Ajinka126 komentáře u knih
Hluboké ticho té temnosti
zpět vábí časy pominulé,
a vězeň ve snách dny mladosti zas žije dávno uplynulé.
To vzpomnění mladistvých let
mladistvé sny vábilo zpět;
a vězně oko slzy lilo, srdce se v citech potopilo;
- marná to touha v zašlý svět.
Peozie není lehké čtení. A tohle je klenot. Pro mě dávno zapomenutý. Většina z nás se na škole povinně učila první verše. Škoda, že se nepokračovalo dál.
Zkoušela jsem to. Zvědavost je silná věc. A samotnou mě to mrzí, ale není to pro mě.
Postavy na mě působily hloupě, zápletka a love story absolutně neuvěřitelná a absurdní. Aby se on do ní zamiloval postrádalo rozum. Takže jsem u všeho kroutila očima a hlavou. Sex scény jsem přeskakovala. Jakmile nepůsobí knižní chemie mezi charaktery, tak nic dalšího nemá pro mě smysl.
Nicméně klobouk autorce, že dokázala prodat tolik výtisků a udělat z toho malý kult své doby.
Lilie bílá – kdo jí uviděl,
kaţdého divný pojal srdce žel;
lilie vonná – kdo jí pocítil,
v kaţdém se touhy plamen roznítil.
Až je škoda, že jsem se Kyticí poprvé setkala v tak mladém věku, neuměla jsem ji docenit. Pak přišlo takové to "Jo, kytice. Jasně, znám.".
Poezie není můj silný literární bod. Nechápu proč. Je to skvělé. Díky znovu čtení Kytice mám o poezii větší zájem.
Nerada bych působila nevděčně k fantasy klenotu jakým Tolkien a jeho dílo je.
Ale. Číst tohle není lehké. Obnáší to extrémně pozornosti a znalostí. A to opravdu podrobných znalostí lóru, světa a postav. Kéž bych byla větší fanoušek, abych to mohla plnohodnotně ocenit.
Bylo těžké to místy číst. Přiznám se, že jsem místy přestala dávat pozor, protože tolik jmen a předků. Což je super na prohloubení, ale vyžaduje to od čtenáře hodně.
Některé příběhy (například Prsteny moci jsou za mě 5 z 5ti!). Nicméně tohle jako celek neumím plně docenit. Snad při druhém čtení to budde lepší.
Závěrem - ať se do toho pustí jen ten, kdo má hodně času a chuti dávat dohromady postavy, místa a události. Pak to může být 5 z 5.
Takhle hluboký lidský příběh jsem od Čapka nečekala. Ze školy jsem si odnesla, že Čapek je autor pohodář, pohádkář, vizionář, kvalitní politický společník. Ale společenský / filosofický romanopisec. To mě překvapilo. Asi jsem nějaké hodiny zameškala.
Bylo to dobré, silné. Skvěle zachycuje svoji dobu. Bohužel já jsem spíš na vývoj příběhu, než charakterové obrody.
Nemohu se zbavit pocitu, že tohle jen klouzá po povrchu. Bylo to takové nemastné, neslané. Stejně jako tato glosa. Přesně takový dojem z knihy mám. Nevím, co o ní říct. Nevím, jestli a komu bych ji doporučila. Možná hodně znudeným čtenárům.
Přiznám na úvod, že jsem napřed viděla film a až pak četla knihu. Proto byla pro mě kniha mnohem snažší na představu a pochopení postav. A možná proto se mi víc líbila.
Je to skvěle zachycený příběh ve své době. Láska z pohledu muže je něco, co se mi osobně líbí a tahle představa byla skvostná!
Tohle je naprostá nezbytnost pro všechny fandy herního Zaklínače.
Přiznám se, že mě to neuráží ani jako knižního fanouška (ne lore mastera).
Je to hezky graficky vyvedené. Nejsou to "jen" prázdné stránky typu - 1 obrázek a k tomu jeden odstavec, aby se neřeklo. Je to krásný úvod do světa Zaklínače a jeho (zejména) herní příběh.
Měla jsem velká očekávání od slavného Soudce Ti. Skvělé dobové zasazení, statá Čína. To táhne i dnes.
Bohužel pro mě, kniha nestárne dobře. Je to silná stopa po tom, jak špatně byly ženy vnímány. To je bohužel něco, co neumím nevidět a jen tak přejít. A uznávám, že to bylo psané v roce 1958. Beru to.
Zápletka a její rozuzlení bylo takové šup sem, šup tam a všechno vím. Malinko jako Agatha Christie, ale jí to všechno věřím, protože mi podá důkazy svých tvrzení. Tady to tak na mě nepůsobilo.
Dalšího Soudce Ti rozhodně zkusím a třeba názor změním:).
Jako malá holka, která ještě neuměla dobře číst, jsem strávila hodiny jen problížením obrázků. Takže jsem byla nesmírně vděčná, když se mnou Ferdu Mravence začal někdo číst.
On už musel být nadšený míň, protože jsme se dlouho, dlouho zastavovali u každého obrázku.
Rozhodně ji pořiďte dětem. Mám na Ferdu a Brouka Pytlíka jen dobré vzpomínky.
Doriana jsem četla kdysi na střední a znovu v 2022.
Zanechalo to ve mě, jako té mladé dívce na střední, silnou stopu. Jen ten fakt, že takový obraz je a co dokáže mě nutí o tom přemýšlet i teď.
Dnes se na příběh dívám ne tolik romantickýma očima. Takže vidím některé pasáže knihy, které podle mě příběhu škodí (může to působit dlouze a nudně. Je tu hodně postav a tím ne dobře vyniknou ty hlavní).
Na druhou stranu Oscar a jeho morální cítěnía a motivace dát svým románům něco víc, je obdivuhodná a nechybí ani zde. Také se mi líbí náznaky homosexuálního vztahu. V té době si za to vytrpěl své. A bylo odvážné to sem propašovat.
Jeden z nejlepší příběhů Hercula Poirata v mých očích. Líbi se mi moc ta tísnivá atmosféra, že vrah musí být jeden z nás. Taková osobní vizitka Agathy. Vražda je vždy hádanka. Zjistit, kdo je vrah, jak vraždil a jaký měl motiv. To je na ní to nejlepší.
Bylo příjemné se znovu vrátit do Středozemě a číst o dalších postavách. Ale, teda. Dostat se do příběhu a pochopit situace, vztahy a zapamatovat si postavy, bylo něco. Rozhodně to není pohádka před spaním. A to je také jeden z bodů, který mě od děje a knihy malinko odrazoval. Rozhodně to ocení někdo, kdo má mnohem lepší znalosti Tolkienova světa, než mám já.
Snad při druhém čtení budu i já schopná knihu víc docenit.
Pojednání o ztrátě mužství a společnosti vychovávané ženami, kdy hlavní hrdina už ani neví, jak se ženou mluvit, byl hodně zajímavý. Dobře sepsané. To, že hlavní hrdina zkouší získat něco zpět násilým, drogami a nic z toho nefunguje, je skvělá message.
Na druhou stranu mě to jako ženu asi tolik nezasáhlo.
Začátek knihy byl pro mě těžký. Neměla jsem o děj ani hrdinu zájem. Pak se to prolomilo a jeho zdravotní trable a příběh mě zaujal.
Konec se tak nějak vytratil. Je to zapomenutelný příběh. Mrzí mě to, čekala jsem malinko víc.
Mrzí mě to, humor mi tolik nesedl a nevidím v Poslední aristokratce takvý knižní jackpot.
Není to špatná kniha. Je průměrná fikce.
Problém asi bude ve mě. Celkově mám problém s humorem od českých autorů. Působí na mě prvoplánovaně, prostě a přesvídatelně. Když jsem četla Jane Austen, tak u ní jsem se místy smála. Její humor byl trefný a použitý v momentě, kdy jsem to nečkala jako čtenář.
Přiznám se, že si teď připadám jako malý odborník na Japonskou kulturu 16.století. Žertuji.
Kniha je dlouhá. Jsou to 3 knihy v 1. Odhodlávala jsem se k ní několik let a dočíst ji, mi trvalo několik dnů, možná týdnů.
Ale stálo to za to. Je to jeden z nejsilnějších knižních zážitků. A to jen díky genialitě autora. On opravdu dokázal historii zachytit tak, abych měla dojem, že jsem ji prožila. Jsou to malé drobnosti z jiných kultur a náboženství. Rozdály ve vnímání žen, mužů a života, které působí velmi silně. A dodávají všemu život. Kniha stárne skvěle.
Asi největší důkaz toho, jak se mi kniha líbila je to, že bych si ji chtěla přečíst znovu. Má to 1000 stránek a zabralo to hodně času.
Paní Ilka odvedla vážně dobrou práci. Přála bych si, abych to mohla číst v 15ti.
Jelo se na slávě Harryho Pottera. Oukej.
Kniha má tolik potenciálu. To, co mě místy vážně trápilo, byla ta nevyrovnanost. Občas jsem měla pocit, že to bude i vysvělejší příběh a zápletka a místy jsem byla zklamaná, jak moc pro děti to je. Což není špatně - je to v sekci pro děti. Jen to pro ně někdy bude těžší, působilo to malinko dlouhé a bohužel se musím přiznat, že pokud ještě někdy uslyším jeméno "Hanka", tak asi uteču. Tolik oslovení za sebou bylo nesmírně otravné.
Závěrem - zapojit sem jednorožce a draky. Působilo to malinko na sílu, ale co může 12-15ti leté dítě chtít víc.
Kdybych si mohla vybrat, chtěla bych Zaklínače jako výpravný, plnohodnotný román. Povídky nejsou styl, který by mi osobně seděl. Na druhou stranu dávám 5 z 5ti. Důkaz, že je to geniální.
Jinstě, má to i své neduhy. Sapkowski se až moc fixuje na části ženského těla (jasně, kdo ne, ale číst o špičatých prsech, když jde Geraltovi o život, asi úplně nemusím) a taky v jeho světě není mo dobrých ženských postav. (Yennefer je super, ale i tak si myslim, že se na ní Sapkowski vyřádil).
Zpět ke kladům - ty povídky mají takový morální přesah a dodávají Geraltovi tolik osobnosti. Tohle je něco, co funguje skvěle! Nejde jen napsat - Geral má silný morální kodex. Lepší je ho postavit před situaci, kdy si musí vybrat menší zlo a ukázat, jak na tom s tou morálkou je.
Zbožňuji povídky Otázka ceny, Menší zlo, Konec světa a zejména Poslední přání.
PS: díky CDPR za vtáhnutí mě do světa.
Chápu, proč chtěla Agatha vytvořit hlavní ženskou protagonistku, která by mohla vyšetřovat stejně jako muži (cením její feminismus a snahu ženy zapojit).
Na druhou stranu pro mě slečna Marplová tolik nefunguje. Je to buď věkem postavy a její stylizací do "tetičky / skoro babičky". Nesedí mi do role a autority, kterou postava má. Těžko se mi to popisuje. Některé momenty jsou vysvětleny skvěle (např. proč slečna Marplová ví o mladých slečnách víc, než detektiv - muž), ale moje obliba asi zůstane s Poirotem.