adela.hol komentáře u knih
Patricie a Samuel začínají po třiceti letech znovu. Jenže život není fér, a tak společná léta jsou mnohem kratší, než léta samoty. Na úvod zjistíte, že Samuel se musí s Patricií opět rozloučit, tentokrát navždy. Poté se retrospektivně vracíte do jejich životů. Kromě nich dvou nově vypráví své pohledy i další postavy, které s oběma měly něco společného.
Už v prvním díle jsem chápala Patriciino rozhodnutí zůstat sama a přesto nebýt osamělá. Našla si jiný způsob života, který ji činil šťastnou, jak to jen vzhledem k okolnostem šlo. Ale toto její rozhodnutí nekorespondovalo s požadavky společnosti. Protože každá žena se přece musí vdát a mít děti. Pokud je svobodná a bezdětná, je s ní asi něco špatně, a tak má každý její blízký, ale i cizí člověk tendenci jí pomáhat a měnit to. Co se ale nejdřív té dotyčné zeptat, co opravdu chce?
Byly tu ukázány i další předsudky s různými reakcemi. Emmini rodiče měli problém s Oliverem, jeho neznámou minulostí a novou, pro ně, pochybnou rodinou. Sofiini rodiče přijali Patrika hned, aniž by řešili jinou barvu pleti. Někdy je hodně těžké postavy soudit nebo obhajovat, protože každý má pro svou reakci nějaké důvody, o kterých ostatní nemusí vědět.
Stejně jako první díl, i druhý obsahoval určitou dávku naivity, kdy se všechno zdálo až moc snadné. Ale vlastně proč ne? Nebyl by takový svět hezčí?
Jediné, co má romantická duše zase nezvládla, bylo odpuštění Davidovi. Reakce hlavních postav byla až moc mírná a ještě byl nakonec u nejdůležitějšího dne jejich života? To jsem nedokázala skousnout. O obou věděl, ale to jejich hlavní trápení napravit nedokázal.
Co ještě na závěr musím ocenit jako milovnice detailů, byl rodokmen.
Avery už částečně zná důvod toho, proč byla vybrána miliardářem Tobiasem Hawthornem a proč zdědila celé jeho bohatství. Bylo to ale celé jen jedna z jeho her, jež starý Hawthorne tak miloval a zkoušel jimi své vnuky? Nebo je za tím ještě něco víc a Avery má s rodinou společného víc, než si myslí? Jakou roli v tom hraje Tobias Hawthorne II., který má být již několik let mrtvý?
První díl jsem četla před osmi měsíci, takže jsem se trochu bála, že už si nebudu nic pamatovat. Naštěstí autorka v prvních kapitolách vše podstatné připomněla, a tak jsem do toho vplula nakonec snadno. Ale ... pak se něco stalo. Jak mě první díl bavil, užívala jsem si to luštění šifer a odhalování tajemství, tak tímto dílem jsem se bohužel větší částí přímo protrápila. Přišlo mi, že se v každé kapitole toho událo hrozně moc a já to nestíhala vstřebávat. V jedné kapitole se něco řeklo, ve druhé to bylo úplně jinak. Chápu, že to asi mělo vést ke zmatení čtenáře, ale nebylo to tak plynulé a postupné.
V prvním díle lehce započal milostný trojúhelník mezi Avery, Graysonem a Jamesonem. Tehdy jsem ho příliš neřešila, protože mi přišel jen na okraj. Zde se rozvinul o něco více, ale můj problém byl ten, že Avery neměla chemii ani s jedním z nich. Bylo mi úplně jedno, kterému z nich dá přednost. Ale aspoň se mi líbil ten Maxin nápad ohledně zavření očí.
Celkové hodnocení nakonec zachránilo posledních sto stran, které konečně měly nějaký ten nádech prvního dílu a já si je opravdu užila. I z toho důvodu nebudu odkládat čtení posledního dílu a budu doufat, že ta pozitivní vlna, kterou jsem chytla na konci, mi zase neuteče.
Kniha začíná ve chvíli, kdy se na rušné ulici setkávají dvě hlavní postavy - fotografka Patricie a pilot Samuel. Je to setkání po dlouhých třiceti letech. Tehdy byli zamilovaní, žili spolu a plánovali společnou budoucnost. Jenže Samuel jednoho dne beze stopy zmizel. Ráno odešel a večer se už nevrátil. Oba tak postupně začínají rozplétat svou minulost a zjišťovat, co se tehdy stalo a proč se musely jejich cesty rozdělit.
Myslím si, že je jen málo knih, které Vás chytnou od první stránky. Tady se mi to stalo. Příběhu jsem okamžitě propadla a postavy přijala za vlastní. Možná i proto, že jsem se do spousty situací dokázala vcítit a věděla jsem, že bych reagovala stejně. Některé myšlenky a citáty z knihy jakoby vycházely přímo ze mě.
Oba hlavní hrdinové retrospektivně a na střídačku vypráví, co za ta léta prožili. Na začátku kapitoly se vždy dozvíte jaký je rok a kolik jim je let. To bylo něco pro mě, mám ráda takové detaily v knihách.
Patricii jsem plně chápala. To, že Samuelovo hledání nechtěla vzdát, i když podle ostatních měla jít dál. Rozumím té cestě, kterou si nakonec zvolila. Protože samota opravdu nemusí být smutná.
Samuelova cesta byla úplně odlišná a přišla k němu tak nějak sama. Nevím, jestli by to v reálu bylo opravdu takto jednoduché, ale jeho scény s Patrikem a Oliverem byly naprosto dokonalé. Byli to takoví tři mušketýři a já si je zamilovala od prvního momentu.
Ačkoliv mě kniha zahřála na duši, nějakou drobnou výtku jsem našla. Přišlo mi, že Samuel mohl udělat víc. Kluci by ho jistě rádi viděli šťastného. Navíc v dnešní době sociálních sítí a to nevíme, co bude v budoucnu, by to hledání nemuselo být tak složité.
Pouze toto mé srdce romantika a introverta hodně bolelo. Oliver by mě jistě pochopil.
Michelle se popasovává se svou novou rolí anděla a životem po boku Samuela. Ben její rozhodování svým odchodem částečně ulehčil, ale přesto Michelle cítí, že takto to nemá být. Navíc když se v Samuelovi pomalu probouzí jeho temná magie a začíná být nebezpečný i pro ni samotnou. Ve chvíli, kdy Michelle zjistí pravý důvod jejího zmatku a neschopnosti si vybrat mezi dvěma muži, začíná příběh nabírat na obrátkách.
Musím říct, že důvod, proč si Michelle nedokázala vybrat, se mi opravdu líbil. Bylo pak snadné ji pochopit, protože za tu svou nerozhodnost nemohla. A jakmile to zjistila, přišlo mi, že v tu chvíli přesně věděla, který z nich dvou je ten pravý.
Zatímco v prvním díle se spíš řešil milostný trojúhelník, tady už více prostoru dostala i ta fantasy stránka a různé nadpřirozené postavy. S těmito typy postav jsem se v knize setkala prvně, ale bavily mě. Ať už to byly ty kladné nebo záporné, všechny tam měly své místo.
Milovala jsem scény mezi Michelle a tím pravým. Nechci úplně spoilerovat, tak schválně jméno vynechám. Kdo četl, ví koho myslím. Chemie mezi nimi byla nepřehlédnutelná. Ať už byli ve fázi, kdy byli propojeni, ale nemohli spolu být nebo po té proměně, kdy jakákoliv jejich blízkost mohla skončit utrpením a zoufalstvím jich obou. První by nesnesl být bez toho druhého, druhý by zase nesnesl žít s pocitem, že tomu prvnímu ublížil.
Oproti předchozímu dílu byla psaná forma mnohem lepší a dějově propracovanější. Jen u Michelle bych byla radši, kdyby byla celkově taková průbojnější. Přišlo mi, že ve všech situacích byla tak nějak stranou a příliš nepomáhala. Chápu, že vzhledem k tomu, čím byla, to ne vždy šlo, ale více akce z její strany mi trochu chybělo.
Závěr dílu jsem odhadla ohledně té jedné postavy, ale pokračování, na které se moc těším, si netroufám tipovat.
4,5*
Kniha je rozdělena na tři části. V první části se seznamujeme s pěti hlavními postavami - Alicí, Zuzanou, Květou, Robertem a Alešem. Zjišťujeme, s jakými problémy se momentálně potýkají a jak moc to ovlivňuje jejich soukromý i pracovní život. Ve druhé části se všichni setkávají v šumavském podhůří na meditačním kurzu. Vedoucím kurzu je Josef, další důležitá postava příběhu, který si sám v sobě nese také nějaké bolístky. Ve třetí části se dozvídáme, co si každá z postav z kurzu odnesla a jak se se svým problémem poprala.
Na knize mě zaujala anotace a protože ráda zkouším nové autory, do štafety jsem se přihlásila. A dobře jsem udělala. Kniha mě velmi mile překvapila svou čtivostí a důležitými tématy, nad kterými je třeba se zamyslet a uvědomit si, co všechno hraje v našich životech roli. Že pokud chceme v klidu žít v přítomnosti i v budoucnosti, je potřeba odkrýt slupky minulosti. Nejde si říct, že zapomeneme na to, co se v minulosti stalo. Bude nás to drásat tak dlouho, dokud se nerozhodneme pro definitivní uzavření. I kdyby nám s tím měl pomoct cizí člověk.
V příběhu mě také zaujala postava Davida, který je tu jakýmsi neviditelným pozorovatelem. Po přečtení pochopíte. Počítejte s tím, že postav je tu opravdu hodně, takže se přiznám, že ze začátku jsem se trochu ztrácela, než jsem ty hlavní dokázala uchopit tak, abych s nimi příběhem proplouvala. Uzavření většiny příběhů se mi líbilo, jen u pár bych asi potřebovala ještě drobné doplnění.
Pokud máte rádi příběhy ze života, náhled na obyčejné lidské osudy, které ale mohou být neobyčejné, knihu určitě doporučuji.
Hlavní hrdinka Michelle celý život něco hledá. Lásku? Únik před stereotypem? Sama nejspíš neví. Jednoho dne se v ní probudí schopnost mizení. Na neznámém místě se setká s Benem a jeho psychicky narušeným bratrem Paulem. Ben ji před Paulem zachrání, ona mu podlehne a zamiluje se. Protože Michelle neumí ovládat své mizení a nechtěně do nového světa přivede i nejlepší kamarádku Mary, Ben ji odvede ke svému strýci Willovi, který by jim mohl pomoct. V domě žije i Willův nevlastní syn Samuel. A v té chvíli se Michelle začíná zmítat mezi dvěma muži.
Zpočátku jsem měla pocit, že je v ději všechno zrychlené. Tápala jsem, když něco nebylo vysvětlené, jak se co stalo, ale postupně jsem si na tento styl zvykla, protože vás provází celou knihou. Tím, že se toho dělo hodně na malém prostoru, jsem nedokázala odhadnout, co bude dál. Byla jsem neustále překvapována.
Milostné trojúhelníky příliš nevyhledávám. Tady mi ale kupodivu nevadil. Možná proto, že jsem byla stejně nerozhodná jako Michelle. Ben nebo Sam? Sam nebo Ben? Počítejte při čtení s tím, že Michelle toto dilema řeší celou knihu a vždy když jednoho ztratí, chce toho druhého. Vím, že jinde bych takovou hrdinku nejspíš propleskla, aby si už vybrala, jenže tady tuším, že to má nějaký důvod. Už jenom proto, že oba dva mají nějaké své schopnosti. Zároveň vždy poměrně rychle přijali, že si vybrala toho druhého. To bylo zvláštní.
Na textu je znát, že se jedná o prvotinu. Každý jednou začínal, a i když je kniha čtivá, nemohu ji stavět na stejnou úroveň jako mého oblíbeného Chladného krále.
Kladně hodnotím ilustrace v knize. V průběhu tak odhalujete vzhled postav.
Ihned se pouštím do druhého dílu a snad se dozvím odpovědi na mé otázky. Co ovlivňuje Michellino mizení? Kdo bude pro ni nakonec ten pravý? Proč se Michelle nedokáže rozhodnout? Objeví se v ději ještě Benův bratr? A jak se dál rozvine příběh Mary?
3,5*
Hlavní hrdina Spencer rozhodně nemá malé sebevědomí. Vůbec slovo "malý" byste v blízkosti jeho osoby rozhodně neměli vyslovovat. Ví, že s tím, jak sexy vypadá, jak byl obdařen a s kopou peněz na účtu sbalí každou ženu, na kterou jen ukáže. Jednoho dne je ale nucen se svým střídáním žen jak ponožek, přibrzdit. Jeho otec potřebuje získat konzervativního investora pro koupi jejich hlavní pobočky rodinného klenotnictví, a tak si Spencer týden musí hrát na slušného a vzorného syna.
Aby své nové roli dodal na vážnosti, vymyslí si ještě snoubenku. Tu nemůže hrát nikdo jiný než jeho nejlepší kamarádka Charlotte. Už léta si vzájemně na partnery hrají, když jeden nebo druhý potřebuje odradit nevhodnou partii. Jenže je rozdíl mezi minutovou rolí partnera někde v baru a neustálým předstíráním, jak toho druhého milují. Takže tentokrát se to trochu zkomplikuje.
Pokud hledáte vtipnou a oddechovou knihu, u které vypnete a nemusíte nad ničím přemýšlet, pak je Můj klenot ideální. Vím, že bych neměla problém ji přečíst na jeden zátah, kdybych měla více času. Četlo se to samo a já si opravdu odpočinula. Celá kniha je navíc vyprávěna pouze z pohledu Spencera a ten mužský pohled je pro mě vždy příjemně osvěžující. Hlavní hrdinka tu byla tentokrát jen jako takový ten pěkný doplněk, aby měl Spencer o čem přemýšlet.
Jediné za co drobně musím stáhnout hodnocení byla extrémně rychlá zamilovanost. Ti dva se spolu přátelili tolik let, ale pak jim stačil jeden týden na to, aby viděli to, co předtím ne? Navíc u Charlotte bylo na začátku řečeno, jak vůbec neumí lhát, ale hra na snoubenku jí šla na jedničku s hvězdičkou a ještě to byla ona, kdo Spencerovi radil, co přesně mají dělat, aby jejich hra působila opravdově. A nakonec vyřešení zápletky na konci během pár hodin bylo také jak z rychlíku.
Jsou to ale drobnosti, jinak této oddechovce nemám co vytknout a ráda se pustím do dalších dílů série.
4,5*
(SPOILER) U druhého dílu jsem psala, že byl od začátku nadupaný akcí. Ano, určitě byl, ale spíš to byla stále poklidná řeka ve srovnání s tímto dílem, který mě smetl jak vlna tsunami. Anotace na tento díl říká, že je to temná smršť, která vás pozře a vyvrhne až na poslední straně. Nemůže to být výstižnější. Doslova.
První dva díly, ve kterých dominovali jorrei byly ještě takovou "nevinnou pohádkou", ale tady převzali velení sarrei a stala se z toho krvežíznivá podívaná. Líbilo se mi to? Bože, ano! Nemohla jsem se odtrhnout. Svištělo to naprosto strhujícím tempem a než jsem stačila mrknout, byla jsem na konci.
Od prvního dílu obdivuji bravurně vykreslené charaktery postav. V knihách málokdy fandím hlavní hrdince, ale Isarell si mě omotala kolem prstu prakticky okamžitě a každým dílem tu smyčku utahuje víc a víc. Těch zkoušek, které už musela podstoupit. Které ji nezlomily. Po kterých vždy vstala a šla dál. A že tady toho na ni bylo připraveno tolik, že jsem nechápala, jak pořád může mít sílu bojovat. Její oddanost byla opět neuvěřitelná.
Na konci druhého dílu jsem hodně trpěla ohledně Bastiena. Naštěstí tu pořád byl, sice jinak, ale jejich silné spojení s Isarell se nezlomilo. I přesto, co se mezi nimi stalo, protože Isarell věděla, že jinak by to nikdy neudělal.
Ještě mě zaujal také náznak ohledně Andreila Smrtihlava, takže nejen kvůli tomu, budu nadšeně očekávat poslední díl.
Jsem moc ráda, že tahle série nakonec bude mít tu pravou knižní podobu, protože si to právem zaslouží. Těším se, až si ji pořídím a dám si před posledním dílem rereading, abych všechno zase viděla jinýma očima, protože tohle je jedna velká jízda, kterou musíte číst.
Kniha, která se hned po vydání stala kontroverzní. Kniha, o které si můžete myslet, že vám dá odpovědi, ale spíše vám zamotá hlavu ještě víc. Proč? Protože se nikdy nedozvíte pohled druhé strany. Ale přesto vás donutí se nad spoustou věcí zamyslet. Zamyslet se nad tím, zda má kdokoliv právo soudit člověka, kterého zná jen z televize a novin. Navíc když se jedná o člena královské rodiny. Protože být princem v současnosti očividně není to samé jako být princem z pohádky.
V první části knihy sledujeme Harryho dětství a jeho přípravu na roli náhradníka. Zde bylo několik momentů, které mi prezentací úplně nesedly, působilo to na mě přehnaně. Největší prostor byl věnován smrti Diany. A jestli se s tím Harry vyrovnal takto, tak už tam vidím zárodky jeho budoucích problémů.
Druhá část je věnována jeho působení v Britské armádě. Připadalo mi, že mu to pomohlo i uškodilo zároveň. Všechny nepovedené vztahy a problémy často řešil alkoholem nebo drogami, navíc se mu rozjela i posttraumatická stresová porucha a panické ataky. V té době konečně začal chodit na terapie a pustil ven emoce, které v sobě zadržoval od smrti matky.
Ve třetí části potkává Meghan. Tu Meghan, která zapříčinila, že opustil královskou rodinu. Aspoň tak to prezentuje bulvár. Opravdu to všechno byla její vina? Nebo měl Harry problémy s Williamem, Charlesem a ostatními členy rodiny už předtím a Meghan mu jen ukázala, že může být konečně šťastný jinde a jinak?
Jen ti nejbližší vědí, jak se co skutečně odehrálo a s tím pocitem musejí nějak žít. My zvenčí můžeme jen přihlížet. Já osobně přeju Harrymu i Meghan, aby jim to štěstí vydrželo, protože na mě oba působí, že se doslova zbožňují. A možná to samé štěstí by s někým zažívala i Diana, kdyby se toho dožila. Protože i ona se pokusila královskou rodinu opustit. Také by ji potom všichni odsuzovali? Milovanou královnu lidských srdcí?
Sal Casillasová spatřila poprvé Reinera Kultiho v televizi. Jí bylo sedm, jemu devatenáct a byl fotbalovou hvězdou. A právě díky němu se rozhodla stát profesionální fotbalistkou. Deset let byl Kulti jejím idolem a jeho plakáty měla polepený celý pokoj. Pak si ale dovolil se oženit, málem zničil kariéru jejího bratra a Sal se z toho fanynkovského módu musela probrat.
O dalších deset let později má Sal za sebou pár úspěchů a ani ve snu by ji nenapadlo, že právě ten Kulti, který měl být jejím manželem, nastoupí do týmu a stane se jejím trenérem. Jenže velmi brzy Sal pozná, že není takový, jakého si vysnila.
Hodnocení předchozí autorčiny knihy jsem srazila kvůli jejímu humoru. Zde to musím opakovat, ale zároveň mi čtení kazil ještě víc. Opravdu mě první polovinu knihy rušilo, když každá pěkná scéna byla přerušena myšlenkami Sal na to, že Kulti k**í a to jen proto, aby se jí z jeho blízkosti neroztřásla kolena.
Ve většině romantických knih preferuji mužské postavy. Ženské hrdinky mě často vytáčejí a při čtení si říkám, že si toho chlapa ani nezaslouží. Tady to bylo naopak. Dlouho jsem ke Kultimu hledala cestu, a když na konci vyšlo najevo to jejich osudové spojení, znovu jsem se ptala proč? Proč se k ní dlouho choval tak hnusně? Myslím, že zrovna tady bych potřebovala občas znát i jeho pohled, jelikož mi pak ta jeho zamilovanost úplně nesedla.
Nejlepší části knihy byly pro mě scény s tátou Sal. Jako Kultiho největší fanoušek se před ním styděl i jen mluvit a Sal musela být při jejich rozhovorech prostředníkem.
I přes autorčin humor se do dalších knih pustím, protože píše dobře a slow burn romance mám ráda. Jen doufám, že v ostatních knihách ten humor pošetří.
Kvothe je slavný mág, zloděj a vrah. Aby ho člověk opravdu poznal a pochopil, je nutné vyslechnout si jeho životní příběh. Ten začne vyprávět jednomu kronikáři. Zjišťujeme, že dětství strávil ve skupině potulných herců a že po smrti rodičů se musel sám několik let potloukat na nebezpečných ulicích, kde byl často nucen chránit si holý život. Až se nakonec velmi drzým a pro všechny kolem nezapomenutelným způsobem dostal na Univerzitu, aby mohl studovat magii, o které mu bylo kdysi vyprávěno.
Knihu bych rozdělila na tři části - skvělý začátek, zdlouhavý a velmi pomalý prostředek, napínavý konec. Se začtením nebyl problém, pomalu jsem poznávala nový fantasy svět a těšila se na Kvotheho vyprávění. Od jeho dětství přes smrt rodičů až k životu na ulici, to skvěle šlapalo. Pak ale nastoupil na Univerzitu a tam to pro mě uvadalo. Bohužel to trvalo snad 300 stran, kdy jsem měla pocit, že se vůbec nic neděje. Zlom nastal až když z Univerzity musel na pár dní odejít, aby něco vyřešil a tam jsem se zase do toho světa začala vracet.
Byl tu nepatrný náznak romantické linky, která přišla až na samotném konci, jelikož Kvothemu bylo od nástupu na Univerzitu stále patnáct let. Nějaký další vývoj proto očekávám ve druhém díle. Do něj se ale zcela upřímně nepustím, protože 1000 stran mě dost děsí i vzhledem k tomu, jak se mi čtení táhlo už tady.
Kniha má velmi vysoká hodnocení, takže mě její kouzlo nejspíš jen minulo. Pokud máte rádi pomalé fantasy, kde si rádi všímáte každého drobného detailu a kde nepotřebujete na každé stránce nějakou akci, určitě knihu doporučit můžu.
Hlavní hrdinka Ema se marně snaží zkontaktovat svou kamarádku. Nereaguje na zprávy, nikdo o ní nic neví. O dva dny později je v nedaleké vesnici nalezeno ženské tělo. Vyšetřování případu se ujímají dva detektivové, z nichž jeden je bývalý Emin přítel. Nejen proto se Ema rozhodne pátrat na vlastní pěst. Protože brzy se zjistí, že je všechno trochu jinak a že nezůstalo jen u jedné mrtvé.
Těšila jsem se na klasickou detektivku, kterou jsem částečně dostala, ale bohužel jsem v knize narazila na pár věcí, které mě při čtení rušily. Autorka do knihy zakomponovala celkem tři zápletky, což bylo na můj vkus až moc a v určitých momentech jsem se ztrácela. Navíc na konci jsem se úplně nedočkala toho typického rozuzlení typu: "Bylo to takhle ..." A to zrovna od detektivky očekávám. Chci vědět, jak se to přesně stalo a ne si to domýšlet.
Problém jsem viděla i ve velkém množství postav. Některé se objevily třeba jen v jedné scéně, já se dozvěděla další jméno, se kterým jsem ale už dál nepracovala. Navíc tu byly i podobná jména, tím pádem můj zmatek byl občas ještě větší (Matěj/Matyáš, Honza/Jan, 2x Lukáš).
Kniha byla čtivá a předchozí štafetářky byly nadšené, takže výše uvedené připomínky byly nejspíš jen mým problémem. Rozhodně knihu i tak můžu doporučit, pokud máte rádi detektivky z českého prostředí.
The Six s frontmanem Billym Dunnem byla v 70. letech slavnou rockovou kapelou. Poté, co se k nim po společném duetu přidala zpěvačka a písničkářka Daisy Jones, jejich sláva ještě stoupla. Tvorba nového alba ovšem nebyla snadná. Billy a Daisy byli velmi silné a talentované osobnosti sami o sobě, a proto přesvědčit toho druhého, že jeho nápad je ten lepší, byl doslova nadlidský úkol. Jenže psaní písní byla jedna stránka problémové spolupráce. Tou druhou byla přílišná sympatie a následná antipatie. Proč? Daisy a Billy měli nějakou minulost a ta ovlivnila jejich budoucnost. Jich dvou i celé kapely.
Autorka opět dokázala, že jsem od první stránky věřila, že čtu o skutečných lidech. Originalitou knihy je forma vyprávění. Při čtení máte pocit, že se díváte na televizi, na dokument, kdy se ve vyprávění, jak to kdysi bylo, střídají jednotliví členové kapely a jejich nejbližší. Postav je tu mnoho, přesto se neztrácíte. Ale myslím, že víc bych si příběh užila v klasickém vyprávění.
Knize vlastně nemám, co vytknout. Autorka postavy a jejich charaktery vykreslila na výbornou. Plný počet hvězd ale tentokrát dát nemůžu, protože na Evelyn Hugo kniha neměla a mým osobním problémem, který jsem při čtení měla, bylo prostředí. Obě hlavní postavy byly závislé na drogách a alkoholu a evidentně to k tomu období patřilo. Já ale asi nikdy nepochopím, že je ta sláva pro hvězdy showbyznysu tak těžko stravitelná, že ji někteří nemohou vyřešit jiným způsobem.
V knize je spoustu momentů, ve kterých se introverti najdou. Řeknete si: "Ano, to jsem já. Tu situaci přesně takhle vždycky prožívám." Zjistíte, že v tom nejste sami, že stejné pocity má x dalších a že všichni se musíme po svém naučit, jak je zvládnout a zpracovat. A že nám rozhodně nepomůže to, když nás někdo bude do něčeho nutit. O to víc se zasekneme, budeme nepříjemní, podráždění a protivní.
Na kritiku a pochvalu reagujeme přesně opačně. S kritikou souhlasíme, víme, že jsme určitě my udělali chybu a hluboce se omlouváme. Pochvale nevěříme, protože přece není možné, aby v nás někdo viděl to dobré a ocenil naši snahu a píli.
Být v kolektivu velkého množství lidí, ačkoliv je paradoxně všechny dobře známe, nás činí uzavřenějšími a mlčenlivějšími, protože o náš názor přece nikdo nestojí. Raději se nebudeme plést do žádných rozhovorů, protože bychom určitě narušili zábavu.
Nepotřebujeme zažívat velké věci na odiv všem okolo, protože ty velké věci se odehrávají v našem nitru, kam málokoho pustíme. A ten, koho tam pustíme, se stává naší spřízněnou duší, kterou si opatrujeme. Jsme vděční, že se s ní můžeme podělit o maličkosti, které nás dělají silnějšími. I když pro mnoho lidí by to byly zbytečnosti, kdybychom je vyslovili nahlas. Pro nás, v našem světě, ale mají velký význam.
Tato kniha introvertům úplně neřekne, co by měli dělat, aby to neměli tak těžké. Ale vám extrovertům může částečně přiblížit naše vnímání. Že stačí na nás netlačit a jen nás nechat být. Až budeme připraveni, třeba se jednou otevřeme.
"Hmmm," pohladil jsem si bradu. "Aha. Takže říkáš, že to není tak, že bys se mnou nechtěla jít na rande. Prostě se jen bojíš, že to tvé kamarádky zjistí. S tím můžu pracovat."
-----
Kamarádky Kira, Iris a Miranda si na střední škole slíbily, že si už nikdy znovu nezačnou s bratry Kingovými. Jejich slib se začne rozpadat po sedmi letech, kdy se bratři vrací do rodného města. Bohatí, mocní a samozřejmě nebezpečně přitažliví. Kiru navštíví Rich v první den její nové práce a okamžitě ji rozhodí. Staré city zřejmě neochladly. Jenže slib je slib a Kira přece neztratí nejlepší kamarádky jen kvůli muži, který jí kdysi ublížil. Nebo ano?
Od autorky to byla moje první kniha. Šla jsem do ní s tím, že se pobavím a to se opravdu stalo. Jen ne vždy tak, jak nejspíš mělo. Na některých místech jsem se upřímně zasmála, typ humoru mi sedl, ale jinde jsem spíš protáčela oči, že už to bylo moc. A možná právě ten až příliš tlačený humor za mě ublížil celému příběhu.
Ve vyprávění se hlavní postavy střídaly, což vždy preferuji, a podle anotace jsem čekala svou oblíbenou hate to love linku. Jenže tu hate část jsem nezaznamenala, protože jsem ani nepochopila, co že jí to na té škole vlastně udělal. A love linka byla snad ještě rychlejší. Přišlo mi, že snad během 24 hodin se Kira stačila zamilovat, pohádat se s kamarádkami, Rich ji opustil, aby o kamarádky nepřišla a ty ji nakonec paradoxně do toho vztahu tlačily, i když pár hodin předtím by už s ní raději nepromluvily. Všechno to bylo hrozně zrychlené a za mě tím pádem bez chemie.
Co se mi líbilo, byl nápad se svatbou. To mi přišlo originální, ale zase ta mini zápletka, která tam byla použita pro jakési drama, to zazdila.
Cade a Nick byli fajn, za to Iris s Mirandou mi příliš nesedly. A nejspíš i proto se do dalších dílů nepoženu.
"Taky mě bolelo, když jsi mi vyprávěl o své minulosti," řekla jsem, abych ho uklidnila, i když to byla pravda. My dva jsme viděli a zažili příšerné věci, které nás zformovaly do dnešní podoby. Byli jsme dva rozbití lidé. A teď můžeme být rozbití spolu.
-----
Danny Black je bezcitný, chladnokrevný mafián, kterého si nechcete znepřátelit. Nikdy nedává druhé šance. Vteřina zaváhání a rozlučte se se životem. Jednoho dne, vůbec poprvé, udělá výjimku. Právníka, který mu dluží peníze, nezabije. Jako zástavu, aby peníze rychleji sehnal, unese Danny jeho milenku. Ale je to ještě vůbec únos, když Rose s ním odejde dobrovolně? Proč? Protože nikdy nebyla v blízkosti tak přitažlivého muže. Nikdy nebyla s mužem svého věku. Proč? Protože dlouhá léta nemá šanci rozhodovat o svém těle a životě.
Ti dva spolu být nesmí. Oba pro to mají své důvody, ale jejich touha po tom druhém začíná být smrtící. Začíná hra o to, kdo podlehne dřív a vyhraje. Nebo prohraje?
Knih s mafiánskou tématikou už za sebou pár mám. Tato se nyní dostala na první místo mého žebříčku. Zatímco ty předchozí se hlavně zaměřovaly na vztah hlavního páru, zde nebyla opomenuta ani ta mafiánská stránka, což tomu dodalo zase jiné grády.
Chemie mezi Dannym a Rose byla naprosto brutální. Oba si prošli všemi možnými emocemi. Od nenávisti, přes touhu, vášeň, bolest, lásku až k zoufalství z představy, že by ještě někdy měli být bez toho druhého. Mám ráda, když za sebou mají postavy minulost, která je žene k tomu, že nemůžou být s nikým jiným, než právě s tím, kdo se jim postavil do života. A že minulost jich obou byla extrémně bolestivá. Rány na těle se zahojí, pro vyléčení ran na duši je potřeba mnohem víc.
Kniha není pro každého vzhledem ke scénám, kdy Danny ukazuje, že s nikým nemá slitování. Krev teče proudem a přiznávám, že na obrazovce bych to nedala. Naopak jsem si užívala scény, kdy to vypadalo, že teď už je to v háji, že z toho už se nikdo nedostane a pak najednou prásk. Danny Black byl vždycky o krok napřed.
Sedmnáctiletá Grey se jako každé léto vrací do La Cachette v Louisianě. Toto bažinaté městečko je plné magie a lidí se zvláštními schopnostmi. Ačkoliv Grey patří mezi tzv. Letní děti, žádnou výjimečnou schopností neoplývá. Až doposud. Je to půl roku, co zmizela její nejlepší kamarádka Elora a nikdo neví, zda je ještě naživu. Od jejího zmizení se Grey začnou zjevovat záblesky a představy, ve kterých se stává Elorou. Pomůžou Grey nově získané schopnosti k jejímu nalezení? Zjistí kvůli čemu se loňské léto pohádaly a už se nestihly usmířit?
Na knihu mě nalákala obálka, anotace a žánr fantasy thriller. Knihou jsem se nakonec protrápila. Napsaná byla dobře, ale nic mě nenutilo číst dál. Převážně z důvodu, že se po většinu knihy nic nedělo.
Můj hlavní problém byl s Grey. Místo toho, aby pátrala, co se Eloře stalo, tak to s každým pořád jen dokola řešila, ale sama nic neudělala. Také si neuměla stát za svým slovem a názory měnila během několika dramatických vteřin.
Byl tu milostný trojúhelník, které za sebe jednak nemusím, a zároveň jsem to Grey ani s jedním nevěřila. Ona sama nevěděla, kterého chce. Jestli toho, co vypaloval jednu cigaretu za druhou nebo toho, co ji nikdy nechtěl polekat.
Ze začátku tu na mě bylo moc postav. Jména jsem si posléze zapamatovala, ale většina z nich byla spíš do počtu. Na to, že každý z nich měl mít nějakou speciální schopnost, tak doteď nevím, kdo měl kterou.
Hodně mě rušila při čtení hovorová čeština v popisech scén nebo výrazy postav, které se do dané scény vůbec nehodily.
Nejlepší byl jednoznačně závěr knihy. Kdyby celá kniha byla ve stejném duchu jako zhruba posledních 50 stran, určitě bych dala vyšší hodnocení.
Ava se po deseti měsících vrací zpět na střední školu. Všichni si na ni ukazují, šuškají si. Proč? Byla znásilněna a dovolila si to nahlásit. Jenže neví, kdo jí to udělal. Znovu se setká s elitním fotbalovým klubem Žraloků, jehož jeden člen to tehdy musel být. Kdo? Knox, zjizvený rozehrávač, který se k Avě chová najednou až moc mile? Jeho dvojče Dane, který má problémy s drogami? Liam, namachrovaný starostův synáček nebo snad Chance, bývalý přítel, který se s ní rozešel hned poté? A je tu ještě jedna otázka. Kdo je tajným ctitelem, který jí hned po návratu nechal ve skřínce vzkaz, jak moc mu chyběla?
Čekala jsem jeden z těch srdcervoucích příběhů, protože anotace i vysoká hodnocení tomu napovídaly. S autorčiným stylem jsem neměla problém, knihu jsem přečetla za dva dny. Ale jako celek na mě úplně nezapůsobila.
Příběh je vyprávěn z pohledu obou hlavních postav, což mám ráda. Tady by byl ale lepší jen Avin pohled. Už jen proto, že nemáte šanci hádat, kdo je ten tajný ctitel. Víte to od začátku, logicky to nikdo jiný být nemůže. Hádáte sice, kdo jí tehdy ublížil, ale způsob odhalení mi nesedl. Čekala bych, že taková informace přijde na konci kapitoly. Abyste zažili takové to bum a teď jste v šoku, že to udělal ten a ten. Zde to padlo jen tak mezi řečí, sice během dramatičtější scény, ale už to pro mě nemělo ten efekt.
Nepochopila jsem Avu v tom, že se dokázala vrátit. Vysvětlení ohledně Tylera padlo, i že chtěla ukázat, že ji nezlomili a že jen zažila další hrůzu, ale stejně si to v reálu neumím představit.
Při čtení jsem si také hlavní hrdiny představovala starší. Spíš bych ten příběh posunula na vysokou školu a i ta jejich chemie by byla uvěřitelnější. Navíc tady tomu celkově nepomohl ten svalovec na obálce, kterému fakt není sedmnáct.
Do kanadské noci se mi spolu opravdu líbili. Pak to ale bylo jak z rychlíku a dva epilogy tomu nepomohly.
Hlavními postavami příběhu jsou Daphne Bridgertonová a Simon Basset. Daphne je čtvrtá v pořadí z osmi sourozenců a nejstarší z dcer. Má věk na vdávání, ale doposud všechny nabídky odmítla.
Simon je přítel Anthonyho, nejstaršího bratra Daphne. Po smrti otce na něj přešel titul vévody z Hastingsu, čímž se ve společnosti stal nejlepší partií pro svobodné dcery všech vdavekchtivých matek.
Poprvé se Daphne a Simon setkají na jednom plese ještě předtím, než si jsou oficiálně představeni. O něco později dojdou k tomu, že si mohou vzájemně vypomoci. Simon se Daphne začne naoko dvořit, čímž k ní přiláká zajímavější nápadníky. On se zase díky ní vyhne pronásledování ohledně možné svatby, protože se nikdy nehodlá oženit. Daphne mu ale jeho plán poněkud zkomplikuje.
Na úvod chci říct, že jsem neviděla seriál, takže pocitově hodnotím jen jak na mě působila kniha. A já si ji nesmírně užila. Zamilovala jsem se do těch postav, užívala si ten oddechový humor. Daphne nebyla naivní hrdinka, právě naopak od třech starších bratrů byla zocelená a se Simonem si uměla poradit, když bylo třeba. Simon byl typický bručoun, který dokázal zjihnout až díky Daphne. Ale nebylo to tak jednoduché, obzvlášť kvůli jeho pošlapanému sebevědomí, které si s sebou táhl z dětství.
Oblíbila jsem si i další postavy. Violet, která sice dokázala srovnat své tři nejstarší syny do latě, jak malé kluky, ale s Daphne nedokázala přes nervozitu mluvit o svatební noci. Anthony jako velký bratr měl permanentně chuť Simona zabít a Colin se nad všemi výborně bavil.
A ten abecední pořádek jmen byl dobrý nápad, hned jsem si je zapamatovala.
Hlavními postavami jsou třiadvacetiletá Tate a o rok starší Miles. Poznají se ne zrovna šťastným způsobem ve chvíli, kdy se Tate na čas stěhuje k staršímu bratrovi Corbinovi. Neproběhne mezi nimi láska na první pohled, ani se z nich nestanou přátelé, ale postupně si oba uvědomí, že jsou k sobě přitahováni neovladatelnou touhou. I tak slovo láska nepřichází v úvahu. Miles o ni nestojí a Tate kvůli škole a práci na ni nemá čas. Uzavřou tedy spolu dohodu, že mezi nimi půjde čistě jen o sex. Miles navíc stanoví dvě zásadní pravidla, že se Tate nesmí ptát na jeho minulost a nesmí s ním plánovat budoucnost. Tate se vším souhlasí, ale už po jejich poprvé tuší, že to pro ni bude sakra těžké dodržet.
Příběh je střídavě vyprávěn oběma postavami. Z pohledu Tate sledujeme současnost, kdy si po každém dalším setkání s Milesem uvědomuje, že chce víc. Sice mu vždy potvrdí, že takto jí jejich dohoda stačí, ale její srdce křičí přesný opak. Chce proniknout do jeho uzavřeného a osamělého života, ale Miles ji tam nechce pustit.
Z pohledu Milese se vracíme o šest let zpátky a sledujeme příběh s jeho velkou láskou Rachel. Postupně se dozvídáme, co se mezi nimi stalo a proč se od té doby Miles uzavřel.
Chemie mezi Tate a Milesem byla doslova hmatatelná, Milesova minulost srdcervoucí. Když vyšla najevo, naprosto jsem chápala jeho strach otevřít znovu někomu své srdce. I jemu sice časem docházelo, že s Tate je to jiné, že svá pravidla v určitých momentech porušuje, ale už nechtěl, nemohl zažít tu odvrácenou tvář lásky. Podruhé by to už nemusel zvládnout.