Aileena
komentáře u knih

Pěkné to bylo, ač dávno nejsem v cílové skupině, velmi oceňuji příběh zmiňující slovanskou pohanskou mytologii a tradici. Někdy zhruba uprostřed mi vyprávění kolem Pepy přišlo dokonce dost strašidelné. Moc se mi líbil závěr. Předala jsem dceři, tak uvidíme, co na to cílovka.
Já si ráda přečtu pokračování. S Moranou a Vesnou jsem vychytala i příznivé roční období, takže s Polednicí, možná ještě chvilku počkám. Je fajn mít zážitek četby umocněný tím, co se děje venku. Morana v záři srpnového slunce by mohla ztratit část svého kouzla.
Co se týče ilustrací jsem rozpolcená. Některé byly docela pěkné, jiné trochu nejasné, moc se mi nelíbila Kája s pusou jak žába od ucha k uchu a Morana měla zmiňovanou osobitou krásu opravdu jen v textu, na obrázku byste ji hledali marně.
Mínus vidím ve vazbě ne úplně tenkého paperbacku v menším formátu, který se hůře čte, aniž by člověk knížku zohýbal a poškodil.


U ságy Zaklínače mě asi nejvíc baví krásné vykreslení postav a charakterů, které je snadné si oblíbit. Nikdo mi nepřijde plochý, jednostranně špatný, či dobrý. Postavy jsou uvěřitelné jako v reálném životě se svými ctnostmi i slabostmi.
Občas mám trochu problém prokousat se politickými pasážemi. Jakkoliv chápu, že pro děj jsou nezbytné, raději bych je měla kratší, ale to je možná věcí vkusu.
Posloucháno jako audio u kterého nesmím opomenout velmi povedené čtení Martinem Fingerem - skvělý výkon. Těším se na pokračování.


SPOILER: Zvláštní a místy dost děravé... Kdybych zcela pominula některé nedořešené věci zmíněné ve fiktivním deníku, vadilo mi, že si autorka naprosto nelámala hlavu "detaily" jako vyšetřováním policie. Nedůležitosti typu zamaskování faktu, že vůz, se kterým Verity narazila do stromu řídil někdo jiný. Nedokáži si představit, že by se nezjistilo, že zraněná neřídila, ale byla nepřipoutaná na místě spolujezdce, nebo že by si policie nevšimla, že Verity před smrtí udušením někdo škrtil?! Podle popisované doby škrcení a jejího zoufalého boje o život by přece musela mít alespoň nějakou pohmožděninu na krku...
Popisovaný dokonalý manžel je kapitolou sám o sobě. Napřed se pokusí zabít svoji milovanou ženu, ale když se mu to nepodaří, tak je odhodlaný se o ni po celý zbytek života starat, zatímco si téměř okamžitě užívá s jinou (neméně švihlou) nástupkyní?! Proč!?!
Přiznám se, že jsem čekala, že je všechno naopak a minimálně Harper zavraždil a ženu zmrzačil on... (Nakonec jsem se v něm zase až tak nespletla.)
Četlo se snadno a rychle, to je pravda, ale zvláštní chování nesympatických postav a hlavně nedořešená fakta mi dost zkazily výsledný dojem.


I čtvrtá kniha série si drží svůj slušný standard. Tentokrát mi trochu trvalo se začíst, ale to mohu pravděpodobně připočítat i úžasnému a svižnému předchozímu dílu, který nasadil laťku opravdu vysoko. Některé zápletky se sice již opakují, ale vzhledem k tomu, jak jsem si postavy a celý popis doby oblíbila, mi to zase až tak nepřekáželo.
Trochu mě zamrzel smutný závěr, snad ho autor přidal, aby vše nedopadalo stále jen dobře, ale osobně bych upřednostnila i tu poslední šťastnou kapku ke komplet happyendu.
Jsem v půli celé série a stále se těším na další díl. To samo o sobě už něco vypovídá... Pan Pötzsch opravdu umí a příběhy katovy dcery (ačkoliv hlavní postavy jsou tři) se opravdu vydařily.


Jedním slovem: paráda! Třetí kniha se mi líbila zatím nejvíc.
Pokud jsem měla u druhé pocit, že je dějově bohatší, u třetí se tento dojem ještě znásobil. Po celý příběh jsem přemýšlela, kdo je proradný zloun a kdo skutečný kámoš. Spisovatel mě donutil nevěřit nikomu.
Ano, sice mě v závěru několikrát napadlo ono rčení "jako ve filmu", ale narozdíl od jiných mi nějaká ta nepravděpodobnost absolutně nepřekážela, naopak jsem si čtení víc a víc užívala a v druhé polovině jsem se nemohla téměř odtrhnout. Kdo potřebuje všední nudu, když může mít tak bohatou fikci!?!
Za mě zkrátka super a jsem nadšená, že na mě v knihovně už čeká čtvrtý díl. Správně jsem na začátku odhadla, že tohle půjde snadno a čtyřku obratem zarezervovala... ;-)


Knihu jsem původně ani neplánovala číst. Vezla jsem ji v MHD s pár dalšími do knihobudky a náhodou ji otevřela. Povídka na kterou jsem někde uprostřed narazila mě zaujala, takže knížka místo o dům dál putovala zpět domů.
Z prvních pěti povídek jsem byla nadšená, a říkala si, jak si mě knížka našla. Za pátou se ale něco zlomilo. Šestá byla krátká, předvídatelná a nenadchla, ani neurazila. Sedmá, z doslovu autora bych mohla říct, téměř hlavní povídka, na mě působila tak nějak zvláštně, jako by jedna z miliónů fanynek jakékoliv celebrity na světě hodila na papír své zbožné, nepravděpodobné a nereálné přání s dobrým koncem. A samý závěr? Tam mi zcela unikla pointa i smysl. Prostě jsem ji vůbec nepochopila.
Bohužel mi tyto tři závěrečné povídky, zejména závěrečná, zcela zkazily celkový dojem a ubraly minimálně hvězdu a půl z celkového hodnocení.


Druhý díl se mi líbil minimálně stejně, ne-li o kapku víc, než první. Takže přes veškerá předsevzetí na větší žánrovou rozmanitost to vypadá na další oblíbenou knižní sérii a dalších šest dílů přede mnou... Nedostatkem knížek na seznamu "chci se přečíst" tedy v příštím roce opět trpět nebudu. ;-)


Knížka mi vysloveně kápla do noty. Z příběhu na mě doslova dýchala doba, kterou si stěží dokážu představit, ale stačí přečíst pár stran a jsem přímo tam.
Navzdory pomalejšímu tempu jsem se stále těšila, co bude dál, a ačkoliv jsem měla málo času, knížku jsem jen nerada odkládala a sáhla po ní v každé, byť jen kratičké, volné chvilce.
Ač je v názvu knihy katova dcera, pro mě byl hlavní postavou spíše její otec kat a ten mi byl, navzdory svému povolání, dost sympatický. Ostatní také nijak nevadily a jsem zvědavá, jak to se všemi bude dál, takže se na další příběh určitě ráda podívám.


Sapkowského asi netřeba komentovat. Je to jako s operou, buď ano se vším všudy, nebo vůbec ne. Zajímavé je, že mi Zaklínač sedl až na druhý pokus (podotýkám po dvaceti letech), protože první tenkrát fakt nevyšel a vůbec mě neoslovil. Teď oceňuji spousta věcí, které jsem dřív snad ani nevnímala, nebo nebo zkrátka jen nedocenila.
Faktem je, že preferuji spíš rychlejší spád děje a méně opakování, ale ono to má všechno něco do sebe.


Slušný námět, vyhovaly mi krátké kapitoly. Vrah mi došel s mírným předstihem (ono tam těch možných kandidátů zase nebylo tolik), to však příběhu neubíralo na kvalitě.
Co mě rušilo byl přítomný čas vyprávění. Některé věci při něm totiž sednou jako pěst na oko (např. ...rozletí se dveře, kácím se k zemi, hlavou narazím do stolu a krev mi stéká po obličeji. Vykřiknu.), Výkřik na samém konci nezapadá, a to že mu teče krev si člověk obvykle také neuvědomí právě v tu danou chvíli. Vím, jsem detailista, ale mám za to, že právě tyto drobné detaily dělají z dobré knihy skvělou. Také mi trochu vadilo nelogické chování hlavní postavy obviněného sloužící pouze svému účelu, ale jinak naprosto nedostatečně odůvodněné.
Vezmu-li v potaz, že jde o prvotinu, celkově hodnotím kladně a další autorčině knize dám určitě šanci.


Zaklínač takřka nepotřebuje komentář. Nechybí spousta skvělých sympatických i méně sympatických postav, vtipná ironie, místy možná trochu přebývá politiky, což je zajisté záležitostí vkusu.
Výjimečně jsem tento díl poslouchala jako audio a smekám klobouk před panem Martinem Fingerem. Odvedl opravdu dokonalou práci a mohu vřele doporučit. Pokud jsou někomu proti srsti dlouhé kapitoly, audio je skvělým řešením. Text je více rozkouskován a při poslechu se opravdu nebudete nudit. Jde o nejlépe načtenou knihu, se kterou jsem zatím měla čest.


Místy možná až moc popisné příběhy, přesto mají své kouzlo. Obvykle přílišné líčení detailů nemusím, ale autor je mistrem svého řemesla a knížka se přes všechny ty podrobné maličkosti čte velmi dobře. V neposlední řadě musím velmi ocenit krásné ilustrace ve vydání nakladatelství Leonardo. Časem se určitě vrhnu na další Zaklínačova (a nejen jeho) dobrodružství.


Jak již bylo zmíněno, thriller kniha není ani omylem. Řekla bych, že jde o trochu pomalejší detektivku s umně vykreslenými popisy prostředí. Není to typ literatury, který bych zrovna vyhledávala, ale tady jsem udělala výjimku kvůli Skotsku, což je moje srdeční záležitost.
Zklamaná jsem rozhodně nebyla a s nějakým odstupem si dám určitě další díl. Za barvité ukázky prostředí a mentality ostrovanů přidávám hvězdičku. Tohle bych viděla i jako hlavní důvod, proč se do knihy (popř. knih) pustit. Takže pokud vás zajímá Skotsko a způsob života na menším drsném ostrově, s chutí se pusťte do čtení.


Jak již bylo uvedeno, knížka je na svůj žánr velmi čtivá. Docela dost se toho dozvíme, i když místy nutí text k zamyšlení, zda ještě čteme literaturu faktu, nebo bulvár z období druhé světové.
Stále mě nepřestává udivovat, jak mohlo celé tohle prohnilé, přetvářkou a falší nasáklé soukolí fungovat tak dlouho a dotáhnout to k tak tragickým koncům. Kolik jedno narušené a zakomplexované individuum dokáže nabalit sympatizantů a rozšířit logice zcela odporující svinstvo do tak obludných rozměrů.
Ve finále se vlastně nemůžeme divit, že co zástupce tehdejšího režimu- to nepovedený přírodní úkaz. Když je shnilý kmen, těžko očekávat zdravé listy nebo plody...


Dojmy mám značně protichůdné.
Toho hnusu a zvráceností tam bylo na můj vkus opravdu přespříliš, dvakrát jsem odložila a dala si pauzu jen kvůli překročení únosnosti v konkrétní danou chvíli. Narozdíl od mnoha ostatních jsem si nezvykla, naopak mi přišlo, že se vše stupňuje. Ačkoli vůbec nepochybuji o reálnosti, myslím, že kdyby autor trochu ubral, nebylo by to na škodu. Zoufalství by z knihy čišelo i při polovině všeho toho detailně popisovaného zla.
Skvěle propracovaný byl vývoj postav se všemi zvraty i důsledky, tohle pan spisovatel zvládl opravdu brilantně a velmi přirozeně.
Přes očekávaný a nevyhnutelný konec jsem se nemohla ubránit pocitu zklamání a nesmyslnosti všeho. Beznaděj tehdejší doby na mě dolehla v naprosto syrové podobě. V dnešním světě přijde určitě mnohým těžko uvěřitelné, co všechno bylo tehdy možné, zákonné či dokonce zcela běžné. Kam až je "člověk" schopen zajít v nesmyslném fanatismu a strachu, kolikrát je schopen překročit hranice i za cenu ztráty sama sebe.
Určitě není na škodu, občas si všechno připomenout, protože lidstvo má příliš krátkou paměť. Jen se obávám, že "stravitelnost" tohoto konkrétního díla je dost na hraně a rozhodně není pro každého. Mně by hodně pomohlo, kdyby byl na konci alespoň záblesk naděje pro jednoho či poznání nesmyslnosti pro druhého z hrdinů, bohužel je autor dovedl až k místu, ze kterého nebylo návratu. Skutečně drsně popsaná válečná realita, přesto bohužel velmi snadno uvěřitelná.


Škoda, že v dobách mého dospívání nebyly takovéhle knížky k mání, hned by mě ten dějepis bavil víc... Další z řady důkazů, že i historii lze pojmout záživně a s vtipem, stokrát lépe než před lety nám podávaná strohá data a letopočty.
Sice už všude naplno neocením humor, který spolehlivě rozesměje děti, ale i tak mě dodatečně pobaví.


Autorka opět nezklamala, jak již bylo zmiňováno, příběh je možná trochu slabší, než Za zavřenými dveřmi a V pasti lží, ale stále řadím do povedených knížek.
Vraha nebylo těžké odhalit, ale jak jsem již někde psala, i když vím, nebo si alespoň myslím, že vím, stejně mě baví sledovat, jak autor příběh buduje a nakonec přidá něco, co mě do konce ani nenapadlo.
Hrdinka sice nebyla z nejsympatičtějších (ve třetině jsem si ji dokonce označila za přecitlivělou sebestřednou hysterku), ale kupodivu mi to nevadilo do té míry, aby mi zkazila zážitek ze čtení. Hvězdičku strhávám za trošku vleký prostředek knihy.
Z autorčiných knih mi zbývá mi už jen Dilema, tam mám vzhledem k recenzím trochu obavy, ale B.A.Paris píše čtivě, takže ono to určitě půjde... ;-)


Nebála bych se říct, že jde o moji premiéru příběhů tohoto typu a rozhodně nejsem zklamaná. Autorka mě krásně vtáhla do děje, měla jsem pocit, že se skutečně procházím uličkami Prahy současné i minulé.
V prvním příběhu navíc přidávám hvězdičku za věrohodný popis tehdejší situace dětskýma očima.
V obou příbězích děj pěkně plyne a zmiňovaná vtipná přirovnání jsou skutečným podpisem a originálním podtržením autorčina stylu.
Pěkné to bylo a moc ráda bych si přečetla i další dílo z autorčina pera.


V podstatě jsem ráda, že jsem brožurku přečetla z jednoho jediného důvodu. Konečně jsem našla národ, o kterém tato "zábavná" okénka do duše národů mluví hůře, než o Češích.
Věřím, že to nebude až takové, jak je popisováno, ale i kdybych negativa a pochybné postoje stáhla na polovinu, stále to bude docela soda.
Důležité je především nic nedělat, ze všeho se vymluvit, všechno obejít, nic neřešit a na nic si nestěžovat. Pokud jste žena, máte ještě navrch "výsadu" pečovat o všechny mužské členy široké rodiny (dědečky, otce, manžela, syny či vnuky) do té míry, že na nic nesáhnou, aby z nich byli ve finále zcela nesamostatní jedinci, kteří se bez vaší pomoci ani neoblečou. Fakt super představa (a to zdaleka nejsem feministka).
Závěr ať si udělá každý sám. Chápu, že jsou jedinci, které tyto kouty země opravdu přitahují, já se jich naopak bez jakékoliv újmy spokojeně vzdám.


Tedy byl to boj. Start slušný, po první čtvrtině ovšem autorku tak nějak opustil humor, a mě jako čtenáře chuť číst dál. Prokousávala jsem se dlouhým něčím o ničem podstatném a vážně se nutila pokračovat. Ve třetí čtvrtině jsem se lehce chytla jen proto, abych se konečně probojovala ke konci, který naprosto ničím nepřekvapil, a bohužel ani nepobavil.
Omlouvám se fanynkám, tenhle styl psaní vážně není pro mne. Knížky, které mě baví musí mít buď děj, nebo překvapení, napětí, nebo humor, nebo... cokoliv. Tady jsem bohužel našla jen pár náznaků, ale všechno tak nějak nedotažené. Za mne první a poslední kniha od autorky. Je mi líto.
