alef komentáře u knih

„V přesném, zvláště filozofickém užití jazyka je absurdní to, co očividně porušuje pravidla logického myšlení, a zejména to, co se dostává do formálního protikladu se sebou samým.“

Důvod, proč jsem si tak zamilovala Pratchettův svět, proč se tak ráda vracím na Zeměplochu, ... čas od času prostě zatoužím po „exotické“ dovolené :-) ... a když k tomu ještě hledáte titul do Čtenářské výzvy, Zeměplocha s jejími nekonečnými, nadčasovými, bezčasými, magickými a všemi těmi jinými nevysvětlitelnými možnostmi, je jednoznačnou volbou ... ať hledáte, co hledáte ... tady se obejdete :-) ... tak proč nezačít s hledáním právě tady, na Zeměploše ...

... kde "Zatím bylo všechno v pořádku, věci fungují, jak mají, a...
...jenže nefungovaly."

„Stejně jako nejlepší inženýři dokáží slyšet i droboučké změny hlasu a rytmu, které signalizují, že se děje něco špatného, mnohem dříve, než to zaregistrují první přístroje, zaslechl SMRŤ disharmonický tón v symfonii světa. Byl to jediný chybný tón mezi miliony jiných, ale tím byl nápadnější.“

„Všechno někde začíná (i tento příběh), i když s tím tvrzením mnoho fyziků nesouhlasí ... lidé si vždycky mlhavě uvědomovali potíže se začátkem věcí. Projevují například hlasitý údiv nad tím, jak se dostane při sněhové kalamitě do práce řidič sněžného pluhu ...neustále pak vládne touha najít v té pokroucené, zauzlované a potrhané časoprostorové síti nějaký bod, na nějž by se dal položit metaforický prst a ukázat, že tady, tady, je to místo, kde všechno začalo.“

... stačí, když pak někdo ... „vidí věci jiným způsobem než ostatní lidé ... filozof Didactylos shrnul všechny alternativní hypotézy do dvou vět. „Věci se prostě dějí. Čert je vem.“

Takže, Vážení, je čas na exotiku, dobrodružná dovolená klepe na dveře :-) ... jenže ejhle, klepe na zavřené dveře ... a není pochyb o tom, že ten, kdo je zavřel, chtěl, aby tak zůstaly ... a pak, je tu ten nápis ... četli jste ho přece, předpokládám, víte který? Ten, co říká, „za žádných okolností neotevírejte tyto dveře“ ... „Samozřejmě, že jsem ho četl,“ zabručíte si ... proč si myslíte, že je chci otevřít? ... proč? ... jak jinak byste asi zjistili „proč někdo chtěl, aby zůstaly zavřené, samozřejmě!“

„A pak je tu ta potíž se začátky. Někdy, když máte co dělat s okultními říšemi, které mají úplně jiný vztah k času, můžete se dočkat důsledku o něco dřív než příčiny.“ ... ale nebojte se „ať už utečete jakkoliv daleko, nakonec se vždycky zase dohoníte.“

Tak jo, teď už je opravdu čas na pohádku, nejen děti pohádky milují ... ta, která je na řadě teď, je dost hrozná ... přesto tuhle verzi budete ochotní vzít na milost :-) ... Zuzanina verze je neodolatelná ... díky ní si obohatíte svůj pohádkový svět, ... zjistíte třeba, že Jack podsekl fazolový stvol a „přidal tak ke krádeži, svádění a nepovolenému vniknutí do soukromého objektu, ... ještě vraždu a ekologický vandalismus, ale prošlo mu to a žil pak šťastně až do smrti. Ani jedinkrát ho nepotrápilo svědomí po tom, co všechno provedl, ani jedinkrát se necítil provinile. Což dokazuje, že když jste hrdinou, může se vám prominout skoro všechno, protože se nikdo neodváží klást vám nepohodlné otázky“...

... jako třeba, kdo je ten velký kulatý muž se širokým úsměvem na tváři a pytlem na zádech ...
... nebo, co je to za místo, tak vesele vyzdobené ... z knihovny a polic visí chomáče břečťanu a jmelí, po stěnách jsou rozvěšené barevné papírové řetězy a lamety, ...

... a vám, v tom praskajícím, bzučícím a prskajícím ohňostroji, který máte uvnitř hlavy, stíhá myšlenka myšlenku ... „rozmařilost života v podobných věcech SMRTĚ nikdy nepřestala udivovat“ :-)

... trefa do černého ... tahle dovolená se vyvedla a já si dovolím Vám ji doporučit ... a na cestu Vám přibalím ještě jednu malou ochutnávku:

„Jedním z mála způsobů, jak se stát nesmrtelným, byl vyhýbat se životu. A ze všeho nejméně Auditoři věřili v osobnost. Mít osobnost znamenalo být tvorem, který má začátek a konec. A protože ony jednotné bytosti zastávaly názor, že v nekonečném vesmíru je každý život až nepředstavitelné kratičká záležitost, znamenalo to, že osobnosti umírají prakticky okamžitě. V jejich logice byly pochopitelně jisté mezery, ale než to Auditoři zjistili, bylo už pozdě.“

47 09.01.2018

Vůně ... jablečný sad ... zralá jablka ... větvičky rybízu ohýbající se pod množstvím zralých kuliček ... vůně pozdního léta ... to je to, co mě k téhle knížce připoutalo ... kouzlo okamžiku ... atmosféra příběhu ... samotný děj se pro mě odvíjel vlastně jen na pozadí ... mě zaujal snový svět ... vytvořený ze vzpomínek ... protože paměť má jedinečnou schopnost ... někdy nerozeznává mezi skutečností a představou ... a tak se můžeme těšit z intimního pohledu ... Iris nám přestaví její vůně ... její vzpomínky ... tak, jak jsou uložené ve světě její paměti ...

... knížka, kterou možná právě otvíráte, vám tak poskytne pocitový příběh ... ukáže zahradu a dům s kouzelnou atmosférou starých skříní ... zapomenutých „pokladů“ ... ty nejzajímavější ovšem nejsou schované na dně skříně ... ani v tom nejzazším rohu vonící zahrady ...ty nejzajímavější mají vzácné „kouzlo“ ... vyvolat vzpomínky ... a otevřít cestu ... k sobě :-)

... byla to pěkná, létem vonící, procházka :-).

33 05.01.2018

Příběh Temné věže byl odvyprávěn ... mysl autorova se uvolnila pro nové příběhy ... a přeci ještě nebylo řečeno poslední slovo. Je to tak hezky zvláštní
... opět se setkat se starými přáteli a „novým“ příběhem,
... opět se setkat, abychom si připomněli, jak strašně těžký úkol na sebe Roland vzal, udržet řád ve světě rozpadajících se zákonů, ve světě, kde čas je jen „tvář na vodě“ ,
... opět se setkat, abychom se ujistili, že ka-tet, jedno učiněné z mnoha, neopustilo stezku Paprsku.

Připadá mi to dávno ... ty dny, kdy jsme společně putovali ... přesto to bylo tak snadné ... vrátit se a poslouchat Rolandovo vyprávění ... stačilo jen vsunout ten správný klíč do klíčové dírky a otevřít další z tajemných dveří ... do Středozemě ... ale hlavně do Rolandovy mysli ... a nechat Rolanda dovyprávět ...to, co dovyprávěno nebylo ... příběh z doby, než se svět hnul, ... „není nad příběhy za větrné noci, kdy lidé našli ve studeném světě teplé místo".

„Za stěnami stále kvílel vítr – hlas bez těla. Jake si pomyslel: Je na druhé straně klíčové dírky. A co je tam, odkud ten vítr vane? Celá věčnost. A Temná věž.“

33 03.01.2018

„Oči plující zimním podvečerem, kolem nich tvář; dvě temná světélka ve světle bílém ...“

Sociální sítě ... život v sociálních bublinách ... stačí pár kliknutí a patříte do některé z nich ... jste uvnitř a můžete klikat ... lajkovat o stošest :-) ... je tu ale ještě jeden pohled ... ten zvnějšku té zářivé bubliny ... a není zrovna moc pěkný ani pozitivní ... protože to co vidíte je povrchnost všech těch vztahů uvnitř ... vidíte mikrosvět postrádající hluboké emoce ... svět kompenzující reálné vztahy ... a v něm hrdiny Urbanova příběhu ... žijící v Praze, ovšem ne v tom magickém městě, na které jsem byla z Urbanových příběhů zvyklá (a které mě svým osobitým způsobem okouzlovalo) ... máme tu hrdiny žijící v úplně obyčejné městě ... v prostoru, ze kterého na vás „kouká“ jen všední každodennost ... přiznávám, já tak trochu doufala, že i tady najdu trochu z té nevšední Prahy, ale dobrá, zvykla jsem si ... a vlastně uznala, že to ani jinak být nemůže, tak, jak to je, naprosto správně doplňuje příběh. Poznala jsem, že Urban na nás čtenářích prostě zkouší další ze svých literárních experimentů :-) ... takže zapomeňte na originální a jedinečný prostor, i postavy ... ale taky zapomeňte na slibovanou erotiku :-) ... tenhle příběh není o sexu, a vlastně ani o erotice ... protože ty jsou projevem lidských pudů a vášní ... to, co tady naleznete je ovšem jen jejich stínem ... který ukazuje na posedlost ... touhu po tělesnosti ... tenhle stín ale nejsou ani jeden z hlavních hrdinů schopni překročit ... vášeň je totiž pěkně silná emoce :-) ... a co takhle čistá láska? ... kdepak ... jen a jen posedlost :-) ...

Jako experiment, to vůbec nebylo špatné, ale, přiznávám, že se ráda vrátím k tomu známému Urbanovi, do světa na pomezí reality a fantazie ... který čtenáře dráždí a příjemně šokuje :-).

PS: souhlasím s nefernefer ... její komentář je přesný a doprovodné fotografie jsou prostě jalové.

PS2: s Matějem bych nejradši „zaklepala“ ... sakra chlape prober se :-).

31 03.01.2018

Jediné, co se mi teď chce říct, je ... Bože, tohle byla paráda ... jenže ... tohle prostě nejsou ta správná slova, k Mary a jejímu příběhu se vůbec nehodí ... Mary Boha nectí ... Maryiin život je tak přímý a jednoznačný "vstáváme když se rozední jdeme spát když je tma. jíme když nám kručí v břiše tak že už nemáme na výběr. buďto tak nebo když matka zavolá že je jídlo na stole" ... a zrovna tak její vyprávění ... bez interpunkce a velkých písmen ... běží přímo k cíli ... přímo a bez vytáček nám Mary sděluje, co se rozhodla říci ... bez příkras (ostatně těch Mary ani není schopná) ... její sdělení je zcela prosté ... a přesto, nebo ... právě proto ... pro Vaše emoce naprosto zdrcující ...

"když jsem si stoupla uviděla jsem statek, kraj domu, pěšinu a pole ...co bych si tak přála, kdybych si mohla přát ... co bych řekla kdyby se mě někdy někdo zeptal, co bych si přála? ... nevěděla jsem ... věděla jsem, že mám sny ale nevěděla jsem jak přesně vypadají"

"nerada vám to říkám, nerada, ale pamatuju si na ten den a vím že to byl den kdy všechno začalo bejt jinak ... a řekla jsem sama sobě že vám budu říkat všechno ... nevím čím mě mlátil, nevím kolikrát mě uhodil, zavřela jsem oči a nechala ho ..."

...právě jste se seznámili s Mariiným otcem ...

"byla černá tma, když jsme vešly do kuchyně ... zdravím dědo, jak ses dneska měl? ... jak se dneska měl? zeptala se matka, jak by se měl, usazenej v týhle starý židli jako líný prase ...není línej, řekla jsem, nemá na vybranou, jeho nohy ho nemůžou odnést kam chce ... co se týče užitku, může bejt klidně mrtvej, řekla ...přál bych si bejt mrtvej, řekl děda ... no já jsem ráda, že nejseš mrtvej dědo, řekla jsem, protože jsme díky tobě šťastný ...štěstí nikdy za nikoho žádnou práci neudělalo, řekla matka"

...tak a teď už znáte i Mariinu matku ... a dědu ... je toho už docela hodně, co toho teď o Mary víte ... protože tohle jsou základní stavební kameny ... jejího vesmíru, ... protože Mary nikdy nebyla dál, než na nejzazším okraji jejich polí ...

... Maryiin vesmír se změnil ... a Mary se rozhodla pozvat Vás do jejího světa ... nechce se po vás nic jiného, než abyste sledovali příběh, který se Mary rozhodla vypovědět ... jestli se rozhodnete, toto pozvání přijmout, mějte na paměti, že vaším úkolem je pouze sledovat ... být svědkem ... hodnotit je zcela zbytečné, jak by řekla Maryina matka ... co se týče užitku ... můžete si bejt jistý ... že je to naprosto k ničemu ...

PS: děkuji za krásný komentář SteveP1.

50 27.12.2017

Přinesla jsem domů synovi jako schůdnou alternativu k povinné četbě ... a dříve, než jsem předala, sama nejprve "prozkoumala" její "kvality" ... s jednoznačným verdiktem ... nezklamala :-) ... právě naopak ... chválím zpracování ... přitažlivé pro studenty ... téměř komiksové ilustrace ... objasňující a lehkou formou vyprávějící text ... který vás provede Dantovým světem a jeho "příběhem":

"V půl naší zemské pouti když se vkročí,
já octnul jsem se v tmavém, pustém lese,
neb cesta pravá zmizela mi z očí."

Tak začíná Dantova komedie ... ve které bychom jen stěží hledali vtipy, přesně tak, milí studenti, nenechte se mýlit, máte před sebou komedii v jejím původním smyslu ... přesto se můžete těšit, protože před sebou máte příběh se šťastným koncem, a to navzdory tragičnosti jeho průběhu :-) ... máte před sebou dobrodružné putování ... do míst, která nejsou běžně přístupná ... očím a myslím žijícího člověka :-) ... a tak zapojte svou fantazii ... odměnou vám bude "odkrytá architektura věčnosti" v celé její děsivé velkoleposti :-) ... a nebojte se ... vaší fantazii dost pomůžou opravdu úžasné ilustrace :-) ... tak se do toho směle pusťte ... vážně to stojí za to ... projít se po cestě ... kam běžně vede ... jen jednosměrná jízdenka :-) ...

PS: knížka není jen pro studenty ... určitě se bude líbit Vám všem, kdo si hned netroufáte na originál ... rozhodně se jedná o originální a zajímavý počin ... který nemůžu než pochválit :-).

35 17.12.2017

Každý si nosíme odpovědi na své otázky sami v sobě ... každý sám za sebe si dotváříme smysl ... symbolů a obrazů, které se nám ukazují ... a tak jsem se vydala hledat ... své odpovědi ... vydala jsem se za měsíčním světlem ... do starých, tajemných uliček pražského židovského gheta ... do míst, kde domy "stály rozstrkány bez rozmyslu, jako plevel vyrážející ze země, přistavěli je k nízké žluté kamenné zdi, která zde jediná zbyla z bývalé rozsáhlé budovy ... před dvěma třemi stoletími ... postupně, jak se to právě hodilo, bez ohledu na ty ostatní" ... a setkala se s podivnými lidmi, kteří v nich bydlí ... jako stíny, "jako tvorové, nezrození z matek, kteří ve svém myšlení a jednání, zdají se být složeni z částic bez ladu a skladu" ... abych zjistila, že sny v sobě mohou skrývat temné pravdy, které "doutnají v duši už jen jako dojmy" ... a abych se snažila najít, ... snad jen nějaký nepatrný, přehlédnutý pojem, ... snad nějakou bezvýznamnou snahu, či nějakou bezúčelnou zvyklost ... a nebo jen otupěle čekala na cosi úplně neurčitého ... beztvarého?

Jenže se mi zdálo, že jsem něco zachytila ... možná jen zvláštní atmosféru ... na kterou jsem si teprve musela zvykat ... možná jen onu zvláštní legendu o Golemovi ... a spolu s ní mé myšlenky putovaly do minulých časů ...aby zachytily alespoň obrysy ... bytosti, která zde snad před staletími žila ... a která žízní ... po uskutečnění ... možnost hledající tvar!

Četla jsem pomalu a pečlivě ... dávala si na čas ... abych zachytila ... každý z "paprsků" - z obrazů, které se kolem odehrávaly ... protože těch slunečních paprsků dopadajících do těchto temných pražských uliček je tak málo ... nechtěla jsem žádný promeškat ... přesto mi obrazy, které se kolem odehrávaly ... chvílemi uplývaly skoro mechanicky ... nezúčastněně ... chvílemi ovšem až se strašidelnou zřetelností ... scény to občas byly fantastické jako "opiové mámení" ...

... abych nakonec zjistila ... že myšlenky, v textu ukryté ... jsou jako Golem ... lákají, svádějí, derou se před Váš zrak ... ale jen proto, aby se hned v zápětí skryly ... v uzavřeném prostoru getha ... v uzavřeném světě ... v místnosti bez dveří ... do které nelze vstoupit ... aby si svůj skrytý význam ... ponechaly ... abych zjistila, že se jen pokouším nahlédnout ... do zamřížovaného okna :-))) ... a tak jsem se s příběhem rozloučila ... a šla si dál ... svou vlastní cestou :-))).

51 17.12.2017

"Chceš-li vědět, kde je Bůh, zeptej se opilce."
Charles Bukowski

JEHO básně jsou stejné jako ON ... zvrácené, chlípné ... ale taky tak zatraceně jednoznačně upřímné ... šílené a bohémské :-) ...

"ptáček celé léto pronásledoval
kočku
posmíval se posmíval se posmíval se
škádlivě a sebejistě;
kočka si zalézala pod houpací židle na verandách
šlehala ocasem
a říkala posměváčkovi něco vzteklého
čemu nerozuměl.

včera si kočka klidně vykračovala po příjezdové cestě
s živým posměváčkem v tlamičce,
třepotal křídly, třepotal, ...
křídly roztaženými jako nohy ženy,
a ptáček už se neposmíval ..."

... a jak to bylo dál? ... přečtěte si sami, ... co se stalo, ... než skončilo léto :-) ...

"stojím tady,
co dělám?
obnažený ...

... i větší muži než jsem já se neshodli ... se Životem" ...

32 10.12.2017

Tak tohle byl úlet ... krvavá zběsilost na kterou jsem vůbec nebyla připravená ... já prostě nečtu knížky, ve kterých se brodíte potoky krve ... proto jsem při čtení mnohokrát bojovala sama se sebou ... s chutí knížku zaklapnout a už znovu neotevřít ... JENŽE ... ono to prostě nešlo ... slova mě nepustila ... šok střídal šok ... emoce emoci ... příběh se vrstvil ... temnější a temnější ... slova vzbudila mou zvědavost ... a já se pustila po jejich umě sestavené stopě ... provedla mě opuštěnými budovami ... sklepy ... městským podzemím ... katakombami ... přivedla mě do míst, kam bych se jinak stěží podívala ... představila postavy o kterých bych jinak stěží slyšela ... a upoutala zvláštním smyslem pro černý humor :-) ... černější než jsem si dovedla představit :-) ... tak ... prostě se to stalo ... byla jsem tam ... prožila si zvláštní příběh ... při zachování duševního zdraví :-) ... a už mi nezbývá než vyseknout na závěr autorovi poklonu ... pane Kulhánku ... vládnete slovy ... fantasy ve Vašem podání má pořádné "grády" :-) ... toho koření je občas na můj vkus trochu moc, ale nedá se Vám upřít, že ho kombinujete a vkládáte do příběhu tak umě ... že čtenář hned po pár přečtených řádcích dostane neodolatelnou chuť ... dočíst do konce :-) ... i když to znamená, že občas lapá po dechu a shání pohár čisté vody ... na zapití :-),

54 08.12.2017

Tak já vlastně nevím, co k téhle knize napsat ...a tak si to vezmeme pěkně popořádku ... znalost akademického prostředí ... jasných zářících 5 hvězd :-) ... jenže ... ono to prostě nestačí ...detektivní zápletka snižuje stav na stěží 2 slabounce zářící hvězdičky ... a humor ... ten už to nedotáhl dál než těsně k té 3 nesměle se rozsvěcující vedle těch dvou blikavek :-) ... výsledek ... nenáročné odpočinkové čtení ... zaplňující prostor mezi plechy vánočního cukroví :-) ... nebylo to marné ... přeci jen ... chtěla jsem vědět ... jak to dopadne ... a tak jsem pekla celkem svižně a efektivně :-) ...

24 07.12.2017

Cohen svou teorii staví na jednoduchém postulátu „míra empatie ve společnosti tvoří kontinuum“ ... „každý z nás vykazuje nějakou míru empatie, ... kdy nejvíc lidí se nachází v střední oblasti ... přičemž odchylky na stranu zvýšené empatie jsou ve společnosti běžně přijímané, ... zatímco odchylky směrem k nule tolerované nejsou“.

Porucha empatie, jak ji chápe Cohen je stav, kdy “člověk přestává druhého vnímat jako člověka a začíná ho vnímat čistě jako objekt“.... je jasné, že pak je mnohem jednodušší ublížit ... či sledovat jen vlastní zájmy ...

V každém případě psychologie nabízí zajímavý úhel pohledu ... třeba na to, co může vést k bezohlednosti ... nebo na to, proč některé lidi nazýváme zlými ... a že někdy třeba jen stačí, aby se takový člověk (se sníženou mírou empatie) nacházel v prostředí, které takový čin dokáže schválit (vojenské konflikty) ... tento úhel pohledu má určitě své místo v úvahách o lidské přirozenosti ... jen přitom nesmíme zapomenout, že jde jen o jeden z mnoha úhlů pohledu ... a taky, ... že by bylo příliš odvážné tvrdit, že každý, kdo vykonal zlý skutek, trpí poruchou osobnosti :-) ... nebo, že každý, kdo takovou poruchou trpí je člověk krutý či zlý ...a nebo dokonce tvrdit, že lze najít kauzální souvislosti ... každopádně jde o knihu zajímavou pro laiky i odborníky ... pro každého koho zajímá otázka ... kdo je člověk? :-)

26 05.12.2017

Devatero pohádek, které dětem vysvětlí spoustu jevů, se kterými se
mohou v životě setkat, tak třeba např. listovní tajemství, ... taky dětem objasní nejrůznější termíny ... z profese pošťácké, řemesla vodnického i zlodějského :-) ... a vyloží některé zákonitosti ... z říše kočičí a psí :-) ... to vše samozřejmě okořeněné milým a vstřícným humorem :-) ... mám Vás ráda, pane Čapku :-).

Máte před sebou román, který je ... přehlídkou postav nejrůznějšího charakteru, vzhledu, společenského postavení a přesvědčení ... přehlídkou „atmosféry chvíle“ ... kdy nebohý zvoník prostrčí svou hlavu okénkem, které umocní jeho hrůzný zjev ... a vy cítíte směšnost a grotesknost okamžiku, ... vždyť si lidé zrovna volí papeže bláznů, ... kdy cítíte směšnost ... ale taky Quasimodovu zoufalost, nejistotu a strach ... „celý ten výraz … tu směsici zlomyslnosti, údivu a smutku ... (a přesto) ... byla v jeho vzhledu zvláštní síla, čilost a odvaha, jež (ovšem) ...budily hrůzu ...“
... a vy najednou víte ... že se pod podivným zevnějškem skrývá duše ... stejně znetvořená jako tělo ... nebo možná ... v přímém rozporu s ním ... a že jsme to my .. kdo vnější ošklivost ztotožňuje s pokrouceností či zvráceností charakteru ...

... je tedy jen na Vás ... jestli uvidíte ... hluboký pocit smutku „Nikdy jsem neviděl svou ošklivost jako nyní. Když se srovnávám s vámi, lituji sám sebe, že jsem takový bídný a nešťastný netvor. Musím vám připadat jako zvíře, viďte? – vy jste sluneční paprsek, krůpěj rosy, ptačí zpěv. – A já jsem něco strašlivého, ani člověk, ani zvíře, něco tvrdšího, pošlapanějšího a beztvárnějšího než kamínek“ ... a učiníte pokus ...proniknout do Quasimodovy duše ... a do svědomí ... pokus zbavit se předsudků a stereotypů, které jsme si vytvořili kolem takových lidí ... a který jim přisuzuje intelektuální omezenost ... nešikovnost ... a zlobu ... tenhle příběh vám dává šanci ... pokusit se o bezpředsudečné poznání :-) ...

46 27.11.2017

Variace na téma starozákonních knih ... nejde ovšem o žádný náboženský spis, ale o alegorii ... kde symboly pomáhají Komenskému vytvořit jeho popis světa ... a taky odpovědět na otázku o člověku: Kdo jsem? ... Komenského slova krásně zní ... jazyk textu je příjemný na čtení ... je poetický :-) ... příběh Vám před očima krásně ubíhá ... stejně jako Poutníkova cesta ...

Co přiměje Poutníka jít do světa? ... "Abych nejdříve všecky lidské věci, co jich pod sluncem jest, prohlédl, a teprve jedno s druhým rozumně srovnávaje, jistý sobě stav vyvolil a své sobě věci k užívání pokojného na světě života pěkně nějak spořádal." ... a tak se Poutník vydá na cestu, protože se chce začlenit do lidské obce a nalézt v ní své místo ... provází ho lidská zvědavost v podobě Všudybuda ... a Vy spolu s Poutníkem ucítíte touhu ... po poznání všech věcí na světě ... a taky neklid ... který Poutníka pohání stále vpřed ... jen si musí dát pozor na svého druhého průvodce, protože Mámení je původcem klamu ... a pro našeho Poutníka je pak těžké nevidět svět skrze brýle mámení ... ale vidět svýma vlastníma očima, ... co je pravda ... zvlášť, když se mu do cesty postaví taky Osud ... který přiděluje a rozděluje ... podle vlastního uvážení ... tak náš Poutník poznává, že se nemůže spolehnout pouze na vlastní, lidské síly, ... moudrost se pak lehce jeví jako marnost ... a našemu Poutníkovi samozřejmě pomáhá Bůh ... najít správnou míru všech věcí ... a Poutník přestává být vydán na pospas manipulaci ...

... líbilo se mi ... že příběh má více vrstev ... a že si každý může najít tu svou ... já četla příběh o povaze lidského poznání ... o snaze odhalit překážky pro pravdivé poznání ... ukázal se mi příběh o tom, jak se na člověka hrne záplava nepodstatných povrchních a těkavých informací ... a jak je obtížné v ní neutonout a najít ... a pak, že těch „pravdivých“ poznatků ... je asi celkem nedostatek ... a není zrovna jednoduché je od sebe oddělit :-) ...

... k Poutníkovi přijde Pavel z Tarsu a říká mu: „…Domnívá-li se někdo z vás, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal opravdu moudrým. Moudrost tohoto věku je bláznovstvím před Bohem, neboť je psáno: ‚Nachytá moudré na jejich vychytralost;‘ a jinde: ‚Hospodin zná úmysly moudrých a ví, že jsou marné.“

... máte před sebou inspirativní čtení ... doporučuji :-).

48 27.11.2017

Jsem přesvědčená, že žádný autor, který zvolí, jako pozadí pro svůj příběh, ve kterém se objevují magie a čáry, starý dobrý Londýn, asi neudělá chybu ... Londýn a Londýňané se k tomu prostě skvěle hodí :-) ... takže to vlastně ani nebylo překvapení, že mě tenhle detektivní a čarodějný příběh zaujal ... s chutí jsem se pustila po stopách ...

... stojíte si takhle večer na ulici, v mlze a mrazivém větru, uprostřed Londýna, hlavního kulturního města světa, kde se míchá kdeco a hledáte cokoliv, co by vás dokázalo rozptýlit ... a najednou jako byste viděli věci, ... co nejsou ... lehký závan čehosi ...mohlo to být vlastně cokoliv ... a jak říká Peterův otec (já zapomněla, podívejte se na roh ... Peter tam stojí s vámi, střeží klid a pořádek londýnských ulic, on je totiž londýnský konstábl a za chvíli, což ještě netuší, bude taky čarodějův učeň :-)) ...takže, jak říká Petrův otec: „Kdo, kurva, ví, proč se věci dějou?“

... každopádně hned záhy se dozvíte, že s Londýnem se pojí hodně zajímavá, dlouhá a pestrá minulost, v níž hraje převážnou roli zločin, prostituce a divadlo ... a dnes? ... dnes je to ovšem tržnice pro turisty :-) ...

... máte zrovna čas? ... tak můžete vyrazit ... určitě se nebudete nudit ... a protože je pěkná zima, přibalte si na cestu teplé spodní prádlo, kabát a termosku ... a taky trpělivost ... možná jste se totiž právě vydali spolu s Peterem na tu nejpošetilejší výpravu :-) ... zaujměte pozici ... nejlépe u venkovního stolku jedné z kaváren ... a vyčkávejte ... až davy, co proudí kolem, prořídnou ... a nastane další z dlouhých mrazivých nocí ...

... jste připraveni uvěřit na duchy? ... měli byste ... o existenci empirických zkušeností byste neměli pochybovat ... a Peter důkazy řádně a trpělivě shromažďuje ... čistě vědeckou, newtonovsko-descartovskou metodou ...

... jak na to? ... nejprve vše zpochybníme: „Má-li být všechno poznání odvozeno z nejjednodušších principů, musím si napřed zjednat jistotu o nepochybnosti svého východiska. Co je však jisté? Abych mohl bezpečně postupovat kupředu, nebudeme zprvu pokládat za jisté nic. Budeme pochybovat o všem, abych zjistili, co obstojí před touto radikální pochybností. Pochybovat musíte nejen o všem, co jste se naučili ve školách, z knih anebo stykem s lidmi, nýbrž i o tom, zda tento svět, který vás obklopuje, skutečně existuje“

... abychom poté, s použitím přísných pravidel vědecké metody ... vše vyřešili, tedy: „ Přijímat jen to, co se samo představuje tak jasně a zřetelně, že o tom nelze pochybovat. ... Každý problém rozdělit na co nejjednodušší části, které lze bezpečně poznat. ... Postupovat od jednoduchého ke složitému ... Sestavit úplné seznamy a obecné přehledy, aby bylo jisté, že jsme na nic nezapomněli (Descartes byl přesvědčen, že i ty nejobtížnější vědecké problémy lze takto rozložit na „dlouhé řetězce“ jednoduchých kroků, a pokud se zachová jejich pořadí, musí se najít řešení :-) ... “Každá pravda, kterou jsem objevil, byla pravidlem, jež mi pomáhalo nalézat další.“ ....

... a Peter? ... ten musí přesvědčit hlavně sám sebe ...a s uspořádanou myslí pak přijmout fakt ... že kouzla existují :-) ...

... a já? ... mě to bavilo Vážení ... tenhle celkem přímočaře podaný a vlastně nekomplikovaný příběh ... jen je třeba hned na začátku přijmout pravidla hry :-).

39 24.11.2017

Máte před sebou pěkný příběh, ve kterém se zatouláte do vnitřního světa dospívající June ... místy je to docela příjemné čtení ... hlavně, když se, spolu s June, touláte zasněženými lesy :-) ... ticho a klid hluboce spícího lesa jsou skvělým pozadím ... velice rychle si ovšem uvědomíte, že je to právě jen pozadí ... probere Vás táhlé vytí vlků, které vytahuje na povrch zneklidňující myšlenky, a že jich je ... těch vážných témat, zmatků, problémů a náznaků ... na jednu dospívající introvertní dívku je to až až ... zvlášť když nabydou do až nečekaných a dost bolestivých rozměrů ... a Vám nezbývá nic jiného než držet June palce ... když se potýká s nenaplněností a zpřetrháním citových pout, s umíráním, smrtí, láskou, žárlivostí, ale taky se společenskými konvencemi, tabu a předsudky ... a samozřejmě i s usmířením :-).
Citlivě laděný příběh k Vám promluví jednoduchými slovy, vyšle k vám přirozeně a nenuceně spoustu emocí ... a je jen na Vás, jestli je přijmete, jestli se necháte příběhem oslovit ... nebo prostě jen proletí kolem :-).

35 20.11.2017

Poetiku Krylových písňových textů obdivuji ... a to už od našeho prvního "seznámení", na chmelové brigádě večer u táboráku v době mých gymnaziálních studií, a to je už vážně dlouho :-), ... hned mi bylo jasné, že se nejedná o jen tak ledajaké písničky, ale, že mám co do činění s básníkem, který naléhavým, syrovým a přesto poetickým způsobem sděluje (psal se rok 1988) ... a nad ohněm létaly jiskry ... poznání, že svět není jen černobílý ... "zlou lekci dostala jsem o člověku" ...

32 19.11.2017

"Někteří lidé mi složili nezaslouženou poklonu, když si mysleli, že Rady zkušeného ďábla jsou výsledkem mého dlouholetého studia teologie. Nenapadlo je, že existuje ještě jeden stejně spolehlivý způsob, jak se poučit o pokušení - mé vlastní srdce." (C. S. Lewis)

"Poprvé za celou svou kariéru jsi ochutnal to víno, které je naší odměnou za všechnu námahu - muka a chaos lidské duše - a ono Ti stouplo do hlavy" ...

... tak tohle bylo celkem nečekané setkání s pokušením :-) ... Zmarchorb je zkušený pokušitel, a každého, kdo se mu dostane do drápů, čeká těžký boj ... proto, než začnete číst, nezapomeňte, že ďábel je lhář! ... a do karet mu hraje spousta výhod, jako třeba, že díky vývoji, který jsme my, lidé, zahájili před mnoha sty lety, nedokážeme už věřit něčemu nezvyklému, nevěříme už ani na ďábly, a on ví, že je to jeho velká výhoda, stačí, aby nám tihle pekelní pokušitelé stále pořád dokola opakovali, že všechno, co se kolem nás děje je všední záležitost, a že je to tak fajn, a jsme jejich, ... oni totiž mají největší strach z toho, aby se nám nepodařilo probudit náš rozum, nevšední lidský rozum je dokonale mate, a nemohou si pak být jistí, jak to všechno skončí ... a tak našeptávají a svádí ... velikánskou hromadou smyslových zážitků, které se na nás valí ze všech stran a jejichž jediným úkolem je, naučit nás zapomenout ... používat vlastní rozum :-) ... poslední dobou, když se tak dívám kolem sebe, připadá mi, že je to pro Zmarchroba a jeho kumpány minimálně 1:0 ...
... přesto jsem stále optimistka ... a tohle mě trochu uklidňuje :-) „At budeš dělat cokoli, v duši Tvého pacienta bude vždycky trocha zloby i trocha dobroty.“

... tak snad ten věčný boj dobra a zla ještě není u konce :-) ... na své straně máme totiž mocného spojence, který nás, lidské „obojživelníky“ (to divné spojení duše a těla) nepochopitelně miluje, a který nám stále dokola odpouští naše selhání :-).

Doporučuji, a možná teď je zrovna vhodná doba, na chvíli se zastavit a vzpomenout si ... příběh, který máte před sebou Vám může být pomocníkem, zavede Vás do skrytých zákoutí duše ... a pak velice jasně a srozumitelně ukáže na ty slabé, ale i silné stránky člověka :-).

32 14.11.2017

Otevřela jsem první stránku ... a opět ucítila vzdálenou exotickou vůni ... přesto mě něco zarazilo ... vonělo to jinak ... i Lansquenet voněl jinak ... městečko se změnilo ... a příběh se vydal jiným směrem ... do Les Marauds ... do „jiného světa“, kde voní arabská kuchyně a potají Vás sledují tmavé oči zpoza nikábu ... a já si říkala, že se mi tam vůbec nechce ... na arabskou kuchyni jsem vůbec neměla chuť ... já chtěla cítit čokoládu a chilli ... cítit, jak vítr pokušitel přivane tu očekávanou a chtěnou chuť :-) ... a tak jsem s větrem trochu „bojovala“ ... neustále jsem se otáčela a vydávala se proti jeho směru ... zpět na druhý břeh řeky Tany ... do starých uliček Lansquenetu ... jenže vítr je živel a ještě ke všemu pěkně zlomyslný živel, takže mě prostě nepustil... a tak jsem to vzdala ... a nechala se unést :-) ... protože tohle není jen tak obyčejný živel, ale kouzelný vítr a s tím se bojovat nedá ... jen podlehnout ... a nakonec přišla i odměna ... v podobě známé vůně čokolády a pokušení :-) ...

... je dočteno ... vítr utichl a já teď cítím svou šanci ... vrátit mu jeho zlomyslnost ... to, že mě unesl tam, kam jsem vůbec netoužila se podívat ... a s jistou dávkou zadostiučinění dávám 3* :-)... (a hned tuším, že mě bude „žrát“ svědomí, jestli jsem to nepřehnala a neměla ještě jednu přidat :-)).

23 13.11.2017

„Všechny ty příběhy tu pořád jsou. V krajině, na polích, v chalupách s lidma, který už o nich třeba dávno nevědí.“
„Není to krásný? ... Na mezi najdete starej patník, v archivu slovo, o kterým už nikdo neví, co znamenalo. A něco nenajdete nikde. A nikdy…“

„Myslela jsem, že co je zapsaný v matrice, je pravda,“ ...
„Pravda… všechno může bejt vždycky i trochu jinak.“

Hájíček mě vrátil na zem ... ze světa mého oblíbeného magického realizmu, fantasy a sci-fi jsem najednou dopadla rovnýma nohama přímo doprostřed jihočeské vesnice, abych prožila příběh, vycházející ze skutečných osudů lidí, vycházející z jejich problémů, ... a z jejich svědomí, ... příběh, který promluvil a zasáhl ... naléhavostí otázek, které přinesla postupně se vynořující minulost ...

Bylo mi potěšením, zaposlouchat se do vyprávění plného náznaků, které ovšem působí naprosto klidným dojmem nedělního vesnického odpoledne, protože vesnice má svůj způsob života, tradice, zvyky a tomu se musíte podřídit, pokud chcete pochopit, že dějiny, zvlášť ty nedávné, jsou stále živé... narazíte tak na otázku pravdivosti ... těch původních historických událostí ... a s nimi je to složité (ono s pravdou obecně je to dost složité :-)) ... a tak Vám nezbývá, stejně tak, jako autorovi, nic jiného než spolehnout se na děravou lidskou paměť :-) ...

Na každé otočené stránce cítíte vůni starých opuštěných stodol, prach přestárlého sena vznášející se nad mlatem, a pod podrážkami Vám křupou zatvrdlá obilná zrnka, zatoulaná z nějakých lepších časů ...

„Svítej, Bože, svítej
Aby novej den byl
Abych se podíval
V kterým vokně jsem byl…“

50 09.11.2017