Akléda_
komentáře u knih
Hniloba v kořenech
Theo Addair (p)
MILUJU THEA ADDAIRA. Tohle bylo dlouho jediné dílo, které mi od něj zbývalo přečíst a konečně jsem tak udělala. A nevím co budu dělat, když mě teď už nečeká žádná další jeho kniha. Trochu se po autorovi slehla zem, ale já moc doufám, že od něj zase něco vyjde. I přes to, že tohle je to nejslabší, co jsem od autora četla, tak jsem si to pořád užila. Nejsem úplně fanoušek fantasy a právě proto mi Theovy fantasy knížky tak moc vyhovují. Je tady totiž svět, který není náš tak jak ho známe, ale zároveň se v něm řeší věci, které náš svět někdy až moc odráží. Tady konkrétně se řeší hodně rasová otázka a vydědění lidí ze společnosti kvůli tomu, že nejsou ta jedna nadřazená skupina. Zároveň s tím se tu pojí spousta tajemství a záhady, otázky na které dostaneme odpovědi až časem a to mě moc bavilo. Jak jsme to postupně rozplétali a dozvídali se kdy se co jak stalo, to bylo super. Je to takový mix fantasy a detektivky, je tu ale i romantická linka, důležité je tu i přátelství a do toho je to občas i vtipné. Celé je to moc hezky zpracované i po grafické stránce, zvlášť na začátku jsou různé dobové dokumenty a podobně. Osobně jsem teda byla občas trochu zmatená, protože mi přišlo, že některé situace nebyly vysvětleny úplně dostatečně. Třeba ta záležitost ohledně Kimpa. Dost dlouho mi trvalo než jsem pochopila, že to je definitivní, pořád jsem žila v tom, že to jen hrál. Některé věci mi nepřišly úplně dovysvětlené, ale kompenzovaly to postavy, které mě bavily a různé existencionální otázky, které autor v průběhu celého příběhu pokládá. Navíc se to skvěle čte, jak už je u autora zvykem. Byly tam i překvapivé události, ne že bych zůstala úplně s pusou dokořán, ale párkrát jsem byla rozhodně překvapená. Není to jeho nejlepší dílo, takže pokud autora chcete objevit začněte buď s Oskeruší nebo s Muffinem, ale pokud už ho máte načteného s ptáte se, jestli tohle stojí za to, tak ano. Dostanete to, na co jste od autora zvyklí. Poslední věc kterou musím zmínit je anotace, která je zbytečně moc dlouhá, takže vám toho prozradí až moc. Doporučuji ji tedy před samotným příběhem nečíst.
Blbá Vendula
Noemi Cupalová
Další ze zástupců knížek, které jsem četla do školy na seminář o dětské literatuře. A Blbá Vendula teda bylo moc milé překvapení. Anotace říká, že tohle není příběh o šikaně a byla jsem překvapená, že vlastně opravdu tolik nebyl. Je o pochopení, o tom jak nám i jednoduché věty můžou ublížit a celé je to uchopeno velmi zajímavým stylem, kdy se v určitých situacích rozdvojí příběh a sledujeme dvě cesty. Tu "dobrou" a tu "špatnou". To se mi moc líbilo. Ten nápad, to zpracování, ty barvy, to bylo super. Ilustrace se navíc krásně prolínají a doplňují celý ten příběh. Jsou tam důležitá témata a celkově si myslím, že je to opravdu důležitá knížka, která by se měla číst ve třídách na základních školách. Já osobně jako čtenář který není cílovka vidím pár technických chyb, jako třeba to, že když se určitá situace rozdvojí a pak se vracíme do jednotného příběhu, jedna z těch stran bude vždycky méně adekvátní. Buď mi přišlo že ta reakce byla moc klidná nebo moc výbušná a nepasovalo mi to k sobě tolik jako celek. Taky mi přišlo že knížka měla docela rychlý konec a některé postavy se chovaly velmi proměnlivě, ale nemyslím si, že to je něco, co bude vadit když se to bude číst dětem. Já si teda několikrát položila otázku kolik Vendule vlastně je, protože vím, že je na základní škole, ale zároveň mi přišlo že se tak moc nechovala. Ale všechno tohle jsou jen moje rýpance, které pořád předčí to, že je to neobvyklá a důležitá knížka, za niž jsem moc ráda že vůbec je.
Večerní písně
Vítězslav Hálek
Hálka mám docela ráda a jsem moc ráda, že jeho poezie mi jako jedna z mála přišla fajn. Na zkoušku z literatury devatenáctého století jsem toho teď načítala hodně a u většiny poezie jsem měla problém s tím, že jsem jí nepochopila a měla jsem pocit, že mi to nic nedává. Tady jsem sice byla po většinu času taky ztracená, ale zároveň to na mě nějak působilo. Jako celek jsem z toho prostě měla určitý pocit, dojem a vnímala jsem tu atmosféru, která se mi moc líbila. Bavilo mě se v ní utápět a nechat se jí obklopovat i když jednotlivé básně mi třeba takový smysl nedávaly. Nějak to na mě prostě působilo lépe než ostatní poezie, za což jsem ráda.
Poslední léto
Dorota Ambrožová
Bylo mi řečeno, že tahle knížka je drzá zpověď jedné holky. A jako anooo, ale asi jsem si pod tím představila trochu něco jiného? Od knížky jsem prostě vůbec nedostala to co jsem čekala a chtěla, ale zase nemůžu říct, že by mě to nebavilo. Bylo to neskutečně zajímavé a originální čtení, nic podobného jsem asi nikdy nečetla, vůbec nevím k čemu bych to připodobnila. Zajímavé mi přišlo taky to, že knížka nemá kapitoly, ale pouze takové předěly, jednou za čas. Hlavní hrdinka používá hodně "moderní" mluvu, velmi mírně řečeno. Ničeho se tady autorka nebojí, jsou tu sprostá slova, sex, všechno řečeno na plnou hubu tak jak to je, ale to mě na jednu stranu bavilo. Čekala jsem, že se tu budeme motat kolem jednoho léta, ale ono tady je hned několik let života hlavní hrdinky. Respektive těch lét, zbytek roku se vždycky jen tak prolétne a to důležité se děje právě v létě. Bylo to extrémně čtivé, i přes to, že první půlka knížky mě z nějakého důvodu bavila mnohem víc se to četlo rychle, úplně samo, a já jen otáčela stránku za stránkou a nemohla přestat. Chytlo mě to, a to i přes to, že u většiny postav nevíme jak se jmenují. Bála jsem se, že mi to bude vadit, ale vlastně jsem se nad tím vůbec nepozastavovala. Buď se některá jména dozvíme na konci, nebo vůbec, bylo to rozhodně zajímavé. Zajímavá tady byla i láska. Já bych vám vlastně nedokázala říct o čem tahle knížka je, ani kdybych chtěla. Nemá úplně souvislý děj, ale láska je jednou z věcí, která je tu důležitá. Ale opět, není to nic typického, je tu velmi zvláštním způsobem zakomponovaná. Trochu mě mrzelo že to bylo tak zvláštně zakončené, jako kdyby mi najednou někdo nedal další stránky. Chápu ale, že tímhle stylem vyprávění by se taky dalo pokračovat ještě x stovek stran, takže to vlastně dávalo smysl. Já mám z téhle knížky velmi rozporuplné pocity. Nevím jestli můžu vyloženě říct, že bych jí doporučila, ale jestli autorce vyjde něco dalšího, klidně si to přečtu. Nebude to pro mě nejočekávanější knížka roku, ale když se mi dostane do ruky, ráda jí dám šanci.
Kometa
Tove Jansson
MILUJU MUMÍNKY. To je důležitá informace na začátek. Jaká malá jsem je měla na DVD a koukala jsem na ně ráda, i když to nebyla taková ta vyloženě srdcovka. Ale vůbec jsem netušila, že jsou knížky! To jsem zjistila až nedávno, ale bylo mi jasné, že když mám do semináře o dětské literatuře načíst libovolných deset knížek, tahle bude mezi nimi. Protože ty nová vydání od Arga! Aaaaah. S tím hřbetem, ilustracemi a jak je to takové malinké a roztomilého, nemůžu z toho. Je to krása, rozhodně potřebuju ty další a chci si všechny přečíst a chci, aby mi zdobily knihovnu. Co se ale příběhu týče, ten mě bavil také. Jo, občas je to dost jednoduché, celé je to na dost krátkém prostoru a je to na tom vidět. Zároveň mě ale překvapilo kolikrát se mě tam něco dotklo nebo kolikrát jsem si tam našla nějakou myšlenku, kterou jsem měla chuť si zaznačit. Postavy jsem si oblíbila, i když se musím přiznat, že ne všechny si z filmového zpracování pamatuju. Bylo to prostě krásné pohlazení po duši na jedno odpoledne. Takové milé a nadějné. Působilo to na mě jako setkání s kamarády po několika letech, které ale máte fakt rádi, jen se s nimi tolik nevídáte. Krásný návrat do dětství, ve kterém rozhodně v budoucnu budu pokračovat.
Slávy dcera
Ján Kollár
Tak toto je oficiálně to nejhorší co jsem musela do školy kdy přečíst. I když jsem se na to snažila dívat s určitými znalostmi a historickým kontextem, stejně jsem se u toho akorát trápila a to čtení jsem si fakt neužila. Jediné plus je, že poezie se mi čte prostě rychle, takže mi čtení zabralo jen pár hodin. Ale i tak jsem se u každé stránky modlila aby už byl konec. Vůbec jsem to nepochopila, ani jedinou větu z toho celého. Nejzajímavější na tom byl vzkaz vepsaný rukou někoho, kdo si knížku z knihovny půjčil přede mnou. Nechápu to, trápila jsem se u toho a už to nikdy nechci vidět. Asi chápu, proč to v té době bylo tak důležité, ale fakt nechápu proč bych to měla chápat teď a proč to musím číst. Egh. Jediné co z toho mám jsou random útržky, které mi ale dohromady nedávají smysl.
Máj
Karel Hynek Mácha
Mno, asi budu mít nepopulární názor, ale nechápu lidi okolo mě, kteří Máj milují, ups. Tohle dílo jsem měla mít přečtené už dávno, ale celé jsem si ho dala až teď na vysoké. Sice první stránku umím asi už od páté třídy nazpaměť, ale že by mi to k něčemu bylo? Ne. Kromě těch tří jmen, které jsou v knížce zmíněné jsem z toho nic jiného nepochopila. A i když jsem předem měla děj vyspoilerovaný tak jsem vlastně moc nepochopila co se tam vlastně děje. Jakože fakt nemám páru o co tu šlo. Vím, co by mi to asi mělo předat, ale to se nestalo. Nezpochybňuju to, že autor je ikona, důležité jméno a podobně, ale já nebudu patřit k těm, kteří ho budou milovat. Nechápu co jsem to právě přečetla a nevím jestli by mi pomohlo přečíst si to znovu. Prostě jen další knížka ze zástupců "čtu to abych měla pocit že jsem ready na zkoušku".
Těžký život knihomolů
Hanka Grehová
Na tuhle záležitost jsem se moc těšila. Občas na mě na Instagramu vyskakují Hančiny komiksové stripy a pokaždé mě to moc bavilo, tak jsem ráda, že jsem si je mohla přečíst i v knižní podobě. Několikrát jsem se smála nahlas, přečetla jsem to cirka za hodinu (nepřekvapivě) a na jedno odpoledne to byla moc fajn záležitost. Hezké mi přišlo i to, jak je na začátku přehled postav a jejich vlastnosti, jako v nějaké hře, to bylo super. Zároveň jsou v knize i vysvětlivky, pokud se u nějakých slovíček nebo scének nechytáte, což mi přišlo taky fajn. Jen mě trošku mrzelo, že celá knížka nebyla v komiksovém duchu. Na konci jsou ještě dědulova moudra a i když to bylo taky fajn, radši bych o to více těch komiksů. Celá knížka je ale moc krásně udělaná, včetně předsádek, kresby, nápadů i obálky. Pokud jste knihomol tak by pro vás tohle měla být nutnost. Já jsem moc ráda, že jsem si knížku mohla přečíst, určitě se k ní budu vracet když budu mít třeba nějaký splín. Tohle mě zaručeně rozveselí.
Kalibův zločin
Karel Václav Rais
2,5*/5* Další z mnoha knížek, kterou jsem četla na zkoušku z literatury devatenáctého století. A Kalibův zločin mě kupodivu docela bavil. Mega mě to chytlo, přečetla jsem to za dva dny, což u knížek z toho období nebývá zvykem. Vlastně jsem si při čtení říkala jak je to hrozný, ale svým způsobem mě to bavilo. Možná už jsem byla tak přehlcená poezií, která mi nedává smysl, že jsem pak byla nadšená za prózu, jejíž děj se mi vlastně vůbec nelíbí, ale aspoň se to dá číst a rozumím tomu. Jestli to dává smysl. Nelíbilo se mi, co se v knize dělo, ani to jak se k sobě postavy chovaly, ale na druhou stranu jsem si při čtení párkrát vzpomněla na svojí rodinu. Byla to prostě taková realistická sonda kterou si nikdo nechce přiznat, což vzhledem k tomu kam se tahle knížka směrově řadí dává smysl. Postavy jsem si spíš neoblíbila, přišla jsem si jako nějaký pozorovatel zvenčí, ale úplně mi to nevadilo. Konec byl docela rychlý a překvapivý, zároveň i trochu extrémní, ale tak nějak mi to k tomu sedělo. Tohle je jedna z knížek ke které po přečtení nemám úplně zášt a mohla by vás bavit i pokud jí úplně nutně číst nemusíte. Že by to byl ale nějaký extra skvost, to taky ne.
Špunťa a já
Alicia Acosta
4,5*/5* Kdyby nebylo semináře na vysoké o dětské literatuře, tak bych se nejspíš k téhle knížce nikdy nedostala. A to by mě mrzelo, protože tohle byla velmi zajímavá a důležitá zkušenost. Chtěla jsem zjistit jak moc a zda vůbec se píše o smrti v dětských knížkách a tohle je zatím jediný zástupce, kde bylo explicitně řečeno že někdo zemřel. To samo o sobě podle mě ukazuje to, jak se s dětmi o smrti (ne)bavíme. Bylo to krásně napsáno, tak citlivě ale zároveň dojemně, líbily se mi ty ilustrace i to, že nás text navádí k tomu, na co se máme zaměřit. Jsou tam třeba určitá slova tučně a podobně. Navíc se tady celá ta ztráta komunikuje i s rodiči, což mě velmi mile překvapilo. Jen mě trochu mrzí že je knížka tak úzce zaměřena, právě na ztrátu domácího mazlíčka. Je to bezpochyby taky důležité, ale obávám se že i to je jeden z důvodu proč není adekvátní pro tolik lidí.
Písně kosmické
Jan Neruda
Další z mnoha knížek kterou jsem četla jen kvůli zkoušce na vysoké. Nerudu nemám ráda, ani jeho prózu a teď už vím že ani jeho poezii. Já obecně teda poezii moc nerozumím, ale jsou i díla, ve kterých si najdu aspoň něco málo. Tohle to ale nebylo. Ty odkazy na vesmír a podobně byly fajn, ale jinak? Nic z toho nemám, nic mi to nedalo, jen jsem u toho strávila nějaký čas.
Celou tu dobu
Rachael Lippincott
Miluju Rachael Lippincott a tohle byla jediná knížka, kterou jsem od ní ještě nečetla. A i když to nebylo tak dobré jako Pět kroků od sebe, s čímž jsem ale ani nepočítala, pořád to bylo nakonec moc fajn. V průběhu jsem se trochu bála, ale ve výsledku jsem spokojená. Hned od začátku to bylo velmi heavy. Chtělo se mi brečet hned během prvních pár stránek a říkala jsem si, že to bude skvělý. Pak přišla Marley a já začala věřit. V Kylea, v druhé šance, v lepší život, v naději, ve všechno. Potom přišel OBŘÍ zvrat. To jsem fakt nečekala. A od té doby jsem byla trochu na vážkách. Na jednu stranu zmatená, protože haló? Tím se všechno mění a půlka knížky vlastně vůbec není tak jak jsem si myslela, super. A taky jsem se bála. Děsně jsem se bála, že v tom bude nějaká nadpřirozená linka. A taky jsem si říkala achjo, proč to nemohlo pokračovat tak jak to bylo? Když se to ale začalo nějak osvětlovat a vyvíjet, začala jsem být zase docela spokojená. Na konci jsem brečela, byla jsem rozpolcená, vlastně jsem ani sama nevěděla jak chci aby to skončilo. A ve výsledku jsem moc spokojená. Trochu zvláštní knížka vzhledem k tomu twistu v půlce, ale autorka mi jen znovu potvrdila, že je právem moje oblíbená.
Říše pohádek je pro všechny
Boldizsár M. Nagy
Tahle knížka tady na mě dlouho čekala a jsem moc ráda, že jsem se k ní konečně díky semináři o dětské literatuře na VŠ dostala. Je to sbírka pohádek, takže podobně jako u všech knížek, které jsou sbírkami více děl od více autorů nebylo všechno úplně úchvatné. Ale spousta věcí mě fakt nadchla. Konkrétně bych chtěla zmínit pohádky Hodně štěstí, Popelíku!, Zajíček se třema oušky, Ukradená princezna a hlavně, tu úplně nejlepší ze všeho, Kouzelné parůžky. To bylo něco tak nádherného, až jsem z toho měla slzy v očích. Líbí se mi, že tahle sbírka je od maďarských autorů, protože bych nečekala, že zrovna tam může něco takového vzniknout. Jsou tady prequely na různé pohádky, ale zároveň se tu řeší i jiná témata. Namátkou třeba sebeláska, rodinné vztahy, feminismus a spousta queer témat. Já osobně jsem asi čekala, že to bude více o těch tématech a nebudou tam žádné prequely, ale i tak si myslím, že tohle dílo rozhodně stojí za to. Není to to nejlepší co jsem z dětské literatury četla, ale je to rozhodně krásné a důležité. A pro nějaké čtení s dětmi je to úplně ideální, protože je to seznámí se spoustou věcí ke kterým se pak můžou stavět jinak a třeba i lépe. Takže rozhodně doporučuji, i když třeba nemáte děti a i přes to, že ne každá pohádka byla poučná.
Křest svatého Vladimíra
Karel Havlíček Borovský
2,5*/5* Další z mnoha knížek, které jsem četla jen kvůli škole. Vůbec nic si z toho nepamatuju, nedalo mi to absolutně nic a nejspíš jsem to i nepochopila. Líbí se mi, jak Karel Havlíček Borovský píše, ale poezie prostě není nic pro mě, nerozumím tomu. Když jsem si přečetla nějaké rozbory, přišlo mi to zajímavé, ale když jsem to četla, prostě jsem to v tom neviděla. Takže proto tak nízké hodnocení, rozhodně to není špatné, jen to není pro mě a kdybych nemusela, tak to nečtu.
Historky z Tinderu
Lucie Macháčková
Historky z Tinderu jsem četla až po Svatebních historkách, ale kvalitativně mi to přišlo velmi podobné. Konkrétně tenhle titul jsem teda poslouchala, společně s přítelem a bavilo nás to moc. Nevím, která z těch forem byla lepší, když jsme si to četli sami tak jsme se asi víc smáli nahlas, ale i při poslechu nás to bavilo. Něco byl fakt bizár, až se mi nechtělo věřit že by se to fakt stalo. Něco už jsme znali z autorčiných stand upů a podobně, ale pořád tam bylo dost nových historek. Oceňuji to, že si to autorka sama načetla. Účel to splnilo, pobavili jsme se a na pár cest autem jsme měli o zábavu postaráno. Zároveň to ale není nic převratného. Pokud se chcete pobavit a máte nějakou zkušenost se seznamkami, tohle by vás mohlo bavit. Tím prostředím mi to bylo bližší než Svatební historky ale nemělo to vliv na to jak moc mě to bavilo.
Číslo 20
Sam Holland
Minulý rok jsem od autorky četla brutálního Kopíráka a tak jsem se moc těšila, s čím autorka přijde tentokrát. A vlastně nevím jestli to bylo lepší nebo ne, za mě to bylo kvalitou velmi podobné, ale opět jsem si to moc užila! Je to opět extrémně čtivé, stránky mi mizely pod rukama a já pořád chtěla víc a víc, musela jsem nad knížkou pořád přemýšlet. I přes to, že pachatel mě nepřekvapil, ten typ pachatele jsem prakticky odhadla, tak tam bylo spoustu puzzlíků které mi do té skládačky chyběly a já tak mohla být stále překvapená. Stejně jako u obětí, nikdy jsem nevěděla kdo bude další a několikrát mi to vyrazilo dech. Líbí se mi, jak to je promyšlené, jak to pro Adama bylo osobní a i když mi ten osobní život přišel tak v půlce už moc, pořád mě to bavilo. Také jsem si moc užila ty odkazy na Kopíráka, z toho důvodu doporučuji číst knížky tak jak vycházely — Kopíráka před Číslem 20. Pachatele si tu sice nevyspoilerujete, ale neužijete si ty odkazy, což by byla škoda. Opět je to velmi nechutné, násilné, tentokrát se spoustou jehel, ale já si to i tak nějakým způsobem užívala. Jediné co mě mrzí je ten "otevřený" epilog, nenávidím podobné konce. Chci vědět jak si to autorka vymyslela, ne si to moct domyslet. Jinak ale můžu moc doporučit, rozhodně si přečtu cokoli dalšího co od autorky vyjde.
Tyrolské elegie
Karel Havlíček Borovský
Další knížka, kterou čtu jenom z povinnosti kvůli škole. Borovský mě teda aspoň trochu baví, navíc píše krátké věci a čte se to docela dobře, ale že bych si z toho něco pamatovala nebo si dokonce něco odnesla, to vůbec. Času mi to ale nezabralo moc, takže mi to tolik nevadí. Teď už můžu hrdě prohlašovat že jsem Tyrolské elegie přečetla, i když vlastně vůbec nevím o co v nich šlo.
Rostík a sedm budíků
Radek Malý
Do školy na dětskou literaturu mám za úkol načíst deset dětských knížek různého typu, takže jsem sáhla i po leporelu. Chtěla jsem zkusit něco nového, aktuálního, ne z mojí dětské knihovničky a jelikož neumím vstávat na budíky, Rostík se mi hned zalíbil. A bylo to děsně super, takový návrat do dětských časů. Jen mi k tomu chybělo to dítě, takže to bylo trochu divný, takhle si to sama číst :D ale i tak jsem si to užila a určitě si to schovám třeba někdy do budoucna.
Šach a mat
Ali Hazelwood
Romantické komedie od Ali Hazelwood mě baví, ale osobně víc tíhnu k Young adult a tak jsem byla zvědavá, jak mi bude sednout tohle. A ono to bylo snad ještě lepší! Je tady všechno, co autorka tak dobře umí, ale zároveň ještě mnohem víc. Autorku můžeme znát díky tomu, že umí psát romantiku. Bingo, přesně to tady dostanete. Boží romantika, kdy to mezi nimi jiskří a vy chcete víc a víc. Já bych jí teda klidně víc mít mohla, na mě jí tam vlastně ve výsledku bylo málo, rozvíjet se začala až někdy po polovině knihy, ale i tak jsem si ty jejich společné chvilky užívala. Stejně tak autorka umí mužské hrdiny. A ano, stejně jako v knížkách pro dospělé, i tady je boží chlap. Nolan je prostě úžasnej, tvrďák, ale v duši a hloubi srdce je to jen hodný kluk, co čeká na tu pravou. Aaaaaaw. Krásné to bylo. Zároveň se mi tady ale líbily i další věci, které mi přijde, že autorčiny dospělé knihy nemají. Třeba ta modernost. Anglicismy, prostředí, nějak to na mě působilo prostě lépe. Celkově to prostředí šachů bylo boží, mám po přečtení tehle knížky chuť začít hrát taky. Mallory je zároveň bisexuální, což je super, protože se to v knížce vůbec neřeší. Já mám teda ráda knížky i přímo o coming outu, ale tohle je taky důležité. A taky se tu zmiňuje menstruace, aleluja! Málokdy o ní v knížkách čtu, i když se to děje každé ženě. A tady to bylo, děkuju! Byla jsem do toho zažraná hned od začátku, knížka má nádhernou obálku a ořízku a mě jen mrzí ten rychlý konec. Epilog mi nevadil, ale proč jsem nedostala popis toho finálního zápasu? Proč to bylo tak rychlé? Grrrrr. Ale i tak, moc dobré čtení, které vás bude bavit, pokud rádi čtete odpočinkové knížky a chcete nějakou dobrou romantiku z originálního prostředí.
Naprostá šílenost
Tomáš Kopecký
Já prostě miluju komiksy od Paseky. Kdyby nebylo semináře na škole, ještě dlouho bych se k tomuto dílu nedostala, a to by byla velká škoda. Celé je to krásně vyvedené, ať už se jedná přímo o kresbu nebo o to spektrum barev, které je využito. Krásně doplňují příběh a hrají si s ním, úžasný. Celkově to téma úzkosti, smíchané s nějakým vnitřním bojem a trochou lásky, to bylo geniální. Jsem moc ráda, že máme knížky, které se těmto tématům věnují, je to potřeba. Navíc se mi líbilo i to, jak to bylo reálné, ty úzkosti za mě byly popsané dost odpovídajícím stylem, působilo to na mě sice dost melancholicky a smutně, ale řekla bych, že přesně to to mělo vyvolat. Jen je za mě škoda toho rychlého konce, který za mě nebyl úplně nutný. Jinak ale nemám co vytknout a rozhodně doporučuji, tento český kousek by měl být víc vidět.
