Alena_S komentáře u knih
Wow, tohle asi bylo pro autora pořádně osobní.
Kdybych si chtěla dělat blbou srandu, řeknu, že to musel napsat na mateřské, teda otcovské :D
I přes veškeré psycho je to ale pořád jízda plná nápadů druhu "to nevymyslíš" (pozor, trochu spoiluju): Je libo kulisy jako v gotickém hororu, ale s roboty? Miminka pijavice? Škola se vám „snad jenom zdá“? A co parohy, už máte? A co na to vaši? Jak moc vás asi žerou?
Výborný zážitek! Psaní, u kterého jsem se příjemně pobála víc, než kdyby šlo rovnou o horor: Vidíte, jak se řítí ten prů...švih, vlastně aktér sám vám o něm řekne, kdyby vám to nedošlo, a stejně to štípne, když kousne. Chválím i postavy, ty hlavní i ty méně hlavní, všem to prostě věříte.
A co se týče "hlavního špatňáka", někoho potěší, někoho možná zklame, ale k chviličce zamyšlení donutí.
Tohle je zvláštní kniha, i když jste podobné už možná četli. Situace ochránců zvířat a záchranných stanic v Itálii jsou specifické oproti jiným zemím. Na pohyb a vypouštění vlků do přírody přísně dohlížejí organizace, vlci jsou zde chránění a oficiálně cenění; přesto jako by šlo jen o to, nedat veřejnosti záminku je vyhubit.
Autor si tento svět ihned zamiloval, úkolu napsat o něm se zhostil šikovně a s radostí a nechal se příběhem vlků vrátit do mládí, kdy mu bylo v lese nejlépe. Místy je to strašně upovídané, ale čtivé.
Kniha mi udělala velkou radost - autorka se vyzná, hlavní postavu dávám do kategorie "moje totemový zvíře" a příběh je krásnou českou poctou v něm zmíněným japonským autorům.
Na to zároveň pozor - komu přijde, že např. Murakami "se moc rád poslouchá", ať se i tady obrní trpělivostí + čím méně přerušování, tím líp, protože opravdu chvilku trvá se znovu začíst. Ale stojí to za to.
Musím říct, že i mně se víc líbil první díl, tady mi některé věci přišly jako výplň, ale opět se uzavřelo několik příběhů a celkové poselství a konec jsou nádherné. Jsem zvědavá, jak to třetím dílem dopadne (čili moc doufám, že to nebude další nedopřeložená trilogie..)
Miky je neoblomný. Miky je neúplatný. Miky je kluk, kterého nechcete domů. Ani "na střídačku". To už vůbec ne. Kromě úskalí sloučených rodin kniha ukazuje rizika přílišného trávení dětského času na internetu, ale co teprve když z něho vylezou...
Tohle bude asi silná káva pro čtenáře bez ohledu na pohlaví.
Ano, feminismus se dnes žene do extrémů a napíná své úsilí do zbytečných směrů. Ano, systém je v mnoha ohledech nastaven nespravedlivě proti mužům. Bylo by to velmi poučné čtení - jen kdyby autor udržel objektivitu a nenechal za sebe mluvit vlastní trauma:
Nejdřív slovo feministky vystřídá slovem ženy, pak všechny začneme být už ze své podstaty fúrie a lhářky a ke konci už jsme jen mluvící ohřívače párků všeho druhu, které (cituji) kradou mužům duše. A všechno ostatní.
Možná by mi na to řekl, že kdybych místo četby pro muže sáhla radši po kuchařce, byla bych spokojenější. Po přečtení soudím, že má pravdu.
Očekávání bylo vysoké, a autor je znovu naplnil. Úžasné. Co do rozkošnosti u mě putuje rovnou na stupně vítězů, a je to první knížka, které se povedlo mi vylíčit mateřství/otcovství v pozitivním světle (což se např. Modernímu fotrovi nepodařilo ani ve dvou knihách, i když tam to asi nebylo účelem a ohýbala jsem se smíchy u obou autorů ;-) ). Děkuji. A běžím dohnat Britt-Marii, než vyjde Medvědín. ;-)
Po nějaké době si mě konečně našla skvělá kniha. Svižné vyprávění, zajímavý společenský systém, který si určitě aspoň zkusíte "co-by-kdyby" představovat; pro odlehčení doslova okořeněný zápletkou s imaginární závislostí na pálivém s překvapivými (a oukej, místy fantasmagorickými) účinky, a nakonec trocha bádání, ale jen malinko-aniž by se to zvrhlo v další severskou detektivku (uff). Přečetla jsem na jeden zátah a jsem spokojený morlok. :-)
Jak to začalo:
Knižní trh: Vyšlo něco nového z Japonska a má to kočku v názvu.
Já: Kde? KDE???
Jak to skončílo:
Krásné, hřejivé, zejména poslední třetina.
Ty první dvě na mě byly možná moc upovídané, snad ani ne taková sláva na pět hvězdiček. Ale přišlo mi strašně špatné jich dát míň. :) Tygr mě asi ukecal.
A teď z toho mám chuť na nějaký atmosféricky vláčný anime film. :)
Pochválit musím prostředí a atmosféru. Místo, kde se po všem, co si postavy nesou už z dětství, dá jen těžko žít, opustit ho ale taky nejde, ne úplně...
Vždyť by to stačilo. Umělé navyšování dramatičnosti celou tou halucinací slušelo románu Tma, ale tady mi to přišlo zbytečné. To jsem vydržela. Po celé knize se píše "thriller", tak jsem byla zvědavá na rozuzlení. A teď ani nevím, jestli konec znamenal, že šlo o horor, nebo něco na styl "nejhorší smrt je z vyděšení".
Páni, tohle ale bylo strašně zaujaté. :(
Asi to má varovat, aby nadšení pro návrat vlka do ČR nepřevážilo nad realitou. Aby se minimalizovaly škody mezi šelmou a ostatními. Bez knížecích rad, ale s rozumem.
Jenže! Přehnané. Fakt až moc:
Vlk je tady ultra padouchem maniakem, co pro radost vraždí na potkání. Chybí mu už jen motorová pila a prostředníček - že by to zrovna vlk měl zapotřebí? – A kdo je má rád, je hned fanatik s názory ve stylu "zvířata stejně bolest necítí, tak se smiřme s tím, že jsme všichni jenom žrádlo". Tohle že tvrdí ochránci přírody, a všichni??
Spíš to zní, jako by někdo požádal Tomia, ať napíše knihu, ale své „oblíbené“ menšiny ať radši nahradí něčím hebkým a chlupatým.
A haló, mít stádo, tak prostě na jeho ochranu postavím plot, a pořádný. A nebudu se hádat, že není fér plot potřebovat.
Abych jenom nenadávala, styl psaní je příjemný pro oko, čtivý a napínavý. Myslivci jsou věrohodní, a přitom lidští. (Myslím tím, ne jako u některých autorů postava „ze života“ musí být jen ze samých negativ a tmy, takže z toho musí vyjít blbec.) Ještě zkusím od autora tu knihu o lese. Tam jsem zaujatá taky, to se mi asi bude víc líbit.
PŘESNĚ tak má kniha o závislosti vypadat. Čapne, strčí směrem z kopce na ono dno a nepustí. Sakra těžko se od ní odtrhává, i kdyby na chvilku. A i když, jak se tu píše, máte chuť hrdinku při čtení profackovat a zamknout doma - kde má milující rodinu a manžela přímo světce - nedovolí vám příliš luxusu myslet si, že vám by se to nikdy nestalo.
(Ne? Nebylo nikdy žádné přestanu zítra, jdu na jedno, ještě jeden level a vypnu to, tyhle boty mít musím, ale je to naposled? Nebo všechno dohromady? :-D)
Rovnou do škol s ní, jistě splní účel, aniž by byla plná vyložených drasťáren.
Nemá chybu. Skvělý, tak akorát dlouhý příběh o dospívání a příležitostech napravit chyby z mládí. To chcete číst a chcete to vidět (ano, je i film), a jestli chcete mangu do povinné četby, tak to je ono.
Vidím knížku, neznám autora, neznám děj a povídky moc nečtu. Tak jsem ji koupila. Ženská logika jako z těch příběhů, že jo. :-D A jsem nadšená.
Nic než pravda byla trochu zdlouhavá, ale trefná. Když Bao dostal poznámku za rozbité okno, brečela jsem smíchy. U Nihilisty jsem byla ráda, že momentálně nebydlím v 7.patře. Kašpara prosím zfilmovat (nebo aspoň „sídlet, než to smažou“), a Impakt byl prostě jen tak uvěřitelný, až je to smutné. Skvělé jsou všechny.
Vidím, že se nás dnes sejde víc s podobným názorem... Z 1. a 4. "Zibiho" knihy jsem byla unešená a těším se i na Gruzii, ale tahle se mi táhla. Snad nevhodná nálada? Nebo už té filozofie - "Neberte si servítky, i kdyby byla kvůli vám celá něčí rodina o hladu, za jazykovou bariéru se toho schová, a hlavně nikomu za nic neplaťte, určitě o to nestojí" - je opravdu až moc??
Štítek Humor? TO je legrační. Za mě je to horor. Ale poctivý. Lekačky, úmrtí dávná i nová, na zámku prostě straší (a popři to!). Do toho náležitě ohavný hlavní hrdina:
Kastelánovi zámek lezl na mozek od chvíle, co dostal klíče. Teď sytí stránky pohrdáním vším, co neladí s jeho názory, a vztekem, když není po jeho. Přitom se mu přihodí několik doslova zázraků (včetně záchrany života jeho dcery), které prozáří ponurost děje aspoň do další katastrofy; ale obměkčí pana kastelána? Ne.
(Takže to, s čím má tolik čtenářů problém - že je sprostý - beru jako jeho zdaleka nejmilejší vlastnost.)
S koncem jsem spokojená, myslím, že je akorát.
Skoro se bojím přiznat, že mi to přišlo jako šťastný konec - a že jsem fandila boji staré panny z Mimoňova proti normalos. :D I když to ještě omezenější nemehlo, co k ní chtělo do tandemu, ze studu, že nezapadá do pravěku, bylo i na mě moc.
Ano, byl to přehnaný příběh. Ale dobrá ťafka pro všechny ty zuřivě povzbudivé lidičky se sklonem tlačit každému svoji verzi štěstí. Škoda, že ti by na knihu řekli leda, že "tohle jde přece řešit jinak, né?"
Kouzelný příběh kocouřího sympaťáka jménem Nana (podle ocásku zatočeného do sedmičky), jeho pána, který pro něj hledá ten nejlepší domov (nechce, ale musí), a společných putování napříč Japonskem, Satoruovými přáteli a jejich společnými zážitky na celý život. Důvod jsem trochu tušila, ještě než ho "koi pes" vyspoiloval, ale dojem ani potom nebyl o nic slabší. Těm dvěma snad nejde nefandit a u mnoha stran jsem se nemohla rozhodnout, jestli slzet smíchy nebo dojetím (a často vyhrálo obojí). Nejkrásnější kniha, co jsem za poslední dobu četla.
Nečekala bych , že potkám knihu o vlcích, u které se budu skoro pořád smát, a vlka, kterého jde nazvat sladkým - a pak jsou tu tahle kniha a strýček Albert. A protagonista, který je taková Bridget Jones severské tundry a nebojí se to přiznat :-) Nádherné čtení, ať už o vlcích víte málo nebo hodně. Škoda jen toho epilogu. My lidi jsme hrozné plémě.