Aknel26 komentáře u knih

Abych řekla pravdu, pan Zibura mi v různých svých vystoupeních nijak zvlášť sympatický nebyl, ale musím uznat, že kniha se mu velmi povedla. Neválela jsem se při čtení smíchy, ale dobře jsem se bavila a užívala si autorův nadhled a smysl pro humor. Řekla bych, že to není ani tak cestopis, jako spíš lidopis - Zibi se nevěnuje tolik památkám či městům, jež při svém putování navštíví, ale hlavně lidem, které potká. Moc se mi líbilo, že poctivě popsal každý den, i když se zdánlivě nestalo nic zajímavého - i drobné události v jeho popisu jsou náhle významnější. A některé jeho úvahy a názory, jimiž začínal kapitoly, by měly být vytesány do kamene. Povedená je i grafická podoba knížky.

7 16.04.2017

Skutečně jde o anotaci k této knize? Myslím, že ději vůbec neodpovídá!
Je to příběh dvou sester, které se večer před odletem na dovolenou pohádají a do letadla tak usedne jen jedna z nich. A letadlo záhadně zmizí... Zatímco díky vyprávění Lori víme, že ztroskotalo na maličkém opuštěném ostrově a co se dělo s pasažéry poté, díky Erin se přesuneme o dva roky dál. Překvapivé nové informace ji přimějí pustit se znovu do pátrání.
Musím říct, že kniha se četla skvěle. Krátké kapitoly, střídání časových linek i stylu vyprávění... Velice jsem holkám fandila, aby se setkaly. A především jsem se bála o osud dítěte, které bylo mezi přeživšími.
Před časem jsem četla od této autorky knihu Modrá, která mě pohltila stejně. Ale zatímco z konce Modré jsem si úplně sedla na zadek, jak mě dostal, tady jsem byla ze zakončení příběhu lehce zklamaná.

6 15.07.2024

Jako první jsem začala číst Sabininu půlku knihy a musím říct, že jsem měla co chvíli chuť ji buď odložit, nebo trochu proskákat. Jednak byla velmi depresivní a druhak na mě byla asi moc obrazná. Nebyla stránka, kde by si autorka nepohrála s nějakým pocitem, obrazem, stále měla potřebu k něčemu ho přirovnat. Často je to trefné, ale táááák hrozně depresivní...
"Přejdu k oknu a otevřu ho. Vystrčím z něj hlavu a zhluboka se nadechnu čerstvého vzduchu. Mám ale pocit, že vzduch spíš škrtí a já nemůžu dýchat. Uvazuje mi šálu kolem krku a pomalu ji utahuje. Šála mě škrábe do krku a svírá mi plíce."
"Nechávám si zanést mozek i těmi nepodstatnými a zbytečnými informacemi, protože je to daleko lepší, než kdybych ho nechala topit se v bazénku vlastních myšlenek. Bazénu bez filtru, kam se dostane kdejaký chuchvalec, brouk a špína. Možná kdybych do sebe vylila savo, byly by moje myšlenky čistší. Nebo by se úplně rozpustily."
"Jako by vzal někdo konev a lil ji na mě z balkonu. Podívám se nahoru, ale nikdo tam není. To mě jen v panice polilo horko. Vsákla se do celého mého těla a svou kůži bych mohla ždímat."
No, nakonec jsem dočetla poctivě, ale po pravdě přiznávám, že Simoninu verzi knihy jsem si užila víc. Nesoustředila se jen na Nelu (však také nebyla psaná v první osobě), ale vyprávěla o všech členech rodiny. A byla mnohem čtivější, i když ani tady hlavně ke konci nešlo o žádné veselé čtení.
Líbilo se mi, že se příběhy rozvíjely jiným směrem, ale přesto se v některých bodech shodovaly, jen k tomu došly jinými oklikami.
Velmi mě zaujal příběh Martiny.
A chválím také to, že se obě autorky nevyhýbaly období covidu. Mám pocit, že hlavně ve filmech, ale často i v knihách tvůrci tuto dobu tak nějak přeskakují.

6 27.10.2023

(SPOILER) Po čtyři sta stran jsem si říkala, že to je jasná pětihvězdičková knížka. Postavy byly trochu ploché, naštěstí mezi nimi převažovaly ty kladné, takže jsem jim beze zbytku fandila. Spíš než na psychologii postav se autor zaměřil na prostředí, v němž (v nichž) se román odehrává. Jedna linie příběhu je situována do baťovského Zlína převážně 30. let. V té druhé se pak spolu se studentem ekonomie Pavlem ocitáme v Praze přímo uprostřed dění konce roku 1989 - tyto pasáže mohou být pro mladé čtenáře přínosnější než hodiny dějepisu, kdy se novodobá historie často jen proletí...
Poté fakta ustoupí trochu stranou, aby dala prostor jinému směřování děje, totiž Pavlovu pátrání po jeho předcích. A tehdy ta pátá hvězda začala pomalu pohasínat. Ne že by to nebylo zajímavé, ale Pavlovi vše tak snadno vycházelo, až mi to přišlo lehce naivní. A když jsem se překulila přes čtyřstou stranu, pátá hvězdička zhasla docela. Chápu, že autor nechtěl, aby zbyly otazníky, chtěl se vypořádat se všemi postavami, což se povedlo, ale po přečtení dopisu z Toronta jsem si prostě říkala - ty bláho, o čem těch 50 stran bude?
Ještě dvě technické poznámky pro autora, pokud sem někdy zavítá. Kdo by jezdil od Viktorky do Malešic metrem a se dvěma přestupy? Šestadvácou ke krematoriu a pak jinou tramvají (tehdy asi 7 nebo 11) po Černokostelecké dál, ani ne půl hoďky. A klub se jmenuje Toronto Maple Leafs!

6 23.08.2023

Tohle mě opravdu bavilo! Krom prvních dvou dílů tuto sérii nečtu popořadě, ale na přeskáčku, podle toho, na jaký díl zrovna natrefím v knihovně. A musím říct, že tento byl velmi napínavý a rozhodně předčil všechny ostatní.
Moc se mi líbilo, že děj nestál jen na jediné postavě, ale že jich bylo v domě hned několik, přičemž každý měl k pobytu ve strašidelném domě jiné důvody a také jiný přístup: zvědavost, touha po dobrodružství, snaha o racionální vysvětlení, odmítání, přesvědčení o vlastních nadpřirozených schopnostech, hledání pravdy i pomsta. Napětí se stupňovalo, atmosféra houstla - a s tím i má neochota knihu odkládat. A konec měl teda grády! Opravdu čtivá záležitost, strašidelná tak akorát - člověk se sice bojí, ale zatím je to ještě ten příjemný hřejivý pocit.

6 22.07.2023

Některé fejetony jsem znala jako výstupy Pavla Tomeše v Comedy Clubu, s jinými jsem se setkala poprvé a při čtení jako bych slyšela jeho hlas. U většiny jsem se dobře pobavila a zasmála.

6 19.06.2023

Vtipný příběh, veselé obrázky, bláznivé příhody spojené se sousedem Vránou i spolužáky střídají ty dojemné, v nichž se často vyskytuje Šimonův kamarád Ota. Šimon nás provede obdobím adventu - od prvního sněžení a stavbu sněhuláka přes Mikuláše (a napraveného čerta), psaní dopisu Ježíškovi, výlov kaprů z kádě, zdobení stromečku až po návštěvu jesliček i nadílku.

6 04.01.2023

Mockrát jsem si při čtení vzpomněla na známý film Telefonní budka - Volající byl ovšem o deset levelů výše, co se týká osoby na drátě. Vševědoucí, všehoschopný, vše předpokládající, na vše skvěle připravený, náhody vylučující nebo naopak s nimi počítající. Celé to na mě působilo velice nepravděpodobně a příliš megalomansky, hlavně aby to čtenáře maximálně šokovalo! A mě to teda zklamalo.
Doslov mě zaujal víc než celá čtyřsetstránková kniha.

6 06.10.2022

Nejsem čtenářka ani divačka žánru fantasy. Nemám ráda motivační či seberozvojové knihy. A většinou se neztotožňuji s názory "Krkavčí matky" paní Hurdové. Přesto mě kniha bavila a dobře se mi četla - řemeslně tedy autorka odvedla sakra dobrou práci, když dokázala zaujmout i někoho tak skeptického, jako jsem já.
Kmen Magrejů, to je taková ideální společnost, jejíž členové žijí v souladu s přírodou, chovají se k sobě pěkně a každý je jedinečný - má svůj dar, který rozvíjí a díky němu má ve společenství důležitou roli. Jedenáctiletá Agnes svůj dar ale zatím neobjevila, a proto se vypraví na cestu na dosud neprobádanou horu, opředenou mnoha tajemstvími. Aby našla sama sebe, musí podstoupit několik zkoušek. Během nich se naučí mít ráda sama sebe, ignorovat našeptávače, kteří se snaží nepravdami člověku srazit sebevědomí, nelpět na věcech, s nimiž se zdánlivě nedokážeme rozloučit, vážit si smysluplné práce atd. (Mimochodem, hned první patro hory, v němž se seznamuje s človíčky pachtícími se zbytečnou prací, mi přišlo nejvyhrocenější - a také jsem v něm nejvíc identifikovala postoj Krkavčí matky.) Čtenář sice tuší, že Agnes svůj dar objeví (a ti vnímavější jistě rozpoznají, o jaký dar půjde), přesto ale čte a čte až do konce.
Je to tedy milé pohádkové vyprávění, obohacené o návod, jak žít. Moc se mi líbily vysvětlivky na konci knihy.
Kdo ale rozhodně dobrou práci neodvedl, je korektorka. Knížka má pět set stran a já jsem si jistá, že bych dokázala najít 150 chyb (ať už špatné tvary zájmen, chybějící interpunkční znaménka či stylistickou neobratnost), a to je prostě příliš. Závidím těm, kteří poslouchali audioknihu a těchto hrůz byli ušetřeni, naopak si mohli užít přednes Veroniky Kubařové a Hynka Čermáka. Mé korektorské srdce pláče, a proto prostě musím jít s hodnocením dolů.

6 24.01.2022

Třetí díl je úplně jiný než předchozí dva a není to jen tím, že v prvním a druhém případě šlo o zpracování filmové předlohy. Je to hlavně ve vyznění celé knihy – rozhodně nejde o veselý příběh pro celou rodinu, je to spíš psychologický román, sonda do duše, respektive do duší. Anny, která se těžce smiřuje s koncem kariéry i s nepřítomností jak Vaška, tak Luboše. Anděly, která má pocit, že rodiče zklamala, protože není odvážná jako Vašek. Luboše a jeho rozpolcenosti mezi vztahem k Anně i k dceři a práci, kterou miluje. A konečně je tu postava Koudelky a jeho podivně slepené, početné, a přitom nefungující rodiny.
Oceňuji, jak se paní spisovatelka vypořádala s faktem, že by v případném filmu nehrál Tomáš Holý. Vašek je na námořní akademii někde v Polsku, ostatní postavy o něm hovoří, vzpomínají, Vašek promlouvá jen v dopisech. Po letech paní Poledňáková použila kostru příběhu k vytvoření filmu (a knihy) Jak se krotí krokodýli, který je objektivně ve všech aspektech lepší - jeho hlavní chybou je, že se tváří jako pokračování této série.

6 25.05.2021

Věrné literární zpracování skvělého filmu pro děti. Děj knihy se nijak neodchyluje od své předlohy, dokonce i řada replik je totožná. Paní Poledňáková jako spisovatelka rozhodně obstála.

6 25.05.2021

Asi nejveselejší ze všech knížek, které jsem od autorky četla. Dobře jsem se pobavila při líčení schůzek naslepo s nejrůznějšími individui, podivíny a exoty.

6 24.05.2021

Z celé série podle mě nejslabší. Maddie byla sympaťačka, ale celkově mi příběh přišel hodně předvídatelný. A především nějak nefungovalo to, co na této sérii oceňuji nejvíc - totiž že s hlavní postavou při jejím útěku objevujeme nové působiště a nasáváme jeho jedinečnou atmosféru. Plavba na jachtě podél pobřeží zkrátka neumožňuje poznat místo do všech detailů, které jako mozaika tvoří jeho kouzlo. Než se někde rozkoukáme, už jedeme jinam.

6 04.03.2021

Lehká četba do nelehké doby. Jestli to ale nebylo až příliš jednoduché... Jde o knížku plnou stereotypů (abych se vyhnula ošklivějšímu slůvku klišé) - podnikatel musí být arogantní, jeho žena musí být krásná, babička musí být laskavá, baculka musí být zamindrákovaná. Ale po úvodním rozdělení rolí se autorka asi zhlídla v násobilce, kde dvě minus dávají plus, a ze dvou nešťastných žen vytvořila jednu šťastnou a skvěle fungující dvojku, obklopenou dalšími milými a přátelskými lidmi.
Mrzelo mě, že autorka nedodržela koncept knihy jakožto kuchařky – na počátku se objeví pár zajímavých receptů na cukroví, tak jsem myslela, že jimi proloží celý text, ale bohužel, namísto kuchařky vytvořila takovou učebnici hezkého chování.
A ještě k obálce – je hrozná, a kdykoli jsem na ni pohlédla, měla jsem pocit, že nečtu knížku o baculce, nýbrž o dívce s knírkem.

6 29.03.2020

Zatím nejlepší knížka Petra Horáčka, s jakou jsem se setkala. Obrázky jsou krásné jako vždy, textu je o něco víc, což jako velcí čtenáři oceňujeme, a navíc nabízí nejen morální poučení o síle přátelství, ale také nějaké informace z ptačího světa.

6 04.02.2020

Zklamání. A velké. Hlavní zápletku jsem odhalila velmi záhy a pak jsem spíš čekala, jestli mě autorka nepřekvapí jiným rozřešením - a bohužel nepřekvapila. Snaha o udržení čtenáře v napětí mi přišla až křečovitá. Nicméně knížka je napsaná velice čtivě, takže ode mě zas taková oběť nebyla ji dočíst.

6 08.10.2019

Výborné knížky na rozmluvení dětí. Dá se tu mluvit úplně o všem - o lidech, zvířatech, přírodě, předmětech, činnostech, domech, autech, obchodech, počasí, vztazích i místech. Můžete vymýšlet příběhy, sledovat osudy některých "hlavních hrdinů" - a to nejen v rámci jedné knihy, ale všech pěti (třeba pán-běžec a paní s jezevčíkem). Podle toho, jak se staví školka, jdou knihy v pořadí Zima, Jaro, Léto, Podzim. A Noc se nejspíš odehrává rok nato. Prohlížíme je se synem od jeho roka a půl a vždycky najdeme něco nového, o čem se dá mluvit. Kdybych mohla, dám hvězdiček deset.

6 25.08.2019

Nedávno jsem zjistila, že tato série má přes dvacet dílů, a zalitovala jsem, že v češtině vyšlo jen těchto šest. Zločin na ostrově mě ovšem z této lítosti vyléčil. Knížka je nudná, samotné vraždě se věnuje pár stran v úvodu a pár v závěru, zbytek je vyplněn žvásty o vztahu Agathy a Jamese, přesněji Agahtiným hysterčením: miluji ho, on mě nemiluje, kašlu na něj, začnu si s Charlesem, ba ne, pořád ho miluju, on se ke mně chová hnusně, kašlu na něj... Stále dokolečka dokola. A navíc ta vražda neměla vůbec šmrnc, ten se vytratil spolu s vtipnými obálkami.
Abych zmínila alespoň něco pozitivního, díky této knize jsem objevila zajímavé slovo z divadelního slangu - mrckovat neboli naivně přehrávat

6 23.06.2019

Příjemné překvapení!
Co se mi líbilo:
- kontrast letní atmosféry a houbaření, které pro většinu lidí znamená relax, s poměrně těžkým dějem
- po dlouhé době česká kniha, v níž převažuje spisovný jazyk nad obecnou češtinou.
Co se mi líbilo méně:
- ráda bych se někdy dočkala knihy s hlavní hrdinkou, která nebude sužována psychickými poruchami či neurózami; jsem přesvědčená, že i kolem "normální", sympatické postavy se dá vystavět zajímavý moderní román
- vztah Sisi s Evženem a jeho případné nekalé úmysly zůstaly nedořešeny.

6 11.04.2019

Je to napínavá knížka, kterou není snadné odložit, ale to je tak nějak všecko. Jackovy choutky mi přišly spíš nechutné a zvrácené než děsivé a jeho chování již před cestou do Thajska bylo natolik podezřelé, že jen úplná naivka by s ním přesto odletěla. Není pravděpodobné, že by měl všecko tak skvěle obšancované. A ten konec mi připadal kapku zbrklý. Postavy se mi zdály ploché, co do děje šlo vlastně "jen" o boj dobra a zla, žádné další linky, a i po stránce jazykové či stylové hodnotím jako poněkud jednodušší.
Mimochodem, znáte film Noci s nepřítelem s Julií Roberts? Při čtení této knihy jsem si na něj několikrát vzpomněla.

6 10.08.2018