Alethea_k komentáře u knih

Tak Ivan Wernisch mě neokouzlil. Další od něj nejspíš zkoušet nebudu.

2 15.07.2020

Mám stejný názor jako ostatní. Zpočátku je obtížné přijmout autorčin styl psaní, do čtení jsem se trošku nutila, jelikož nemám ráda popisné pasáže. Ovšem od poloviny knihy je to dle mého jízda, ani ne tak po dějové stránce, jako spíš po té emoční. Nechápu, jak celá zápletka/příběh autorku napadly. První a druhý díl čtu již podruhé a snad se tentokrát také dozvím, jak to celé dopadne. Jsem ráda, že jsem se k sérii vrátila. Opravdu za to stojí, stejně jako seriál.

4 14.07.2020

K prvnímu dílu se musí přistupovat tak, že je opravdu psán pro děti. Film znám prakticky nazpaměť a bylo zvláštní, představovat si jednotlivé rozhovory a všímat si různých odlišností. Zapomněla jsem také, jak dokáže být text vtipný. Samozřejmě v tomto ohledu myslím časté situace týkající se Hagrida.
Nejoblíbenější postavy? Rozhodně Snape a Protiva!!
Ale narovinu říkám, že to už za mne není natolik kouzelné, jako když jsem HP četla v dětství. Neustále opěvovaný překlad je plný gramatických i pravopisných chyb, všimla jsem si několika nelogičností během výstavby "světa" a obecně co se týče pravidel, aby mudlové nezjistili jejich existenci.
Děj se zpočátku neuvěřitelně táhne, vše se rozjede až ve vlaku.

Nutný základ pro školní maturitu z českého jazyka.

1 20.06.2020

Učebnice je vhodná pro přípravu k maturitě. Něco je rozebráno málo, něco příliš, ale ideální učebnice neexistuje. A vždy se jich musí více vhodně nakombinovat.

2 20.06.2020

Jednou a stačilo. Ale k maturitě vhodné, především z hlediska sl. zásoby. Jazyk je opravdu na úkor děje a s tím se musí počítat.

7 16.06.2020

Drama se mi velice líbilo, paradoxně je v dnešní době velice aktuální. Některé narážky vyloženě souhlasí se současnou situací.

7 16.06.2020

Na začátku jsem se vůbec nemohla začít. Hlava plná myšlenek (o tom, jak knihu budu rozebírat), čtení také příliš nepomohla. V polovině se to ale zlomilo a text mě začal bavit. Nejlepší (pro čtenáře) a zároveň nejhorší (z hlediska děje) je konec. Baví mne Hrabalovy texty zdánlivé lehkosti a nicotnosti. Ovšem toto za mě není obvyklý text Hrabala. Doufala jsem marně v něco jako Příliš hlučná samota. Bohužel...

1 30.05.2020

Na knize nic špatně nebylo, ale přesto jsem mírně zklamaná. Hned v první části mi došlo, o čem bude nejvíce ta druhá, a proto mi celá druhá část přišla utahaná, i přesto, že tam není zbytečná ani strana. Nejvíce mě tak zasáhla třetí a následně první část. Jsem spíše výjimka, ale s klidným svědomím tomu 5* dát nemůžu. Jsem ale ráda, že máme knihu zařazenou v povinné maturitní četbě. Pokud se na to budu dívat takhle, tahle za přečtení bez debat stojí.

8 12.04.2020

Série zůstane guilty pleasure. Zvraty na konci jsou absolutně nereálné - snad i v rámci fantasy. Ale odpustím autorce, protože to dopadlo víceméně tak, jak jsem chtěla. Nepřišlo mi to jako úplná katastrofa. I když... vždycky budu mít nejradši asi druhý díl. :)
Co ale Maasové rozhodně neodpustím, je to, že zbytečně natahovala určité pasáže. Je jasné, že se snažila vystavět svět na určité historii, ale ve třetím díle je to vážně otravné. Dále mi vadilo, že naopak více nerozvedla některé scény... Třeba Feyre znovu u Tkadleny nebo scénu s kouzelným zrcadlem. To bylo strašně odbyté...
Dále mi i ve třetím díle připadá zbytečná postava Elaine a svým způsobem i Lucien, co si budem... Ta historie s Drakonem a Myriam mi taky přišla zbytečně zveličovaná, i když to svým účelům posloužilo.
Ale novelu si přečtu, to zase jo... Musím vědět, jak pokračoval život všech. Na to mi moc přirostli k srdci.

3 10.04.2020

Zpočátku jsem z knihy byla poměrně zklamaná, jelikož autorka musela vysvětlit zákonitosti tohoto světa, když toho nebyla schopná v prvním díle. Bylo to na úkor čtivosti, ale časem jsem si na to zvykla a na konci mi došlo, že to všechno bylo nutné. Děj postupně gradoval, jsem šťastná, že se mi některé věci mezi hlavními postavami potvrdily. Nemůžu se dočkat, jak to celé dopadne, těším se na všechno, co s Feyre, Rhysandem a Tamlinem budu prožívat.
Pokud bych se měla rozhodnout, celkově rychleji ubíhal první díl, ale od poloviny druhého dílu to je jedna velká jízda a nejde přestat. Posledních 150 stran jsem měla konstantně infarkt. Maasová si s námi hraje opravdu pořádně. :)

2 30.03.2020

Do světa i postav jsem se okamžitě zamilovala. Návykové od první strany. Feyre jsem jako hrdinku přijala kupodivu dobře, i když by mě za normálních okolností štvala a nejspíš bych na ni nadávala. Do Tamlina se nešlo nezamilovat. Lucien je prostě blázínek, takže za mě palec nahoru. Jediné, co mi nesedlo, byla rodina Feyre. Postavy mi byly značně nesympatické a nevěřila jsem jim. Samozřejmě, že musí zapracovat náhoda a štěstíčko, ale to zkrátka k tomuhle žánru už asi patří. Teď si ale říkám, proč autorka psala další díly. Bohatě by mi to tak stačilo. Ale ostatní tvrdí, že jsou ještě lepší, tak uvidím. :)
Konec mi připomíná trošku Stmívání ve vílím kabátku, ale Stmívání miluju stejně jako tohle, takže co už :)

3 21.03.2020

Oproti prvnímu dílu je to slabota, ale dokázal mě odvést od současných problémů, takže katastrofa to taky není.
Štvaly mě de facto všechny postavy vyprávějící děj (kromě Tash). Připadá mi, jako kdyby autorka zapomněla na charaktery postav z prvního dílu a hodila tam za ně náhradníky. Milostné vztahy jsou jedno velké PROČ? Edyon a March mě místy nudili, místy byl příběh ok. Princezna byla na přes držku a Ambrose no comment. Mám dojem, že dokud se neobjeví na scéně princ Zayn, princezna je blbka bez mozku, ale před ním se chová i celkem racionálně a inteligentně. Příběh Tash byl jednoznačně nejzajímavější, bohužel také dostal nejméně prostoru.
Naštěstí se ale nedá říct, že by 2. díl byl čistě vycpávka. Celou dobu se tam něco dělo, bitva na konci byla samozřejmě nejlepší a nejzajímavější, postupné zjišťování informací o světě démonů se mi taky velmi líbilo.
Jsem zvědavá, jak autorka zvládne poslední díl. Jestli to podělá, bude to fakt škoda...

4 14.03.2020

Jednou přečíst bylo fajn, strávila jsem takto několik příjemných večerů. Ale myslím, že jednou stačilo. Oslovila mne více pouze Variace na renesanční téma a Ukolébavka.

5 12.03.2020

Musím vyzdvihnout český překlad. Mnohdy dokázal primitivní větu proměnit v opravdovou poezii. Bohužel, ne vždy je to ale možné, v některých případech mi text nedával smysl, jelikož ani v aj není jednoznačný. Často se přirovnání opakovala. To co považujeme za super myšlenky v basic english, by rozhodně v čj neprošlo (nebýt překladu), protože si občas v rodném jazyce uvědomíme až "stupiditu". Oceňuji, že se kniha týká nejen lásky, ale i přirovnání k umění.

4 09.03.2020

Jsem opravdu mile překvapená. Nemohla jsem přestat číst, vykreslení tehdejší společnosti je skvělé. Kuličky mi bylo líto. Uvítala bych tuto povídku klidně delší. Rozhodně tímto s Maupassantem nekončím.

2 21.02.2020

Nejsem tu jediná, kdo tvrdí, že to bylo doslova utrpení. Dopisy pořád na jedno brdo. Chápu, že se trápil, ovšem přirovnání se neustále opakovala (podobala) a text prakticky celou dobu nikam nesměřoval. Druhý díl byl rozhodně lepší než první. Kdybych věděla, že se prakticky nic v knize neděje a pocity se opakují, přečetla bych si jen posledních 40 stran, kdy se začalo něco dít, ke konci se dopisy střídají s vyprávěním, co se dělo všem včetně Werthera a kniha nabírá spád. (Za to ta 2. hvězdička)
Bohužel to Goethe za mě úplně zabil těmi texty, které měly symbolizovat Lottino a Wertherovo utrpení během čtení. - To bylo opravdu utrpení (ale moje).
Moc jsme si s panem Goethem nesedli. Na to, jak byl text krátký, jsem ho četla příšerně dlouho. Už nikdy se ke knize nevrátím.
Líbilo se mi, že stylem psaní mi připomíná trošku Kafku (místa a postavy nemají celý název, pouze počáteční písmeno).

4 21.02.2020

V Babičce jsem se nikdy nedostala dál, než na stranu 30, ale tohle se mi vážně líbilo. Ani mě neštvala archaičnost jazyka, nepravidelné tvary a přechodníky. Příběh byl krásný a moc doporučuji. Určitě si někdy Divou Báru přečtu znovu.

9 20.02.2020

Jo. Tak tohle mi po dlouhé době vážně sedlo. Četla jsem v aj a můžu doporučit. Myslím, že tohle je univerzální poezie pro jakékoliv životní období. Vždy vás nějakým způsobem zasáhne. Jsem ráda, že mě nezklamala (narozdíl třeba od The sun and her flowers nebo sbírka Amandy Lovelace).
Musím vyzdvihnout nejen obsahovou, ale především i grafickou stránku knihy. Dokresluje mnohé texty stejně jako jednoduché kresby v Milk and Honey.
Za mě nejlepší Atticus a od Rupi Kaur Milk and Honey. Zbytku se spíš vyhýbejte.

3 15.02.2020

Takové závažné téma nejspíš nebude pro každého. Nicméně - autorka ho podává dost přístupně, je jasné, že kniha nebude mít úplně happy end. Poslední stranou mě ale dokázala úplně odrovnat. S ničím se nepáře, zároveň vše plyne naprosto přirozeně, nezavděčuje se čtenáři žádným klišé. Zvráceně mohu říci, že jsem s příběhem spokojená, autorka nezklamala.

9 30.01.2020