i během čtení. Hudební prostředí mám ráda a tady se to sešlo všechno. Nechyběl playlist, speciálně napsané písně a náhled na to, že zpívání není tak snadné, jak vypadá. I ten, kdo to umí, musí hodně dřít, aby dosáhl úspěchu.
Chemie mezi Riley a Julianem byla na jedničku. Ona, obyčejná holka neřešící sociální sítě a bulvár. On, velká hvězda, co by mohl mít na každém prstu deset holek, ale chce tu obyčejnou. Klišé? Ano, ale fungovalo to. Scény, ve kterých Julian pomáhal Riley s technikou zpěvu, byly za mě nejlepší.
Kromě hlavních postav jsem si oblíbila i postavu Ethana. Sice to na začátku nevypadalo, ale svými vtipnými hláškami si mě získal. Stejně tak Julianova opora Gillian, nebo Rileyina kamarádka Allyson.
V dalších dvou dílech by měly dostat prostor právě tyto vedlejší postavy a já už se teď na ně těším.
Podle anotace a obálky jsem čekala vtipnou oddechovou romantiku a dostala jsem ... Co vlastně? Romantiku na posledních sto stránkách bez chemie před, v průběhu i po. Detektivní zápletku, která postrádala logiku. Neuvěřitelně hloupou a naivní hrdinku. Humor, který měl být asi vtipný, ale já se bohužel nezasmála ani jednou.
Kniha byla čtivá, autorka píše dobře, ale měla jsem pocit, že se během psaní nedokázala rozhodnout, který žánr chce psát, a tak je dala dohromady všechny a za mě to nefungovalo.
Hlavní hrdince Clem se tak nějak neustále lepí smůla na paty. Má spoustu dluhů, nemůže se zbavit bývalého přítele, který se rozhodl s ní zůstat za každou cenu kamarád a její vysněná práce se zdá, že také nakonec nebude to pravé.
Zásadní problém je ten, že za spoustu věcí si Clem může sama. Musí pomalu přepočítávat každou korunu, ale zároveň si několik měsíců nevšimne, že jí někdo ukradl řidičák, naboural se jí do účtu a ukradl její identitu. Bývalý přítel jí otravuje svou přítomností, tím jak se neustále vyptává, jestli už má někoho nového, ale nic mu neřekne. Práci v marketingu vymění za práci v obchodě se sýry a až časem jí dojde, že na to, aby jí ta práce naplňovala nestačí jen to, že sýry ráda jí. To je jako kdybych si řekla, že mám ráda hudbu, tak se stanu zpěvačkou. Co na tom, že neumím zpívat?
V knize bylo také spoustu míst, které se buď opakovaly anebo pro děj byly naprosto nepodstatné. Opravdu nepotřebuju vědět, že hlavní hrdina má právě na sobě červeno-fialovou košili s proužkama nebo modro-tyrkysovou košili s puntíkama. Stejně tak si nepotřebuju číst na několika stranách, jak si nerozhodný zákazník vybírá, co si koupí. Obdobných situací bylo víc. Napoprvé je to možná ještě vtipné, ale víte jak se to říká s opakovaným vtipem.
Jak jsem psala výše, přesto všechno byla kniha čtivá a co mě rozhodně při čtení udrželo byl Karlík Bucket, pes hlavní hrdinky. Psi jsou má srdeční záležitost a tady měl velkou roli.
Knihu určitě nezatracuji, najde si své čtenáře, ale já jím nejsem.
Vivienne je právnička, jejíž život se promění během jedné jediné minuty. Infarkt! Jak je to možné, když jí je jen 27 let? Nemoc srdce si totiž nevybírá.
Práce, přátelé, intimní život, to vše musí okamžitě na druhou kolej. Řešením je transplantace. Jenže seznam těch, co čekají, až někdo zemře, aby oni mohli dál žít, je dlouhý.
Manželé Shelley a Jack se přestěhují na venkov a postupně vybudují zvířecí farmu a narodí se jim tři děti.
Vivi se narodila o nějakých třicet let později, než Shelley. Nikdy se nesetkaly, ale přesto spolu mají něco společného. Je možné, aby vyšla pravda najevo a dalo se odpustit? Nebo je lepší držet tajemství, která by mohla ublížit hodně lidem, dál v sobě.
Kniha začíná velmi pozvolna. Kapitoly se střídají z pohledu Vivi v současnosti a Shelley z minulosti. Tipovala jsem to na průměrný příběh, ale to jsem se hluboce mýlila.
Sledujeme velmi křehký vztah Vivi s její matkou Ginou, která jí nikdy neprozradila identitu jejího otce.
Dozvídáme se, jak moc lidé s nemocí srdce musí být stateční, když čekají na transplantaci, která nikdy nemusí přijít. A když už jim zazvoní telefon a dostanou tu naději, během pár chvil ji můžou zase ztratit.
V příběhu nechybí ani romantická linka, která mě zasáhla úplně nejvíc. Byla napsaná s obrovským citem pro každý drobný detail ve vztahu dvou lidí.
Proč je život tak nespravedlivý, když tu pravou lásku potkáte až ve chvíli, kdy nevíte, jestli vám vůbec zbývá nějaký čas. Nebo je to snad dar za utrpení a bolest, že je vám dovoleno prožít ještě něco krásného? Ale dokážete tomu propadnout s pocitem, že toho druhého tady pak necháte samotného? Anebo se snad stane zázrak?
Pokud máte rádi silné emocionální příběhy, odhalujete tajemství, která měla zůstat raději skryta, knihu vám z celého srdce doporučuji (a také mít po ruce kapesníky). Oceňuji i jednoduchou obálku, jejíž význam pochopíte po dočtení.
Kniha ve mně bude rezonovat ještě hodně dlouho a má jisté místo v top knihách za tento rok.
Autorka knihy zkombinovala slow burn romantiku s obří chemií mezi hlavními postavami, skvělý humor, u kterého jsem se bavila a nezapomněla ani na matematiku s IT. Co víc bych si mohla přát?
Jedná se o poslední díl ze série a za mě jednoznačně nejlepší. V knize se znovu setkáváme s postavami z předchozích dílů. Především s Eden a Paulem, ke konci knihy se objeví i Asha s Jakem. Hlavními postavami se ale tentokrát stávají dva nejlepší kamarádi Eden - Toby a Joanna.
Toby je počítačový génius, který pracuje s Eden v nakladatelství a pro Paulovu agenturu vyvinul speciální seznamovací aplikaci (opravdu není podobná Tinderu, to byste Tobyho urazili). Aplikace dokáže spočítat, jakou máte procentuální pravděpodobnost, že vztah s vaší polovičkou vydrží.
Tobymu, pro kterého Eden vymyslela přezdívku Doktor Láska, aplikace paradoxně zatím nepomohla. Zařekl se, že s žádnou ženou, se kterou nebude mít alespoň padesátiprocentní pravděpodobnost, si nezačne. Pak se ale objeví Joanna, jejichž vzájemná chemie tryská od prvního setkání na míle daleko. Jenže aplikace je zásadně proti nim. Podle ní nemají v podstatě žádnou šanci. Co s tím? To přece nemá smysl se vůbec namáhat.
Vzhledem k Eden i společné práci usoudí, že nejde, aby se jeden druhému vyhýbali. Domluví se, že zůstanou jen přáteli a shodou okolností se z nich nakonec stanou ještě spolubydlící. Dodrží to přísloví 'Co je v domě, není pro mě'?
Celý příběh vypráví ze svého pohledu Toby, což mi přišlo neskonale osvěžující. Cokoliv vyslovil nahlas, tak obratně vyšperkoval nějakou svojí myšlenkou a já se musela smát nad jeho trefnou ironií. U scén s Joannou jsem se musela culit, protože jejich chemie byla doslova hmatatelná. A za to, jak se choval nejen k ní, ale co dělal i pro svou rodinu, jsem si ho zamilovala hned.
Hlavní postavy skvěle doplňovaly všechny vedlejší postavy. Ať už dohazovačka Eden, sebevědomím oplývající Raj (na desítky opravdu neměl), Jeeves (IT svět se nezastaví) nebo babička Nan se svými moudry. A pochopitelně nechyběl ani Moby.
Autorčin styl mi maximálně vyhovuje a doufám, že od ní brzy vyjde něco dalšího.
Mags Barkworthová má život, který by jí mohla spousta žen závidět. Její manžel Bradley je pohledný, inteligentní a díky své práci vědce má tolik peněz, že už by Mags nikdy nemusela hnout ani prstem. Žijí spolu ve velkém domě a společně vychovávají jedenáctiletou dceru Tam. Zdá se, že je vše zalité sluncem. Opak je ale pravdou.
Před narozením Tam je postihla tragédie, ze které se Mags nikdy nevzpamatovala. Aby zvládala své panické ataky, chodí pravidelně na terapii. Aby toho ale nebylo málo, Tam jednoho dne nakreslí obrázek domu s těmi nejmenšími detaily. Co je ale na kresbě obrázku zvláštního? To, že si Tam nepamatuje, že by ho namalovala. A jedním obrázkem to teprve začíná.
V knize se střídají dvě formy vyprávění. V er formě sledujeme dění kolem Mags, Tam, Bradleyho a několika dalších postav. V ich formě nám své nejniternější myšlenky popisuje vrah. Počet jeho obětí v průběhu děje narůstá.
Příběh byl od začátku napínavý a postupně jsem na hlavní zápletku přicházela. Autor píše velmi poutavě a s tím, jak prezentoval vrahovy myšlenky, jsem se setkala prvně. Čtenář postupně pochopil, proč zabíjí a že prostřednictvím jejich smrti zažívá ten pocit úlevy, které se mu nedostávalo.
Na závěr také musím zmínit obálku, která plně vystihuje hlavní motivy knihy.
Tato kniha byla od jara všude. Vyskakovala na mě pomalu z každého druhého bookstagramu a já se vlastně nedivila. Vzhledově je nádherná, má dokonalou digitální ořízku a lákavou anotaci. Když jsem si ji mohla zakoupit v předprodeji i s podpisem autorky, neváhala jsem. Po všech pětihvězdičkových recenzích jsem se na knihu hrozně těšila. A ač mě to opravdu mrzí, u mě nakonec vysoká očekávání nebyla naplněna.
Autorka píše dobře, kniha byla čtivá a já neměla problém se ihned začíst. Co byl pro mě ale hlavní kámen úrazu, že jsem se těšila na strhující dark romanci, která mi způsobí bušení srdce na každé stránce, ale za sebe jsem bohužel tu temnotu postrádala.
Harry je přes den redaktorem v rodinném nakladatelství, v noci se z něj stává Habibi, manažer pochybného nočního klubu. To slibovala anotace a já se těšila, jak hlavní hrdinka Cassie bude jeho dvě stránky postupně poznávat. Jak ji bude jeho temná stránka přitahovat, zatímco by se jí spíš měla bát.
Harry sice měl potetovanou celou horní polovinu těla, nechyběly mu ani piercingy a prskal ze sebe jeden vulgarismus za druhým. Ta temnota z něj ale pro mě bohužel nesálala. I jeho náklonost ke Cassie, uvědomění si, že je výjimečná oproti všem předchozím ženám, byla velmi rychlá. Nepotřebovala jsem zrovna slow burn tempo, ale takový ten postupný vývoj mi chyběl.
Paradoxně temnější postavou byla Cassie. Zápletka kolem ní byla opravdu originální a autorka mě dokonale zmátla. Ačkoliv možná v určitých momentech až moc. I sám Harry v jednu chvíli tvrdil, že to věděl, ale když se mu odhalila, tvářil se, že je to pro něj naprosto nová informace. Ale možná to byl záměr, jak nás čtenáře zase zmást. V tom případě to bylo v pořádku.
Ohledně závěru knihy, možná bych se tentokrát obešla bez epilogu. Bez něj by mi to sedlo víc. Co ještě kladně musím ohodnotit bylo propojení s předchozími autorčinými knihami. To mám vždycky ráda.
Do druhého dílu série se určitě pustím. A budu věřit, že to s Candym dopadne lépe.
(SPOILER) Zatímco první díl měl kvůli představení celého světa pomalejší začátek, druhý díl byl nadupaný akcí od samého začátku. Postavy měly více prostoru ukázat své charaktery a autorka nám představila svou další část fantazie, kterou do příběhu vtiskla. Neuvěřitelné a strhující!
Znovu se setkáváme s Isarell, sledujeme její popasování se s novou rolí princezny a její věrné pobočníky, kteří se k ní přidali na konci prvního dílu. Isarell jsem si oblíbila už v předchozím díle, ale to jak se charakterově vybarvila tady, teprve stálo za to. Obdivovala jsem její přímočarost, rozhodnost i obrovskou sílu, kterou musela vynaložit nejen na misích, které vedla. To, co se po ní kolikrát chtělo, přijímala s pokorou, ale zároveň tak, aby ona byla tou, jež z toho vyjde vítězně.
Více prostoru zde dostal Bastien, za což jsem byla opravdu ráda. Chvíli jsem si myslela, že přece jen mezi ním a Isarell něco bude, ale opravdu na ně sedělo to, že jsou víc než sourozenci a zároveň míň než milenci. Měli mezi sebou speciální, výjimečný vztah, který by nic nemohlo zničit. Ani Bastienova budoucí nevěsta, ani ... Kdo četl, ví, co myslím.
V prvním díle bylo pár drsných scén, ale to, co předváděli sarrei, kteří se nám už předvedli v celé své kráse, to byl teprve nepříjemný zážitek.
Poslední část knihy byla srdcervoucí. Trpěla jsem spolu s hlavními hrdiny, nenáviděla jsem, brečela jsem, doufala jsem. Kruté okamžiky byly propojené se silnými emocemi. Bolest na srdci tu tentokrát byla větší, než bolest fyzická.
Absolutně netuším, co všechno se ještě může odehrát v dalším díle, ale vím, že ho rozhodně potřebuju číst.
Gloss byla na počátku 21. století velmi populární dívčí popová skupina. Jednou z členek byla i Cassidy Holmesová. Do skupiny nastoupila jako poslední poté, co nahradila jednu ze zakládajících členek a zároveň jako první ji opustila.
Po patnácti letech žijí zbývající členky již své životy mimo záři reflektorů, ale zároveň z bývalé slávy ještě trochu těží. A právě při jednom společném rozhovoru v rádiu se dozvídají, že Cassidy zemřela. Posléze vychází najevo, že spáchala sebevraždu. Proč? A proč vůbec tehdy ze skupiny odešla?
V knize sledujeme zrod dívčí skupiny, jejich vzestupnou popularitu, ale můžeme vidět i tu negativní stránku slávy. Tu za mě autorka zvládla velmi dobře. Dále mi přišlo, že se nejspíš hodně inspirovala u Taylor Jenkins Reid, protože vše popsala tak, že jsem měla při čtení pocit, že Gloss opravdu existovaly. Přesto něco mi tam chybělo.
Kniha se četla lehce a autorka do ní zakomponovala několik vážných témat. Střídají se zde dvě časové linky. První z doby největší slávy Gloss a druhá ze současnosti. K tomu se ve vyprávění střídají všechny členky skupiny. Postupně odhalujeme to, co fanoušci nemohli vidět a že nejen Cassidy, ale i Rose, Merry a Yumi měly nějaké své tajemství, které si s sebou nesly až do současnosti.
A tady se dostávám k tomu, proč jsem pár hvězd musela ubrat. Za mě tu těch témat k řešení bylo moc a nebyl dostatečný prostor ke kompletnímu výsledku a pochopení všech postav. Chyběl mi například alespoň jeden pohled Cassidy ze současnosti. Navíc mi ani neseděla ta její přezdívka, kterou během skupiny dostala. Nevybavuje se mi jediná scéna, kde by se její drzost projevila.
Poslední dobou mám pocit, že jen díky knihám se teprve dozvídám to podstatné, co se na hodinách dějepisu nestihlo probrat. A přitom to je to hlavní, co by každý z nás měl znát. To, co se dělo za života našich rodičů, prarodičů či praprarodičů.
Díky této knize jsem nejen objevila kus historie, která mě doteď minula, ale zároveň jsem získala další oblíbenou českou spisovatelku.
Kniha vypráví o řeckých uprchlících, které po občanské válce v roce 1948 Československo přijalo. Mezi nimi byly převážně matky s dětmi anebo samotné děti. Těmi byly i Sotiria a Koula. Desetileté dívky, které z různých důvodů opustily jejich matky, a jejichž podobný osud je svedl dohromady natolik, že se staly nepokrevními sestrami.
V knize nesledujeme pouze příběhy Sotirie a Kouly, ale i jejich příbuzných a přátel. A protože příběh začíná v roce 1948 a končí po jednotlivých desetiletích v roce 2018, bylo zde velké množství postav, které se střídaly ve vyprávění.
Mohlo by se zdát, že když je tu nejméně deset vypravěčů, bude to matoucí, ale opak byl pravdou. Co v nějaké kapitole jedna postava naznačila, hned v následující kapitole to další postava dovysvětlila.
Bylo zde minimum přímé řeči, postavy jednotlivé situace spíše popisovaly, než že by proběhl dialog, ale vůbec ničemu to nevadilo. Vše na sebe plynule navazovalo a krásně se četlo.
Také musím poznamenat, že v průběhu čtení jsem měnila názory na jednotlivé postavy, protože i když jsem třeba někdy jejich jednání odsoudila, po čase jsem je pochopila. Charaktery postav byly brilantně vystavěné a bylo zajímavé sledovat jejich jednání v různých etapách jejich života.
Kniha ukazuje nejen život Řeků, kteří se museli učit nový jazyk, žít v jiné zemi a zvykat si na jinou kulturu, ale také jak to měli těžké, když se do své vlastní země chtěli vrátit. Najednou z nich byli vyvrhelové, kteří si dovolili utéct před nebezpečím, když měli tu možnost. Stát se znovu kým byli a zajistit si své místo v životě, tak museli pracně hájit.
Elena Abelliová je mafiánská dcera, přezdívaná sladká, která vždy poslušně splní vše, co jí její otec přikáže. Poprvé v životě ale neposlechla, a proto když se na jejich rodinu zaměří Nicolas Russo, muž na kterého je i celá mafie krátká, tak jako jeho budoucí žena je mu přislíbena Elenina mladší sestra Adriana. Jenže Nicolas (vlastně, omlouvám se, vím, že se jmenuješ Nico) si od prvního momentu pokládá otázku, proč si nemůže vzít tu starší sestru? Tu, která ho zatraceně přitahuje. Problém ale nastává v tom, že i Elena se na Nica dívá tak, jak by se na budoucího švagra rozhodně dívat neměla.
Zatímco v předchozí recenzi jsem psala, že jsem chemii mezi hlavním párem neviděla, tak tady ta chemie sálala na kilometry. Nico spaloval Elenu pohledem pokaždé, když se k ní přiblížil, Eleně zase stačilo, aby na ni promluvil svým hlubokým hlasem. Ona ho provokovala, on žárlil. On byl přesně tím majetnickým typem, co šel doslova přes mrtvoly, pokud nebylo po jeho. Ona, ač velká romantička, až s ním zjistila, že je to jeho hrubost a temnota, co ji hlavně přitahuje. Ale stačí to? Může mezi mafiány existovat láska?
Mafiánskou tématiku v knihách miluju a tato kniha patřila k těm nejlepším, co jsem četla. Nemohla jsem a nechtěla se od ní odtrhnout. Střídaly se pohledy Eleny i Nica a já z každé stránky a z každého slova cítila to jejich vzrušené napětí. Na konci to sice vypadalo, že přijde klasická zápletka, ale to se díky bohu nestalo. Směle tak můžu hodnotit, co nejvýše to jde, a těším se na další díl.
Kniha je vyprávěna z pohledu dvou hlavních postav, kterými jsou psychiatrička Linda a zaříkávač koní Damián. Osudy těchto dvou cizích lidí se spojí ve chvíli, kdy si vezme život jeden mladý muž. Jannis byl Lindin klient a zároveň Damiánův syn. Damián se ovšem o jeho existenci dozvěděl jen pár dní před jeho smrtí. V té chvíli zrušil své turné a vrátil se na rodinnou haciendu do Andalusie. A právě tam za ním přijíždí Linda, aby mu předala Jannisův dopis, který by mohl zahojit Damiánovo bolavé srdce.
Anotace zněla zajímavě, navíc prostředí Španělska, to je u mě vždy plus. Kniha se četla dobře, ale děj a postavy mi bohužel nesedly. Chemii mezi Lindou a Damiánem jsem vůbec nevěřila. Měl to být takový ten hate to love pár, ale ten jejich charakterový vývoj byl tak extrémně rychlý, že mi nešlo jim fandit. Navíc ten časový interval, ve kterém se to odehrálo, mi na reálnosti nepřidal.
Dále tu bylo načatých několik vážných témat, ať už Jannisova sebevražda nebo postižení Lindiny sestry. Ale opět to bylo za mě příliš urychlené, vyřešené během pár stran a dalo by se z toho určitě vytěžit mnohem víc, aby to se čtenářem emočně zamávalo.
Co hodnotím kladně je určitě celková atmosféra Španělska a kdo má rád koně, tak si také určitě přijde na své. Do dalších dílů v sérii se nejspíš pouštět nebudu.
Kniha je rozdělena na tři části a vypráví příběhy tří žen z jedné rodiny. Hlavní vypravěčkou je Anežka, která nejprve líčí životní osudy své babičky Anny, poté plynule navazuje maminkou Alžbětou, až nakonec své vyprávění ukončí svým příběhem.
Annin příběh začíná před první světovou válkou a Anežčin končí o víc jak 50 let později. Během té doby sledujeme, že ačkoliv každá z nich žila v jiné době a jejich osudy byly odlišné, přesto byly v určitých chvílích propojené a svým konáním jedna druhou ovlivnily.
Za mě určitě nejpoutavější příběh byl ten Anežky. To, co nechtíc způsobila, s jakým strachem musela každý den a tolik let žít, kdyby se na to přišlo, by asi každý nezvládl. Obzvláště v té době. Konec jsem popravdě čekala úplně jiný a o to víc mě překvapilo, že jsem se pletla. A byla jsem ráda, že to bylo jinak.
Od autorky jsem předtím četla jen Hanu, která nasadila laťku hodně vysoko a tady jsem se zhruba v polovině knihy trochu ztratila. Každopádně do dalších knih se určitě postupně pustím. Líbí se mi takové ty drobné detaily, které nakonec vedou k odhalení velkých zápletek.
Knihu jsem měla v knihovně už nějaký ten pátek a ke čtení jsem se nakonec dostala díky společnému čtení. Teď mě mrzí, že jsem se ke knize nedostala už dřív, ale zároveň jsem ráda, že mi to chvíli trvalo, protože i tak čekání na druhý díl bude utrpení.
Kniha se odehrává v dystopické Budapešti, která byla rozdělena po válce mezi lidmi a vílami. Hlavní hrdinkou je devatenáctiletá Brexley, která po smrti otci žije s rodinou svého nejlepšího kamaráda Cadena. Ten je ale pro ni mnohem víc, a když už se oba osmělí k tomu si odhalit své city, plány jim překazí Ištván, Cadenův otec. Pro větší dobro se má Brexley obětovat a vzít si toho, koho jí Ištván určil.
Brexley ale není jen "princezna" z vyšší smetánky. Je to také zlodějka, která krade proto, že může a proto, že chce v žilách cítit příval adrenalinu. Cadena tak přemluví, aby naposledy společně ten adrenalin prožili. A opravdu se jí to splní. Stane se to naposledy. Brexley je chycena a zavřena do obávaného vězení, do kterého kdo se dostal, už se nikdy nedostal ven.
Vězení je drsné, surové, temné, plné násilí, mučení a strachu. Kdo chce přežít, nesmí si dovolit žádné odmlouvání. To je totiž ihned krutě potrestáno. Ve vězení je také Warwick Farkas, před kterým se všichni vězni poslušně rozchází, jen aby se na ně náhodou nepodíval, a který na Brexley působí tak, jak ještě nikdo předtím. Proč právě na ni? Co mají ti dva společného?
Kniha byla čtivá, plná akce, která nenechala vydechnout. Ze scén ve vězení mrazilo, ze scén mezi Brexley a Warwickem sálala chemie na kilometry. A to byl teprve nevinný začátek. Co bude v dalších dílech?
Nechyběly postavy, které i v té hrůze dokázaly příběh odlehčit humorem, jako například Opie a Mrňouska. Také tu samozřejmě byly nečekané zápletky a hlavně konec, po kterém byste ihned potřebovali další díl. Doufám, že bude přeložen, co nejdřív.
Ornitoložka Jo žije momentálně na venkově v pronajatém domě a celé dny se věnuje svému výzkumnému projektu, kdy hledá a zaznamenává nová hnízda ptáků.
Jednou večer se u domu objeví dívka, které může být tak devět nebo deset let. Je bosá a má na těle modřiny. Dívka řekne Jo, že je ve skutečnosti z planety Megnife a že toto tělo si jen vypůjčila od dívky, která je již mrtvá. Řekne jí své mimozemské jméno a že ze Země neodejde, dokud se nestane svědkem pěti zázraků. Jo jí pochopitelně nevěří a tajně zavolá policii, aby našli dívčinu rodinu. Jenže tak snadné to úplně není.
Jo neví, jak se dívky, se kterou se domluví na jméně Ursa, zbavit a nakonec je do toho všeho ještě zatažen velmi uzavřený soused Gabe.
Z Jo a Gabea se tak postupem času stávají takoví nechtění rodiče se střídavou péčí a Ursa si je omotává kolem prstu. Ta malá holka je totiž velmi chytrá, mazaná a hlavně si svou bezprostředností snadno dokáže získat jejich srdce. Srdce, která mají oba dva pokrytá svými bolístkami. Jo má jizvy na těle po vážné nemoci, Gabe zase jizvy na duši z psychické nemoci, kterou trpí. Dokáže tento netypický trojlístek dojít k šťastnému konci? Jde to vůbec?
Kniha mě nejprve zaujala svou nádhernou obálkou. Když jsem si pak ještě přečetla anotaci, bylo rozhodnuto, že si ji musím přečíst. Byl to nádherný příběh plný rodinné atmosféry, několika zázraků a uvědomění si, že aby se stalo něco dobrého, musí se stát nejdřív něco špatného. Tak to bohužel chodí, ale i v tom špatném by měl člověk hledat to světlo na konci tunelu. Jako ho Jo s Gabem našli v Urse.
Závěrem bych chtěla dodat, že Vás v knize čeká také jeden velký zvrat, který Vám Vaše průběžné domněnky, co bude dál, zbortí jako domeček z karet. Aspoň mně se to stalo.
Kniha se výborně četla, další květnová v pořadí, od které jsem se nemohla odtrhnout. Doporučuji.
Je to poprvé, co jsem nějakou sérii začala jiným dílem, než logicky tím prvním. Tuto sérii jsem ani neplánovala číst, protože jsem spíš fanynka Marvelu než DC. Když ale přišla nabídka štafety a navíc v té době jsem od autorky, která na mě vyskakovala všude, ještě nic nečetla, přihlásila jsem se.
Hlavní hrdinkou knihy je sedmnáctiletá Selina Kyleová, která se sama stará o vážně nemocnou mladší sestru Maggie. Aby Selina měla alespoň nějaké peníze na léky pro Maggie, musí sama v podstatě dennodenně riskovat život. Protože ale na sebe bez rodičů poutají příliš pozornosti, objeví se u nich jednoho dne policie se sociální pracovnicí. Selina a Maggie se nechtějí rozdělit, ale okolnosti tomu chtějí, že se nakonec rozdělí na dva roky.
Po dvou letech se ze Seliny stala nejen Holly Vanderheesová, ale hlavně Catwoman. A svou přítomností rozhodí nejen celý Gotham, ale i svého souseda Luka Foxe nebo superhrdinu Batwinga.
Musím říct, že větší část knihy jsem měla takové rozporuplné pocity. Přišlo mi tam hodně podobných situací, Catwoman stále vyhrávala, Batwing stále prohrával. A já pořád čekala na nějakou akci, která by mě opravdu dostala. Naštěstí jsem se v poslední čtvrtině dočkala.
Ukázalo se, že bylo zase všechno úplně jinak a že to, co Selina dělala, mělo svůj důvod. A takové zvraty já mám ráda, když mě autor navede na nějakou cestu a pak zjistím, že jsem byla úplně mimo.
Do dalších dílů série se asi úplně nepohrnu, ale jsem ráda, že jsem si zase přečetla trochu něco jiného.
"Estamos más guapas con la boca cerrada." - Se zavřenou pusou jsme hezčí.
Věta, která v knize padla několikrát a která vystihuje její podstatu. Ten, kdo tehdy žil a chtěl v rámci možností žít v bezpečí tak, aby se nebál o sebe nebo své blízké, musel mlčet a poslouchat.
Kniha je rozdělena na dvě části. První část se odehrává ve španělském Madridu roku 1957 za vlády generála Franca. Ačkoliv pro turisty je Španělsko lákavou slunečnou zemí, uvnitř něj se skrývá temnota. Franco byl totiž diktátor, který měl pro obyvatelstvo svá vlastní pravidla. A věci, které se tu děly, byly odhaleny až o mnoho let později.
Hlavním hrdinou příběhu je osmnáctiletý Daniel, který se do Madridu vydává spolu se svými rodiči, aby poznal zemi, kde se narodila jeho matka. Jeho otec, ropný magnát, má s Danielem ohledně budoucnosti jasné plány, ale Danielovou největší vášní je fotografování. A právě díky svým fotografiím postupně odhaluje temná tajemství Španělska.
V tom špatném se ale dá najít i něco dobrého. Něco krásného a osudového. Daniel poznává Anu. Pokojskou v hotelu, kde s rodiči žije. Jejich dva odlišné světy se postupně propojují, vzájemně se od sebe učí a nalézají různé cesty jak být spolu, i když spolu nejsou.
Kromě příběhu lásky Any a Daniela, sledujeme i příběhy Aniných sourozenců Rafy a Julie nebo sestřenice Puri. Každý z nich má v knize své důležité, zásadní místo, bez kterého by příběh nebyl kompletní.
Ve druhé části knihy je důležitá ještě postava Cristiny, u které mě nakonec mrzelo, že tam nebyla déle. Vzhledem k ději to nebylo možné, ale za její vztah k Danielovi jsem si ji oblíbila velmi rychle.
Autorka mě počtvrté čtivým způsobem seznámila s méně známou historií určité země a protla ji postavami, za které jsem dýchala a nedokázala přestat číst, dokud jsem nebyla na poslední stránce.
Mlčíčí fontány jsou tím nejlepším, co jsem od autorky doposud četla. Ana a Daniel mají navždy místo v mém srdci.
Hlavní hrdinka Šárka by se jednou ráda živila psaním knih. Momentálně se ale vlivem okolností vrací do svého rodného města a nastupuje na střední průmyslovou školu jako učitelka češtiny. Učitelstvím je v podstatě nepolíbená, ale to řediteli nebrání, aby ji hodil rovnou do vody. Nejen, že ji dá do kabinetu, který spíše než kabinet připomíná komnatu nejvyšší potřeby, ale jejím pánem je sarkastický, vulgární, protivný kolega Chroust. Ostatní kolegové ji také zrovna nepřivítají s otevřenou náručí a vrcholem všeho je, že musí neustále poslouchat, jak byl její předchůdce výborný učitel, kterého měli rádi jak kolegové, tak studenti.
A pak se s ním jednoho dne setká. S tím opěvovaným Ivanem, kterého všichni tak milují a obdivují. A v tu chvíli se v Šárce něco zlomí a ona se velmi rychle zamiluje. Jenže má to malý háček. Šárce není ani třicet a na Ivanovo místo nastoupila proto, že on právě odešel do důchodu. A právě tehdy začíná hra na schovávanou. Ivanovi je sice přes šedesát let, ale i v tomto věku má takové charisma, že mu Šárka neodolá. Svůj vztah tají, hlavně z Ivanova popudu, protože ten jen čeká, až to s ním Šárku přestane bavit. Stane se to? Může vztah s tak velkým věkovým rozdílem fungovat?
I když bych si nemyslela, že někdy budu fandit takovému páru, oba jsem si zamilovala prakticky okamžitě. Viděla jsem tu chemii mezi nimi a všechny postavy kolem nich jen ten skvělý příběh perfektně dotvářely.
Kromě Šárky a Ivana sledujeme příběh i jejích rodičů, kamarádek a hlavně i kolegy Chrousta, který cokoliv vypustil z pusy, to byla jedna perla za druhou. Dlouho jsem se u knihy nezasmála nahlas tak jako tady. A musím říct, že k tomu stačil i trefně pojmenovaný pedagogický sbor. Obzvlášť kolega, kterému studenti stále dopisovali do příjmení háček, se povedl.
Kniha mi neuvěřitelně sedla. Bylo to čtivé, vtipné, reálné, odpočinkové, ale zároveň s vážnými tématy. Hltala jsem každou stránku. Už teď se těším, až autorka napíše další knihu.
Kniha je vyprávěna z pohledu čtyř postav v různých časových rovinách. Všechny postavy mají ale dvě věci společné. První z nich je Portugalsko.
Tom odjíždí do Portugalska, aby si po dokončení vysoké školy odpočinul od stresu, změnil prostředí a zamyslel se nad svou budoucností. Má se ženit, ale jeho snoubenka ani nereaguje na jeho telefonáty nebo zprávy.
Magdaléna se v Portugalsku ocitne díky středoškolskému studijnímu pobytu. Poznává tu nejen spoustu zajímavých lidí, ale i krásy a osobitost celé země.
Inés v Portugalsku žije, ale tak nějak celý život je schovaná ve stínu své nejlepší kamarádky.
Beatriz přichází do Portugalska ve chvíli, kdy souhlasila s domluveným sňatkem a se svým manželem Luísem, strážcem majáku, žije v podstatě na samotě.
Druhou věc, kterou mají všichni čtyři společnou, je mladá Portugalka Beatriz. Ano, opět Beatriz. V příběhu jsou totiž dvě. Jedna svůj příběh vypráví a prožívá na konci 40. let minulého století, zatímco druhá žije v současnosti. A tím se dostávám ke kouzlu této knihy.
Kromě toho, že na Vás při čtení z každé stránky dýchají krásy Portugalska a Vy máte pocit, že chodíte s postavami po všech těch místech, dalším kouzlem pro mě bylo osudové propojení jednotlivých postav. Při čtení příběhu jedné postavy si utvoříte nějakou domněnku, při čtení příběhu další postavy se vrátíte o několik let zpátky a zjistíte tak detail, který Vám Vaši domněnku poupraví. A takto to jde celou knihu, až na konci zjistíte, jak to všechno bylo, kdo se s kým kde setkal a jak moc všechny Beatriz ovlivnila a především oni ji. Protože nezáleží, kde žijete nebo jak dlouho tam žijete, ale vedle koho a s kým.
Tato kniha pro mě byla velmi příjemným pohlazením po duši a děkuji autorce za ten cestovatelský a čtenářský zážitek a za objevení saudade.
(SPOILER) Na konci prvního dílu jsme opustili všechny Melzerovy děti ve chvíli, kdy si mohli vzít svou druhou polovičku. O rok později ale vypukla první světová válka, a tak Klaus, Alfons a nakonec i Paul museli narukovat. Melzerova vila a chod továrny tak zůstaly převážně v ženských rukou.
Marie se, kromě péče o svá dvojčata, věnovala i práci v továrně, z čehož Johann nebyl vždy právě nadšen. Paul by na ni mohl být ale jedině pyšný, když stále pokračovala v jeho práci.
Kitty se od prvního dílu příliš nezměnila, a i když se stala matkou, jistá dávka sobeckosti v ní zůstala. Přesto Alfonsova smrt ji velmi zasáhla a při loučení s Gerardem mi jí bylo líto.
Největším vývojem za mě prošla Elizabeth. V prvním díle jsem ji opravdu neměla ráda, ale během války ukázala svou lidskost, když se starala o raněné vojáky a také velkou empatii, když nakonec zůstala s Klausem.
Objevily se nové postavy, které věřím budou mít v dalších dílech svůj prostor, a jiné postavy definitivně odešly.
Kniha se mi oproti prvnímu dílu četla mnohem lépe, ale pořád je to kniha, na kterou si musíte vyšetřit čas. Velký formát a malé písmo četbu příliš neurychlují. Přesto tuto rodinnou ságu postupně dočtu.