Aires komentáře u knih
Tahle knížka je jak upíří kousnutí. Chňapne vás, už nepustí a podobně jak jejich tesáky i tady je to pěkně ostrý příběh, co vám do těla vyplaví spoustu endorfinů :)
Skvělá chemie mezi hlavními hrdiny, Oraya není žádná princeznička, Raihn zajímavý charakter. Občas mi přišlo, že nějaká ta větička byla kostrbatá nebo jako kdyby něco vypadlo v překladu. Trochu mi pak lezl na nervy opakující se scénář, kdy Oraya z každé zkoušky odkráčí polomrtvá. Vážně, kolik znáte knižních hrdinů, co přežili nejméně pět smrtících zranění a pořád mají chuť na sex a další potoky krve?
Ale jinak Zmije vyniká ve svém žánru, překvapivý konec to jen umocňuje! Zkrátka to byl knižní rauš! :)
Nechť bohové se krví rozhodnou...
Hlavně ať mi pomůžou se rozhodnout, jestli této knize dát dvě hvězdičky nebo tři!
Ocelová liga vyniká výbornými nápady. Akademie smrtících umění, neméně tvrdé smrtící zkoušky, vražda jedné ze studentek i kulisy starověkého Říma...
To všechno je dokonalý mix. Mohlo z toho být velkolepé čtení, jenže když jsem se konečně začetla, hned byl konec. Závěrečné finále mě nepřekvapilo a jestli vás ano, tak jste buď neviděli Gladiátora anebo neznáte nejoblíbenější kratochvíli starověkých Římanů. Jasně, že si přece v závěru studia nedají čajík o páté a nepogratulují si k vzájemným úspěchům, ne? LGBT linku nemusím, takže romantické bodíky v tomhle ohledu kniha taky nenasbírala.
Celkový dojem je hlavně FRUSTRACE. Vážně, tohle mělo obrovský potenciál na celou sérii. Kniha skončila a nějak nevidím její poselství. Nic se nezměnilo. Je to prostě jen příběh Vituse Asadera. A hlavně plýtvání. Asi jako když jste milionář s vlastním studiem Disney a s hlavou milionových nápadů, ale rozhodnete se natočit jen kraťoučký černobílý film...
Knihy a šachové figurky mají něco společného. Vyprávějí vám příběh na šachovnici či na stránkách. Stovky různých tahů, milióny kombinací, jedno vlákno příběhu. Pokud to vážně umíte a máte talent, můžete ho krásně rozvinout a protkat vše dohromady v jedno velké dílo. Vítězné dílo. Přesně to Šach a Mat totiž je.
Tady nastala přesně ta správná konstelace hvězd nebo spíše šachových figurek, aby to bylo vynikající počteníčko. Sympatické postavy, dokonale sladký mistr světa i správná míra pořádně ostrého humoru hlavní hrdinky. Už dlouho jsem nečetla takto originální knížku a to především díky neokoukanému prostředí :)
Sedm kruhů pekla, sedm hříchů....
Tahle kniha vás doslova svede na dno literární jámy pekelné. Od Trůnu padlých jsem čekala více, mnohem více. Místo toho jsem dostala pětset stran touhy, kdy hlavní hrdinové myslí pohlavními orgány a trvá jim přesně tak dlouho než si to konečně! rozdají. O nějaké romantice a budování vztahu si nechte zdát, tady je jen touha, hřích a opět hřích. Na jedné straně jsem tohle rozkošné slovíčko napočítala asi pětkrát (když Camillu hříšný princ laskal svojí hříšnou pusou a bylo to fakt hříšné!...).
Jestli se těšíte na záchranu prokletého dvora, taky zapomeňte. Jeho dvůr vymírá, vláda se princi Invido doslova hroutí mezi prsty, ale jediný co mezi nima touží svírat je stejně jeho pták...
Hlavní zápletka je bohužel prostě hřích na úkor všeho ostatního. Naopak tomu chybí emoce, skutečné vztahy, skutečný příběh. Bohužel pro působivý čtenářský zážitek vyžaduji postavy se širší škálou emocí než je jen touha, chtíč a závist.
Pohoda lahoda! Odpočinková a překvapivě i cudná romantika jako stvořená pro bublinkové koupele, povalování se na gauči v teplákách s korbelem zmrzliny a kulichem, abyste si připadali jako na kluzišti! Jen zkrátka na těch pár stránkách nejde stihnout jít se zápletkou více do hloubky, proto příběh plyne sice lehce, ale jen tak zlehka bruslí po povrchu :)
Úniková hra s krutě hustou tajnou agentkou...
Znělo to skvěle, ale v reálu je únikovka už jen to překonat prvních dvě stě stran, kdy se vše líně vleče. Když překonáte tenhle stojatej rybník, konečně začne trocha akce. I tak se ale neubráním dojmu, že by to šlo pojmout akčněji, smysluplněji a víc intenzivněji pro čtenáře, aby si postavy zamiloval a vážně trnul strachy. Takhle mi Dani Vegová její osud byl celkem fuk, možná i protože to je nepřemožitelná bohyně, která by utekla i z vesmírný stanice a cestou vyhladila všechny mimozemšťany s prstem v nose....naprostá nepřemožitelnost ji zkrátka moc nesluší!
Sakra přiveďte někdo Eowyn, ať si dá čajík o páté s Auren. První se ze všeho nejvíce bojí klece, že v ní bude, dokud se zvyk a stáří s mřížemi nesmíří. Za to ta druhá se ze všeho nejvíce bojí své mříže opustit. Radši zvadne jako ptáček ve zlaté kleci, výměnou za příslib pořádné rajtovačky z králem...
Tohle bylo jiné, zkrátka JINÉ. Buď budete knihu nenávidět nebo ji přečtete na posezení. Hlavní hrdinka má stockholmský syndrom. V knize je to samá klisna a rajtovačka s králem. Ženy obecně tu jsou jen prostředek pro uspokojení. A v poslední řadě svět- neskutečně zajímavý svět, který jsme však zahlédli jen zpoza mříží, protože autorka dá čtenáři jen letmo ochutnat.
Možná jsme si moc zvykli na pikniky při měsíčku,roztomilá princátka a vždy statečné hrdinky. Takže když dojde na střet s realitou- že ne každou dívku čeká věčná láska a občas prostě jen hrajeme role, abychom přežili, tak jsme z toho vykolejení.
Proto se vám tohle čtení- uhrančivé, ale tvrdé, plné intrik a kde je více zoufalství, než romantiky, buď bude zatraceně líbit anebo knihu hodíte z okna! Nakonec tleskám, protože dnes napsat něco ,,jiného,, - je výzva :)
Nedočetla jsem a tak z milosti dávám knize dvě hvězdičky. Určitou naději zaujmout příběh má, ale ani po sto stránkách mě kniha ne a ne chytnout. Samé ztvrdlé bradavky, horko mezi stehny, minimum skutečné konverzace při které může přeskočit jiskra nebo nás postavy okouzlit svým šarmem. Tohle byl čistý chtíč a laciné porníčko z minulosti.
Když nerozlišíš sen a skutečnost, lehce můžeš vraždit...
...a sny své tak budeš těly mrtvých dláždit...
Když vám unesou synka přímo z dětské postýlky, ve vašem domě a za vašeho poklidného spánku, nejspíš už si nikdy v klidu nezdřímnete. Přesně tak je na tom Isabelle, v podstatě troska se zlomeným srdcem matky a těžkou spánkovou deprivací. Nevzdává se však naděje že svého synka najde. Rojí se okolí ní však spousta otázek. Proč má o ni najednou enormní zájem tvůrce podcastu o zločinech? Jelikož se nenalezly žádné stopy vloupání, je možné že únosce byl někdo koho znali? A nejděsivější otázka nakonec. Můžeme ve spánku, kdy je naše racionální část mozku vypnutá, provést i temné věci, které vycházejí hluboko z naší mysli?
Mistrně napsaný thriller, který si pohrává s vaší myslí. Jsou to jen přeludy? Jak nebezpečná je insomnie nebo naopak náměsíčnost? Vše zabalené v chytlavém a velmi čtivém balíčku, který téměř neztrácí tempo. Možná o pár stránek méně by knize neuškodilo, ale jinak velmi povedený ,,true crime příběh,, z kterého mrazí v zádech. :)
Zakázané ovoce chutná nejlépe. A některé zralejší plody jsou šťavnatější než jiné...
Zamilovat se do otce svého přítele? Jo, zní to jako napůl totální zvrácenost a napůl sladké, horké tabu. Ale ruku na srdce dámy. Která z nás nikdy nepomyslela na staršího muže? Muže s velkým M, který už ví co chce, na břiše má ještě ucházející pekáč buchet, vytříbený radar na gentlemanské chování k ženám a hlavně zralý rozum?
Takže jo. Nakonec mě to bavilo a to vážně hodně. Pike je dokonalost sama (až na to jméno) a pomalá romantika postupně graduje.
Skvělý příběh, spousta jiskření..tohle je prostě příběh který si přejete dostat, když sfoukáváte svíčku na dortu a přejete si jednu parádní romantiku!
V pohádkách bývá vše černobílé a vše skončí dobře. Princ zachrání princeznu, zažene draka a mezi nimi se zrodí láska jako trám. Jenže pohádky jsou jen takový ideál. Co když je princ prokletý a jediná naděje jak prokletí zlomit je najít si nevěstu? A co když princ chce zůstat prokletým a s každou si jen tak zašpásovat ? Co když mezi princem a jeho vyvolenou je víc vášeň a nenávist než láska ve stylu,,šťastně až do smrti,,?
O tom v pohádkách prostě nepíšou. Až na jednu vyjímku - Trnovou královnu...
Celá kniha je psaná v zajímavém pohádkovém stylu. Dodává jí to jedinečnou atmosféru, na druhou stranu i ubírá na kráse. Violet jako hlavní postava není žádná snová princeznička, nevinná duše ani postava kterou byste si ihned zamilovali. Violet ani Cyrus nemají dost charakteru nebo stránek na to, aby si vás naplno získali. Jejich vztah sklouzává spíše k temné nenávisti a tak ani lístky na svatbu do první řady nechcete. A přes všechny intriky, trny, netvory a růže, vše zanechává mírný dojem, že ti dva jsou prostě nevyzrálí puberťáci.
Ale jinak je to jedinečné, zajímavě laděné čtení.
Osud hněvu a plamene ve vás rozdmýchá přesně to, co slibuje. Hněv a plamen...
Společně se zlodějkou Romerií, se po záhadných událostech propadnete do světa, kde krev, slzy a magie jsou na denním pořádku. V tomto světě se rozhodly místní bohové trochu roztočit karty. Romerie má být jejich tajné eso v rukávu, jenže ta se se spletitým světem, magií a především s neméně komplikovaným snoubencem, králem Zanderem, teprve sbližuje.
Slíbený plamen dostanete v podobě pomalu doutnající jiskřičky sympatií mezi Romerií a Zanderem. Záměrně nepíšu lásky, tohle není žádné vzplanutí. Na ohni téhle lásky si fakt žádný sladký marshmallow neupečete. Tohle je slow burn romantasy s tempem hlemýždě, ale o to uvěřitelnější a nakonec o to lepší.
Hněv na vás čeká na začátku. Na prvních stránkách se vážně budete jen ptát - proč je to sakra tak šíleně překombinovaný a zdlouhavý? Postupně ale všemu přijdete na chuť. Válčící království, upíři, vzývačská magie a mnohé další z toho dělají propracovaný a zajímavý svět. Nejdřív je jak osina v zadku, kdy si říkáte - proč? proč? Ale pak se příběh zaryje tak hluboko, že už zůstane ve vaší paměti napořád.
Takže ačkoliv se to nezdá a mám své výhrady ( fakt je tam potřeba divná ženská, dimenze, zlodějská mafie, dlouhatánský úvod a tohle vše dohromady?), nakonec jsem knize propadla a vy jistě také :)
Může vás zklamat pan Dokonalý?
Rozhodně může... když dokonalý není....
Kniha je jako hřejivý příslib romantického pohlazení po duši a humoru. Čekala jsem ,,feel good,, příběh se sympatickými postavami, kocourem a psem...
Nic z toho však nedostanete. Postavy jsou ploché, žádný receptář prima nápadů aneb jak objevit dokonalého chlapa pro každý den v knize nenajdete. Neil a Jess kolem sebe krouží, trochu to jiskří a to je vše. Mnohem víc než ti dva je oslňující psí fešák Dudley.
Nejhorší je ale tendence autorky přeskakovat. Přeskakuje ze situace do situace, od jedné postavy ke druhé a málokdy je ten přechod plynulý nebo oddělený aspoň odstavcem. Přišlo mi jako kdyby vždy nějakou podstatnou scénu, řeč nebo zkrátka něco vynechala a přelétla jinam. Ve výsledku jsem měla dojem, že mi těch spojnic v příběhu chybí hrozně moc.
Dobrý příběh můžete prořezat a zkrátit jen něžně. Tady to je podivně osekané jako kdyby autorka vzala křovinořez a ze stromu jí zbyly jen třísky...
Podle (nepovedené) obálky to vypadá jako když se Severuse Snapea pokouší zavraždit zmijozelská zmije ;) A není to daleko od pravdy.
Princezna Lara je skutečně proradná jako had. Celý život ji vychovávali k tomu, aby nenáviděla Ithicanu a především jejího krále. Má se stát jeho manželkou, v pravou chvíli ho bodnout do zad a skoncovat tak s monopolem Ithicany a na převoz zboží po mostě mezi kontinenty.
Král Aren je fakt jako Severus Snape. Všichni,kdo ho neznají z něj dělají kruťase a tyrana, pod slupkou se ale skrývá měkké srdce a muž co dělá drsné věci, ale jen aby chránil vše, co má rád.
Skvělá myšlenka, nápaditý svět, vynikající slow burn atmosféra. Čtivé a vzrušující čtení z kterého dýchá hustá atmosféra jako z ithicanské džungle a příběh těch dvou překlene všechno, jako most ke čtenářskému srdci.
Přesto je tu jeden kámen úrazu. Lara. Lara a zase Lara. Je jako had a tajfun v jednom. Její fanatická touha vše zničit i když už v srdci ví, že to není správné, mi dráždila na nervy. A závěrečná zkáza a zmar je taky její dílko, přitom by stačilo kdyby komunikovala. Bohužel je naivní jak mimoňská holka z pouště. Bod k dobru je fakt, že ona skutečně z tý pouště je...
Tohle bylo nadýchané jako bochánek, sladké jako perníkový panáček a výjimečné jako zlé sušenky s kajenským pepřem.
Tím rozumějte napsané s nadýchanou lehkostí, roztomilé a hřejivé jako to nejlepší cukroví a zároveň originální receptura na příběh.
Je to čtení pro mladší čtenáře, úsměvné, zábavné a jednoduché. I tak vás ale Mona a její obranné pečení nadchne. Někdo chce zkrátka šířit dobro, někdo zlo a Mona co nejvíc pečených dobrot! A především nechce být hrdinkou. Protože když se stanete hrdinou v podstatě to znamená že se něco ošklivě pokazilo aby bylo třeba hrdinství... :)
Mohla mu zachránit život. Kdyby řekla celý příběh. Po pravdě...
Lucy Harperová je úspěšná spisovatelka thrillerů. Může se zdát, že má štěstí, ale ve skutečnosti ji provází tragédie už od dětství. Před lety zmizel její malý bratr Teddy. Byla poslední, kdo ho viděl naživu. Všechny vzpomínky pohřbila hluboko v sobě a sama už neví, co je pravda. Jenže pak jim manžel koupí dům v jejím rodném kraji. Lucy se tak bude muset postavit svým nočním můrám. Co tím ale manžel sleduje? Chce ji strčit za hranici šílenství, na které balancuje? Jenže pak zmizí i on a hlavní podezřelou se stane opět Lucy..
Po pravdě je nový psychothriller, kde je hlavní hrdinka typickým příkladem nespolehlivého vypravěče. Můžete jí věřit, když má svá tajemství a navíc imaginární kamarádku, která ji tak trochu děsí? Je duševně nemocná, paranoidní nebo si s ní někdo hraje?
Otázek je v této knize vážně mnoho a nejspíše proto vám nedá spát, dokud nedostanete alespoň pár odpovědí. Není to nic ve stylu Rychle a zběsile. Spíše tu hledejte psychologický aspekt a volnější tempo příběhu. I tak vám ale zasadí vám úder s každou další kapitolou a postupně přidává na intenzitě. Zamrzí jen závěr, který nechal ty nejžhavější otázky bez odpovědi. Po pravdě. Šlo by to i dokončit lépe...
Tam venku něco je. Něco děsivého, co nesmíte spatřit. Jediný pohled koutkem oka vás může stát život. Můžete to slyšet. Můžete tomu stát tváří v tvář. Můžete se toho dotknout nebo ono vás. Můžete otevřít oči a zemřít. Nebo dál setrvávat bezpečí ve tmě. Protože jakmile zahlédnete to, co je tam venku, je pro vás už pozdě...
Konec světa může být vážně strhující. To vám ukáže Bird Box, postapokalyptický thriller toho nejlepšího kalibru a zároveň předloha stejnojmenného filmu od Netflixu. Film trhal rekordy ve sledovanosti a není divu. Jen si představte, že jste náhle uvrženi do temnoty. Vše musíte vykonávat poslepu a zároveň se smrtícím nebezpečím v zádech. Tohle byla vážně skvělá krasojízda, ze které mrazí a s atmosférou tak hustou, že by se dala krájet :)
Upírská selekce? Když před vypukla upírská mánie, měla jsem dojem, že upírů mám na deset let dopředu více než dost. Ale pozlátku krásných šatů, romantiky a kouzlu Versailles se těžko odolává. Odoláte snad dortíku se šlehačkou a třešinkou na vrchu? Já rozhodně ne. Prokletá krev to všechno slibovala, žádné delikátní propojení chutí, nebo nápadů, se však nekonalo...
Představte si svět, kde Velká francouzská revoluce nikdy neproběhla. Francie je královstvím. Po chodbách Versailles běhá zlatá mládež a upíři. Krev, magie, královské intriky. Zní to skvěle, ale působí to jako patchwork deka. A přiznejme si, že i když na oko vypadají možná hezky, slátaniny jsou prostě fakt slátaniny. Tou Prokletá krev skutečně je. Potenciál má, všechno je ale dost neuměle propojené. Nic není vysvětleno. Čtenář, kterého zajímá, jak funguje magie, kolik je třeba upírů a jiné detaily, má prostě smůlu. Láska mezi hlavními hrdiny navíc nesrší žádnými feromony, prostě chyba chemie. Uspěchaný a zmatený konec. Zkrátka, tohle se příliš nepovedlo. Dobrý nápad, šitý horkou jehlou...
Světla zimní noci pro mě byl příběh plný překvapení. Pustila jsem se do něj kvůli kouzelné zimní obálce a mnoho nečekala. Nemám ráda válečné knihy, ani knihy z tohoto období. Je v nich často bolest, útrapy a samé neštěstí. Světla zimní noci se odehrávají za druhé světové války, jsou však jiná. Kniha je plná cirkusové atmosféry, padajících vloček, přátelství a ztracené i nalezené lásky. Rozhodně zaujme a potěší všechna srdce svojí dojemností a silou.
Moje druhé setkání s Greenem. Náhled do hlavy Azy, která nejčastěji myslí na milióny bakterií, na to jestli je skutečná a jestli náhodou nedostane infekci, byl nesmírně zajímavý. Opravdu jedinečná kniha. Připomínala mi Mléčnou dráhu. Spirála galaxie a uprostřed temná díra. Hlavní hrdinka se nemůže vymanit ze svých ničivých myšlenek a jede plnou rychlostí v té spirále stále blíž a blíž k té temné díře. Zároveň to je ale všechno, co se v této knize stane. Není tu žádné vyvrcholení nebo šťastný konec. Prostě jen konec. Tečka.