alef komentáře u knih

Přízračná atmosféra světa na hranici racionality a těžkého snu ... světa plodícího absurdní realitu zdeformovanou okolnostmi ... Vás obestře už na prvních stránkách ... sledujete marnou snahu o přizpůsobení se téhle absurdní realitě a uzavření se do vnitřního světa ... seznamte se s panem Theodorem Mundstockem a taky s Monem ... protože právě sledujete jejich rozhovor ... rozhovor pana Theodora s jeho alter egem ... v prostředí rozostřené reality jež je důsledkem bolavé mysli ... snažící se zachytit ... ve světě kde se už nejeví nic jako reálné ... a v němž, chceme-li v něm žít, musíme v něm žít se vším všudy ... musíme přijmout jeho absurditu ... nemá cenu hledat únik ... protože existenci, ikdyž nesmyslné a zvrácené nemůžeme uniknout ... všechno pevné a jisté se rozpadlo, aby se posléze poskládalo do absurdní skutečnosti ... postrádající smysl života ... zastřená okna nepropustí ani paprsek světla ... a normálnosti ... svět se změnil v nenormální, úskočné, chaotické a nevypočitatelné prostředí ... a přesto pan Mundstock i v této krajnosti ... nalézá a získává lidskou důstojnost ...

"Jako by se tím stálým strachem ... z cesty ...ze všeho, čím se dny a noci trýzní a pod čím klesá ... jako by se tím dralo něco zeleného do jeho bolavého vědomí ...neví zdaleka, co to je, jen mlhavě cítí, že se ho to týká ... jako se týká člověka život ... a týká se to i mnohých jiných ... jakoby se mu v jeho beznadějné hrůze zjevoval paprsek ... a tu před ním vyvstane představa, která ho obestře krásou, jež naposledy cítil před třemi roky ... víš, řekl stínu, ... tušit konec je právě tak strašné, jako ztratit naději ..."

Máte před sebou příběh, který rezonuje a až fyzicky bolí ... napsaný krásnými slovy ... slova mohou bolet ... a přesto si nemůžete pomoct a čtete dál ...

35 06.11.2017

„Básník se jen touží dostat hlavou do nebes. Logik chce dostat nebesa
do své hlavy. A je to jeho hlava, jež se rozskočí.“
G. K. Chesterton

Nositel Nobelovy ceny Lev Landau zase rád vtipkoval, že "kosmologové se často mýlí, ale nikdy nepochybují"...

„Stále víc fyziků soudí, že náš vesmír opravdu vznikl v divokém kataklyzmatu velkého třesku, ale že současně koexistuje s jinými vesmíry v oceánu věčnosti. Pokud se nemýlíme, velké třesky se někde odehrávají i v okamžiku, kdy čtete tuto větu. Fyzikové a astronomové po celém světě nyní spekulují o tom, jak by takové paralelní světy mohly vypadat, jakými zákony se řídí, jak se rodí a jak mohou nakonec zanikat. ... Vesmír, ve kterém jsme se vynořili my, patří pak do neobyčejné podmnožiny světů, které dovolují, aby se v nich vyvinula složitost a vědomí.“

Množství argumentů podporujících myšlenky existence multiverza roste exponenciální řadou ... nové vesmíry se „rodí“ z jiných vesmírů ... a je-li tomu tak, znamená to mj. „sjednocení dvou velkých náboženských mytologií, Stvoření a nirvány ... Stvoření jež by se neustále odehrávala v předivu bezčasé nirvány.“

Jsou paralelní světy pusté, bez života nebo jeho předpokladů? ... anebo vypadají tak jako náš svět, vesmír? ...a liší se jen v jediné kvantové události, která je oddělila od našeho světa? ... otázky, které si spolu s autorem při čtení této knížky určitě položíte ... je to přeci důvod proč jste po ní sáhli ... toužíte, stejně, jako autor (nebo já) ... po POZNÁNÍ :-) ...

„Historie (nejen) kosmologických teorií je zástup opuštěných modelů pro nové radikálnější teorie. Po celé 20. století se s každou teorií zdálo, že plejáda konceptů dosáhla vrcholu a konečný model byl nalezen, vždy až do nového zlomu...“

V dnešní době možná víc než kdy jindy máme ambice ... vytvořit komplexní a konzistentní teorii všeho, teorii, která by co nejlépe odpovídala všem dosud zjištěným faktům, jsme přesvědčeni, že už toho víme dost, že ji máme na dosah ... ale je to skutečně tak? Už v minulém století jsme byli přesvědčení že odpověď už máme na dosah ... že vesmír se skládá z necelé stovky různých druhů atomů uspořádaných do periodické tabulky prvků, která začíná vodíkem (to je základ chemie, která se dodnes učí na základních školách) ... ale ejhle ... s novými objevy dochází postupně k falzifikaci převažující teorie a na její místo nastupují nové a nové ... a tempo se obrovsky zrychluje ...a tak už dnes víme, že obvyklé prvky, z nichž je stvořen náš svět, tvoří jen 0,03 % vesmíru, 23% je tvořeno blíže nepoznanou a neurčitě tušenou temnou hmotou a zbývajících neuvěřitelných téměř 77% je dosud zatím NEPOZNANÝCH, či nám lidem s našimi limitními možnostmi poznání ... NEPOZNATELNÝCH? ... vědcům v jejich snaze o poznání fandím, ... jak jsem řekla, taky toužím po poznání :-) ... proto jsem taky po téhle knize sáhla a moc se mi líbí, že kromě teorií, představujících hlavní proud bádání, představuje i teorie alternativní, nabízející ... jiné scénáře ...

„Překvapivě prvním člověkem, jenž „vytvořil“ počátek vesmíru, byl Edgar Allan Poe, který jej spatřil v „superatomu“...“

Otázkou pak je, zda ten výše uvedený nový zlom tu není třeba právě teď? ... v podobě změny způsobu nahlížení ... možná si to věda ještě ani moc neuvědomuje, ale pomalu se začíná potýkat s problémem, na který narazila všechna velká světová náboženství ... lidé už nevěří velkým metanarativním příběhům o stvoření, jak ho předkládají náboženství, ale svou legitimitu ztrácejí i velké příběhy vědy, ... ve své snaze o poznání, se totiž lehce může stát, že jejich teorie stojí na postupně nastavovaných teoriích, jejichž díly do sebe tak zcela nezapadají, kdy díly jsou patřičně nebo nepatřičně? „obrušovány“, aby zapadly ... a proto je možná čas, ptát se i trochu jinak ... i věda naráží na své limity ... nemůže víc, než podat možná vysvětlení, jak se věci udály ... a poskytnout tak přijatelný a co nejucelenější náhled na věc, který nám umožní jev uchopit ... a bylo by fajn, kdybychom si pak začali klást i jiné otázky, nebo spíš klást otázky jinak ... možná, že (a já v to tak trochu doufám :-)) ... nastává čas věnovat pozornost opět filozofii (ale taky třeba umění a jeho nekonečné fantazii :-)) ... protože mají onu moc, pokládat otázky trochu jinak ... a tak iniciovat diskuzi, ze které by třeba mohl vyjít nový směr ... na cestě za poznáním :-) ... protože i dnes, ještě hledání odpovědi na to, co se dělo před velkým třeskem stále zůstává spíš sci-fi otázkou ...

... možná to nejdůležitější, co jsem si z téhle knihy odnesla je, že fantazie je strašně důležitá a pak, že strašně důležité jsou i všechny tyhle převraty, změny a možná i to "obrušování" dílků skládačky ... prostě všechno to vylepšování, poměřování, přeměřování modelů a teorií a ... hlavně, nahrazování myšlenek :-)

... a pak, pan Kaku mi je sympatický ... řekla bych, že je celkem otevřený ... alternativám a nahrazování myšlenek :-)

24 06.11.2017

Neomalenost ... lidí k lidem, lidí k přírodě ... hrubost a brutalita ničící životy i mezilidské vztahy zanechávajíc po sobě spoušť v podobě ekologické katastrofy, která na pozadí příběhu dává ještě víc vyniknout beznaději ... příběh je napsaný velmi chytře ... ostře míří přímo k cíli ... co chce, je šokovat ... proto, aby varoval, a to se mu opravdu daří ... jenže ... v příběhu je na relativně málo stránkách popsáno dost ošklivosti a vulgarity, až to na mě bylo příliš ... na druhé straně je pak vědomí, že tohle není fikce, ale příběh s reálným základem, a ten dostává mé 3 hvězdičky ... a přitom si, bohužel, přeji jediné ... na příběh rychle zapomenout ...slova, věty, tohoto příběhu nechci nechat rezonovat a proplouvat mou myslí ... ne tohle nejsou ta správná slova ... znám i jiná hluboká, vážná, šokující, naléhavá témata, která k nám promlouvají ... a autory, kteří to dle mého zvládli lépe ... na mě to prostě byl moc velký příděl bezmoci, který působil kontraproduktivně, a není to tím, že bych si myslela, že nemá reálný základ, naopak, myslím, že je víc než možné, aby vše bylo přesně tak, jak autorka popisuje ... jen ve mně její slova asi nevzbuzují ty správné emoce ... občas je příliš prostě příliš ...

42 05.11.2017

To vám jdu takhle na návštěvu a přede mnou se objeví knihovna, ... a přímo v úrovni očí celá řada verneovek ... a na mě padla taková nostalgie a chuť si zase některou přečíst ... a protože dotyčná osoba, jíž knihovna patří, ví, že, co se týče knížek, jsem důvěryhodná osoba, byla mi ona důvěra udělena a knížka zapůjčena :-) ... strávila jsem s ní 3 příjemné dny a dnes s díky vracím :-).

S Césarem Cascabelem a jeho rodinou mi putování uteklo jak voda v Beringově průlivu ... hned od první stránky mi tahle rodina byla sympatická a já se s nimi na dobrodružnou cestu vydala moc ráda ... pravda, byla to trochu zvláštní trasa jejich putování, ale já u pana Verna ani jinou nečekala :-) ... takže jsme si prošli pořádný kus světa, překonali spoustu nástrah a dobrodružství, které Cascabelovi díky své vytrvalosti a houževnatosti zvládli a společně jsme se dobrali šťasného konce :-).

PS: během četby to nikdy nedělám, vždy si vystačím (a mám to tak ráda) s autorovými popisy a vlastní fantazií, ale teď, po dočtení, jsem neodolala a celou tu neuvěřitelnou trasu si "projela" ještě jednou ... s pomocí Google map :-).

35 02.11.2017

"Lidé totiž rádi mění vládu v domění, že si tím polepší, a teprve zkušenost je poučí, že si vlastně pohoršili ...“

I Machiavelli měl sen ... týkající se svobody jeho země ... a jeho Vladař měl pomoci Itálii ve sjednocení ... pocházel z Florencie, která zažila téměř nepřeberné množství vlád, od "lidumilných" v podobě Lorenza de Medici I., až po např. diktaturu kněze Savonaroly, nebo samozvanou vládu Medicejských dosazených za pomoci výbojného papeže Julia II. ...

Co Vám tedy běží hlavou, když čtete Machiavelliho Vladaře? Může to být třeba otázka jestli měl Machiavelli pravdu? ... v tom, že principy jednání a chování těch, kteří se chopili moci, nebo třeba i jen měli štěstí, že se k moci na čas dostali, ... zůstávají stále stejné ... od starověku, přes renesanci, až po aktuální přítomnost ...

Jeho vize politiky je o konfliktu ... na jedné straně jsou ti, co vládnou, na té druhé ti, kteří nechtějí být ovládáni ... Machiavelli ale nenabízí řešení, jako třeba Thomas Hobbes nebo J.J. Rousseau v podobě společenské smlouvy, jen ukazuje na možná řešení či návody ...

... jako třeba, že vládcové musí být od počátku výborní znalci chování lidu (Machiavelli jako jeden z prvních zavádí do politiky psychologii davu) ... a taky, že musí být dobří vojevůdci ... protože jedině tak můžou svá území dobře spravovat a nebát se jejich ztráty ... vždyť v historii najdeme hodně těch, kteří přišli k velkému majetku i moci, jen schopnost moc si udržet, jim chyběla ... a z nich pak těch, kteří se k moci dostali vlastně jen díky náhodě ... ono totiž na cestě vzhůru nebývá tolik překážek, ony většinou největší potíže nastanou až v momentě, kdy se moci chopíte a máte si ji udržet :-)...

... klíčem k pochopení jsou třeba neobyčejné Cesarovy úspěchy, ... on dost předběhl svou dobu, když si uvědomil, že jen málo vůdců se hodí k tomu, aby se v boji postavili bok po boku svým vojákům, a že existují i vojevůdci, kteří fungují jen pomocí intrik, prostě mistři šachové hry :-), kteří raději pohybují figurkami, než aby se sami postavili na šachovnici ...
„Římané vždycky včas věděli o hrozících nepokojích a neváhali nikdy okamžitě zakročit. Nedopustili, aby se rozrostly, protože dobře věděli, že střetnutí je stejně nevyhnutelné a odkládá-li se, pak z toho může mít prospěch jedině nepřítel. ... proto se pustili do války, aby ji později nemuseli vést na svém území, nikdy nedali na zásadu dnes do omrzení opakovanou ... že čas hraje pro nás ...moc dobře věděli, jak vratká je to berlička. Ten opěvovaný čas totiž může přinést jak zlo, tak dobro, jak výhodu, tak zkázu. Raději vždycky spoléhali jen na vlastní síly a na svou prozíravost...“

... ono totiž stále platí, že .... „uhýbat před nepříznivými okolnostmi nelze, ani v zájmu momentálního zachování klidu ... konflikt se tím nezažehná, jen se k vlastní škodě oddálí ...“

PS: ... a nezapomeňte na jedno obecné pravidlo, které asi nikdy nezklame: „kdo jinému dopomáhá k uchopení moci, sám sobě podřezává větev, na níž sedí. Ať mu pomůže lstí nebo zbraní, obojí je novopečenému panovníkovi nakonec stejně nepohodlné.“

... a pak ještě, jednu hodně aktuální záležitost ... až budete o Vladařovi přemýšlet a porovnávat s horkou současností, nezapomeňte, co říká Machiavelli, že „jedině s prohnaností dosáhneme svých úspěchů a že pro dobro není v politice místo, jde v ní pouze o úspěch“ ...

47 01.11.2017

„Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař.“ ... a muž, který takto mluvil, stál se vzpřímenou hlavou ...“

Za zvuku Krysařovy píšťaly jsem vstoupila do Hameln ... a stejně, jako jeho obyvatelům, i mně nebylo rázem pomoci ... slova, jež plynula, stejně jako Krysařova melodie, se kolem mě obtočila ... okouzlila mě ... a já už se nemohla od tohoto krásného příběhu odtrhnout, dokud jsem nepřečetla poslední „notu“ ... tajemného, mystického příběhu, který láká a plně poutá Vaši pozornost ... rezonuje Vaší myslí ... a Vám nezbyde nic jiného než se zvláštním pocitem očekávat příchod tajemného muže, který "přichází, odchází a nikdo neví kam a odkud" ...

Do Hameln jste přišli právě včas, ještě tu není krysař, zato krys je tu mnoho ... Ptáte se, odkud se berou? ... staří lidé si myslí, že je to proto, že svět je stále horší a horší ... a když se pozorně zaposloucháte do větru, vanoucího od hradeb, venku z polí a lesů, uslyšíte z dálky jemnou melodii ... náš tajemný muž přichází a píská „velmi smutné písně, písně všech krajů, kterými prošel ... a prošel mnoha zeměmi“, jeho píšťala zní tak tiše ... krysy ale slyší ... a jdou ...

A Vy, dejte si pozor ... Krysař varuje hned na začátku „nikdy jsem nepískal plným dechem, byl to vždy tlumený zvuk, kdybych pískal plně, ne pouze krysy šly by za mnou“.

Je to velká událost ... všechny v Hameln, a taky Vás, čtenáře, ... fascinuje jeho píšťala ... nemůžete si pomoct ... posloucháte a podléháte ... tajemnému šepotu ...
„Jsem krásná, mluvila minulost. Budu krásnější, slibovala budoucnost.
Měla jsem vše: úsměvy, slzy, sen i procitnutí, děla minulost.
Budu míti vše: úsměvy, slzy, sen i procitnutí, řekla budoucnost.“

... a stále víc a víc podléháte, tajemné našeptávající melodii ... a samozřejmě Krysaři :-) ... nespoutanému přítomným dnem ... protože on není žádný ošklivý kouzelník směšného či hrůzného zevnějšku, ale je to záhadný cizinec, poutník, muž osamělý a nespoutaný ... příjemné tváře, sebejistý, nebojácný, a taky muž zkušený a světa znalý ... a pak, jeho píšťala má ďábelskou moc ... je hrozbou nejen pro občany Hameln, a taky nás čtenáře, ale i pro něj samotného, protože kouzlo jejího zpěvu brání i jemu ... pohlednout přítomnosti, a tedy skutečnosti, do tváře ...

... proto se, spolu s Krysařem, musíme vydat na vrch Koppel, naposledy pohlédnout na město a pak hned do propasti, která tu „zeje, chladná a hluboká. Nedohlédnete do ní. ... Vrch Koppel má své tajemství ... propast není prý pouze propastí, ale je cestou ...“ ... na které v dálce slyšíte tichou melodii ... vyprávějící příběh o muži ... zraněném životem ...

... a mně nezbývá, než Vám, milí čtenáři, doporučit tento tajemný, mystický, ale taky romantický příběh, který ještě dlouho po dočtení rezonuje Vaší myslí :-).

65 31.10.2017

Detektivní žánr není zrovna můj šálek kávy, ovšem to se netýká paní Agáty, ta je jedna z mála čestných výjimek :-), je totiž mnoho různých úhlů pohledu, z kterých lze pohlížet na detektivní román, a paní Agáta mi nabídla pohled pro mě lákavý ... především skrze pana Poirota (přiznávám okouzlil mě :-) ... v příbězích pana Poirota (nebo spíš můžu rovnou říct, ve všech příbězích paní Agáty) je zajímavé pronikat do povah a charakterových vlastností vrahů, i jejich obětí, přemýšlet o tom, jestli je ten který konkrétní zločin jen shodou náhod, náhlým impulsem, nebo perfektně promyšleným plánem ...skrze pana Poirota se pak v těchto příbězích často ptáte, jestli je oběť skutečně jen pouhou obětí, a jestli ten, kdo spáchal vraždu je skutečně jen odsouzeníhodný zločinec (v případě Vraždy v Orient Expresu to pak platí dvojnásob). Paní Agáta má jedinečný dar, do jednoho příběhu dokázala vměstnat spoustu postav i s jejich charakterovými rysy, a všechny je „proplést“ do komplikovaného a spletitého příběhu, který hned od prvních stránek zaujme vývojem událostí a na konci dost často nečekaným rozuzlením ... jak už jsem na začátku psala, nejsem moc velký čtenář detektivek, takže se rovnou přiznám, že já málokdy uhádnu předem, kdo je vrahem :-), ale já se po tom vlastně ani nijak zvlášť nepídím, mě víc fascinuje plynutí příběhu, nechávám se jím ráda jen vést a sleduji ...
... a v případě Vraždy v Orient Expresu? ... no samozřejmě, že jako vždy bylo co sledovat ... všechny ty zainteresované osoby, jejich pohnutky, odůvodnění, způsoby jednání ... a pak ze všeho nejvíc pana Poirota a jeho těžký úkol, ... sehrát vnitřní „boj“, kdy musí vyřešit hodně složité etické dilema, odpovědět si na spoustu otázek hluboko ve svém svědomí ... a rozhodnout se ... prostě opět skvělý příběh, já ale ani jiný nečekala :-).

84 25.10.2017

Paní Halinu mám ráda ... je to inteligentní a vtipná žena, která si ze své "nedokonalosti": "Jsem tlustá, ale ne hloupá!" ...vybudovala image... a její krátké povídky - příhody, problémy, trable ze života, či komické, nebo prostě jen úsměvné situace, které zažíváme asi všichni, nebo je vídáme kolem sebe, nebo si je jen dovedeme představit, jsou takovým "lékem" na podzimní chmury ... protože ono nic tak nepobaví jako trapná či jinak vtipná situace, která se ale stane někomu jinému :-) ... v tomto případě s paní Halinou "proberete" pár takových situací z milostného života ... jsou to příhody, které jsou stejné jako paní Halina, vyprávěné s inteligencí a vtipem a jejich primárním cílem je prostě jen pobavit, což ovšem nic neubírá z té druhé stránky projevu pan Pawlowské, mně se moc líbí, jak si dokáže hrát se slovy, jak využívá kratičké vtipné verše, dvojsmyslnost, sebeironii, metaforu, paní Halině se to prostě daří :-), její rady, jak si "pohrát se životem", jak s nadhledem řešit běžné životní situace, problémy a životní peripetie, mi dokážou "vykouzlit" úsměv na rtech a zlepšit náladu :-) ... a pak, někdy se vyplatí i pozorně naslouchat ... protože některé z Halininých postřehů Vám třebas pomůžou vyvarovat se podobných situací v reálu, ... nebo je řešit s nadhledem :-))).

24 24.10.2017

Afanasjev je sběratelem ruských pohádek ... jako u nás třeba paní Němcová. Ruské pohádky jsou trochu jiné než ty naše ... jsou to spíš takové povídky ze života, zvířecí báchorky ... zpracované s pomocí pohádkových motivů do svérázné až anekdotické podoby ... hrdiny jsou často samozřejmě prostí lidé a pak často zvířata, jako vlci, lišky, medvědi, sokoli a další ... pohádky jsou to krátké a tak se celkem dobře čtou ... bylo to docela fajn opětovné shledání s Kostějem Nesmrtelným, Babou Jagou, krásnou Vasilisou, bohatýry, draky ... a bylo docela fajn ... opět "jít tam ... nevím kam ... přinést to ... nevím co" :-) ... prostě takový příjemně strávený podzimní deštivý čas :-)

26 22.10.2017

Komplikovaný, i když spíš bych řekla, spletitý, příběh, přesně vhodný pro podzimní deštivé večery, ... uvařte si třeba voňavý čaj, zachumlejte se do deky a začtěte se ... i přes avizovanou spletitost, máte v ruce příběh, který plyne lehce ... hraje si s jazykem, místy je i vtipný :-) ... a hlavní hrdina Pip? ... tomu prostě fandíte, ... prožíváte s ním všechny jeho životní mylníky, ... příkoří vyvolávající ctižádost, ...jeho hledání sama sebe, a taky lásky, ... a snažíte se mu rozmluvit jeho mladickou zaslepenost, a čekáte jestli zmoudří ... pod tíhou reality :-) ... Touláte se přitom viktoriánskou Anglií "ačkoliv mě nesmírnost Londýna děsila ... není-li Londýn vlastně notně šeredný, křivolaký, stěstnaný a špinavý ... " ... sledujete přitom pokrytectvím prolezlou společnost, taky viktoriánskou justici, která není zrovna synonymem spravedlnosti, ale spíš schopnosti zručné manipulace, ... a pak hlavně Pipa a jeho rozčarování z "nadějných vyhlídek" ... zhroucení chlapeckých snů ... i jeho pokání ... a samozřejmě romanticky šťastný konec :-).

PS: víte, že šťastný konec Dickens původně vůbec nezamýšlel? ... dopsal ho až po konzultaci s literárními kolegy a jejich naléhání, Dickens původně Pipovi přisoudil skončit tam, kde "nadějné vyhlídky" začaly ... v kovárně, kde by Pip žil osamělý život, živíc se poctivou prací :-).

49 13.10.2017

Huntington tedy rozhodně nehýří optimismem ... zato naprosto jasně, přesně a srozumitelně popisuje osm základních civilizačních okruhů, okruhů s rozdílnou kulturní identitou. Ve své teorii se pak jednotlivým civilizacím věnuje dost podrobně, rozpitvává jejich strukturu a míří přesně a jasně k důvodům, které ho vedou k jeho teorii o střetu civilizací, která je postavená právě na kulturních odlišnostech mezi jednotlivými civilizacemi. Samozřejmě se hodně zaměřuje na tu naši, západní, podrobuje ji kritice, ale zároveň podává i své možné řešení - kudy by se měly ubírat naše myšlenky, ale především naše konání (jako např. proč bychom se měli, naše západní civilizace, vzdát našich globalizačních snah a jejich univerzalistických hodnot ... a v tom s ním tedy musím prostě souhlasit ), ... před očima se vám tak pomalu rýsuje cesta ... jak přežít :-). V době prvního vydání, to tak asi ještě nebylo, ale dnes už, bohužel, tušíme, možná by se dalo říct, že už skoro víme, že společnost pomalu spěje ke změně paradigmatu, ... jak velká bude, těžko říct, ovšem určité změně "pravidel hry" se zcela jistě nevyhneme (měli by jsme se na ni připravit) ... a můžeme jen doufat, že s touhle změnou, nepřijde i velká výměna "hráčů" ... snad ještě má svět čas "přijmout nová pravidla" ... podmínkou je bohužel, že v tom nemůžeme zůstat sami, ale musí na ně přistoupit i ostatní "hráči" ... no, zatím si to tedy neumím představit, ... nějakou takovou "dohodu", přijetí pravidel o nevnucování svých hodnot ostatním, která by pomohla vytvořit nový mezinárodní řád, založený na svébytných civilizacích vzájemně respektujících své rozdílnosti ... uff, tak tohle je dost odvážný sen ... ale, nebyla by to paráda? :-))).

Souhlasím, že se rozhodně jedná o inspirativní čtení, hodné zamyšlení, které stojí za to, najít si čas, ... a přemýšlet u něj.

41 13.10.2017

„Na telegrafních drátech za zahradou se shlukují noty, těla vlaštovek. Kamenem by nedohodil. Ale copak je čas metat kamení?
Je.“

Zhluboka se nadechněte a otočte první stránku ... nebojte se, žádný kámen nepřiletí, jen spousta slov ... podobných lavině, která víří, přelévá se, ... slova se různě kroutí, zamotávají, rozbíhají, aby se pak zdánlivě náhodně zase spojila, ... nenechte se ovšem mýlit, tahle lavina, kterou jste spustili,otočením první stránky, má svůj řád a své zákonitosti ... takže, pokud hned na počátku nezpanikaříte, máte šanci ... „plavat“ spolu s přívalem slov a ... vydržet přitom nad „hladinou“ ...

Pokud tedy budete mít kliku, a podaří se vám „přežít“, odměnou vám bude zajímavý příběh, ... odkryjí se před vámi těžká témata, jako sex a násilí: „násilí není ničím jiným, než nejkřiklavějším projevem moci“, a věřte mi, že právě u příběhů Radky Denemarkové to platí víc než u jiných, ... odkryjí se vám témata, jejichž význam, ten, který autorka zamýšlela, nemusí být jediný možný, ... spíš se Vám nabídne nekonečně mnoho způsobů, jak tenhle zvláštní příběh interpretovat, a to skrze svůj vlastní názor, svůj pohled na svět ... nabídne se Vám prostor, plný spousty slov, který přesto dává možnost, přemýšlet a promýšlet ... a že budete mít o čem ...

29 13.10.2017

Ať chci nebo ne, už navždycky budu v Josefu Švejkovi vidět pana Hrušinského, ale taky Ladovu ilustraci, ... dobrácký, kulatý obličej skromného, bezkonfliktního :-)? človíčka, který se snaží každému zavděčit a svoje okolí tím přivádí k nepříčetnosti až zuřivosti :-), ... a který přežije snad úplně všechno, vážně, včetně několika pádů letadel, výbuchu skladu se střelnou bavlnou, atp., prostě všechny myslitelné i nemyslitelné katastrofy ... jediné, co ho snad trápí, je revma :-).

S psychologickým profilem našeho milého Švejka, to je už poněkud složitější ... označení jako „notorický blb“ ve Švejkově podání, je dost nedefinovatelná kategorie :-), tedy alespoň neměřitelná běžným měřítkem inteligence ... ono to s ní totiž nemá až zas tak moc společného ... ono je to s ní totiž tak, že celý tenhle příběh je „románem o lidské blbosti“ ... a co si budeme povídat, pro nikoho není zrovna příjemné, vidět vlastní blbost vykonávanou druhým :-) ... a náš dobrý voják Švejk na blbost nejen ukazuje, a to, kudy chodí ... i kudy jedná :-) ... je s ní v tak nejtěsnějším kontaktu, až se sám za blba považuje ... a taky je za něj úředně prohlášený ... a taky je se svou vlastní blbostí smířený: „Každej nemůže bejt chytrej, pane obrlajtnant, ti hloupí musejí dělat výjimku, poněvadž kdyby byl každej chytrej, tak by bylo na světě tolik rozumu, že by z toho byl každej druhej člověk blbej.“

Řekla bych o sobě, že mám celkem dost načteno, a to z různých žánrů, a přeci pro mě není snad žádná z literárních postav tak těžko uchopitelná, jako právě Josef Švejk, jemuž naprosto schází základní lidsky instinkt, pud sebezáchovy, a přesto vždycky odchází jako vítěz?, jak se to vezme, téměř za všechno, co se kolem něj děje, vděčí svoji řeči, tedy, lépe řečeno, svým řečem, protože právě ty ho dostávají do nepříjemných situací, ale pak ho z nich vždycky zas vytáhnou :-), mluvíc nespisovně, taky vulgárně a vysmívajíc se všem a všemu, ... o čem se ostatní bojí třeba promluvit, nebo i jen pomyslet:
„Správně bylo kdysi řečeno, že dobře vychovaný člověk může číst všechno. Nad tím, co jest přirozené, pozastavují se jen největší sviňáčci a rafinovaní sprosťáci, kteří ve své nejmizernější lžimorálce nedívají se na obsah a s rozčílením vrhají se na jednotlivá slova.
Před léty četl jsem kritiku jakési novely, ve které se kritik rozčiloval nad tím, že autor napsal: „Vysmrkal se a utřel si nos.“ Příčí se prý to estetickému, vznešenému, co má dát národu literatura.
Toť jen malá ukázka toho, jaká hovadí se rodí pod sluncem.“

PS: a ještě jednu postavičku musím připomenout ... feldkuráta Katze, a vřele doporučuji věnovat pozornost jeho podnapilému kázání :-) ...
„Já bych se měl dnem a nocí za vás modlit, aby milosrdný bůh, vy kluci pitomí, vlil svou duši ve vaše studená srdce a svou svatou milostí smyl hříchy vaše, abyste byli jeho navěky a aby vás, vy darebáci, vždycky miloval. To se mýlíte. Já vás do toho ráje uvádět nebudu – .“Polní kurát škytl. „A nebudu,“ opakoval umírněně, „nic pro vás neuděláme, ani mne nenapadne, poněvadž jste nenapravitelní ničemové. Po cestách vašich vás nepovede dobrota Páně, dech lásky boží vás neprovane, poněvadž milému pánubohu ani nenapadne se zabývat takovými lotry.“
... abyste nepropásli varování, před ztrátou smyslu života a promarněnými šancemi na spásu svých duší :-) ...

36 09.10.2017

Lyotardovy úvahy o postmodernismu (jehož je zakladatelem) ... by pro nás všechny měly být takovým varováním, nebo výstrahou, nebo prostě jen připomínkou toho, že něco děláme sakra špatně ... Lyotard docela jasně ukazuje na důvody, proč už v dnešní době na nás nefungují velké metanarativní příběhy, které interpretovaly svět kolem nás pomocí různých náboženství, ... ukazuje proč jsme se přiklonili k univerzálním popisům světa postaveným na vědeckém popisu reality, a proč i ty selhávají ... když se v prudkém sledu objevují jeden za druhým, v neustálé konfrontaci s novými a novými vědeckými poznatky ... výsledkem je pak už jen skepse a snaha o zrelativizování naprosto všeho :-) .... problém je v tom, že smyslem dnešní, informacemi přehlcené, doby už není tak úplně hledání pravdy (žijeme v době, která v pravdu nevěří!), smyslem je dnes bohužel pouze přenášet a prodávat informace ... a pro nás, lidi, to ještě bude dost těžké (a v současné době dost málo pravděpodobné), uvědomit si tohle všechno a pokusit se ... znovu uvést naše životy do souladu s přírodou, která si žije podle vlastního řádu ...

Lyotard se namísto totalizujících velkých vyprávění tedy pokouší zavést pluralitu malých vyprávění, které spolu navzájem konkurují ... za to je postmodernismus kritizován, právě jako příliš relativistický ... Lyotard ale nevyvrací existenci objektivní pravdy, jen říká, že její pozice leží mimo horizont lidského poznání, a že neexistuje žádný zcela jistý druh poznání, ale pouze lepší nebo horší interpretace ...

„Když věci v krajní míře zjednodušíme, je za „postmoderní“ pokládána nedůvěřivost vůči metanarativním příběhům. Ta je bezpochyby výsledkem pokroku věd; tento pokrok ji však zároveň sám už předpokládá. Tomu, že metanarativní legitimizační dispozitiv se stal přežitkem, odpovídá zejména krize metafyzické filosofie a krize univerzitní instituce, která na ní byla závislá. Narativní funkce ztrácí své funktory, velkého hrdinu, velká nebezpečí, velká putování myšlenky a velký cíl. Rozplývá se v shluky jazykových prvků, ... přičemž každý z nich je nositelem pragmatických valencí sui generis. Každý z nás žije na křižovatce mnoha z nich..."

22 06.10.2017

Chodí „trochu“ výstředně oblečený (zásadně má na hlavě naraženou zelenou loveckou ušanku) ... je tlustý tak, že se skoro nevejde v kině do sedačky ... má doktorát, a přesto je doma a nechává se živit svou taky dost svéráznou, matkou ... a abych nezapomněla ... jízda autobusem byla koneckonců jedním z podstatných formativních zážitků jeho života :-) ... tak tohle je Ignácius ... přesto, že je inteligenčně o několik stupňů nad běžnou populací ... není to s ním vůbec jednoduché ... jeho vztah k práci, k autoritám, ke společnosti vůbec, ale taky k matce je mírně řečeno problematický ... má velký dar vyvolávat v ostatních (čtenáře nevyjímaje) depresivní až stísňující pocity ... a taky tak trochu (no spíš víc než trochu) považuje za středobod světa jen a pouze sám sebe :-)... před čtenářem se začne odvíjet komický? (po pravdě řečeno, ani mi to zas tak nepřišlo, když to vezmete do důsledku, moc k smíchu to není :-)) ... satirický? (tak to jo) příběh ... naplněný spoustou až absurdních švejkovských situací z maloměšťáckého prostředí New Orleansu ... příběh na jedné straně popisující dost zdrcujícím a frustrujícím způsobem úpadek lidské kultury ... a na té druhé? ... popisující prostě protivnýho, mrzutýho chlápka, taky dost rozmazlenýho, nabručenýho, pohrdlivě se vyjadřujícího o všem a o všech, kromě svého výsostného středobodu Já ...

"Slušný, podnikavý, spolehlivý, mírného založení." Dobrotivý bože! Co to chtějí za kreaturu? Obávám se, že pro koncern s takovýmhle světonázorem bych nemohl pracovat.“

"Jsem anachronismus. Lidé si to uvědomují a protiví se jim to."
"Mankote, synečku, měl by sis říct 'Hlavu vzhůru'!"
"Hlavu vzhůru?" opakoval po ní divoce Ignácius. "Kdo ti zasel do hlavy tuhle duchaprázdnou veteš? Odmítám 'pozdvihat hlavu'. Optimismus mě plní ošklivostí. Je to zvrácenost. Od chvíle člověčího pádu je jeho jediným případným stavem ubohost."

55 05.10.2017

Velice těžká filozofie ... Lévinas se hodně inspiroval Husserlem a Heideggerem, jejich analýzou "bytí", kdy Husserl je jeden z prvních, kdo se ptá "jak jsem na tom?" ... Já, jako člověk, ptá se ale dost obecně, jsou to úvahy o uspořádání světa, ... a Heidegger na něj navazuje svou analýzou "pobytu" ... člověka ve světě, kdy se ptá po smyslu našeho bytí, a Lévinasovi na tom stále něco chybí, protože Heidegger se nesnaží popsat "povahu" člověka, ale jen způsob jeho existence ... Lévinas jde tedy dál, zajímá ho "řeč" ... a to díky faktu, že díky řeči se obracíme k druhému ... k člověku a jeho osudu ...
... právě jste se dobrali základního bodu Lévinasovy filozofie ... metafyziky chápané jako etika ... setkáte se s "tváří" ... obracíte se k druhému a to je záležitost etická: „Tvář je to, čehož smysl spočívá v příkazu: „Nezabiješ!“.“ ... a k vraždám přesto dochází, protože etický požadavek není ontologická nutnost. Zákaz neznamená, že by vražda byla nemožná, ale že zákaz přetrvává ve špatném svědomí z vykonaného zla."

Z Lévinasovy koncepce pak také zjistíte, jak jsou navzájem spjaté tvář a rozhovor, protože je to právě tvář, která umožňuje a začíná každý rozhovor. "Autentický vztah k druhému není vidět, ale je to rozhovor, tedy odpověď nebo odpovědnost." a Lévinas používá slova Dostojevského: „Jsme všichni odpovědní za všechny a za všechno přede všemi a já víc než druzí."

Etickým vztahem se tedy vymykáme ze samoty bytí, jenže, ... když nejsme v bytí, jsme ještě ve společnosti? Lévinas toto nekonečno pojmenovává Bůh .... na tuto myšlenku ho přivedla tvář, resp. význam tváře, protože tvář znamená nekonečno ... nekonečno, které smyslu nabývá tak, že subjekt řekne: „Jsem zde!“

Lévinas tyto myšlenku uzavírá tvrzením: „Každý, kdo na sebe vezme odpovědnost za druhého, svědčí určitým způsobem o slávě nekonečna. Tato odpovědnost předcházející zákon je zjevení Boha.“

Do popředí zájmu se dostává Bible ... jako forma textů do nichž je vloženo etické svědectví. Etika celé knize vládne, je společná všem, i když je Bible různě vykládána. Důležitou podmínkou je subjektivní četba.
Podle Lévinase Bible popisuje lidství jako průlom bytím, který staví v potaz pyšnou nezávislost bytostí, neboť jejich identitu podřizuje druhému. „To o čem říká, že je psáno v duších, je nejprve psáno v knihách…“

Lévinas říká: „Podle mě skrze každou literaturu hovoří nebo koktá … lidská tvář … za své dějiny se stydím právě její zásluhou …“. Smysl Písma není podle Lévinase v dogmatickém příběhu o jeho nadpřirozeném či posvátném vzniku, ale v tom, že osvětluje výraz lidské tváře, tváře ještě nestylizované, a bez pózy.
Smysl Písma pak vidí Lévinas v průlomech, které v našem bytí zpochybňují naše čisté svědomí z bytí zde.

Jak jsem říkala, ... máte před sebou velmi složitou, propracovanou etickou koncepci ... a pochopit Lévinase není otázka přečtení jedné z jeho knih, ... leccos se Vám osvětlí, když budete mít už zkušenost s fenomenologií pánů Husserla a Heideggera :-).

21 05.10.2017

Kantova filozofie je bezesporu velmi složitá, je propracovaná hodně do detailu, a taky šířkou svého záběru není zrovna lehce přístupná pro běžného čtenáře ... Kritika čistého rozumu je asi jeho nejznámější (nejvíc rozšířenou) knihou, kde zkoumá naši lidskou schopnost poznávat.

Je spousta otázek týkajících se lidské existence, které nás "přesahují", a na které se nám nedaří hledat odpovědi, jako třeba: Existuje Bůh? ... no, musíme si přiznat, že v hledání odpovědí na metafyzické otázky, nejsme nijak zvlášť úspěšní :-). A právě na ně se jeden z nejznámějších německých filozofů zaměřil, a ptá se proč? ... proč jsme neúspěšní v hledání odpovědí? ... a samozřejmě, jako filozof nám dává i patřičnou odpověď: je to proto, že zatím nikdo pořádně neprozkoumal samotnou lidskou schopnost poznání :-).

Právě jsme se dopracovali k podstatě Kantovy filozofie :-) ... z velké části (nemůžu říct zcela, protože velkou část tvoří také třeba etický systém) se točí kolem jedné otázky, na kterou se hledá odpověď: Jak jsou možné syntetické soudy apriori? ... soudy, rozšiřující naše poznání, přesto získané bez naší přímé smyslové zkušenosti (tedy čistě myšlením) ... no a právě sem, do téhle oblasti, spadají všechny metafyzické otázky typu: Je Bůh? ... kdybychom znali odpověď na takovou otázku, jistě můžeme říct, že by rozšířila naše poznání :-), jenže Bůh nemůže být předmětem našich smyslů (můžeme o něm uvažovat jen čistě rozumem) ... a to, na co Kant upozorňuje, je, že přesto existuje "oblast", kde nám jsou takové poznatky dány, a která může sloužit jako východisko dalšího zkoumání ... vítejte na území matematiky :-).
Tedy, abych byla přesná, na území eukleidovské geometrie a základní aritmetiky, protože právě tady najdete syntetickými soudy apriori :-). Základní axiomy, např. třeba právě Eukleidovské geometrie, nejsou čisto čistě pouhou explikací základních
prostorových pojmů (bodu, úsečky atp.), ale ... abychom mohli přijmout jejich pravdivost, potřebujeme názor ... a přitom je zcela zřejmé, že tímto názorem nemůže být smyslový názor (ve smyslové zkušenosti se nepotkáte s nutností v matematickém smyslu, kdy mluvíme o nutných vztazích prvků v prostoru a čase)
Otázkou je, jak tedy takové vztahy nahlížíme?
Podle Kanta právě ne vše ve smyslové zkušenosti pochází ze smyslové zkušenosti :-) ... ufff :-) ... jdeme dál, právě jsme se dostali ke Kopernikánskému obratu ... což je ve filozofii známý pojem :-) ... tak, Vážení, obrátka o 180 stupňů :-), a vězte, že naše poznání se neřídí věcmi, ale že věci jsou podřízeny formě našeho poznání :-) ... tak a teď můžete nutnost matematiky na úrovni axiomů založit na formě nazírání prostoru (u geometrie) a času (u aritmetiky) .. a toto propojení matematiky a smyslové zkušenosti nám pak zaručuje aplikovatelnost matematiky na obsah smyslového vnímání, což je podmínka matematických přírodních věd :-).

Jak jsem varovala na začátku, není to lehké čtení :-) ... a doporučuji, ještě než se do něj pustíte, trochu nastudovat alespoň syntetické vs. analytické soudy ... apriori vs. aposteriori :-).

PS: jak už tu bylo zmíněno v komentářích níže (Sigas) ... tloušťka a pedantická systematičnost ... mohou být opravdu dost otravné :-))).

28 26.09.2017

Mé první setkání s panem Cílkem, a teď už vím, že rozhodně ne poslední. Tahle knížka esejů na mě opravdu zapůsobila, je docela precizně sestavená, tedy, alespoň dle mého skromného mínění, moc se mi líbilo, že se pohybuje na pomezí mezi odborností a osobním vyznáním, určená tak velkému okruhu čtenářů, a díky širokému záběru témat, velice odlišných typů čtenářů ... od přírodovědců, geologů, ekologů, historiků, architektů, a taky filozofů ... až po čisté laiky, poetické duše, které zaujme autorova osobní stránka textů, dotvářející „kouzlo“ téhle knížky :-).

Texty jsou velmi různorodé, proto si dokážu představit, že si v nich každý (jak jsem už zmínila – různě zaměřený) čtenář dokáže najít takový, který ho „osloví“, kterému bude moci přitakat, souznít s myšlenkami autora, ale věřím, že i taky takový, který ho možná „zvedne ze židle“ :-) (zvlášť právě odborníci se k některým hypotézám nevyjadřují úplně shodně), a ty ostatní „donutí“ třeba k polemice :-) ... a víte co, mně se to na téhle knížce líbí :-), je spousta odborných textů na dané téma, věřím, že mnohé víc odbornější, než tento, ale mně se líbí právě tenhle způsob, jak se s textem vypořádal pan Cílek, dal do něj, kromě své nesporné odbornosti i své srdce :-) ... vložil do něj kus svého osobního prostoru a podělil se o něj se čtenáři ... a tak jsem měla možnost přečíst si odborný, inteligentní, výborným způsobem sestavený (mě naprosto vyhovujícím) a zároveň ... emoce vzbuzující! text! :-) ... a číst takové knížky má smysl ... porozumět krajině, ve které žijeme, by měli nejen odborníci, vědci, kteří podrobně zkoumají vlivy a děje v ní probíhající, ale všichni! ... je samozřejmě důležité porozumět prostředí, ve kterém žijeme, ale možná ještě daleko důležitější (a to by si měli uvědomit zejména vědci, držící se čistě faktů), že v dnešní době je velmi důležité pocítit sounáležitost ... a osobní odpovědnost ... a to nám můžou přiblížit právě emoce, které v nás vzbuzuje naše „vnitřní krajina“ ... máme tak možnost ... porozumět :-).

Takže, děkuji, pane Cílku, a Vám, čtenáři, knížku vřele doporučuji ... všem :-).

"Doma jsi tam, kde najdeš potmě kliku.“
Karel Čapek

37 21.09.2017

„Fikční světy jsou soubory nerealizovaných možných stavů věcí.“

Za zvuků Janáčkovy Sinfonietty, spoluvytvářející tajemnou atmosféru, se stanete velmi brzo po vstupu do příběhu svědky náhodného řetězení podivných událostí a nevysvětlitelných záhad, velice záhy zjistíte, že sledujete výjevy ze světa, v němž na večerní obloze vyplouvají dva měsíce, ... jako čtenáře Murakamiho příběhů Vás to ale nemůže nijak zaskočit :-), jste přeci ve skupině vyvolených :-) ... všimlo si jen pár jedinců, že pohled do zrcadla zprostředkovává realitu jaksi pokřiveně, že “realita je bezbřehá netečnost, nekonečná samota.“ ... že se nacházíte ve světě, kde se smysluplné otázky hledají těžko ... a odpovědi, ještě hůř, protože „věci nejsou takové, jaké se zdají být ... a dost možná, že právě tohle otřepané „tou dobou ještě nikdo netušil, co přijde“ představuje vůbec nejdůležitější poučení, jaké dějiny nabízejí člověku ...“.

Pane jo, Murakami mě opět dostal :-) ... příběhem, hlavními hrdiny – složitými osobnostmi, kterým se honí hlavou všechno možné, počínaje metafyzickými otázkami ... až po lesbické zkušenosti z minulosti ... proud myšlenek může být samozřejmě hodně zajímavý :-) ... a Vy nemáte ani ponětí, kdo je kdo a kam mají všichni namířeno ... „žádný z pocitů zatím nepřevládá, jen se komíhají sem a tam .. jako dobře vyvážené váhy“ ... na jedné straně náznaky, na té druhé možnosti ... výsledkem je neomezená množina možných světů ... trefa do černého! ... bod mého zájmu, zaujetí a posléze okouzlení Murakamiho příběhem :-).

Filozof a lingvista Bertrand Russell tvrdí, že existuje pouze jeden svět, který se dá považovat za skutečný. Fikční svět je nepravdivý a zcela bez referencí, proto ho považuje za prázdný. Pro Russella je fikční svět stejně neexistující jako jiné nemožné entity (např. kulatý čtverec), přesto však udává, že neexistující nekoresponduje se smysluplným, proto tyto fikční entity dokážeme rozpoznat. Ačkoliv nejsou reálné :-).
Gottlob Frege, filozof a matematik, zase prohlašuje, že fikční světy jsou prázdné, bez referencí. Avšak podle jeho teorie i bez reference mohou mít fikční světy význam. „Jejich význam je ustanoven a vyčerpán smyslem.“ Taky tvrdí, že bez reference nemohou být fikční světy pravdivé, ale POZOR! ... zároveň ovšem nejsou nepravdivé :-).

Pořádně zamotané že :-) ... doufám, že Vás tahle malá vsuvka neodradila :-) ... to by byla vážně škoda, protože máte v rukou perfektní příběh, do kterého se ponořit je „jako když přehodíš výhybku na kolejích ... stávající vědomí náleží ještě do světa, který byl, ale okolní svět sám už je jiný. Změna skutečnosti ... ovšem realita je a vždy bude jen jedna!“

A pak, já bych se držela starých mistrů (stejně jako Tengo :-):
„Každé umění a každá touha, podobně i praktické jednání a záměr směřuje, jak se zdá, k nějakému dobru, proto bylo správně vyjádřeno, že dobro jest to, k čemu všechno směřuje.“
„Co má tohle být?“
„Aristoteles přece. Etika Níkomachova.
„Jaký má ale ten váš citát smysl?“
„Že v konečným důsledku směřuje všechno k dobru. Že dobro je konečným důsledkem všech věcí.
Pochybnosti si můžeme nechat na zejtra,“ :-).

„Ať už mu totiž v lese příběhů vyvstávaly všechny možné souvislosti sebejasněji, jasné a jednoznačné odpovědi mu tam nikdo nenabízel. To byl ten rozdíl oproti matematice. Posláním příběhů totiž obecně řečeno je, vyjádřit určitý problém v jiné formě. A vlastnosti a vnitřní směřování takového převodu nám pak ve výsledném vyprávění napovědí odpověď. Právě takové náznaky odpovědí si odtud Tengo odnášel zpátky do reálného světa. Náznaky, podobné kouskům papíru, popsaným nesrozumitelnými zaříkadly. Občas postrádaly souvislost a nemohl je uplatnit hned. Skrývaly v sobě však možnost. Jednoho dne to zaříkadlo možná pochopí.“

A ještě malé rozloučení ... s příběhem a se čtenáři, kteří už četli a tak pochopí :-):
„Jakmyle to jednou je napsané, uš to vůbec není ten přýběch co sem řýkala já. Ty sy ho dovedl převést do slof moc dobře a mislým tag dobře že bi to nigdo jyný tak nedovedl. Teť uš to ale neňý moje viprávjeňý. Nedělej sy ale starosty. To neňý tvoje chiba. To jenom já chodým mymo ty šyroké cesty.“

32 18.09.2017

Co se skrývá v mlze? Kromě zmutovaných děsivých potvor jsou to především lidé, zahnaní do kouta, takže si dejte pozor! To jsou totiž ti nejnebezpečnější tvorové! V momentě, kdy na Vás útočí obří pavouci totiž zjistíte, že civilizovanost je jen tenká vrstva na povrchu ... zjistíte spoustu informací o lidské přirozenosti :-).

Po čase jsem se opět nechala zlákat do Kingova světa ... a moje výprava, dá se říct, byla úspěšná ... tenhle svět fantazie a napětí (ať už z ranku hororu, fantasy nebo sci-fi, či psychologického thrileru) mě zaujal už dávno, a protože jsem už vyzkoušela vše, kromě hororu /který není mým šálkem kávy/, rozhodla jsem se pro tuto povídkovou sbírku, abych „ochutnala“ nepoznané :-). A pan King mě opět nezklamal, naopak, usadil se celkem pevně v mém seznamu oblíbených autorů :-).

King své příběhy staví na přirozené lidské zvědavosti :-) ... na touze zahlédnout něco nevšedního, často dost šokujícího, která nutí nás čtenáře „provětrat“ své emoce :-) ... a přesně v tom se autor našel, přesně tohle mu sedí a je v tom opravdu dobrý :-) ... podněcuje Vaši fantazii, pobízí a láká ... a vy se, krůček po krůčku vydáváte do tajemného světa, který vás neláká nádhernými barvami, půvabem pevných a krásných tvarů, poetikou ... naopak ... ocitnete se ve světě mlhy, tmy, šera, ponuré atmosféry, ve světě, kde se všechny tvary zdají pokřivéné, kde mrazí ze zvuků, které slyšíte ozývat se ... a vyprávění je tak sugestivní, že jste téměř sami sobě schopni popřít, že sledujete fikci :-) ... tohle je autorova velice silná stránka. Při čtení Kingových příběhů vás hned od prvních řádků příběh „lapí“, je vykreslený tak podrobně a sugestivně, že se ocitáte uvnitř, jdete po cestě k domu, noříte se do hlubokého lesa, cítíte bezmoc, strach, děs, odhodlání, odevzdání, vztek, zlost, euforii ... prostě nemáte na vybranou, jediné co můžete, je prožít všechno přesně tak, jak autor zamýšlel :-).

44 15.09.2017