alef komentáře u knih

Devatero pohádek, které dětem vysvětlí spoustu jevů, se kterými se
mohou v životě setkat, tak třeba např. listovní tajemství, ... taky dětem objasní nejrůznější termíny ... z profese pošťácké, řemesla vodnického i zlodějského :-) ... a vyloží některé zákonitosti ... z říše kočičí a psí :-) ... to vše samozřejmě okořeněné milým a vstřícným humorem :-) ... mám Vás ráda, pane Čapku :-).

Máte před sebou román, který je ... přehlídkou postav nejrůznějšího charakteru, vzhledu, společenského postavení a přesvědčení ... přehlídkou „atmosféry chvíle“ ... kdy nebohý zvoník prostrčí svou hlavu okénkem, které umocní jeho hrůzný zjev ... a vy cítíte směšnost a grotesknost okamžiku, ... vždyť si lidé zrovna volí papeže bláznů, ... kdy cítíte směšnost ... ale taky Quasimodovu zoufalost, nejistotu a strach ... „celý ten výraz … tu směsici zlomyslnosti, údivu a smutku ... (a přesto) ... byla v jeho vzhledu zvláštní síla, čilost a odvaha, jež (ovšem) ...budily hrůzu ...“
... a vy najednou víte ... že se pod podivným zevnějškem skrývá duše ... stejně znetvořená jako tělo ... nebo možná ... v přímém rozporu s ním ... a že jsme to my .. kdo vnější ošklivost ztotožňuje s pokrouceností či zvráceností charakteru ...

... je tedy jen na Vás ... jestli uvidíte ... hluboký pocit smutku „Nikdy jsem neviděl svou ošklivost jako nyní. Když se srovnávám s vámi, lituji sám sebe, že jsem takový bídný a nešťastný netvor. Musím vám připadat jako zvíře, viďte? – vy jste sluneční paprsek, krůpěj rosy, ptačí zpěv. – A já jsem něco strašlivého, ani člověk, ani zvíře, něco tvrdšího, pošlapanějšího a beztvárnějšího než kamínek“ ... a učiníte pokus ...proniknout do Quasimodovy duše ... a do svědomí ... pokus zbavit se předsudků a stereotypů, které jsme si vytvořili kolem takových lidí ... a který jim přisuzuje intelektuální omezenost ... nešikovnost ... a zlobu ... tenhle příběh vám dává šanci ... pokusit se o bezpředsudečné poznání :-) ...

47 27.11.2017

Variace na téma starozákonních knih ... nejde ovšem o žádný náboženský spis, ale o alegorii ... kde symboly pomáhají Komenskému vytvořit jeho popis světa ... a taky odpovědět na otázku o člověku: Kdo jsem? ... Komenského slova krásně zní ... jazyk textu je příjemný na čtení ... je poetický :-) ... příběh Vám před očima krásně ubíhá ... stejně jako Poutníkova cesta ...

Co přiměje Poutníka jít do světa? ... "Abych nejdříve všecky lidské věci, co jich pod sluncem jest, prohlédl, a teprve jedno s druhým rozumně srovnávaje, jistý sobě stav vyvolil a své sobě věci k užívání pokojného na světě života pěkně nějak spořádal." ... a tak se Poutník vydá na cestu, protože se chce začlenit do lidské obce a nalézt v ní své místo ... provází ho lidská zvědavost v podobě Všudybuda ... a Vy spolu s Poutníkem ucítíte touhu ... po poznání všech věcí na světě ... a taky neklid ... který Poutníka pohání stále vpřed ... jen si musí dát pozor na svého druhého průvodce, protože Mámení je původcem klamu ... a pro našeho Poutníka je pak těžké nevidět svět skrze brýle mámení ... ale vidět svýma vlastníma očima, ... co je pravda ... zvlášť, když se mu do cesty postaví taky Osud ... který přiděluje a rozděluje ... podle vlastního uvážení ... tak náš Poutník poznává, že se nemůže spolehnout pouze na vlastní, lidské síly, ... moudrost se pak lehce jeví jako marnost ... a našemu Poutníkovi samozřejmě pomáhá Bůh ... najít správnou míru všech věcí ... a Poutník přestává být vydán na pospas manipulaci ...

... líbilo se mi ... že příběh má více vrstev ... a že si každý může najít tu svou ... já četla příběh o povaze lidského poznání ... o snaze odhalit překážky pro pravdivé poznání ... ukázal se mi příběh o tom, jak se na člověka hrne záplava nepodstatných povrchních a těkavých informací ... a jak je obtížné v ní neutonout a najít ... a pak, že těch „pravdivých“ poznatků ... je asi celkem nedostatek ... a není zrovna jednoduché je od sebe oddělit :-) ...

... k Poutníkovi přijde Pavel z Tarsu a říká mu: „…Domnívá-li se někdo z vás, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal opravdu moudrým. Moudrost tohoto věku je bláznovstvím před Bohem, neboť je psáno: ‚Nachytá moudré na jejich vychytralost;‘ a jinde: ‚Hospodin zná úmysly moudrých a ví, že jsou marné.“

... máte před sebou inspirativní čtení ... doporučuji :-).

49 27.11.2017

Jsem přesvědčená, že žádný autor, který zvolí, jako pozadí pro svůj příběh, ve kterém se objevují magie a čáry, starý dobrý Londýn, asi neudělá chybu ... Londýn a Londýňané se k tomu prostě skvěle hodí :-) ... takže to vlastně ani nebylo překvapení, že mě tenhle detektivní a čarodějný příběh zaujal ... s chutí jsem se pustila po stopách ...

... stojíte si takhle večer na ulici, v mlze a mrazivém větru, uprostřed Londýna, hlavního kulturního města světa, kde se míchá kdeco a hledáte cokoliv, co by vás dokázalo rozptýlit ... a najednou jako byste viděli věci, ... co nejsou ... lehký závan čehosi ...mohlo to být vlastně cokoliv ... a jak říká Peterův otec (já zapomněla, podívejte se na roh ... Peter tam stojí s vámi, střeží klid a pořádek londýnských ulic, on je totiž londýnský konstábl a za chvíli, což ještě netuší, bude taky čarodějův učeň :-)) ...takže, jak říká Petrův otec: „Kdo, kurva, ví, proč se věci dějou?“

... každopádně hned záhy se dozvíte, že s Londýnem se pojí hodně zajímavá, dlouhá a pestrá minulost, v níž hraje převážnou roli zločin, prostituce a divadlo ... a dnes? ... dnes je to ovšem tržnice pro turisty :-) ...

... máte zrovna čas? ... tak můžete vyrazit ... určitě se nebudete nudit ... a protože je pěkná zima, přibalte si na cestu teplé spodní prádlo, kabát a termosku ... a taky trpělivost ... možná jste se totiž právě vydali spolu s Peterem na tu nejpošetilejší výpravu :-) ... zaujměte pozici ... nejlépe u venkovního stolku jedné z kaváren ... a vyčkávejte ... až davy, co proudí kolem, prořídnou ... a nastane další z dlouhých mrazivých nocí ...

... jste připraveni uvěřit na duchy? ... měli byste ... o existenci empirických zkušeností byste neměli pochybovat ... a Peter důkazy řádně a trpělivě shromažďuje ... čistě vědeckou, newtonovsko-descartovskou metodou ...

... jak na to? ... nejprve vše zpochybníme: „Má-li být všechno poznání odvozeno z nejjednodušších principů, musím si napřed zjednat jistotu o nepochybnosti svého východiska. Co je však jisté? Abych mohl bezpečně postupovat kupředu, nebudeme zprvu pokládat za jisté nic. Budeme pochybovat o všem, abych zjistili, co obstojí před touto radikální pochybností. Pochybovat musíte nejen o všem, co jste se naučili ve školách, z knih anebo stykem s lidmi, nýbrž i o tom, zda tento svět, který vás obklopuje, skutečně existuje“

... abychom poté, s použitím přísných pravidel vědecké metody ... vše vyřešili, tedy: „ Přijímat jen to, co se samo představuje tak jasně a zřetelně, že o tom nelze pochybovat. ... Každý problém rozdělit na co nejjednodušší části, které lze bezpečně poznat. ... Postupovat od jednoduchého ke složitému ... Sestavit úplné seznamy a obecné přehledy, aby bylo jisté, že jsme na nic nezapomněli (Descartes byl přesvědčen, že i ty nejobtížnější vědecké problémy lze takto rozložit na „dlouhé řetězce“ jednoduchých kroků, a pokud se zachová jejich pořadí, musí se najít řešení :-) ... “Každá pravda, kterou jsem objevil, byla pravidlem, jež mi pomáhalo nalézat další.“ ....

... a Peter? ... ten musí přesvědčit hlavně sám sebe ...a s uspořádanou myslí pak přijmout fakt ... že kouzla existují :-) ...

... a já? ... mě to bavilo Vážení ... tenhle celkem přímočaře podaný a vlastně nekomplikovaný příběh ... jen je třeba hned na začátku přijmout pravidla hry :-).

40 24.11.2017

Máte před sebou pěkný příběh, ve kterém se zatouláte do vnitřního světa dospívající June ... místy je to docela příjemné čtení ... hlavně, když se, spolu s June, touláte zasněženými lesy :-) ... ticho a klid hluboce spícího lesa jsou skvělým pozadím ... velice rychle si ovšem uvědomíte, že je to právě jen pozadí ... probere Vás táhlé vytí vlků, které vytahuje na povrch zneklidňující myšlenky, a že jich je ... těch vážných témat, zmatků, problémů a náznaků ... na jednu dospívající introvertní dívku je to až až ... zvlášť když nabydou do až nečekaných a dost bolestivých rozměrů ... a Vám nezbývá nic jiného než držet June palce ... když se potýká s nenaplněností a zpřetrháním citových pout, s umíráním, smrtí, láskou, žárlivostí, ale taky se společenskými konvencemi, tabu a předsudky ... a samozřejmě i s usmířením :-).
Citlivě laděný příběh k Vám promluví jednoduchými slovy, vyšle k vám přirozeně a nenuceně spoustu emocí ... a je jen na Vás, jestli je přijmete, jestli se necháte příběhem oslovit ... nebo prostě jen proletí kolem :-).

36 20.11.2017

Poetiku Krylových písňových textů obdivuji ... a to už od našeho prvního "seznámení", na chmelové brigádě večer u táboráku v době mých gymnaziálních studií, a to je už vážně dlouho :-), ... hned mi bylo jasné, že se nejedná o jen tak ledajaké písničky, ale, že mám co do činění s básníkem, který naléhavým, syrovým a přesto poetickým způsobem sděluje (psal se rok 1988) ... a nad ohněm létaly jiskry ... poznání, že svět není jen černobílý ... "zlou lekci dostala jsem o člověku" ...

32 19.11.2017

"Někteří lidé mi složili nezaslouženou poklonu, když si mysleli, že Rady zkušeného ďábla jsou výsledkem mého dlouholetého studia teologie. Nenapadlo je, že existuje ještě jeden stejně spolehlivý způsob, jak se poučit o pokušení - mé vlastní srdce." (C. S. Lewis)

"Poprvé za celou svou kariéru jsi ochutnal to víno, které je naší odměnou za všechnu námahu - muka a chaos lidské duše - a ono Ti stouplo do hlavy" ...

... tak tohle bylo celkem nečekané setkání s pokušením :-) ... Zmarchorb je zkušený pokušitel, a každého, kdo se mu dostane do drápů, čeká těžký boj ... proto, než začnete číst, nezapomeňte, že ďábel je lhář! ... a do karet mu hraje spousta výhod, jako třeba, že díky vývoji, který jsme my, lidé, zahájili před mnoha sty lety, nedokážeme už věřit něčemu nezvyklému, nevěříme už ani na ďábly, a on ví, že je to jeho velká výhoda, stačí, aby nám tihle pekelní pokušitelé stále pořád dokola opakovali, že všechno, co se kolem nás děje je všední záležitost, a že je to tak fajn, a jsme jejich, ... oni totiž mají největší strach z toho, aby se nám nepodařilo probudit náš rozum, nevšední lidský rozum je dokonale mate, a nemohou si pak být jistí, jak to všechno skončí ... a tak našeptávají a svádí ... velikánskou hromadou smyslových zážitků, které se na nás valí ze všech stran a jejichž jediným úkolem je, naučit nás zapomenout ... používat vlastní rozum :-) ... poslední dobou, když se tak dívám kolem sebe, připadá mi, že je to pro Zmarchroba a jeho kumpány minimálně 1:0 ...
... přesto jsem stále optimistka ... a tohle mě trochu uklidňuje :-) „At budeš dělat cokoli, v duši Tvého pacienta bude vždycky trocha zloby i trocha dobroty.“

... tak snad ten věčný boj dobra a zla ještě není u konce :-) ... na své straně máme totiž mocného spojence, který nás, lidské „obojživelníky“ (to divné spojení duše a těla) nepochopitelně miluje, a který nám stále dokola odpouští naše selhání :-).

Doporučuji, a možná teď je zrovna vhodná doba, na chvíli se zastavit a vzpomenout si ... příběh, který máte před sebou Vám může být pomocníkem, zavede Vás do skrytých zákoutí duše ... a pak velice jasně a srozumitelně ukáže na ty slabé, ale i silné stránky člověka :-).

33 14.11.2017

Otevřela jsem první stránku ... a opět ucítila vzdálenou exotickou vůni ... přesto mě něco zarazilo ... vonělo to jinak ... i Lansquenet voněl jinak ... městečko se změnilo ... a příběh se vydal jiným směrem ... do Les Marauds ... do „jiného světa“, kde voní arabská kuchyně a potají Vás sledují tmavé oči zpoza nikábu ... a já si říkala, že se mi tam vůbec nechce ... na arabskou kuchyni jsem vůbec neměla chuť ... já chtěla cítit čokoládu a chilli ... cítit, jak vítr pokušitel přivane tu očekávanou a chtěnou chuť :-) ... a tak jsem s větrem trochu „bojovala“ ... neustále jsem se otáčela a vydávala se proti jeho směru ... zpět na druhý břeh řeky Tany ... do starých uliček Lansquenetu ... jenže vítr je živel a ještě ke všemu pěkně zlomyslný živel, takže mě prostě nepustil... a tak jsem to vzdala ... a nechala se unést :-) ... protože tohle není jen tak obyčejný živel, ale kouzelný vítr a s tím se bojovat nedá ... jen podlehnout ... a nakonec přišla i odměna ... v podobě známé vůně čokolády a pokušení :-) ...

... je dočteno ... vítr utichl a já teď cítím svou šanci ... vrátit mu jeho zlomyslnost ... to, že mě unesl tam, kam jsem vůbec netoužila se podívat ... a s jistou dávkou zadostiučinění dávám 3* :-)... (a hned tuším, že mě bude „žrát“ svědomí, jestli jsem to nepřehnala a neměla ještě jednu přidat :-)).

24 13.11.2017

„Všechny ty příběhy tu pořád jsou. V krajině, na polích, v chalupách s lidma, který už o nich třeba dávno nevědí.“
„Není to krásný? ... Na mezi najdete starej patník, v archivu slovo, o kterým už nikdo neví, co znamenalo. A něco nenajdete nikde. A nikdy…“

„Myslela jsem, že co je zapsaný v matrice, je pravda,“ ...
„Pravda… všechno může bejt vždycky i trochu jinak.“

Hájíček mě vrátil na zem ... ze světa mého oblíbeného magického realizmu, fantasy a sci-fi jsem najednou dopadla rovnýma nohama přímo doprostřed jihočeské vesnice, abych prožila příběh, vycházející ze skutečných osudů lidí, vycházející z jejich problémů, ... a z jejich svědomí, ... příběh, který promluvil a zasáhl ... naléhavostí otázek, které přinesla postupně se vynořující minulost ...

Bylo mi potěšením, zaposlouchat se do vyprávění plného náznaků, které ovšem působí naprosto klidným dojmem nedělního vesnického odpoledne, protože vesnice má svůj způsob života, tradice, zvyky a tomu se musíte podřídit, pokud chcete pochopit, že dějiny, zvlášť ty nedávné, jsou stále živé... narazíte tak na otázku pravdivosti ... těch původních historických událostí ... a s nimi je to složité (ono s pravdou obecně je to dost složité :-)) ... a tak Vám nezbývá, stejně tak, jako autorovi, nic jiného než spolehnout se na děravou lidskou paměť :-) ...

Na každé otočené stránce cítíte vůni starých opuštěných stodol, prach přestárlého sena vznášející se nad mlatem, a pod podrážkami Vám křupou zatvrdlá obilná zrnka, zatoulaná z nějakých lepších časů ...

„Svítej, Bože, svítej
Aby novej den byl
Abych se podíval
V kterým vokně jsem byl…“

51 09.11.2017

Přízračná atmosféra světa na hranici racionality a těžkého snu ... světa plodícího absurdní realitu zdeformovanou okolnostmi ... Vás obestře už na prvních stránkách ... sledujete marnou snahu o přizpůsobení se téhle absurdní realitě a uzavření se do vnitřního světa ... seznamte se s panem Theodorem Mundstockem a taky s Monem ... protože právě sledujete jejich rozhovor ... rozhovor pana Theodora s jeho alter egem ... v prostředí rozostřené reality jež je důsledkem bolavé mysli ... snažící se zachytit ... ve světě kde se už nejeví nic jako reálné ... a v němž, chceme-li v něm žít, musíme v něm žít se vším všudy ... musíme přijmout jeho absurditu ... nemá cenu hledat únik ... protože existenci, ikdyž nesmyslné a zvrácené nemůžeme uniknout ... všechno pevné a jisté se rozpadlo, aby se posléze poskládalo do absurdní skutečnosti ... postrádající smysl života ... zastřená okna nepropustí ani paprsek světla ... a normálnosti ... svět se změnil v nenormální, úskočné, chaotické a nevypočitatelné prostředí ... a přesto pan Mundstock i v této krajnosti ... nalézá a získává lidskou důstojnost ...

"Jako by se tím stálým strachem ... z cesty ...ze všeho, čím se dny a noci trýzní a pod čím klesá ... jako by se tím dralo něco zeleného do jeho bolavého vědomí ...neví zdaleka, co to je, jen mlhavě cítí, že se ho to týká ... jako se týká člověka život ... a týká se to i mnohých jiných ... jakoby se mu v jeho beznadějné hrůze zjevoval paprsek ... a tu před ním vyvstane představa, která ho obestře krásou, jež naposledy cítil před třemi roky ... víš, řekl stínu, ... tušit konec je právě tak strašné, jako ztratit naději ..."

Máte před sebou příběh, který rezonuje a až fyzicky bolí ... napsaný krásnými slovy ... slova mohou bolet ... a přesto si nemůžete pomoct a čtete dál ...

36 06.11.2017

„Básník se jen touží dostat hlavou do nebes. Logik chce dostat nebesa
do své hlavy. A je to jeho hlava, jež se rozskočí.“
G. K. Chesterton

Nositel Nobelovy ceny Lev Landau zase rád vtipkoval, že "kosmologové se často mýlí, ale nikdy nepochybují"...

„Stále víc fyziků soudí, že náš vesmír opravdu vznikl v divokém kataklyzmatu velkého třesku, ale že současně koexistuje s jinými vesmíry v oceánu věčnosti. Pokud se nemýlíme, velké třesky se někde odehrávají i v okamžiku, kdy čtete tuto větu. Fyzikové a astronomové po celém světě nyní spekulují o tom, jak by takové paralelní světy mohly vypadat, jakými zákony se řídí, jak se rodí a jak mohou nakonec zanikat. ... Vesmír, ve kterém jsme se vynořili my, patří pak do neobyčejné podmnožiny světů, které dovolují, aby se v nich vyvinula složitost a vědomí.“

Množství argumentů podporujících myšlenky existence multiverza roste exponenciální řadou ... nové vesmíry se „rodí“ z jiných vesmírů ... a je-li tomu tak, znamená to mj. „sjednocení dvou velkých náboženských mytologií, Stvoření a nirvány ... Stvoření jež by se neustále odehrávala v předivu bezčasé nirvány.“

Jsou paralelní světy pusté, bez života nebo jeho předpokladů? ... anebo vypadají tak jako náš svět, vesmír? ...a liší se jen v jediné kvantové události, která je oddělila od našeho světa? ... otázky, které si spolu s autorem při čtení této knížky určitě položíte ... je to přeci důvod proč jste po ní sáhli ... toužíte, stejně, jako autor (nebo já) ... po POZNÁNÍ :-) ...

„Historie (nejen) kosmologických teorií je zástup opuštěných modelů pro nové radikálnější teorie. Po celé 20. století se s každou teorií zdálo, že plejáda konceptů dosáhla vrcholu a konečný model byl nalezen, vždy až do nového zlomu...“

V dnešní době možná víc než kdy jindy máme ambice ... vytvořit komplexní a konzistentní teorii všeho, teorii, která by co nejlépe odpovídala všem dosud zjištěným faktům, jsme přesvědčeni, že už toho víme dost, že ji máme na dosah ... ale je to skutečně tak? Už v minulém století jsme byli přesvědčení že odpověď už máme na dosah ... že vesmír se skládá z necelé stovky různých druhů atomů uspořádaných do periodické tabulky prvků, která začíná vodíkem (to je základ chemie, která se dodnes učí na základních školách) ... ale ejhle ... s novými objevy dochází postupně k falzifikaci převažující teorie a na její místo nastupují nové a nové ... a tempo se obrovsky zrychluje ...a tak už dnes víme, že obvyklé prvky, z nichž je stvořen náš svět, tvoří jen 0,03 % vesmíru, 23% je tvořeno blíže nepoznanou a neurčitě tušenou temnou hmotou a zbývajících neuvěřitelných téměř 77% je dosud zatím NEPOZNANÝCH, či nám lidem s našimi limitními možnostmi poznání ... NEPOZNATELNÝCH? ... vědcům v jejich snaze o poznání fandím, ... jak jsem řekla, taky toužím po poznání :-) ... proto jsem taky po téhle knize sáhla a moc se mi líbí, že kromě teorií, představujících hlavní proud bádání, představuje i teorie alternativní, nabízející ... jiné scénáře ...

„Překvapivě prvním člověkem, jenž „vytvořil“ počátek vesmíru, byl Edgar Allan Poe, který jej spatřil v „superatomu“...“

Otázkou pak je, zda ten výše uvedený nový zlom tu není třeba právě teď? ... v podobě změny způsobu nahlížení ... možná si to věda ještě ani moc neuvědomuje, ale pomalu se začíná potýkat s problémem, na který narazila všechna velká světová náboženství ... lidé už nevěří velkým metanarativním příběhům o stvoření, jak ho předkládají náboženství, ale svou legitimitu ztrácejí i velké příběhy vědy, ... ve své snaze o poznání, se totiž lehce může stát, že jejich teorie stojí na postupně nastavovaných teoriích, jejichž díly do sebe tak zcela nezapadají, kdy díly jsou patřičně nebo nepatřičně? „obrušovány“, aby zapadly ... a proto je možná čas, ptát se i trochu jinak ... i věda naráží na své limity ... nemůže víc, než podat možná vysvětlení, jak se věci udály ... a poskytnout tak přijatelný a co nejucelenější náhled na věc, který nám umožní jev uchopit ... a bylo by fajn, kdybychom si pak začali klást i jiné otázky, nebo spíš klást otázky jinak ... možná, že (a já v to tak trochu doufám :-)) ... nastává čas věnovat pozornost opět filozofii (ale taky třeba umění a jeho nekonečné fantazii :-)) ... protože mají onu moc, pokládat otázky trochu jinak ... a tak iniciovat diskuzi, ze které by třeba mohl vyjít nový směr ... na cestě za poznáním :-) ... protože i dnes, ještě hledání odpovědi na to, co se dělo před velkým třeskem stále zůstává spíš sci-fi otázkou ...

... možná to nejdůležitější, co jsem si z téhle knihy odnesla je, že fantazie je strašně důležitá a pak, že strašně důležité jsou i všechny tyhle převraty, změny a možná i to "obrušování" dílků skládačky ... prostě všechno to vylepšování, poměřování, přeměřování modelů a teorií a ... hlavně, nahrazování myšlenek :-)

... a pak, pan Kaku mi je sympatický ... řekla bych, že je celkem otevřený ... alternativám a nahrazování myšlenek :-)

25 06.11.2017

Neomalenost ... lidí k lidem, lidí k přírodě ... hrubost a brutalita ničící životy i mezilidské vztahy zanechávajíc po sobě spoušť v podobě ekologické katastrofy, která na pozadí příběhu dává ještě víc vyniknout beznaději ... příběh je napsaný velmi chytře ... ostře míří přímo k cíli ... co chce, je šokovat ... proto, aby varoval, a to se mu opravdu daří ... jenže ... v příběhu je na relativně málo stránkách popsáno dost ošklivosti a vulgarity, až to na mě bylo příliš ... na druhé straně je pak vědomí, že tohle není fikce, ale příběh s reálným základem, a ten dostává mé 3 hvězdičky ... a přitom si, bohužel, přeji jediné ... na příběh rychle zapomenout ...slova, věty, tohoto příběhu nechci nechat rezonovat a proplouvat mou myslí ... ne tohle nejsou ta správná slova ... znám i jiná hluboká, vážná, šokující, naléhavá témata, která k nám promlouvají ... a autory, kteří to dle mého zvládli lépe ... na mě to prostě byl moc velký příděl bezmoci, který působil kontraproduktivně, a není to tím, že bych si myslela, že nemá reálný základ, naopak, myslím, že je víc než možné, aby vše bylo přesně tak, jak autorka popisuje ... jen ve mně její slova asi nevzbuzují ty správné emoce ... občas je příliš prostě příliš ...

44 05.11.2017

To vám jdu takhle na návštěvu a přede mnou se objeví knihovna, ... a přímo v úrovni očí celá řada verneovek ... a na mě padla taková nostalgie a chuť si zase některou přečíst ... a protože dotyčná osoba, jíž knihovna patří, ví, že, co se týče knížek, jsem důvěryhodná osoba, byla mi ona důvěra udělena a knížka zapůjčena :-) ... strávila jsem s ní 3 příjemné dny a dnes s díky vracím :-).

S Césarem Cascabelem a jeho rodinou mi putování uteklo jak voda v Beringově průlivu ... hned od první stránky mi tahle rodina byla sympatická a já se s nimi na dobrodružnou cestu vydala moc ráda ... pravda, byla to trochu zvláštní trasa jejich putování, ale já u pana Verna ani jinou nečekala :-) ... takže jsme si prošli pořádný kus světa, překonali spoustu nástrah a dobrodružství, které Cascabelovi díky své vytrvalosti a houževnatosti zvládli a společně jsme se dobrali šťasného konce :-).

PS: během četby to nikdy nedělám, vždy si vystačím (a mám to tak ráda) s autorovými popisy a vlastní fantazií, ale teď, po dočtení, jsem neodolala a celou tu neuvěřitelnou trasu si "projela" ještě jednou ... s pomocí Google map :-).

36 02.11.2017

"Lidé totiž rádi mění vládu v domění, že si tím polepší, a teprve zkušenost je poučí, že si vlastně pohoršili ...“

I Machiavelli měl sen ... týkající se svobody jeho země ... a jeho Vladař měl pomoci Itálii ve sjednocení ... pocházel z Florencie, která zažila téměř nepřeberné množství vlád, od "lidumilných" v podobě Lorenza de Medici I., až po např. diktaturu kněze Savonaroly, nebo samozvanou vládu Medicejských dosazených za pomoci výbojného papeže Julia II. ...

Co Vám tedy běží hlavou, když čtete Machiavelliho Vladaře? Může to být třeba otázka jestli měl Machiavelli pravdu? ... v tom, že principy jednání a chování těch, kteří se chopili moci, nebo třeba i jen měli štěstí, že se k moci na čas dostali, ... zůstávají stále stejné ... od starověku, přes renesanci, až po aktuální přítomnost ...

Jeho vize politiky je o konfliktu ... na jedné straně jsou ti, co vládnou, na té druhé ti, kteří nechtějí být ovládáni ... Machiavelli ale nenabízí řešení, jako třeba Thomas Hobbes nebo J.J. Rousseau v podobě společenské smlouvy, jen ukazuje na možná řešení či návody ...

... jako třeba, že vládcové musí být od počátku výborní znalci chování lidu (Machiavelli jako jeden z prvních zavádí do politiky psychologii davu) ... a taky, že musí být dobří vojevůdci ... protože jedině tak můžou svá území dobře spravovat a nebát se jejich ztráty ... vždyť v historii najdeme hodně těch, kteří přišli k velkému majetku i moci, jen schopnost moc si udržet, jim chyběla ... a z nich pak těch, kteří se k moci dostali vlastně jen díky náhodě ... ono totiž na cestě vzhůru nebývá tolik překážek, ony většinou největší potíže nastanou až v momentě, kdy se moci chopíte a máte si ji udržet :-)...

... klíčem k pochopení jsou třeba neobyčejné Cesarovy úspěchy, ... on dost předběhl svou dobu, když si uvědomil, že jen málo vůdců se hodí k tomu, aby se v boji postavili bok po boku svým vojákům, a že existují i vojevůdci, kteří fungují jen pomocí intrik, prostě mistři šachové hry :-), kteří raději pohybují figurkami, než aby se sami postavili na šachovnici ...
„Římané vždycky včas věděli o hrozících nepokojích a neváhali nikdy okamžitě zakročit. Nedopustili, aby se rozrostly, protože dobře věděli, že střetnutí je stejně nevyhnutelné a odkládá-li se, pak z toho může mít prospěch jedině nepřítel. ... proto se pustili do války, aby ji později nemuseli vést na svém území, nikdy nedali na zásadu dnes do omrzení opakovanou ... že čas hraje pro nás ...moc dobře věděli, jak vratká je to berlička. Ten opěvovaný čas totiž může přinést jak zlo, tak dobro, jak výhodu, tak zkázu. Raději vždycky spoléhali jen na vlastní síly a na svou prozíravost...“

... ono totiž stále platí, že .... „uhýbat před nepříznivými okolnostmi nelze, ani v zájmu momentálního zachování klidu ... konflikt se tím nezažehná, jen se k vlastní škodě oddálí ...“

PS: ... a nezapomeňte na jedno obecné pravidlo, které asi nikdy nezklame: „kdo jinému dopomáhá k uchopení moci, sám sobě podřezává větev, na níž sedí. Ať mu pomůže lstí nebo zbraní, obojí je novopečenému panovníkovi nakonec stejně nepohodlné.“

... a pak ještě, jednu hodně aktuální záležitost ... až budete o Vladařovi přemýšlet a porovnávat s horkou současností, nezapomeňte, co říká Machiavelli, že „jedině s prohnaností dosáhneme svých úspěchů a že pro dobro není v politice místo, jde v ní pouze o úspěch“ ...

47 01.11.2017

„Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař.“ ... a muž, který takto mluvil, stál se vzpřímenou hlavou ...“

Za zvuku Krysařovy píšťaly jsem vstoupila do Hameln ... a stejně, jako jeho obyvatelům, i mně nebylo rázem pomoci ... slova, jež plynula, stejně jako Krysařova melodie, se kolem mě obtočila ... okouzlila mě ... a já už se nemohla od tohoto krásného příběhu odtrhnout, dokud jsem nepřečetla poslední „notu“ ... tajemného, mystického příběhu, který láká a plně poutá Vaši pozornost ... rezonuje Vaší myslí ... a Vám nezbyde nic jiného než se zvláštním pocitem očekávat příchod tajemného muže, který "přichází, odchází a nikdo neví kam a odkud" ...

Do Hameln jste přišli právě včas, ještě tu není krysař, zato krys je tu mnoho ... Ptáte se, odkud se berou? ... staří lidé si myslí, že je to proto, že svět je stále horší a horší ... a když se pozorně zaposloucháte do větru, vanoucího od hradeb, venku z polí a lesů, uslyšíte z dálky jemnou melodii ... náš tajemný muž přichází a píská „velmi smutné písně, písně všech krajů, kterými prošel ... a prošel mnoha zeměmi“, jeho píšťala zní tak tiše ... krysy ale slyší ... a jdou ...

A Vy, dejte si pozor ... Krysař varuje hned na začátku „nikdy jsem nepískal plným dechem, byl to vždy tlumený zvuk, kdybych pískal plně, ne pouze krysy šly by za mnou“.

Je to velká událost ... všechny v Hameln, a taky Vás, čtenáře, ... fascinuje jeho píšťala ... nemůžete si pomoct ... posloucháte a podléháte ... tajemnému šepotu ...
„Jsem krásná, mluvila minulost. Budu krásnější, slibovala budoucnost.
Měla jsem vše: úsměvy, slzy, sen i procitnutí, děla minulost.
Budu míti vše: úsměvy, slzy, sen i procitnutí, řekla budoucnost.“

... a stále víc a víc podléháte, tajemné našeptávající melodii ... a samozřejmě Krysaři :-) ... nespoutanému přítomným dnem ... protože on není žádný ošklivý kouzelník směšného či hrůzného zevnějšku, ale je to záhadný cizinec, poutník, muž osamělý a nespoutaný ... příjemné tváře, sebejistý, nebojácný, a taky muž zkušený a světa znalý ... a pak, jeho píšťala má ďábelskou moc ... je hrozbou nejen pro občany Hameln, a taky nás čtenáře, ale i pro něj samotného, protože kouzlo jejího zpěvu brání i jemu ... pohlednout přítomnosti, a tedy skutečnosti, do tváře ...

... proto se, spolu s Krysařem, musíme vydat na vrch Koppel, naposledy pohlédnout na město a pak hned do propasti, která tu „zeje, chladná a hluboká. Nedohlédnete do ní. ... Vrch Koppel má své tajemství ... propast není prý pouze propastí, ale je cestou ...“ ... na které v dálce slyšíte tichou melodii ... vyprávějící příběh o muži ... zraněném životem ...

... a mně nezbývá, než Vám, milí čtenáři, doporučit tento tajemný, mystický, ale taky romantický příběh, který ještě dlouho po dočtení rezonuje Vaší myslí :-).

67 31.10.2017

Detektivní žánr není zrovna můj šálek kávy, ovšem to se netýká paní Agáty, ta je jedna z mála čestných výjimek :-), je totiž mnoho různých úhlů pohledu, z kterých lze pohlížet na detektivní román, a paní Agáta mi nabídla pohled pro mě lákavý ... především skrze pana Poirota (přiznávám okouzlil mě :-) ... v příbězích pana Poirota (nebo spíš můžu rovnou říct, ve všech příbězích paní Agáty) je zajímavé pronikat do povah a charakterových vlastností vrahů, i jejich obětí, přemýšlet o tom, jestli je ten který konkrétní zločin jen shodou náhod, náhlým impulsem, nebo perfektně promyšleným plánem ...skrze pana Poirota se pak v těchto příbězích často ptáte, jestli je oběť skutečně jen pouhou obětí, a jestli ten, kdo spáchal vraždu je skutečně jen odsouzeníhodný zločinec (v případě Vraždy v Orient Expresu to pak platí dvojnásob). Paní Agáta má jedinečný dar, do jednoho příběhu dokázala vměstnat spoustu postav i s jejich charakterovými rysy, a všechny je „proplést“ do komplikovaného a spletitého příběhu, který hned od prvních stránek zaujme vývojem událostí a na konci dost často nečekaným rozuzlením ... jak už jsem na začátku psala, nejsem moc velký čtenář detektivek, takže se rovnou přiznám, že já málokdy uhádnu předem, kdo je vrahem :-), ale já se po tom vlastně ani nijak zvlášť nepídím, mě víc fascinuje plynutí příběhu, nechávám se jím ráda jen vést a sleduji ...
... a v případě Vraždy v Orient Expresu? ... no samozřejmě, že jako vždy bylo co sledovat ... všechny ty zainteresované osoby, jejich pohnutky, odůvodnění, způsoby jednání ... a pak ze všeho nejvíc pana Poirota a jeho těžký úkol, ... sehrát vnitřní „boj“, kdy musí vyřešit hodně složité etické dilema, odpovědět si na spoustu otázek hluboko ve svém svědomí ... a rozhodnout se ... prostě opět skvělý příběh, já ale ani jiný nečekala :-).

84 25.10.2017

Paní Halinu mám ráda ... je to inteligentní a vtipná žena, která si ze své "nedokonalosti": "Jsem tlustá, ale ne hloupá!" ...vybudovala image... a její krátké povídky - příhody, problémy, trable ze života, či komické, nebo prostě jen úsměvné situace, které zažíváme asi všichni, nebo je vídáme kolem sebe, nebo si je jen dovedeme představit, jsou takovým "lékem" na podzimní chmury ... protože ono nic tak nepobaví jako trapná či jinak vtipná situace, která se ale stane někomu jinému :-) ... v tomto případě s paní Halinou "proberete" pár takových situací z milostného života ... jsou to příhody, které jsou stejné jako paní Halina, vyprávěné s inteligencí a vtipem a jejich primárním cílem je prostě jen pobavit, což ovšem nic neubírá z té druhé stránky projevu pan Pawlowské, mně se moc líbí, jak si dokáže hrát se slovy, jak využívá kratičké vtipné verše, dvojsmyslnost, sebeironii, metaforu, paní Halině se to prostě daří :-), její rady, jak si "pohrát se životem", jak s nadhledem řešit běžné životní situace, problémy a životní peripetie, mi dokážou "vykouzlit" úsměv na rtech a zlepšit náladu :-) ... a pak, někdy se vyplatí i pozorně naslouchat ... protože některé z Halininých postřehů Vám třebas pomůžou vyvarovat se podobných situací v reálu, ... nebo je řešit s nadhledem :-))).

24 24.10.2017

Afanasjev je sběratelem ruských pohádek ... jako u nás třeba paní Němcová. Ruské pohádky jsou trochu jiné než ty naše ... jsou to spíš takové povídky ze života, zvířecí báchorky ... zpracované s pomocí pohádkových motivů do svérázné až anekdotické podoby ... hrdiny jsou často samozřejmě prostí lidé a pak často zvířata, jako vlci, lišky, medvědi, sokoli a další ... pohádky jsou to krátké a tak se celkem dobře čtou ... bylo to docela fajn opětovné shledání s Kostějem Nesmrtelným, Babou Jagou, krásnou Vasilisou, bohatýry, draky ... a bylo docela fajn ... opět "jít tam ... nevím kam ... přinést to ... nevím co" :-) ... prostě takový příjemně strávený podzimní deštivý čas :-)

26 22.10.2017

Komplikovaný, i když spíš bych řekla, spletitý, příběh, přesně vhodný pro podzimní deštivé večery, ... uvařte si třeba voňavý čaj, zachumlejte se do deky a začtěte se ... i přes avizovanou spletitost, máte v ruce příběh, který plyne lehce ... hraje si s jazykem, místy je i vtipný :-) ... a hlavní hrdina Pip? ... tomu prostě fandíte, ... prožíváte s ním všechny jeho životní mylníky, ... příkoří vyvolávající ctižádost, ...jeho hledání sama sebe, a taky lásky, ... a snažíte se mu rozmluvit jeho mladickou zaslepenost, a čekáte jestli zmoudří ... pod tíhou reality :-) ... Touláte se přitom viktoriánskou Anglií "ačkoliv mě nesmírnost Londýna děsila ... není-li Londýn vlastně notně šeredný, křivolaký, stěstnaný a špinavý ... " ... sledujete přitom pokrytectvím prolezlou společnost, taky viktoriánskou justici, která není zrovna synonymem spravedlnosti, ale spíš schopnosti zručné manipulace, ... a pak hlavně Pipa a jeho rozčarování z "nadějných vyhlídek" ... zhroucení chlapeckých snů ... i jeho pokání ... a samozřejmě romanticky šťastný konec :-).

PS: víte, že šťastný konec Dickens původně vůbec nezamýšlel? ... dopsal ho až po konzultaci s literárními kolegy a jejich naléhání, Dickens původně Pipovi přisoudil skončit tam, kde "nadějné vyhlídky" začaly ... v kovárně, kde by Pip žil osamělý život, živíc se poctivou prací :-).

49 13.10.2017

Huntington tedy rozhodně nehýří optimismem ... zato naprosto jasně, přesně a srozumitelně popisuje osm základních civilizačních okruhů, okruhů s rozdílnou kulturní identitou. Ve své teorii se pak jednotlivým civilizacím věnuje dost podrobně, rozpitvává jejich strukturu a míří přesně a jasně k důvodům, které ho vedou k jeho teorii o střetu civilizací, která je postavená právě na kulturních odlišnostech mezi jednotlivými civilizacemi. Samozřejmě se hodně zaměřuje na tu naši, západní, podrobuje ji kritice, ale zároveň podává i své možné řešení - kudy by se měly ubírat naše myšlenky, ale především naše konání (jako např. proč bychom se měli, naše západní civilizace, vzdát našich globalizačních snah a jejich univerzalistických hodnot ... a v tom s ním tedy musím prostě souhlasit ), ... před očima se vám tak pomalu rýsuje cesta ... jak přežít :-). V době prvního vydání, to tak asi ještě nebylo, ale dnes už, bohužel, tušíme, možná by se dalo říct, že už skoro víme, že společnost pomalu spěje ke změně paradigmatu, ... jak velká bude, těžko říct, ovšem určité změně "pravidel hry" se zcela jistě nevyhneme (měli by jsme se na ni připravit) ... a můžeme jen doufat, že s touhle změnou, nepřijde i velká výměna "hráčů" ... snad ještě má svět čas "přijmout nová pravidla" ... podmínkou je bohužel, že v tom nemůžeme zůstat sami, ale musí na ně přistoupit i ostatní "hráči" ... no, zatím si to tedy neumím představit, ... nějakou takovou "dohodu", přijetí pravidel o nevnucování svých hodnot ostatním, která by pomohla vytvořit nový mezinárodní řád, založený na svébytných civilizacích vzájemně respektujících své rozdílnosti ... uff, tak tohle je dost odvážný sen ... ale, nebyla by to paráda? :-))).

Souhlasím, že se rozhodně jedná o inspirativní čtení, hodné zamyšlení, které stojí za to, najít si čas, ... a přemýšlet u něj.

41 13.10.2017