Adris komentáře u knih
DOČTENO⭐⭐⭐⭐⭐
Velmi čtivé a velmi smutné. V knize se střídá pohled matky a dcery. Matka nerozumí chování a zájmům své mladší dcery, podceňuje ji, pozornost jí dává jen negativní, a ještě proti ní štve manžela, který si (v podstatě oni oba) na ní vylívá vztek z nešťastného manželství. Stydlivá a umělecká duše Barunky trpí pod tíhou nepochopení a nedostatku pozornosti, a strachem z bití. Konec je takový, jak jsem u Čechů zvyklá. My se s pravdou nemažeme, ukazujeme ji, jaká je, někdy s příchutí černého humoru, avšak zde jde pouze o vykreslení toho, jak by to opravdu nakonec mohlo skončit. Jak daleko se to může nechat zajít. Jde o velmi smutný příběh. Nicméně pravdivý. Proto byste si knihu měli určitě přečíst. Já ji vnutím všem z okolí. To se prostě MUSÍ číst!
Až jsem z toho měla knedlík v krku..
Dočteno.
Tak tento psychothriller nebo rodinné drama, se četl velmi dobře a rychle. Prvních asi 120 stran příběh připomínal spíš román. Zaměřoval se na život matky samoživitelky a jejího volného vztahu s výhodami. Poté se ale začaly rojit spekulace, tajemné chvilky, a bylo to čím dál zajímavější. Podezřele vypadal každý.
Často jsem u knihy přemýšlela, jaký asi musí být život lidí, kteří musí přijmout novou identitu, vybájenou minulost, opustit vše známé. Také se zde probírá psychologický profil malých vrahů - často dětí týraných, zneužívaných, atp... Tato tematika mě zaujala a líbí se mi. Do jaké míry mohou za své skutky, když nepoznali nic jiného, než určitý typ chování/jednání? Určitě bych šla na přednášku, která by se tomu věnovala.
Úplný závěr, doslova poslední strana příběhu mě trochu zaskočila, i když jsem si něco podobného prve myslela. Zajímalo by mě, do jaké míry se takoví lidé dokážou časem změnit.
Celkově v heslech je kniha: čtivá, napínavá, s nápadem, psychologická, rodinná
Bude se líbit čtenářům Rodiny odvedle.
Příběh začíná z pohledu Brama, který se po deseti letech odhodlá začít balit sestru svého nejlepšího přítele. Přihlásí se do její seznamovací agentury jako klient, a má v plánu dostat se k ní blíž.
Líbilo se mi střídání pohledů, střihy do minulosti, a zaláskovaná část knihy (i když na chlapa to bylo moc holčičí).
Nelíbil se mi překlad (kopulující pohyby, prcinka, poševní stěny, vcucla ho do sebe, olizuje mu mandle, nafouklý penis, ejakulát..), zkrátka popis erotických scén. (Později jsem si našla jméno překladatelky, a podívala se na její další knihy. Správně jsem, podle "prcinky", která se objevila i v Neprofesionálovi, poznala, že se jedná o stejnou překladatelku. ) A zpočátku i některé Bramovi až slizounské kecy a činy (co to bylo s tím "pojďme to napravit, šup na stůl?")
Po 200 stranách jsem to prostě jen chtěla mít za sebou.
Tak to bylo mega čtivé. Ani nevím, jak bych seřadila hodnocení knih paní Mornštajnové, od nejpovedenější k povedené, ale asi by byla tato mezi prvními. Tiché roky a Slepá mapa se mi četly nejlépe. Samozřejmě zn. Mornštajnová znamená již tradičně několikero vypravěčů a období od první světové po socialismus. Ani zde tomu není jinak. Avšak koho baví sledovat lidské osudy, rád si takové počtení přečte znovu a znovu.
Jako vždy jsem udivena schopností objektivity autorky, schopnosti odprostit se od nesympatií k negativním lidským vlastnostem, a ještě takového člověka udělat jedním z hlavním "hrdinů" knihy. Já bych nemohla psát z pohledu depresivního člověka, který myslí často na sebevraždu, nebo komouše či nácka. Autorka to prostě píše tak, jak to je. Přijde mi bez vlastního promítnutí emocí. A umí pracovat s každým charakterem. Zajímavé.
Velmi čtivé, jako vždy. Už mě ale malinko unavuje stejné historické období (2. světová - konec socialismu) a v podstatě stále stejné schéma příběhů. Výčitky, smrt, politika.. Zaměření na děti, jejichž život sledujeme, a postupně se do něj zapojují další postavy. Chaotické proplétání minulosti, přítomnosti i budoucnosti. První knihu od Aleny jsem četla s nadšením. Postupně opadlo, a teď mám obavy otevřít Slepou mapu. Nicméné hodnotím toto dílo samostatně, a jako takové je dobré, čtivé. Postavy a jejich osudy proplétá jako Hartl s Třeštíkovou. Mimochodem tolik zákeřných smrtí a onemocnění kolem jednoho člověka... to je nepravděpodobné. Zbytečně přidané tragédie.
Knihu jsem četla ještě před vydáním a překvapila mě svým námětem. Příběh je jednoduše a čtivě napsán, zažijeme akci, lásku, boj, tajemství...No ale proste bomba - rozrezat decko na kousky pro pozdejsi transplantaci jinych lidi, jen proto, ze neni takove, jake si jej rodice vysnili?
Recenze na mém blogu:)
Podle mě je tato kniha hned za Než jsem tě poznala! Napínavý děj, emoce až na dřeň, láska, ztráta...No konečně. Po Stříbrné zátoce jsem si potřebovala na autorku upravit názor. Navíc, dvě dějové linie, jedna z první světové, druhá ze současnosti a záhadný, ztracený obraz! Nádhera.
Kněz aka Van Helsing?
Od Tří seker jsem čekala buď detektivku nebo duchařinu, případně spojení. A tak to bylo. Nicméně mě překvapila fantazie autorky. Chvíli jsem si myslela, že to nebude duchařina ale upířina. No, však sami posuďte. Co se týče kněze a jeho boje se zlem, přidala bych na komplikovanosti, neboť lidé, co se o exorcismus a další, zajímají, vědí, že nestačí jen "zamávat křížem".
Příběh se mi líbil, ač tam byly části, které jsem vnímala jaksi napůl ucha, ale celku to neuškodilo. Určitě to je pro fandy duchařin. A líbilo se mi Poděkováni autorky, bylo vtipné:).
Předchozí knihu, Domek v Irsku, jsem nedočetla. Nebavila mě "chemie" mezi hlavními hrdiny a obecně jsem tam nenašla vyváženě sympatického člověka. Už to tak s knihami Caplin mám. Jedna se mi líbí, druhá zas ne:). Za sebe můžu říct, že se mi líbila Pekárna, Chorvatsko, Švýcarsko a teď i Skotsko. Tokio a Island měli výtečně popsanou krajinu a zvyky, ale postavy mě neoslovily. Ale zpět ke Hradu. Jak zmínila jedna moje známá, zdá se, že je z knih postupně vytlačováno to hlavní - zajímavá místa - na úkor romantiky. Ano, moc jsem se toho o Skotsku nedozvěděla. Ale mně je zase sympatické, když se autorce povede dobře napsat postavy. Nejlepší by však bylo, kdyby fungovalo naplno obojí:). Každopádně atmosféra se nahodit povedla, bylo tady nějaké to tajemství a samozřejmě kromě nových postav i ty předešlé. Príma odpočinkové čtení, neviděla jsem žádná hluchá místa. Komu se líbí tématika Skotska, doporučuji knihu Knihkupectví u jezera a Město duchů.
Kniha, kde se míchá detektivka s ezoteričnem v rámci Slovanského pohanství. Novinář, který se rozhodne "štourat" do nevyřešených zločinů mizejících dětí.
No, zpočátku mě kniha tolik nezaujala. Ale později se mi zalíbilo pátrat po tajemství, dávat dohromady střípky a fandit Petrovi, aby to už konečně rozlouskl;).
Kniha asi nebude pro každého, nejen kvůli tematice dětí, ale i kvůli výběru mystiky, která není čistě klasická duchařina. Naopak, komu se líbila kniha Noci běsů, ten tento typ mystiky ocení i zde:).
Co bych vytkla, je jedna věc, tak trochu úsměvná. Co má autorka s těmi Petrovými varlaty? :D
Opravdu hutný román, postavený hlavně na magické, tajemné atmosféře, v němž se střídá nejen několik časových pásem, ale i postav. Nejedná se o knihu, kterou člověk slupne za večer. Musí se u ní opravdu soustředit a často na první přečtení nedávají některé věci smysl. To až k závěru kapitoly nebo dokonce celé knihy se vše vyjasní.
Kapitoly jsou sice krátké, ale jelikož jsou různě časově posunuté, z pohledu jiných vypravěčů - někdy jsou zde kapitoly pouze o popisu stanů z pohledu vypravěče, pro dodání tajemné atmosféry - nečte se příběh nijak lehce. Docela jsem přemýšlela, co této knize chybí. Co mi tam nesedí. Došla jsem k závěru, že kdyby z ní autorka udělala trošku něco do hororu, zkrátka akčnějšího, nebo to naopak nevystavěla na romantické lince, nechala by krátkou novelu čistě o tajemství ukryté v tajemném, kouzelném cirkusu, udělala by lépe. Ze Zajímavostí zde jsem se dozvěděla, že autorka dosadila hlavní postavy do příběhu až zpětně, což je právě asi to, co jsem vycítila jako chybu. Buď to chce okořenit akcí většího rozměru, nebo zachovat tajemné magično jakoby "o ničem" a uhrát to na atmosféru. Takhle jsem s knihou trochu bojovala, přesto (!) ji hodnotím vysoko. Oceňuji jakýsi rukopis autorky a místo, které dokázala vytvořit. Moc bych si přála takový cirkus navštívit. Autorka umí nádherně popisovat, pomáhá si i popisem vůní a různých detailů, které běžně nevnímáme, ale jsou důležité pro naše vzpomínky. Kniha si zaslouží více pozornosti. Brzy ji vydá Argo v pevné vazbě. Doufám, že jí dáte šanci:). Já už se těším na autorčinu druhou knihu - Bezhvězdné moře.
⭐️⭐️⭐️⭐️
Obyčejný příběh dvou manželů a jejich dětí začíná prvním rande milenců a pokračuje průřezem sedmnácti let jejich společného života. Z romantiky se stává stereotyp, denní povinnosti a láska se vytrácí. Co zůstane?
Autorka dala nahlédnout do běžného dlouhodobého manželského života, které prožívá hodně dvojic. Bez odsudků, pouze jako pozorovatel, popisuje pocity každého jedince v rodině. Jako čtenáři vidíme, kde nastává "problém", kde jsou ty drobnosti, které pomalu, ale jistě, vztah umrtvují. Nakonec zbývá jen hořkost a výčitky. Ale přecejen... Přátelství? Zvyk? Vždy je takový vztah protknut i něčím pevným. Když ne přátelstvím, tak dětmi, časem... Ale je to zdravý vztah, který chceme až do smrti? A dopadne tak každý vztah? Proto hledáme znovu a znovu?
Tak jsem pochopila příběh Petry Soukupové já. Ale každý v něm může najít něco svého. Já ocenila i náhled na situaci dětskýma očima. Myslím, že Petra vystihla mnoho manželství tímto jediným příběhem.
Styl Petry je zvláštní, nechává myšlenky plynout, libuje si v dlouhatánských souvětích a musela jsem dávat o to víc pozor. Ale přijde mi to z nějakého důvodu dost české (náš styl).
Pojmenovala bych to Jeden rok v životě chirurga (na vsi).
Český román Chirurg od Petry Dvořákové je takový krátký vhled do nemocničního prostředí, konkrétně na chirdě, kde ordinuje hlavní hrdina Hynek. Hynek, ač talentovaný chirurg, musel odejít z Pražské kliniky na ves, kvůli škraloupu z minulosti. V novém prostředí trpí, rodina se mu rozpadá, a on stále hledá, kým vlastně je a co bude dál. Zkrátka klasická česká próza. Hynek je dost vulgární (což mně nevadí), řekla bych, že neví, co chce, a nedokáže opustit to, co by očividně měl. Jeho manželka je teda hodně naprd podpora. Jako čtenář přesně vím, kde je problém. Jako manželé se nepodporují, ale obviňují. Každej zvlášť jede za sebe. A problémy se kupí. Do toho děti... No, veselé čtení to není, ale je zde atraktivní nemocnice a její případy, plus politikaření a pletichaření ve vedení nemocnice. Prostě jako sledovat Ordinaci :D. Taky je super, že takový typ četby můžete číst po kouskách během týdne, a nic vám neuteče (jako Ordinace? ).
Dostala jsem, co jsem očekávala. Chtěla jsem něco ala Körnerová Děkuji, sestřičko.
Opět čtivý příběh, na pozadí 2. sv. války, více v něm (oproti Heřmánkovému údolí) je popsána tehdejší politická situace a její postupné důsledky. Zajímavé pro ty, kdo se nenásilnou formou chtějí dozvědět o napadení Československa, a jeho úpadku, více. Musím konstatovat, že se mě osudy hlavních postav nijak nedotkly, a všimla jsem si opakování (charakterově) postav, které byly napsány v Heřmánkovém údolí. Nechci číst o tom samém, jen v jiné rodině a v + - o 20 let rozdílné době.
Zde tedy je hlavní téma orientované na odložení dítěte za války, na hanbu, která doprovázela matky samoživitelky.
Objevuje se zde naivita lásek z románků pro ženy.
Kniha je pro mě lehce nad průměrem, ale na zadek jsem si z ní nesedla.
S Hotýlkem mám fakt problém. První polovina byla nemastná, neslaná. Velmi uspěchaná (hlavně co se romantické linky týče, a "nahazování udiček" pro možný výskyt dramatických scén, které ovšem nebyly plně využity). V ději se moc rychle skákalo dopředu a nebyl využit plně potenciál místa a vedlejších postav. Něco se jakoby nakouslo, a pak se dlouze nic nedělo. Druhá polovina byla zajímavější a čtivější, konec byl skvělý. Mrzí mě, že autorka využívá přílišné romantické naivity ve svých knihách (po nějakém zběžném setkání s mužem, si přece nebute za chvíli okouzleně osahávat rty - kdo něco takového vůbec dělá? , a ještě k tomu, když máte být ředitel). Autorka by v sobě měla najít věrohodnější mužský pohled na věc, začíná se jí to vymykat. Brzy z toho bude harlekýnka.
Líbilo se mi to málo, co zde bylo z Islandu a folklóru popsáno, i když jsem čekala o hodně víc, hlavně, když obálka se snaží navnadit na polární záři. Velmi se mi líbily vedlejší ženské postavy. Konec mě zklamal. Doufala jsem v jiný závěr :(.
Z knihy mám divný pocit. Nevím, jestli se mi líbila. Převládá ano, ale hlavní postavy se občas chovaly opravdu hodně mimo. A jak jsem již psala, autorka nevyužila potenciálu jak prostředí, tak akčních scén. Asi jí moc nesvědčí, psát tolik knih za sebou.
Celkem vyvážená erotika s hezkým hudebním námětem a traumaty z minulosti. Nemám však ráda to drsné, otevřené flirtování hned na začátku. Zvlášť v tomto případě, kdy se má držet profesionální odstup. Za mě toto přehnané. Lepší jsou zprvu náznaky, v posteli si to pak můžou říkat natvrdo :D)
⭐️⭐️⭐️⭐️
Čtivý thriller, postavený na sériovém vrahovi, hledajícím své oběti na seznamkách. Ráno jsem ke knize sedla a teď ji zavřela. Je to přesně to, co potřebujete, pokud máte chuť na napínák s kouskem rodinných dramat. Každá postava má své kapitoly, díky kterým se příběh pomalu propojuje. Co bych vytkla, je sem tam uhozenost, a to, že osud postav se mě nedotkl tak, že bych trnula strachem, což dle popisů z pohledu vraha asi měl. Konec mě nepřekvapil. Nejsem šokovaná, ale přesto se mi kniha jakožto román na neděli líbil.
Kniha je čtivá, pro fanoušky Pýchy a předsudku jako dělaná. postava Animant se v příběhu vyvíjí, dospívá, zraje. Postava Reeda je vcelku nevýrazná. Líbilo se mi, že si Ani své negativní vlastnosti přiznává.
Příběh mě však nakonec unudil. Nic moc se tam neděje, téma se točí kolem definice lásky. Krom dvou incidentů se na skoro 550 stranách opisují všední dny Animant, které jsou čtivé jen díky občasným setkáváním s novými postavami. Příběh je "obohacen" velkou fůrou vnitřních monologů a sebekritiky. Dítě bojující s ženou.
Nemohu jinak, než ohodnotit jako průměr (možná trošku lepší průměr). Ale knize chyběly pikle, zvraty... A když se přece jen něco vyvrbilo, stala se z toho další obdivuhodná romantická vlastnost toho druhého.
Podle mě by knize prospělo zkrácení, pikle, a střídání pohledů Animant X Reed. Co mě zaujalo víc, než oni dva, byl Henryho osud. To je aspoň zajímavě okořeněné téma. Nebo téma feminismu, ukryté za příkazem knihovny (ženy nestudují a nesmí si půjčovat knihy z knihovny campusu - odbornou literaturu).
Kniha je správně romantická a i když se v ní nedějí převratné akční scény, přesto je čtivá. Střídají se zde dva vypravěči a tak vidíme dva různé světy. Typické puberťácké problémy, ale i životní zkoušky, jimiž si prochází Bryan jsou dominantou tohoto příběhu. A samozřejmě láska a přátelství.