adlen
komentáře u knih
Zpověď farářky
Martina Viktorie Kopecká
Stejně skvělá jako Deník farářky. Všem doporučuji. Ač jsem heterosexuální nevěřící (Tomáš ) přijde mi Martina Viktorie úplně úžasná. Přibližuje víru i nám, co tomu nerozumíme.
Sudetenland
Leoš Kyša
Jak se říká nikdy neříkej nikdy Byla jsem si jistá, že si od Františka Kotlety nikdy nic nepřečtu, protože prostě fantasy a erotiku v knihách nevyhledávám.
A stačilo málo, aby autor vydal knížku pod svým skutečným jménem Leoš Kyša a hned jsem měla zájem o jeho historickou detektivku.
Více než detektivní linka, která za mě měla nějaká hluchá místa a neměla takový spád jako jiné české detektivky, mě zaujala národnostní problematika. Ta tam je skvělé vykreslena a každý ač nerad si musí uvědomit, že historie se opravdu stále opakuje a spousta lidí se nedokáže přenést přes křivdy z daleké minulosti. Bohužel stále zde budou skupiny lidí, které budou persekuovat Židy, stále se bude v pohraničních oblastech řešit, kdo je Němec a kdo Čech, čí příbuzný byl nacista nebo neoprávněně odsunut. A to ani nemluvím o Cikánech, kteří to mají vždy a všude těžké. Všechny tyto národnosti mají v knize své představitelé, kteří kdyby žili na jiném místě mohli spolu krásně koexistovat.
V knize je samozřejmě také láska, vztah a sex, ale naštěstí v únosné míře
Překvapil mě dramatický závěr knihy...
Šílená babička
Martina Boučková
Tak tohle byl opravdu úžasný letní román, mrzí mě, že už mám dočteno, měla jsem si ho nechat na dovolenou. Strašně ráda bych znala pokračování, skončilo tak nějak neuzavřeně.
Martina Boučková je pro mě taková Julie Caplin v českých kulisách. Romantický příběh s různými nástrahami, hlavní postava musí být všem sympatická a spousta žen se v ní najde, žena po rozvodu, stará se o dvě děti, milenec se ukáže jako hajzlík, no klasika. Babička, její matka, je úžasná osoba, bere život tak jak přichází, žije přítomností, krásně se stará o vnoučata a je upřímná, což by mělo být vždy bráno jen jako kladná vlastnost.
Přiznám se, že na konci i slza ukápla. Vážně se mi kniha moc líbila. Takže pokud nevíte, jakou knihu vzít na dovolenou, rozhodně doporučuji.
Havířovina
Iva Hadj Moussa
Myslím, že v knížce bylo všechno. Detektivka, láska, román z vesnického života a další. Ze začátku jsem furt čekala tu Ostravu nebo šachty, ale že to je barák majitele se jménem Havíř jsem fakt nečekala :-) Kniha se četla příjemně, moc se mi líbila.
Podíl viny
Veronika Martinková
Jedna z nejlepších českých detektivek, přečetla jsem ji během jednoho dne.
Odsouzen k smrti
Veronika Martinková
Druhá kniha mé aktuálně nejoblíbenější autorky. To snad ani nešlo jinak. Jde totiž o druhou knihu, kterou jsem opravdu přečetla během jednoho dne. Tak moc napínavá a čtivá byla.
Strašně mě baví styl psaní autorky, žádné příkrasy, odbočování nebo dlouhé odstavce o ničem. Tady vše frčí, tak jak by v detektivce mělo. Vše je srozumitelné a jasné. Moc mě také baví střídání kapitol z pohledy Hany a Davida. Je to nejen zajímavé z hlediska vnímání děje, ale zároveň z hlediska mužského a ženského myšlení.
Prostě doporučuji všemi deseti a jdu číst Vina a trest.
Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem
Martin Moravec
Úžasná kniha stejně jako celý kurz Kryjeme vám záda. Je velice vtipný a umí zásadní informace skvěle podat, že už i dcera v první třídě umí resuscitovat a chce být lékařka.
Tři Sekery
Kateřina Surmanová
Já pořád nevím, který názor ve mně převládá.
Buď že kniha měla opravdu netradiční téma, byla krásně napínavá, strašidelná, mysteriózní, i když na mě občas už moc, no prostě super horror, thriller a asi i detektivka.
Anebo že jsem celou dobu při čtení nemohla opustit myšlenku, proč je vlastně zajímavý vymyšlený příběh postavený na reálné nechutné události, o které všichni četli, všichni ví, že se to opravdu stalo, že někdo opravdu dokáže být tak perverzní a ještě při tom dělá povolání jaké dělá. V tisku byly fotografie dotyčného faráře a rozhodně mi nebyl sympatický, i kdybych to nevěděla. Jenže obrázek tohohle faráře já pořád viděla, když jsem četla o Václavovi, který byl ale zcela jiný člověk. Takže se to při čtení ve mně mlelo, super děj, ale pořád ty vykřičníky v hlavě, proč je vytahován tento případ, který je reálný a opravdu se tak stal a ten člověk je hajzl a v knize to tak není.
Také nějak nevím, proč byla v knize zmiňovaná Otýlie, no prostě mám nějak asi problém s reálnými zločiny zasazenými do vymyšlených příběhů. Zapracuji na tom Ale Imbus tomu pomohl, stáří známí jsou vždycky fajn.
Tudíž se mi tato kniha líbila nejmíň že všech třech, které autorka napsala. Ale je fakt, že Šepotem z lesa nasadila laťku hodně vysoko Těším se na čtvrtou
Pacanka
Klára Elšíková
Myslím, že Pacanka je opravdu představitelkou moderní současné prózy. Pokud autorka prožila jen část z příběhů v knize, tak klobouk dolů. Děj se odehrává v několika zemích, člověk má možnost poznat různé kultury. Ale především divoký život hlavní hrdinky.
Celou dobu jsem ji obdivovala za odvahu, jak cestuje sama, setkává se různými pochybnými lidmi, spí s různými pochybnými lidmi a nic se jí nestane.
Autorka na křtu knihy uvedla, že je Pacanka kniha pro všechny, to si bohužel nemyslím, jistě se najde dost prudérních čtenářů nebo čtenářek, kteří knihu nerozdýchají.
V něčem mi to připomnělo knihu Rozložíš paměť, prostě čistá, syrová realita, kterou píší mladí autoři a mně se to vážně líbí.
Dvojí život
Jana Poncarová
Dospělá Julie žijící ve Španělsku se v roce 1990 vrací na návštěvu do Československa, své rodné země. Vzpomíná na dobu, kdy jí bylo 15 let a psal se rok 1970. Vyrůstala jako nemilovaný jedináček v rodině komunistického funkcionáře, chodila povinně na housle a komunistické přehlídky. Julie se seznámila s kytaristou Romanem, díky kterému začala zpívat v jejich rockové kapele a sdílí spolu myšlenky o svobodě a pravdě. Julie rodičům lže, říká, že chodí na schůze SSM nebo na hodiny houslí, chodí ale s Romanem na tajné koncerty, nevšivili i Magora a Plastiky. Počmárali památník rudoarmějců a dělají i jíné protikomunistické akce. Julie se setkává s Kamilou, hraje na violoncello, je starší, ale přesto si s ní rozumí. Dala jí její první džíny, poslouchá stejnou hudbu a může s ní o všem mluvit. Kamila ale jednoho dne zmizí, ptá se na ni otce a poznává, že jí něco tají. V roce 1977 jede Julie s orchestrem do Berlína na vystoupení, bydlí ve východním Berlíně a hrají v západním Berlíně. Poprvé vidí ten rozdíl a má ještě silnější potřebu bojovat proti režimu. Není to jen revolta puberťačky, Julie chce žít jinak a chce žít v pravdě. Chce emigrovat. S Romanem spřádají plán, jak to udělat.....
Rozhodně doporučuji přečíst, ať víte, jestli se jim to povedlo. Knihu jsem přečetla jedním dechem.
"Za svůj životní úspěch považuje to, že ji nezlomili, musela jim ale utéct, aby zůstala sama sebou"
Mrtvá budoucnost
Veronika Martinková
Pátý příběh oblíbené dvojice vyšetřovatelů a opět pecka.
Všechno se více zamotává, člověk už sám neví, co je a co není pravda. Každopádně vztah Davida a Hany prochází mnoha zkouškami a já upřímně bych být Hanou Davida kopla už dávno do zadku
Poprvé se objevuje i otec Davida a celá minulost jeho rodiny.
Vše je krásně uvěřitelné, aktuální. Přesné policejní postupy i třeba práce advokáta či soudce.
Konec je zajímavý a nečekaný a úplně si říká o pokračování, i když už asi nemá být? Každopádně je potřeba číst vše od začátku, jinak by to mohlo být pro čtenáře nepřehledné.
Obdivuji autorku, že si knihy vydává sama. Kniha sama o sobě je krásně graficky vyvedená, kapitoly jsou hezky odděleny, to mám ráda. A dokonce uvozeny černou barvou pro ještě větší přehlednost.
Vždycky mě mrzí, že mám rychle přečteno.
Pusťte světlo do tmavého večera
Jan Kholl
Musím se přiznat, že už se mi dlouho u žádné knihy nestalo, že jsem se tak začetla, až jsem ztratila pojem o čase. Stalo se mi to ale právě včera, kdy jsem dočítala novinku od Jana Kholla Pusťte světlo do tmavého večera.
Musím se přiznat, že předešlou autorovu knihu jsem nečetla, ale už teď stoprocentně vím, že to napravím.
Hlavními postavami jsou dvě ženy, sestry a dva muži. Celá kniha je vlastně o jejich vzájemných vztazích, které se různě protínají a rozcházejí. Začátek i konec děje se odehrává na chatě jednoho z hlavních hrdinů. Ale to co se děje v průběhu, je opravdu čtenářský orgasmus V příběhu je opravdu všechno, co mohou lidé prožívat a člověk si především uvědomí, jak je hrozně důležité načasování, ať už různých životních rozhodnutí, tak i setkání a vztahů s lidmi.
Vše je asi řízeno osudem a člověk se jeden den zachová jinak než den druhý.
Všechny čtyři postavy byly něčím ujeté, ale tak nějak uvěřitelně, aneb kdo z nás je úplně normální.
To, že knihu napsal muž bylo zřetelné zvláště v částech o nevěře a v popisech sexuálních scén. A nemyslím to nijak špatně, bavilo mě to víc než od ženských autorek.
Konec příběhu je tak hezky otevřený a vlastně může dopadnout jakkoli.
Kniha je opravdu skvělá, čtivá a taková jiná. Nečekala jsem, že mě až tak příjemně překvapí.
Slupky minulosti
Jitka Prokšová
U této knihy přesně sedí, nesuďte knihu podle obalu. Obal ani název mě nezaujaly. Ale děj, to byla paráda. Moc mě bavily příběhy všech účastníků, všem jsem fandila. Nemusíte se bát ani v anotaci uvedeného meditačního kurzu, nejsem také příznivkyní ezo věcí. Zde je kurz ale jen kulisou pro účastníky k dobrání se řešení, co se svým životem. Rozhodně doporučuji k přečtení, třeba tam zrovna najdete návod k řešení situace, ve které zrovna jste.
Náhradnice
Jitka Prokšová
Skvělé téma, skvěle zpracované. Dlouho jsem příběh vstřebávala a ještě stále mám v hlavě spoustu otázek. Náhradní mateřství asi vždy bude velké téma. Kniha se odkazuje na skutečnou událost, o to je to asi zajímavější.
Náhradnice je příběhem manželského páru Gity a Petra a náhodně vybrané surogátní matky Nadji. Autorka krásně vykreslila postavy a skvěle k nim sedí i jejich jména. Ženu jménem Gita si představím jako nepříjemnou kariéristku. A ona opravdu taková je. Navíc ještě nemá mateřské pudy, ale přesto nutně potřebuje dítě. Její manžel Petr není zlý, jen je to slaboch. V příběhu je krásné pozorovat, jak se Petrovi a vlastně i Nadje mění hodnoty podle toho s kým žijí a podle prožitých životních situací. Když se člověk zamyslí, tak to asi najde i sám u sebe. U spousty situací jsem musela přemýšlet, jak bych se já zachovala v určité situaci.
V příběhu se dočkáme rozchodů, vážných onemocnění, snah o znovuobnovení vztahu, lží, milosrdných lží i odpuštění. Moc se mi líbilo, jak příběh skončil.
Každá kapitola je vyprávěním jedné z postav. Můžeme nahlédnout do hlavy všem zúčastněným hrdinům a vidět problémy z jejich perspektivy. Kromě třech hlavních aktérů tam je také syn Nadji Nikola, dcera Gity a Petra Klárka a také starší kamarádka a sousedka Nadji Marta. Jediný, kdo mi tam přišel nadbytečný byl trenér Adam, ale naštěstí tam neměl moc prostoru.
Knihu s touto problematikou jsem ještě nečetla a jsem moc ráda, že tato kniha vznikla. Téma je opravdu více než aktuální a donutí vás přemýšlet.
MaminkOFF: Malovaly jsme si mateřství
Kateřina Chalupníková
Nejdřív bych ráda vyzdvihla menší formát knihy, který je ideální do kabelky. Také strukturu textu, oddělené kapitoly a i zvlášť oddělené příběhy čtyř žen. Které jsou vlastně propojené cvičením, na které tři z nich chodí a čtvrtá ho vede. Celkově se vlastně jejich životy na konci knihy propojí.
Je to moc zajímavé sledovat, jak každá nahlíží na život jinak, každá vypráví svůj příběh od dětství, svých vztahů s rodiči, kteří je formovali, ať už chtěly či ne a pak se ukazují samy jako matky.
Nejsilnější pro mě byl poslední příběh Zuzany, to jsem si i pobrečela.
Celkově asi žádná z nich nemá šťastný život jako ve filmu, někdo bojuje se zátěží z dětství, někomu se zkazí život až v dospělosti a to díky manželovi nebo dětem nebo nemožnosti ty děti mít.
Asi všechny hledají štěstí, někomu to jde lépe, někomu hůře. Všechny si ale myslí, že se ty ostatní mají lépe a neváží si toho, co mají nebo toho co by mohly mít, kdyby chtěly něco ve svém životě změnit.
Tenhle pokoj se nedá sníst
Nicol Hochholczerová
Vlastně nevím, co si mám o knize myslet. Beru ji spíše jako povídku, protože jedna věta na stránku a kniha přečtená za hodinu a půl svědčí spíše o této kratší formě literárního žánru. Toto téma byla už hodně krát zpracováno. Zde opravdu krátce, syrově a jednoduše. Nějak z toho na mě nedýchl pocit hnusu, který bych asi měla mít při vztahu 12 leté a 50 letého, přišlo mi to jako skoro normální vztah. Možná jsem něco přehlédla, ale neměla jsem z dívčiny pocit, že trpí. Kniha je určitě celkové zajímavá, některé slovní obraty zvláště, nevím, jestli díky překladu ze slovenštiny.
Džinové
Fatma Aydemir
Nejprve bych vyzdvihla krásný překlad Viktorie Hanišové.
Knihu napsala německá autorka s turecko-kurdskými kořeny. Proto asi není překvapením, že kniha pojednává o osudech turecké rodiny, která přijela do Německa za prací. Stejně jako většina tureckých migrantů chce v Německu vydělat peníze a vrátit se zpátky domů. Stejně tak otec této románové rodiny, který celý život dřel, aby ušetřil na byt v Istanbulu, ve kterém první den po přestěhování ale umírá.
Děj knihy se věnuje každému z šestičlenné rodiny zvlášť. Nikdo z nich to neměl lehké a každý si chtěl žít život po svém. Rodiče příliš dbali na zvyky a pravidla, děti jako každá mladá generace se snažily odpoutat. Někdo odchodem z domova, někdo rozvodem nebo hledáním orientace.
Všechny postavy byly velice smutné, i když šlo o velkou rodinu, chyběla v ní soudržnost, spolu pohromadě nevydrželi ani den.
Každý měl svá tajemství, své stesky a asi i džina.
Andělský prach
Cornelia Travnicek
Strašně zajímavé a nosné téma, škoda, že ho spisovatelka plně nevyužila. Kniha mohla být dvakrát tak dlouhá. Jinak super.
Dvojitý šach
Jan Michl
Jedná se o historickou detektivku. Děj je zasazen do vojenského prostředí. Jelikož pracuji v rezortu obrany, zaujalo mě právě toto dějové prostředí. Nechci být nějak genderově zaujatá, ale tuším, že kniha jinak asi více zaujme muže než ženy.
Některé situace byly v knize mírně předvídatelné. Naopak závěr a důvod, proč se vše tak dělo mě překvapil a jsem ráda, že v tom hrála roli žena, i když vlastně šlo o roli smutnou.
Děj v knize pozvolna plynul, zápletka nebyla ale až tak napínavá, abych měla důvod knihu přečíst za jeden večer.
Rozhodně se jedná o zvláštní kousek, protože detektivku na toto téma jsem ještě nikdy nečetla.
Doručuji tedy fanouškům historie, armády a krimi.
To je cirkus!
Karolína Skučková
Cirkusy odjakživa miluju. Proto mi tato kniha úplně kápla do noty.
Ač je autorka velice mladá a je to její prvotina, je vidět, že si na knize dala opravdu záležet. Psala a dávala ji dohromady pět let, jak uvedla na besedě věnované její knize. Muselo pro ni být velice komplikované se do prostředí cirkusu dostat, je to uzavřená komunita, většinou rodina, která se cizím lidem moc neotvírá. Navíc za situace, kdy je stále otravují nějací aktivisté.
V knize najdeme deset příběhů, deset lidi od cirkusu, kteří popisují, jak se jim s cirkusem žilo. Vyprávění to jsou strašně zajímavá, protagonisté jsou starší, mladší, muži i ženy, rodilí cirkusáci i lidé, kteří se k cirkusu dostali až v průběhu svého života. Jejich životní příběhy jsou opravdu poutavé, krásně se čtou a jsou doplněny nádhernými dobovými fotografiemi. Krásný je také úvod a závěr knihy.
Na konci je slovník cirkusových pojmů takže se člověk i něco přiučí. A je pravda, že na "falle" jsem se několikrát v cirkuse nechala napálit :-)
Celkově jsem se z knihy dozvěděla spoustu nových informací a s chutí jsem četla o světě, který je mi tak vzdálený.
Oceňuji všechny, kteří v cirkuse pracují, je to opravdu těžká práce, zvláště se zvířaty, o které se člověk musí starat od brzkého rána každý den.
Jako malá jsem právě v cirkuse milovala všechna ta exotická zvířata, která dřív nebyla nikde vidět a také samozřejmě krásné akrobatky oblečené v lesklých flitrových úborech. Moje děti také cirkusy milují, akorát naše návštěva asi nezachrání celkově klesající návštěvnost. Vždy se je snažím podpořit alespoň nákupem těch svítících pitomin a cukrové vaty :-) Bylo by mi líto, kdyby cirkusy zanikly. A vlastně by mi bylo líto i kdyby byly už jen ty nové cirkusy bez zvířat. Přeci jen ta vůně pilin a zvířat k cirkusu patří.
Opravdu doporučuji si tuto krásnou knížku pořídit.
