Alethea_k
komentáře u knih
Nazdar, vitamíne
Rachel Khong
Začátek mě neuvěřitelně vtáhl, měla jsem pocit, že půjde o úžasnou knížku. Bohužel, deníkové zápisky jsou poměrně repetitivní a konec svým způsobem vyšuměl do ztracena. Zklamal mě. Škoda, že si knížka neudržela svoji počáteční svěžest.
Studie ohně
Maria V. Snyder
Konečně jsme se dostali do milované Ixie!!! Knížka nabrala spád. Začátek se mi četl těžko, ale zhruba od 150. strany jsem knihu dočetla na jeden zátah. Sice všechno i přes tloušťku knihy bylo uspěchané nebo příliš jednoduché a místy i překombinované, ale rozhodně mi to kvalitou připomínalo spíše první díl. SLÁVA!!!
Oceňuju ale reálnost vztahu Jeleny a Valeka. Nejen přeslazené scény, ale i opravdické emoce, logické reakce jako vztek, "tichá domácnost" apod.
Už se nemůžu dočkat, až začnu číst navazující sérii!
Doufám, že tam bude více Ixie a už nikdy neuvidím slovo ŠKODNÁ.
Letos v zimě
Alice Oseman
Novela byla fajn, ale komiksy mají prostě svoje kouzlo. Kdyby text rozpracovala autorka víc, nezlobila bych se
Nick a Charlie
Alice Oseman
Sama o sobě kniha o ničem a škoda papíru, jako letní odpočinkovka ale super. Prolomila jsem díky ní čtecí krizi.
Zimní putování
Elfriede Jelinek
Četla jsem knihu s přestávkami půl roku, konec jsem už jen zběžně prolistovala a přečetla si závěr. S touhle autorkou si tedy nesedneme. Nedokážu si představit, že se jedná o divadelní hru, ani nikoho, kdo by to dobrovolně chtěl vidět. Za mě zbytečně pokácené lesy. Po dočtení doslovu částečně chápu pohnutky autorky napsat takovýto text, ale na mě se jedná o příliš experimentální text. Vůbec mě četba nebavila, přečetla jsem si odstavec a už jsem nevěděla, o co v něm šlo, jakou myšlenku mi měl předat.
Dle ostatních komentářů si ale kniha čtenáře najde, musí být ovšem velmi náročný.
Nový čas
Ida Jessen
Nevím, co si o knize myslet. Je prostě jiná stejně jako Dánové oproti nám.
Pozorovala jsem, že musím mít velmi specifickou náladu, abych se do příběhu mohla začíst. V jiných případech jsem si myslela, že čtu úplnou blbost.
Také si nejsem jistá, jestli dřív bylo všechno tak jednoduché. Jednou se viděli a dohodli se, že se vezmou/přestěhovali se. Zvláštní text.
Krevní pouto
Scott Reintgen
Začátek knihy mě vyděsil. Musela jsem si po roce vzpomínat, jakou roli hraje v příběhu jaká postava, zmátlo mě okamžité babrání se ve válce, vojenských strategiích a politikaření. Do třetiny knihy jsem byla zklamaná a trošku zoufalá. První díl mě chytnul od začátku, přečetla jsem ho za jeden den a přišel mi zkrátka skvělý.
Tohle čtení ze začátku dost bolelo. Pak se ale příběh rozjel, nabralo to grády a párkrát jsem zůstala sedět s otevřenou pusou, že co se to vlastně stalo.
Úplný konec jsem takovýto očekávala, proto jsem si z něj nesedla na zadek. Potěšilo mě, že není duologie založená na romantice, naopak je spíš důsledkem toho všeho, co se hlavním hrdinům přihodilo.
První díl byl ale o trošku lepší :)
A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
Otevírá se zde vážné téma, ale musím se přiznat, že mnohem více mi z jeho krátkých textů sedlo Životní terno. Tam jsem si z toho na konci sedla na prdel, tady ne.
Feminismus je pro každého
Chimamanda Ngozi Adichie
Esej mě příjemně překvapila, přečteno za chvilku a není zde cítit nenávist vůči opačnému pohlaví, jako u takových textů někdy bývá.
Pro účely výzvy super tip.
Deníček moderního fotra aneb Proč by muži neměli mít děti
Dominik Landsman
Upřímně nechápu tak nízké hodnocení na DK. Poslouchala jsem jako audioknihu při hraní her, smála jsem se nahlas a bylo to osvěžující. Nic nepřikrášluje, neukazuje se jako otec hero a dokáže si ze svých rodičovských "neúspěchů" udělat legraci.
Sedmkrát upadnout, osmkrát vstát
Naoki Higašida
Knihu je za mě velmi těžké hodnotit. Je skvělé, že se dostaneme do hlavy autisty alespoň pomocí psaného textu, ve výsledku mi ale přijde, že se do ní vlastně nedostaneme. Získáme díky knize pár instrukcí, co podle autora nedělat a co je z naší strany špatně, ale víc už nic.
Nejvíce přínosný mi přišel "rozhovor" na konci knihy, kdy má autor zodpovědět několik otázek, ty nás dle mého z hlediska poznání alespoň trošku někam posouvají.
Svatá hlava
Hana Lehečková
Při čtení jsem si několikrát říkala, že text je bizár, ale zároveň jsem se od toho nedokázala odtrhnout a přečetla za chvíli.
Časem si čtenář na experimentální formu jakž takž zvykne, ale takové texty stačí jednou za hodně dlouho. Určitě se chci co nejdřív vrhnout i na Poupátka, čtení Svaté hlavy mě bavilo.
Tenkrát o Vánocích
* antologie
Tato sbírka mi přijde kvalitou ve výsledku nejvíce vyrovnaná a jako celek se mi líbí. Věřím, že si u většiny po pár dnech či týdnech nevzpomenu, o čem byly, ale svůj účel v danou chvíli splnily.
Soukromá tajemství
* antologie
Za mě jednoznačně nejlepší povídka Mornštajnové a Dvořákové, povídky Geislerové ve sbírkách vždy dokáží zaujmout.
Tři sestry
Anton Pavlovič Čechov
Asi chápu myšlenku, ale i přesto... Višňový sad mě zklamal, toto taky. Lepší ztvárnění je nejspíš to divadelní a nemá smysl se trápit čtením.
Všechny za jednu
* antologie
Nevím, čím to je, ale v těchto povídkových sbírkách autorky ženy válcují muže na plné čáře. Texty jsou mnohem uvěřitelnější a více mne zaujmou.
Hořící království
Sally Green
Po podprůměrném druhém dílu jsem od knížky už nečekala vůbec nic. A příjemně mě překvapila! Vůbec nechápu, proč děj autorka rozkouskovala do 3 dílů, protože by bohatě stačil první a poslední.
Děj byl napínavý, čekala jsem, kam se to celé vyvine.
Upřímně, dalo se čekat, že konec se bude muset vyřešit sám od sebe a bude to celé uspěchané, ale jsem i tak spokojená. Svět je za mě originální a originálně to i celé skončilo.
Jen je mi líto, že nevidíme, co se stalo potom a není tu víc princ Zayn. Toho nebudu mít nikdy dost :)
V bílém plášti
* antologie
Sbírku jsem si půjčila jen kvůli povídce Aleny Mornštajnové. Ta mě paradoxně jako jediná mírně zklamala. Nemám ráda v knihách lékařské prostředí, ale autorům se to dle mého velmi povedlo. Jako celek byla sbírka překvapivě dobrá. Nejvíc bych vyzdvihla asi Anděl milosrdenství, Ježíšek má taky zuby a Do důchodu.
Životní terno
Fredrik Backman
Na prvních stranách jsem byla vůči příběhu nedůvěřivá. Ale stálo to za to. Na pár stranách skvělá myšlenka. Text je za mě originální a dokazuje mi, že Backman za přečtení rozhodně stojí.
Bez vlasů
Tereza Drahoňovská
Zvládla jsem prolistovat během jízdy autobusem a celý příběh mě donutil se nad lecčíms zamyslet. Tento komiks se musí dotknout každého. Neumím si představit, že by se totéž stalo mě. Ale alespoň bych díky tomuto komiksu věděla, že nejsem jediná na světě a existují i pozitiva, takový návod na to jak to překonat.